Job

 2 „Odpoví moudrý nadutým poznáním*+

nebo naplní si břicho východním větrem?+

 3 Pouhé kárání slovem nebude k užitku

a pouhé výroky samy o sobě neprospějí.

 4 Ty však působíš, že bázeň [před Bohem] nemá žádnou sílu,

a snižuješ každou starostlivost před Bohem.*

 5 Tvé provinění totiž cvičí tvá ústa,*

a volíš jazyk chytrých lidí.

 6 Tvá ústa tě prohlašují za ničemného, a ne já;

a tvoje vlastní rty odpovídají proti tobě.+

 7 Byl jsi tím prvním člověkem,* který se zrodil,+

nebo jsi byl v porodních bolestech přiveden [na svět] dříve než pahorky?+

 8 Nasloucháš Božímu* důvěrnému hovoru+

a omezuješ moudrost sám na sebe?

 9 Co vlastně víš, co nevíme my?+

Čemu rozumíš, co není i u nás?

10 U nás je šedovlasý i letitý,+

ten, [kdo je] na dny větší než tvůj otec.

11 Nestačí ti [projevy] Boží* útěchy

ani slovo, [které se] k tobě jemně [promluví]?

12 Proč tě tvé srdce unáší pryč

a proč se ti blýskají oči?

13 Vždyť obracíš svého ducha proti samotnému Bohu

a způsobil jsi, aby z tvých vlastních úst vycházela slova.

14 Co je smrtelný člověk,* aby byl čistý,+

nebo aby byl v právu kdokoli zrozený z ženy?

15 Pohleď, on nevěří svým svatým,+

a nebesa, ta vskutku nejsou v jeho očích čistá.+

16 Oč méně, když je někdo odporný a zkažený,+

muž, který vpíjí nespravedlnost právě jako vodu!

17 Oznámím ti to. Naslouchej mi!+

I tohle jsem spatřil, nech mě [to] tedy vyprávět,

18 to, co povídají sami moudří+

a co netajili, [protože to bylo] od jejich otců.

19 Pouze jim byla dána země

a žádný cizí člověk neprošel jejich středem.

20 Ničemný trpí muka po všechny své dny,

dokonce právě ten počet let, jež byla vyhrazena tyranovi.

21 V jeho uších je zvuk děsných věcí;

v míru na něho přichází plenitel.+

22 Nevěří, že se vrátí ze tmy,+

a je vyhrazen pro meč.

23 Bloudí, jak hledá chléb* — kde je?+

Dobře ví, že den tmy+ je přichystán u jeho ruky.

24 Tíseň a mučivá úzkost ho děsí;+

přemáhají ho jako král přichystaný k přepadu.

25 Protože vztahuje ruku proti samotnému Bohu*

a snaží se ukázat jako nadřazený vůči Všemohoucímu;+

26 [protože] proti němu tvrdošíjně běží

s tlustými puklicemi svých štítů;

27 protože si skutečně kryje obličej svou tučností

a na bedra nabírá tuk,+

28 přebývá pouze ve městech, která mají být zahlazena;

v domech, v nichž lidé nezůstanou bydlet,

které se jistě prokazují [jako] určené pro hromady kamení.

29 Nezbohatne a jeho jmění se nenavrší,

ani to, co získali,* nerozprostře po zemi.+

30 Neodvrátí se od tmy;

plamen vysuší jeho proutek,

a on odbočí prudkým výdechem* Jeho úst.+

31 Ať nevěří v bezcennost, zaváděn na scestí,

vždyť to, co dostane výměnou, se prokáže být pouhou bezcenností;

32 splní se to před jeho dnem.*

A jeho letorost jistě neporoste bujně.+

33 Odstrčí své nezralé hrozny jako réva

a shodí své květy právě jako olivovník.

34 Shromáždění odpadlíků je totiž neplodné+

a oheň musí sežrat stany úplatkářství.+

35 Počínají se těžkosti a rodí se to, co ubližuje,+

a jejich břicho připravuje klam.“