Marek

9 Dále, přikročil k tomu, aby jim řekl: „Vpravdě vám říkám: Někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království, jak již přišlo v moci.“+ 2 Ježíš tudíž o šest dnů později vzal s sebou Petra a Jakuba a Jana a vyvedl je samotné na vysokou horu. A byl před nimi proměněn+ 3 a jeho svrchní oděvy se zaleskly mnohem běleji, než by je vybělil kterýkoli čistič oděvů na zemi.+ 4 Objevil se jim také Elijáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.+ 5 A Petr na to odpověděl a řekl Ježíšovi: „Rabbi, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“+ 6 Vskutku nevěděl, co by měl odpovědět, neboť dostali značný strach. 7 A vytvořil se oblak, zastínil je a z oblaku vyšel hlas:+ „To je můj Syn,+ milovaný; naslouchejte mu.“+ 8 Náhle se však rozhlédli a neviděli již u sebe nikoho kromě samotného Ježíše.+

9 Jak sestupovali z hory, výslovně jim nařídil, aby nikomu nevyprávěli,+ co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.+ 10 A vzali si to slovo k srdci,* ale mezi sebou rozmlouvali, co to zmrtvýchvstání znamená. 11 A začali se ho vyptávat a říkali: „Proč znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš?“+ 12 Řekl jim: „Elijáš opravdu přichází první a obnovuje všechno;+ ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že musí podstoupit mnoho utrpení+ a že s ním musí být zacházeno jako s bezvýznamným?+ 13 Ale říkám vám, že Elijáš+ vskutku přišel a udělali mu vše, co chtěli, právě jak je to o něm napsáno.“+

14 Když přicházeli k ostatním učedníkům, všimli si velkého zástupu kolem nich a znalců Zákona, kteří se s nimi přeli.+ 15 Jakmile ho však celý zástup zahlédl, byli ohromeni, a [když] vyběhli k němu, začali ho zdravit. 16 A zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“ 17 A jeden ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem ti svého syna, protože má oněmělého ducha;+ 18 a kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu [u úst], skřípe zuby a ztrácí sílu. A pověděl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nebyli schopni.“+ 19 Odpověděl jim a řekl: „Nevěřící generace,+ jak dlouho musím zůstat s vámi? Jak dlouho vás musím snášet? Přiveďte ho ke mně.“+ 20 Přivedli ho tedy k němu. Při pohledu na něj však duch náhle [dítě]* zachvátil křečemi, a když spadlo na zem, válelo se a mělo pěnu [u úst].+ 21 A zeptal se jeho otce: „Jak dlouho se mu to stává?“ Řekl: „Od dětství; 22 a znovu a znovu ho házel do ohně i do vody, aby ho zahubil.+ Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23 Ježíš mu řekl: „Ten výraz: ‚Můžeš-li‘! Všechno je přece pro [člověka] možné, jestliže má víru.“+ 24 Otec malého dítěte okamžitě vykřikl a říkal: „Mám víru! Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“*+

25 Když si Ježíš povšiml, že se k [nim] sbíhá zástup,+ přísně napomenul nečistého ducha a řekl mu: „Oněmělý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a již do něho nevstupuj.“ 26 A potom, co vykřikl a prošel mnoha křečemi,+ vyšel; a byl jako mrtvý, takže větší počet z nich říkal: „Je mrtvý!“ 27 Ježíš ho však vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.+ 28 Když tedy vstoupil do domu, jeho učedníci přistoupili k tomu, aby se ho soukromě zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat?“+ 29 A řekl jim: „Tento druh nemůže vyjít ničím, kromě modlitbou.“+

30 Vzdálili se odtamtud a šli Galileou, ale on nechtěl, aby se o tom někdo dověděl. 31 Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka má být vydán* do rukou lidí a oni ho zabijí,+ ale přestože bude zabit, o tři dny později vstane.“+ 32 Nerozuměli však tomu výroku a báli se zeptat se ho.+

33 A přišli do Kafarnaum. Když byl uvnitř domu, dal jim otázku: „O čem jste se cestou dohadovali?“+ 34 Mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je větší.+ 35 Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: „Jestliže chce být někdo první, bude poslední ze všech a služebníkem všech.“+ 36 A vzal malé dítě, postavil je uprostřed nich, objal je a řekl jim:+ 37 „Kdokoli přijímá jedno z takových malých dětí na základě mého jména, přijímá mne; a kdokoli přijímá mne, přijímá nejenom mne, ale i toho, kdo mě vyslal.“+

38 Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména, a pokoušeli jsme se mu bránit,+ protože nás nedoprovázel.“+ 39 Ježíš však řekl: „Nepokoušejte se mu bránit, vždyť není nikdo, jenž učiní nějaký mocný skutek na základě mého jména, který bude rychle schopen mi spílat;+ 40 vždyť ten, kdo není proti nám, je pro nás.+ 41 Kdokoli vám totiž dá napít pohár vody+ na základě toho, že patříte Kristu,+ vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu. 42 Ale kdokoli [přivede ke] klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro něho by bylo znamenitější, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně vhozen do moře.+

43 A jestliže tě někdy tvá ruka přivádí ke klopýtání, usekni ji; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do života zmrzačený, než abys se dvěma rukama odešel do gehenny,* do ohně, který nemůže být uhašen.+ 44* —— 45 A jestliže tě tvá noha přivádí ke klopýtání, usekni ji; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do života chromý,+ než abys byl se dvěma nohama vhozen do gehenny.+ 46* —— 47 A jestliže tě tvé oko přivádí ke klopýtání, odhoď je;+ je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl se dvěma očima vhozen do gehenny,+ 48 kde jejich larva neumírá a oheň nehasne.+

49 Každý totiž musí být osolen+ ohněm. 50 Sůl je znamenitá; jestliže však sůl někdy ztratí svou sílu,* čím ji samotnou okořeníte?+ Mějte sůl+ sami v sobě a udržujte mezi sebou pokoj.“+