Odkazy k Pracovnímu sešitu
© 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
3.–9. LISTOPADU
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŠALOMOUNOVA PÍSEŇ 1, 2
Příběh o věrné lásce
w15 1/15 30 ¶9, 10
Existuje věčná láska?
9 Manželství není jen nějaká formální dohoda. Manželé by se měli ze srdce milovat. Právě to je charakteristickým znakem křesťanských manželství. Ale o jakém druhu lásky je řeč? Je to láska založená na biblických zásadách, kterou bychom měli mít ke všem lidem? (1. Jana 4:8) Je to přirozený cit, který k sobě cítí členové rodiny? Je to stejně blízký vztah, jaký mezi sebou mají dobří přátelé? (Jan 11:3) Nebo je to milostný vztah? (Přísl. 5:15–20) Ve skutečnosti se v pravé lásce mezi manželi snoubí všechno dohromady. Když chcete, aby váš manželský partner věděl, že ho máte rádi, opakovaně mu to říkejte a dávejte najevo. Nikdy byste neměli dovolit, aby vás každodenní činnosti natolik zaměstnávaly, že byste si na to neudělali čas. Takové projevy lásky mohou přispět k tomu, že vaše manželství bude stabilní a šťastné. V některých kulturách je běžné, že jsou manželství domluvená a muž se ženou se před svatbou víceméně neznají. Jak se víc poznávají a jejich láska roste, měli by si své city vyjadřovat. Bude je to sbližovat a jejich vztah bude čím dál pevnější.
10 Když si manželé vyjadřují lásku, má to ještě další pozitivní účinek. Král Šalomoun Šulamitce nabízel, že jí udělá „zlaté kroužky, spolu se stříbrnými cvočky“. Zahrnul ji lichotkami a říkal jí, že je „krásná jako úplněk, čistá jako žhoucí slunce“. (Pís. 1:9–11; 6:10) Ale dívka už ze srdce milovala pastýře. Co jí pomohlo, aby mu zůstala věrná, když nemohli být spolu? Dozvídáme se to od ní samotné. (Přečti Šalomounovu píseň 1:2, 3.) Dobře si pamatovala, jak byla šťastná, když jí pastýř vyznával lásku. Jeho slova pro ni byla „lepší než víno“ a uklidňovala ji „jako olej, který se vylévá“ na hlavu. (Žalm 23:5; 104:15) Je důležité, aby si manžel a manželka často vyjadřovali své city. Příjemné vzpomínky na takové chvíle jim pomohou, aby jejich láska obstála za všech okolností
10.–16. LISTOPADU
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŠALOMOUNOVA PÍSEŇ 3–5
Důležitá je vnitřní krása
w15 1/15 30 ¶8
Existuje věčná láska
8 Ne všechna vyznání lásky v Šalomounově písni se ale týkají fyzické krásy. Všimni si, co pastýř říká například o způsobu, jak dívka mluví s ostatními. (Přečti Šalomounovu píseň 4:7, 11.) Chválí ji: „Med z plástve ti neustále kane ze rtů . . . Pod jazykem máš med a mléko.“ Její slova byla stejně příjemná a lahodná jako ten nejlepší med a mléko. Když jí pastýř říká: „Celá jsi krásná, . . . není na tobě vada“, myslí tím i její krásné vlastnosti a povahu.
