Ozeáš
2 Řekněte svým bratrům: ‚Můj lide!‘*+ a svým sestrám: ‚Ženo, které bylo projeveno milosrdenství!‘*+ 2 Veďte právní při se svou matkou;+ veďte právní při, neboť ona není mou manželkou*+ a já nejsem jejím manželem.*+ A měla by od sebe odložit své smilstvo a své skutky cizoložství zprostřed svých prsou,+ 3 abych ji nesvlékl do naha+ a opravdu ji neumístil jako v den, kdy se narodila,+ a opravdu ji nevystavil jako pustinu+ a neumístil ji jako bezvodou zemi+ a neusmrtil ji žízní.+ 4 A jejím synům neprojevím milosrdenství,+ neboť jsou syny smilstva.+ 5 Vždyť jejich matka smilnila.+ Ta, která jimi byla těhotná, jednala hanebně,+ neboť řekla: ‚Chci jít za těmi, kdo mě vášnivě milují,+ kdo [mi] dávají můj chléb a mou vodu, mou vlnu a mé plátno, můj olej a můj nápoj.‘+
6 Proto pohleď, oplocuji tvou cestu trním; a navrším proti ní kamennou zeď,+ takže nenajde své vlastní vozové cesty.+ 7 A opravdu se požene za svými vášnivými milenci, ale nedostihne je;+ a jistě je bude hledat, ale nenajde [je]. A bude muset říci: ‚Chci jít a vrátit se ke svému manželovi,+ tomu prvnímu,+ neboť tehdy mi bylo lépe než teď.‘+ 8 Sama však neuznala,+ že jsem to byl já, kdo jí dával obilí a sladké víno a olej,+ a že jsem pro ni rozhojnil i stříbro a zlato, [které] použili pro Baala.*+
9 ‚Proto se obrátím zpět a jistě odejmu své obilí v jeho čas a své sladké víno v jeho období+ a uchvátím svou vlnu a své plátno k přikrytí její nahoty.+ 10 A nyní odkryji její přirození očím jejích vášnivých milenců+ a nebude muže,* který by mi ji vychvátil z ruky.+ 11 A jistě způsobím, že ustane všechno její jásání,+ její svátek,+ její novoluní+ a její sabat a každé její sváteční období. 12 A zpustoším její révu+ a její fíkovník,+ o nichž řekla: „Jsou pro mne darem, který mi dali moji vášniví milenci“; a udělám z nich les+ a jistě je pohltí divoké polní zvíře. 13 A budu s ní účtovat+ za dny Baalových soch,*+ jimž přinášela obětní dým,+ když se krášlila svým prstenem a svou ozdobou+ a chodila za svými vášnivými milenci+ a na mne zapomněla,‘+ je Jehovův výrok.
14 ‚Proto nad ní získávám převahu a způsobím, že půjde do pustiny,+ a budu mluvit k jejímu srdci.+ 15 A od té doby jí budu dávat její vinice+ a nížinu* Achor*+ jako vstup do naděje; a jistě tam odpoví jako za dnů svého mládí+ a jako v den, kdy vyšla z egyptské země.+ 16 A v ten den se stane,‘ je Jehovův výrok, ‚že [mě] budeš nazývat Můj manžel* a už mě nebudeš nazývat Můj majitel.‘*+
17 ‚A odstraním z jejích úst jména Baalových soch+ a už se na [ně] nebude vzpomínat jejich* jménem.+ 18 A jistě pro ně v ten den uzavřu smlouvu ve spojitosti s divokým polním zvířetem+ a s létajícím nebeským tvorem a s tvorem lezoucím po zemské půdě, a luk a meč a válku vylámu ze země,+ a způsobím, aby uléhali v bezpečí.+ 19 A zasnoubím tě sobě na neurčitý čas+ a zasnoubím tě sobě ve spravedlnosti a v právu a v milující laskavosti* a v [projevech] milosrdenství.+ 20 A zasnoubím tě sobě ve věrnosti; a jistě poznáš Jehovu.‘*+
21 ‚A v ten den se stane, že odpovím,‘ je Jehovův výrok, ‚odpovím nebesům a ta, ta odpovědí zemi;+ 22 a země, ta odpoví obilí a sladkému vínu a oleji;+ a ty, ty odpovědí Jezreeli [‚Bůh zaseje semeno‘].+ 23 A jistě ji pro sebe zaseji do země jako semeno+ a projevím milosrdenství té, které nebylo projeveno milosrdenství,*+ a těm, kdo nejsou mým lidem,* řeknu: „Jste můj lid“;+ a oni, oni* řeknou: „[Jsi] můj Bůh.“‘“*+