Marek
8 V těch dnech, když tam byl opět velký zástup a neměli nic k jídlu, povolal učedníky a řekl jim:+ 2 „Je mi líto+ zástupu, protože zůstávají v mé blízkosti již tři dny a nemají nic k jídlu; 3 a kdybych je poslal domů hladové, na cestě se vyčerpají. Někteří z nich jsou opravdu zdaleka.“ 4 Jeho učedníci mu však odpověděli: „Odkud někdo tady na odloučeném místě bude schopen tyto lidi nasytit chleby?“+ 5 Přesto přikročil k tomu, aby se jich zeptal: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“+ 6 A dal zástupu pokyn, aby spočinuli na zemi, a vzal sedm chlebů, vzdal díky,+ rozlamoval je a začal je dávat svým učedníkům, aby podávali, a oni je podávali zástupu.+ 7 Měli také několik rybek; a když je požehnal, řekl jim, aby je také podávali.+ 8 Jedli tedy a nasytili se, a sebrali přebytky úlomků, sedm plných košů na potraviny.+ 9 A přece tam bylo kolem čtyř tisíc [lidí]. Nakonec je poslal pryč.+
10 A ihned nastoupil se svými učedníky do člunu a připlul do končin Dalmanuty.+ 11 Zde vyšli farizeové a začali se s ním přít a hledali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.+ 12 Zhluboka tedy v duchu zasténal+ a řekl: „Proč tato generace hledá znamení? Vpravdě říkám: Této generaci nebude dáno žádné znamení.“+ 13 Na to je opustil, znovu se nalodil a odjel na protější břeh.
14 Stalo se, že zapomněli vzít s sebou chleby a kromě jednoho chleba neměli s sebou v člunu nic.+ 15 A výslovně jim začal nařizovat a říkat: „Mějte oči stále otevřené, dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův.“+ 16 Dohadovali se tedy spolu o tom, že nemají žádné chleby.+ 17 Všiml si toho a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby?+ Ještě si [to] neuvědomujete a nechápete význam? Otupělo porozumění vašeho srdce?+ 18 ‚Ačkoli máte oči, nevidíte; a ačkoli máte uši, neslyšíte?‘+ A nepamatujete se, 19 když jsem rozlámal pět chlebů+ pro pět tisíc, kolik jste sebrali košů plných úlomků?“ Řekli mu: „Dvanáct.“+ 20 „Když jsem rozlámal sedm pro čtyři tisíce, kolik košů na potraviny plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“+ 21 A tak jim řekl: „Ještě nechápete význam?“+
22 A přistáli v Betsaidě. Lidé mu sem přivedli slepce a snažně ho prosili, aby se ho dotkl.+ 23 A vzal slepce za ruku, vyvedl ho z vesnice, a když mu plivl+ na oči, vložil na něj ruce a začal se ho ptát: „Vidíš něco?“ 24 A muž vzhlédl* a začal říkat: „Vidím lidi, protože pozoruji [něco], co se zdá jako stromy, ale chodí.“ 25 Znovu tedy vložil muži ruce na oči a muž uviděl jasně, byl uzdraven a všechno viděl zřetelně. 26 Poslal ho tedy domů a řekl: „Ale nevstupuj do vesnice.“+
27 Ježíš a jeho učedníci se nyní odebrali do vesnic Filipovy Cesareje, a po cestě se začal ptát svých učedníků a říkat jim: „Co říkají lidé, kdo[že] jsem?“+ 28 Řekli mu: „Jan Křtitel,*+ a jiní Elijáš,+ ještě jiní: Jeden z proroků.“+ 29 A dal jim otázku: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ Petr* mu odpověděl a řekl: „Ty jsi KRISTUS.“+ 30 Na to jim přísně přikázal, aby o něm nikomu nepovídali.+ 31 Začal je také vyučovat, že Syn člověka musí podstoupit mnoho utrpení, být zavržen staršími muži, předními kněžími a znalci Zákona, být zabit+ a o tři dny později vstát.+ 32 Prohlašoval to opravdu otevřeně. Petr ho však vzal stranou a začal ho přísně napomínat.+ 33 Obrátil se, podíval se na své učedníky, přísně Petra napomenul a řekl: „Kliď se za mne, Satane, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“*+
34 Nyní k sobě zavolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl* a stále mě následuje.+ 35 Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně a dobré zprávě, zachrání ji.+ 36 Skutečně, co prospěje člověku, když získá celý svět, a pozbude své duše?+ 37 Co by skutečně dal člověk výměnou za svou duši?+ 38 Kdokoli se totiž stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka,+ až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“+