w00 11/1 11 ¶17
Boží názor na mravní čistotu
17 Třetí osobou, která zachovávala svou ryzost, byla jedna dívka, totiž Šulamitka. K této mladé, půvabné dívce pocítil náklonnost nejen jistý mladý pastýř, ale také bohatý izraelský král Šalomoun. Krásný příběh, který je obsažen v Šalomounově písni, vypráví o tom, jak si Šulamitka zachovala svou cudnost a získala úctu lidí ve svém okolí. Ačkoli dívka Šalomouna odmítla, tento král byl inspirován, aby zaznamenal její příběh. Pastýř, kterého milovala, si také vážil jejího cudného chování. Když o ní jednou uvažoval, řekl si, že Šulamitka je jako „zahrada uzavřená“. (Šalomounova píseň 4:12) Ve starověkém Izraeli se v krásných zahradách pěstovalo mnoho druhů chutné zeleniny, vonných květin a nádherných stromů. Takové zahrady byly obvykle obehnány živým plotem nebo zdí a vstupovalo se do nich bránou, která se zamykala. (Izajáš 5:5) Pro pastýře byla Šulamitčina mravní čistota a roztomilost jako taková zahrada, která je neobyčejně krásná. Tato dívka byla mravně naprosto čistá. Projevy její něžné náklonnosti měly patřit pouze jejímu budoucímu manželovi.
g04 12/22 9 ¶2–5
Nejdůležitější druh krásy
Může vnitřní krása přitahovat jiné lidi? Georgina, která je vdaná skoro deset let, říká: „Celá ta léta mě k manželovi přitahuje to, že je ke mně upřímný a jedná se mnou čestně. Nejdůležitější pro něj je, aby se líbil Bohu. Proto jedná ohleduplně a láskyplně. Bere na mě ohled při každém rozhodnutí. Cítím, že si mě váží. Vím, že mě opravdu miluje.“
Daniel, který se oženil v roce 1987, říká: „Moje manželka je pro mě krásná. Přitahuje mě nejen po fyzické stránce, ale mám ji stále raději i pro její osobnost. Vždy myslí na druhé lidi a velmi se snaží, aby se cítili dobře. Má vynikající křesťanské vlastnosti. Jsem s ní moc rád.“
V tomto povrchním světě je nutné nezaměřovat se na vnější dojem. Musíme si uvědomit, že dosáhnout „dokonalého“ vzhledu je nesnadné, ne-li dokonce nemožné, a navíc to má jen velmi malou hodnotu. Je ale možné rozvíjet žádoucí vlastnosti, které přispívají k vnitřní kráse. V Bibli je řečeno: „Půvab může být falešný a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ Bible však uvádí také varování: „Jako zlatý nosní kroužek v rypáku prasete, taková je žena, která je hezká, ale odvrací se od rozumnosti.“ (Přísloví 11:22; 31:30)
Boží slovo nám pomáhá, abychom oceňovali ‚utajeného člověka srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích‘. (1. Petra 3:4) Taková vnitřní krása je totiž daleko důležitější než krása tělesná. A je dosažitelná pro každého.
Hledání duchovních drahokamů
w15 1/15 31 ¶11
Existuje věčná láska
Ze Šalomounovy písně se něco mohou naučit i svobodní křesťané, zvlášť ti, kteří chtějí vstoupit do manželství. Dívka k Šalomounovi nic necítila a ženám v jeho paláci řekla: „Zavázala jsem vás přísahou, . . . abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“ (Pís. 2:7; 3:5) Proč? Protože není dobré začít vztah s kýmkoli, kdo se namane. Křesťan by měl trpělivě čekat na někoho, koho bude moct opravdu milovat.
17.–23. LISTOPADU
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | ŠALOMOUNOVA PÍSEŇ 6–8
Buď hradba, a ne dveře
it „Šalomounova píseň“ ¶11
Šalomounova píseň
Šalomoun potom Šulamitce zřejmě dovoluje, aby se vrátila domů. Když ji vidí její bratři přicházet, ptají se: „Kdo je ta žena vycházející z pustiny, která se opírá o svého milého?“ (Pís 8:5a) Šulamitčini bratři si neuvědomovali, že jejich sestra je ve své lásce tak stálá. V dřívějších letech o ní jeden bratr řekl: „Máme sestřičku, která nemá prsy. Co uděláme pro svou sestru v den, kdy si o ni řeknou?“ (8:8) Jiný bratr odpověděl: „Kdyby snad byla zdí, vystavíme na ní stříbrné cimbuří; ale kdyby snad byla dveřmi, zahradíme ji cedrovým prknem.“ (8:9) Šulamitka však úspěšně odolala všem svodům, byla spokojená se svou vinicí a ve své náklonnosti zůstala svému milému věrná (8:6, 7, 11, 12), a proto mohla vhodně říci: „Jsem zeď, a mé prsy jsou jako věže. V tomto případě jsem se v jeho očích stala podobnou té, jež nalézá pokoj.“ (8:10)
yp 188 ¶2
Jak je to s předmanželským pohlavním stykem?
