Vedoucímu. Od Korachových synů+. Maskil.
44 Bože, svýma ušima jsme slyšeli,
naši praotcové nám vylíčili+
činnost, kterou jsi konal za jejich dnů,+
za dávných dnů.+
2 Sám jsi svou rukou zahnal dokonce národy+
a přistoupil jsi k tomu, abys [místo nich] vsadil je.+
Rozbíjel jsi národnostní skupiny a posílal je pryč.+
3 Ne svým vlastním mečem vzali totiž do vlastnictví zemi,+
a ne jejich vlastní paže jim přinesla záchranu.+
Vždyť to byla tvá pravice a tvá paže+ a světlo tvého obličeje,
protože jsi v nich měl zalíbení.+
4 Ty jsi můj Král, Bože.+
Přikaž velkolepou záchranu pro Jákoba.+
5 Tvým prostřednictvím budeme tlačit i své protivníky;+
v tvém jménu pošlapeme ty, kdo proti nám povstávají.+
6 Nebyl to přece můj luk, v nějž jsem stále důvěřoval,+
a to, co mě zachraňovalo, nebyl můj meč.+
7 Vždyť tys nás zachránil před našimi protivníky,+
a ty, kdo nás prudce nenáviděli, jsi zahanbil.+
8 V Bohu budeme předkládat chválu po celý den+
a na neurčitý čas budeme chvalořečit tvému jménu.+ Seʹlah.
9 Ale nyní jsi [nás] odvrhl a stále nás pokořuješ+
a netáhneš s našimi vojsky.+
10 Stále působíš, abychom se obraceli zpět před protivníkem,+
a právě ti, kdo nás prudce nenávidí, plenili pro sebe.+
11 Vydáváš nás jako ovce, jako něco k jídlu,+
a rozptýlil jsi nás mezi národy.+
12 Prodáváš svůj lid za naprosto žádnou hodnotu+
a žádné jmění jsi nezískal cenou za něj.
13 Vystavuješ nás jako pohanu našim sousedům,+
posměch a pošklebky těm všude kolem nás.+
14 Vystavuješ nás jako příslovečné rčení mezi národy,+
potřásání hlavou mezi národnostními skupinami.+
15 Po celý den mám před sebou své pokoření
a pokryla mě hanba mého vlastního obličeje+
16 pro hlas toho, který haní a mluví utrhačně,
kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí.+
17 To všechno na nás přišlo, a my jsme na tebe nezapomněli,+
a nejednali jsme falešně v tvé smlouvě.+
18 Naše srdce se nevěrně neobracelo zpět,+
ani naše šlépěje se neodchýlily z tvé stezky.+
19 Vždyť tys nás rozdrtil na místě šakalů+
a přikrýváš nás hlubokým stínem.+
20 Jestliže jsme zapomněli jméno svého Boha
nebo rozprostíráme dlaně k cizímu bohu,+
21 což to Bůh sám nevypátrá?+
Vždyť je si vědom tajemství srdce.+
22 Kvůli tobě jsme však zabíjeni po celý den;
jsme počítáni za ovce na porážku.+
23 Procitni přece. Proč stále spíš, Jehovo?+
Probuď se přece. Neodvrhuj navždy.+
24 Proč zůstává i tvůj obličej skrytý?
Proč zapomínáš na naše trápení a [na] náš útlak?+
25 Vždyť naše duše se sklonila do prachu;+
naše břicho přilnulo až k zemi.
26 Povstaň nám přece na pomoc+
a vyplať nás pro svou milující laskavost.+