Lukáš
20 V jednom z těch dnů, když vyučoval lid v chrámu a oznamoval dobrou zprávu, přiblížili se přední kněží a znalci Zákona se staršími muži,+ 2 promluvili a řekli mu: „Pověz nám, z jaké autority to děláš nebo kdo ti dal tuto autoritu?“+ 3 Odpověděl jim a řekl: „I já vám položím otázku a povězte mi:+ 4 Byl Janův křest* z nebe, či od lidí?“+ 5 Potom mezi sebou dělali závěry a řekli: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu nevěřili?‘+ 6 Jestliže však řekneme: ‚Od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat,+ neboť jsou přesvědčeni, že Jan+ byl prorok.“+ 7 Odpověděli tedy, že neznají jeho zdroj. 8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+
9 Potom začal lidu vyprávět toto podobenství: „Nějaký člověk vysadil vinici+ a pronajal ji pěstitelům a značný čas cestoval v cizině.+ 10 Ale v patřičném období vyslal otroka+ k pěstitelům,+ aby mu dali nějaké ovoce z vinice.+ Pěstitelé ho však poslali pryč s prázdnou,+ potom, co ho zbili. 11 Ale on [to] opakoval a poslal k nim jiného otroka. Toho rovněž zbili a zneuctili a poslali pryč s prázdnou.+ 12 Přesto znovu poslal třetího;+ toho rovněž zranili a vyhodili. 13 Majitel vinice na to řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna.+ Toho si pravděpodobně budou vážit.‘ 14 Když ho pěstitelé zahlédli, uvažovali mezi sebou a říkali: ‚To je dědic; zabijme ho, aby dědictví připadlo nám.‘+ 15 Vyhodili ho na to ven z vinice+ a zabili+ ho. Co jim tedy udělá majitel vinice?+ 16 Přijde a zahubí ty pěstitele a vinici dá jiným.“+
Když [to] slyšeli, řekli: „Kéž se to nikdy nestane!“ 17 Podíval se však na ně a řekl: „Co tedy znamená, co je napsáno: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli,+ ten se stal nejvyšším úhelným kamenem‘?+ 18 Každý, kdo padne na ten kámen, se roztříští.+ Pokud jde o kohokoli, na koho padne,+ toho rozdrtí na prach.“+
19 Znalci Zákona a přední kněží se snažili vztáhnout na něj ruku právě v tu hodinu, ale báli se lidí, neboť si uvědomili, že měl na mysli je, když pronášel toto podobenství.+ 20 A potom, co ho bedlivě pozorovali, poslali muže tajně najaté, aby předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili v řeči,+ a tak ho předali vládě a místodržitelově autoritě.+ 21 Vyptávali se ho a řekli: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a neprojevuješ stranickost, ale vyučuješ Boží cestě podle pravdy:+ 22 Je zákonné, abychom platili daň césarovi,* nebo ne?“+ 23 Odhalil však jejich vychytralost a řekl jim:+ 24 „Ukažte mi denár.* Čí má obraz a nápis?“ Řekli: „Césarův.“+ 25 Řekl jim: „Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi,+ ale Boží věci Bohu.“+ 26 Tak ho nebyli schopni před lidmi nachytat na tom výroku, ale v ohromení nad jeho odpovědí neřekli nic.+
27 Avšak přišli někteří ze saduceů, ti, kdo říkají, že není vzkříšení,+ vyptávali se ho 28 a řekli: „Učiteli, Mojžíš+ nám napsal: ‚Jestliže bratr nějakého muže zemře a měl manželku, ale zůstal bezdětný, jeho bratr+ by si měl manželku vzít a vzbudit z ní potomstvo svému bratrovi.‘+ 29 Bylo tedy sedm bratrů; a první si vzal manželku a zemřel bezdětný.+ 30 Tak druhý 31 a třetí si ji vzal. Dokonce těch sedm: Nezanechali děti, ale zemřeli.+ 32 Naposled zemřela i ta žena.+ 33 Manželkou kterého z nich se tedy stane při vzkříšení?* Za manželku ji totiž mělo těch sedm.“+
34 Ježíš jim řekl: „Děti tohoto systému věcí* se žení+ a vdávají, 35 ale ti, kdo byli uznáni za hodné,+ aby dosáhli onoho systému věcí+ a vzkříšení z mrtvých,+ se nežení ani nevdávají. 36 Vskutku, nemohou již ani zemřít,+ neboť jsou jako andělé a jsou Božími dětmi* tím, že jsou dětmi vzkříšení.+ 37 Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři,+ když nazývá Jehovu* ‚BOHEM Abrahamovým* a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.+ 38 Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí.“*+ 39 Někteří ze znalců Zákona odpověděli a řekli: „Učiteli, mluvil jsi dobře.“ 40 Už totiž neměli odvahu položit mu jedinou otázku.
41 Naproti tomu on jim řekl: „Jak to, že říkají, že KRISTUS je Davidovým synem?+ 42 Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“‘+ 44 Proto ho David nazývá ‚Pánem‘; jak je tedy jeho synem?“
45 Potom řekl svým učedníkům, zatímco všechen lid naslouchal:+ 46 „Dávejte si pozor na znalce Zákona, kteří touží procházet se v rouchách a mají rádi pozdravy na tržištích* a přední sedadla v synagógách a nejvýznamnější místa na večeřích+ 47 a kteří pohlcují domy vdov+ a pod nějakou záminkou se dlouze modlí. Ti obdrží těžší rozsudek.“+