Jestliže si mladý člověk zachovává mravní čistotu, získá víc než jen ochranu před špatnými následky. Bible vypráví o mladé dívce, která zůstala mravně čistá, ačkoli svého přítele velmi milovala. Mohla proto hrdě říci: „Jsem zeď a mé prsy jsou jako věže.“ Nebyla jako ‚létací dveře‘, které by se pod nemravným tlakem snadno ‚otevřely‘. V morálním ohledu byla jako nedobytná hradba pevnosti s nedostupnými věžemi. Zasloužila si, aby se o ní říkalo, že je „čistá“, a o svém budoucím manželovi mohla říci: „Tak jsem se v jeho očích stala podobnou té, jež nalézá pokoj.“ Její vnitřní pokoj přispíval k tomu, že spolu byli spokojení. — Šalomounova píseň 6:9, 10; 8:9, 10.
yp2 33
Koho můžeš napodobit — Šulamitka
Mladá Šulamitka si uvědomuje, že v lásce si musí zachovat střízlivý úsudek. Svým společnicím říká: „Zavázala jsem vás přísahou, . . . abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat ve mně lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“ Šulamitka ví, že city můžou nad rozumem snadno zvítězit. Například si uvědomuje, že by ji ostatní mohli přemlouvat, aby přijala nabídku někoho, kdo pro ni není tím pravým. I její vlastní city by mohly zatemnit dobrý úsudek. Proto zůstává pevná jako „zeď“. (Šalomounova píseň 8:4, 10)
Máš na lásku podobně zralý názor jako ona? Necháváš se v této otázce vést rozumem, a ne jen srdcem? (Přísloví 2:10, 11) I když se na vážný vztah ještě necítíš, někdy tě do něho můžou tlačit druzí. Nebo v sobě takové touhy možná živíš sám. Když například vidíš holku a kluka, jak se drží za ruce, jaké pocity to v tobě vyvolává? Taky si moc přeješ někoho mít? Spokojíš se i s někým, kdo nesdílí tvou víru? Šulamitka měla k lásce zralý postoj. A ten můžeš mít i ty.
1.–7. PROSINCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | IZAJÁŠ 3–5
Jehova právem očekává poslušnost
ip-1 76 ¶8, 9
Běda nevěrné vinici!
8 Izajáš nazývá Jehovu, majitele vinice, ‚svým milovaným‘. (Izajáš 5:1) Tímto důvěrným způsobem může o Bohu mluvit jedině proto, že k němu má blízký vztah. (Srovnej Joba 29:4; Žalm 25:14.) Ale prorokova láska k Bohu je nevýznamná ve srovnání s láskou, jakou Bůh projevil ke své „vinici“, tedy k národu, který „vysadil“. (Srovnej 2. Mojžíšovu 15:17; Žalm 80:8, 9.)
9 Jehova „vysadil“ svůj národ v zemi Kanaán a dal jim své zákony a předpisy. Ty sloužily jako zeď, jež měla Boží lid chránit, aby nebyl zkažen ostatními národy. (2. Mojžíšova 19:5, 6; Žalm 147:19, 20; Efezanům 2:14) Jehova dal příslušníkům svého národa také soudce, kněze a proroky, kteří je měli poučovat. (2. Královská 17:13; Malachiáš 2:7; Skutky 13:20) Když byl Izrael ohrožen vojenským útokem, Jehova povolával vysvoboditele. (Hebrejcům 11:32, 33) Oprávněně se tedy ptá: „Co se má ještě pro mou vinici udělat, co jsem v ní již neudělal?“
w06 6/15 18 ¶2
„Postarej se o tu révu“!
