Jonáš
4 Jonášovi se to však značně nelíbilo,+ a rozpálil se hněvem. 2 Modlil se tedy k Jehovovi* a řekl: „Ach Jehovo, cožpak to nebyla moje záležitost,* když jsem byl na své vlastní zemské půdě? Proto jsem šel napřed a utíkal do Taršiše;+ vždyť jsem věděl, že jsi Bůh* milostivý a milosrdný,+ pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti*+ a cítíš lítost nad neštěstím.+ 3 A teď, prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši,*+ vždyť zemřít je pro mne lepší než být naživu.“*+
4 Na to Jehova řekl: „Rozpálil ses hněvem oprávněně?“+
5 Pak Jonáš vyšel z města a usedl východně od města; a postupně si tam udělal chýši, aby mohl pod ní sedět ve stínu,+ dokud neuvidí, co se stane s městem.+ 6 Jehova Bůh* tedy ustanovil, aby nad Jonášem vzešla lahvovitá tykev* a stala se mu stínem nad hlavou a osvobodila ho z jeho neblahého stavu.+ A Jonáš se nad lahvovitou tykví začal velmi radovat.
7 Ale [pravý] Bůh ustanovil, aby lahvovitou tykev napadl červ,+ až příští den nastane úsvit; a ta postupně uschla.+ 8 A stalo se, že jakmile vysvitlo slunce, Bůh* také přikročil k tomu, aby ustanovil vysoušející východní vítr,+ a slunce stále bilo Jonášovi na hlavu, takže omdléval;+ a stále prosil, aby jeho duše* zemřela, a opětovně říkal: „Zemřít je pro mne lepší než být naživu.“*+
9 A Bůh přistoupil k tomu, aby řekl Jonášovi: „Rozpálil ses hněvem oprávněně pro tu lahvovitou tykev?“+
Na to řekl: „Oprávněně jsem se rozpálil hněvem, až k smrti.“ 10 Ale Jehova řekl: „Tobě, tobě bylo líto lahvovité tykve, pro kterou ses nelopotil ani jsi nezpůsobil, že vyrostla veliká, která se prokázala být pouze [jako to], co vyrostlo přes noc,* a zanikla pouze jako [to], co vyrostlo přes noc. 11 A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive,+ v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc* lidí,* kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“+