13 Pohleď, to vše vidělo oko, mé ucho slyšelo a uvažuje o tom.
2 Co víte vy, vím dobře i já;
nejsem podřadnější než vy.+
3 Já, já bych však mluvil k samotnému Všemohoucímu+
a nalezl bych potěšení v dohadování se s Bohem.
4 Vy naproti tomu rozmazáváte faleš;+
všichni jste lékaři bez hodnoty.+
5 Kdybyste jen naprosto mlčeli,
aby se to prokázalo být moudrostí z vaší strany!+
6 Slyšte, prosím, mé protiargumenty+
a věnujte pozornost obhajobám mých rtů.
7 Budete mluvit nespravedlnost za samotného Boha
a budete za něho mluvit klam?+
8 Budete s ním zacházet stranicky+
nebo se budete za [pravého] Boha přít před zákonem?
9 Bylo by dobré, aby vás prozkoumal?+
Nebo si s ním budete zahrávat, jako si někdo zahrává se smrtelným člověkem?
10 Rozhodně vás pokárá,+
jestliže se v tajnosti pokusíte projevit stranickost;+
11 nezpůsobí samotná jeho důstojnost, že sebou trhnete úlekem
a padne na vás pravý děs před ním?+
12 Vaše pamětihodné řeči jsou přísloví z popela;
vaše štítové puklice jsou jako štítové puklice z hlíny.+
13 Mlčte přede mnou, ať mohu mluvit sám.
Potom ať na mne přijde cokoli!
14 Proč nesu své maso ve svých zubech
a svou vlastní duši si kladu do dlaně?+
15 I kdyby mě zabil, což bych nečekal?+
Jenom jemu do obličeje bych se zastával svých vlastních cest.
16 On by také byl mou záchranou,+
neboť před něho nevejde žádný odpadlík.+
17 Slyšte až do konce mé slovo+
a ať je mé prohlášení ve vašich uších.
18 Pohleďte, prosím, předložil jsem právní případ;+
dobře vím, že já jsem v právu.
19 Kdo je ten, který se bude se mnou přít?+
Kdybych totiž nyní zmlkl, prostě bych vydechl naposled!
20 Jen dvě věci mi nedělej;
v tom případě se neskryji právě kvůli tobě;+
21 vzdal ode mne svou vlastní ruku
a úlek před tebou — kéž mě neděsí.+
22 Buď zavolej, abych sám odpověděl;
nebo kéž mluvím, a ty mi vrátíš odpověď.
23 V čem mám provinění a hříchy?
Dej mi poznat mé vlastní vzbouření a můj vlastní hřích.
24 Proč skrýváš i svůj obličej+
a pokládáš mě za svého nepřítele?+
25 Roztřeseš pouhý hnaný list
nebo se budeš honit za pouhou suchou slámou ze strniště?
26 Vždyť proti mně píšeš hořké věci+
a působíš, abych nesl [důsledky] provinění svého mládí.+
27 Mé nohy také držíš v kládě+
a dáváš pozor na všechny mé stezky;
chodidlům mých nohou vyznačuješ svou vlastní čáru.
28 A on je jako něco shnilého, co se obnošuje;+
jako oděv, který vskutku žere mol.+