Izajáš přirovnal „izraelský dům“ k vinici, která postupně začala nést „plané hrozny“ či „hnijící (zkažené) bobule“. (Izajáš 5:2, 7; poznámka pod čarou) Plané hroznové víno je daleko menší než šlechtěné. Má velmi málo dužiny a téměř celou bobuli vyplňují jadérka. Pro výrobu vína jsou plané hrozny bezcenné a nejsou ani dobré k jídlu. Jsou tedy vhodným symbolem odpadlického národa, jehož ovocem nebyla spravedlnost, ale porušování zákona. To, že tato vinice přinášela bezcenné ovoce, nebyla vina jejího Pěstitele. Jehova udělal všechno, co mohl, aby národ přinášel plody. Ptal se: „Co se má ještě pro mou vinici udělat, co jsem v ní již neudělal?“ (Izajáš 5:4)
w06 6/15 18 ¶3
„Postarej se o tu révu“!
Ukázalo se, že Izrael je jako réva, která nepřináší plody. Proto Jehova svůj národ varoval, že zboří ochrannou zeď, kterou kdysi kolem něj postavil. Nebude už svou obraznou vinnou révu prořezávat ani ji nebude okopávat. Nepřijdou jarní deště, na nichž závisí úroda, a vinice zaroste trním a bodláčím. (Izajáš 5:5, 6)
8.–14. PROSINCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | IZAJÁŠ 6–8
„Tady jsem! Pošli mě!“
ip-1 95 ¶15, 16
Jehova Bůh je ve svém svatém chrámu
15 Jehova nyní ukazuje, co má Izajáš říkat a jak na to budou lidé reagovat: „Jdi a řekneš tomuto lidu: ‚Slyšte znovu a znovu, ale nerozumějte; a vizte znovu a znovu, ale nezískejte žádné poznání.‘ Učiň srdce tohoto lidu nevnímavým, a jejich uši, ty učiň nepřístupnými, a oči, ty jim zalep, aby svýma očima neviděli a svýma ušima neslyšeli a aby jejich vlastní srdce neporozumělo a aby se opravdu neobrátili zpět a nezískali si uzdravení.“ (Izajáš 6:9, 10) Znamená to snad, že Izajáš má být nevybíravý a netaktní a že má Židy odradit a nechat je, aby dál byli znesvářeni s Jehovou? Rozhodně ne! Jsou Izajášovým vlastním národem a on se s nimi cítí spřízněn. Jehovova slova však ukazují, jak lidé budou na jeho poselství reagovat — i když Izajáš bude svůj úkol plnit nanejvýš svědomitě.
16 Chyba je totiž v národu. Izajáš bude k jeho příslušníkům mluvit „znovu a znovu“, ale oni prorokovo poselství nepřijmou ani nezískají porozumění. Většina z nich bude tvrdohlavá a nepřístupná, jako by byli úplně slepí a hluší. Izajáš půjde k ‚tomuto lidu‘ opakovaně, a tak se ukáže, že lid nechce porozumět. Židé prokáží, že před Izajášovým poselstvím — Božím poselstvím —, které je jim určeno, zavírají mysl a srdce. Totéž platí i o lidech v dnešní době. Vždyť jich tolik odmítá naslouchat svědkům Jehovovým, když káží dobrou zprávu o přicházejícím Božím Království!
ip-1 99 ¶23
Jehova Bůh je ve svém svatém chrámu
23 Tím, že citoval z Izajáše, Ježíš ukázal, že toto proroctví mělo splnění i v jeho době. Národ jako celek měl stejný postoj srdce, jaký měli Židé v Izajášově době. Sami se učinili slepými a hluchými k Ježíšovu poselství a také byli zničeni. (Matouš 23:35–38; 24:1, 2) To se stalo v roce 70 n. l., když římská vojska vedená vojevůdcem Titem vytáhla proti Jeruzalému a město a jeho chrám zničila. Někteří lidé však naslouchali Ježíšovi a stali se jeho učedníky. Ty Ježíš prohlásil za „šťastné“. (Matouš 13:16–23, 51) Informoval je, že až uvidí „Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky“, mají ‚začít prchat k horám‘. (Lukáš 21:20–22) „Svaté semeno“, které projevilo víru a které se stalo duchovním národem, „Božím Izraelem“, tak bylo zachráněno. a (Galaťanům 6:16)
15.–21. PROSINCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | IZAJÁŠ 9, 10
Bylo předpovězené „velké světlo“
ip-1 128 ¶18, 19
Slib, že přijde Kníže pokoje
18 Ti, kdo na toto světlo reagovali, měli mnoho důvodů k radosti. Izajáš pokračoval: „Učinil jsi národ lidnatým; způsobil jsi pro něj velké radování. Radovali se před tebou jako radováním v čase žně, jako ti, kdo mají radost, když rozdělují kořist.“ (Izajáš 9:3) Výsledkem kazatelské činnosti Ježíše a jeho následovníků bylo to, že upřímní lidé přicházeli a dávali najevo touhu uctívat Jehovu duchem a pravdou. (Jan 4:24) Za necelé čtyři roky přijaly křesťanství zástupy lidí. Tři tisíce jich bylo pokřtěno o Letnicích roku 33 n. l. Nedlouho potom „počet mužů dosáhl asi pěti tisíc“. (Skutky 2:41; 4:4) Učedníci horlivě odráželi světlo, a tak „v Jeruzalémě se velmi množil počet učedníků; a velký zástup kněží začal být poslušný víry“. (Skutky 6:7)
19 Stejně jako ti, kdo se radují z bohaté úrody nebo z dělení hodnotné kořisti po velkém vojenském vítězství, zažívali Ježíšovi následovníci radost ze vzrůstu. (Skutky 2:46, 47) Časem Jehova způsobil, že světlo začalo svítit mezi národy. (Skutky 14:27) Lidé ze všech ras se tak radovali z toho, že se jim otevřela cesta, po níž mohli přicházet k Jehovovi. (Skutky 13:48)
ip-1 128, 129 ¶20, 21
Slib, že přijde Kníže pokoje
20 Činnost Mesiáše má trvalé účinky, jak můžeme vidět z dalších Izajášových slov: „Jho jejich nákladu a prut na jejich ramenou, hůl toho, kdo je honí do práce, jsi roztříštil na kusy jako v den Midiana.“ (Izajáš 9:4) Staletí před tím, než žil Izajáš, se Midianité spojili s Moabci, aby Izraelity svedli k hříchu. (4. Mojžíšova 25:1–9, 14–18; 31:15, 16) Midianité později terorizovali Izraelity tím, že sedm let přepadávali jejich vesnice a zemědělské usedlosti a plenili je. (Soudci 6:1–6) Potom však Jehova midianská vojska porazil prostřednictvím svého služebníka Gideona. Neexistuje žádný doklad, že by po tomto ‚dnu Midiana‘ Jehovův lid znovu trpěl z rukou Midianitů. (Soudci 6:7–16; 8:28) V blízké budoucnosti Ježíš Kristus, větší Gideon, zasadí smrtelnou ránu novodobým nepřátelům Jehovova lidu. (Zjevení 17:14; 19:11–21) Potom, „jako v den Midiana“, bude dosaženo úplného a trvalého vítězství — ne lidskou zdatností, ale Jehovovou mocí. (Soudci 7:2–22) Boží lid už nikdy nebude trpět pod utlačujícím jhem!
21 Projevy Boží moci nejsou oslavou válečnictví. Vzkříšený Ježíš je Knížetem pokoje, a tím, že vyhladí své nepřátele, nastolí trvalý mír. Izajáš nyní mluví o tom, že vojenská výstroj bude úplně zničena ohněm: „Každá bota toho, kdo dusá s otřesy, a přehoz vyválený v krvi jsou dokonce ke spálení jako potrava pro oheň.“ (Izajáš 9:5) Nikdo už nikdy nepocítí otřesy vyvolané dusáním bot pochodujících vojáků. Nikdo už nikdy neuvidí zkrvavené uniformy zarputilých válečníků. Válka už nikdy nebude! (Žalm 46:9)
22.–28. PROSINCE
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | IZAJÁŠ 11–13
Jaký měl být Mesiáš?
ip-1 159 ¶6
SZáchrana a radování pod vládou Mesiáše
6 Jakým panovníkem bude Mesiáš? Bude jako krutý, neústupný Asyřan, který zničí desetikmenné severní království Izraele? Rozhodně ne. O Mesiášovi totiž Izajáš říká: „Usadí se na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou; a bude mít potěšení v bázni před Jehovou.“ (Izajáš 11:2, 3a) Mesiáš je pomazán, ale ne olejem, nýbrž Božím svatým duchem. K tomuto pomazání dochází při Ježíšově křtu, kdy Jan Křtitel vidí, jak na Ježíše sestupuje Boží svatý duch v podobě holubice. (Lukáš 3:22) Jehovův duch ‚se usadí na‘ Ježíšovi a on sám to dosvědčuje tím, že jedná s moudrostí, porozuměním, radou, mocí a poznáním. To jsou opravdu znamenité vlastnosti panovníka.
29. PROSINCE – 4. LEDNA
POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | IZAJÁŠ 14–16
Nepřátelé Božího lidu neměli uniknout trestu
ip-1 189 ¶1
Jehovova rada proti národům
K TOMU, aby ukáznil svůj lid kvůli jeho ničemnosti, může Jehova použít různé národy. Přesto jim nepromíjí, že jsou zbytečně kruté, pyšné a že nenávidí pravé uctívání. Jehova proto dlouho dopředu inspiruje Izajáše, aby zapsal „prohlášení proti Babylónu“. (Izajáš 13:1) Babylón však bude hrozbou až v budoucnosti. V Izajášově době je Boží smluvní lid utlačován Asýrií. Ta ničí severní království Izraele a pustoší velkou část Judy. Ale triumf Asýrie není úplný. Izajáš píše: „Jehova vojsk přísahal a řekl: ‚Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal..., abych zlomil Asyřana ve své zemi a abych ho zašlápl na svých vlastních horách; a aby z nich skutečně odešlo jeho jho a aby z jejich ramene odešel i jeho náklad.‘“ (Izajáš 14:24, 25) Nedlouho potom, co Izajáš pronáší toto proroctví, je hrozba, kterou představuje Asýrie, od Judy odvrácena.
ip-1 193 ¶12
Jehovova rada proti národům
12 Kdy se toto proroctví splní? Už brzy. „To je to slovo, které Jehova mluvil o Moabu dříve. A nyní Jehova promluvil a řekl: ‚Do tří let, podle roků námezdného dělníka, bude také sláva Moabu potupena s velkým rozruchem všeho druhu, a těch, kdo zbudou, bude zanedbatelně málo, nebudou mocní.‘“ (Izajáš 16:13, 14) Tomu odpovídají archeologické doklady, které potvrzují, že v osmém století př. n. l. Moab opravdu silně trpěl a mnoho míst v Moabu bylo vylidněno. Moabského Salamanua uvedl Tiglat-pileser III. mezi panovníky, kteří mu platili tribut. Od moabského krále Kammusunadbiho dostal tribut Senacherib. A asyrští králové Esar-chaddon a Aššurbanipal se zmiňují o tom, že jejich poddanými byli moabští králové Musuri a Kamašaltu. Moabci jako národ přestali existovat před staletími. Byly sice objeveny rozvaliny měst považovaných za města moabská, ale hmatatelných dokladů svědčících o tomto národu, který byl kdysi mocným nepřítelem Izraele, bylo dosud nalezeno jen málo.