Jonáš*

1 A Jehovovo slovo začalo přicházet k Jonášovi,+ synu Amittaiovu, a říkalo: 2 „Vstaň, jdi do velkého města Ninive+ a prohlašuj proti němu, že jejich špatnost vystoupila přede mne.“+

3 A Jonáš přistoupil k tomu, aby vstal a utíkal před Jehovou do Taršiše;+ a nakonec sešel do Joppe*+ a nalezl loď plující do Taršiše. Zaplatil tedy jízdné a sestoupil do ní, aby s nimi ujel před Jehovou do Taršiše.

4 A sám Jehova vrhl na moře velký vítr*+ a na moři nastala velká vichřice;+ a pokud jde o loď, té hrozilo ztroskotání. 5 A námořníci se začali bát a [začali] volat o přispění, každý ke svému bohu.*+ A vrhali do moře předměty, které byly na lodi, aby [ji] od nich odlehčili.+ Ale Jonáš sestoupil do nejvnitřnějších částí krytého plavidla a přistoupil k tomu, aby ulehl a tvrdě usnul.+ 6 Posléze se k němu přiblížil kapitán lodě* a řekl mu: „Co je s tebou, spáči? Vstaň, volej ke svému bohu!*+ Snad o nás [pravý] Bůh* projeví starost a nezahyneme.“+

7 A začali si navzájem říkat: „Pojďte a metejme los,+ abychom věděli, kvůli komu máme toto neštěstí.“+ A metali los, a nakonec padl los na Jonáše.+ 8 Řekli mu tedy: „Pověz nám, prosím, kvůli komu máme toto neštěstí?+ Jaká je tvá práce a odkud přicházíš? Jaká je tvá vlast a z jakého jsi lidu?“

9 Na to jim řekl: „Jsem Hebrejec+ a bojím se+ Jehovy, BOHA nebes,+ Toho, který udělal moře a souš.“+

10 A ti muži* se začali velice bát a přikročili k tomu, aby mu řekli: „Co jsi to udělal?“+ Muži totiž poznali, že utíká z [místa] před Jehovou, protože jim [to] pověděl. 11 Nakonec mu řekli: „Co ti máme udělat,+ aby se nám moře utišilo?“ Moře totiž bylo stále rozbouřenější. 12 Řekl jim tedy: „Zdvihněte mě a vrhněte mě do moře, a moře se vám utiší; protože jsem si vědom, že ta velká vichřice na vás [přišla] kvůli mně.“+ 13 Muži se však pokoušeli proniknout, aby dovedli [loď] zpátky k souši; ale nemohli, protože moře bylo proti nim stále rozbouřenější.+

14 A přistoupili k tomu, aby volali k Jehovovi a aby řekli:+ „Ach Jehovo, prosím, kéž nezahyneme kvůli duši* toho muže! A neuváděj na nás nevinnou krev,+ neboť ty sám, Jehovo, jsi jednal podle toho, co se ti zalíbilo!“+ 15 Potom Jonáše zdvihli a vrhli ho do moře; a moře začalo ustávat ve svém vzteku.+ 16 Na to se muži začali Jehovy velice bát,+ a tak obětovali Jehovovi oběť+ a složili slavnostní sliby.+

17* A Jehova ustanovil, aby Jonáše spolkla velká ryba,*+ takže se Jonáš na tři dny a tři noci ocitl v nitru ryby.+

2 Tehdy se Jonáš modlil k svému Bohu* Jehovovi z nitra ryby+ 2 a řekl:

 8 Pokud jde o ty, kdo pozorují modly nepravdy, ti opouštějí svou vlastní milující laskavost.+

10 Časem Jehova přikázal* rybě, takže vyzvrátila Jonáše na souš.+

3 Potom přišlo Jehovovo slovo k Jonášovi podruhé a říkalo:+ 2 „Vstaň, jdi do velkého města Ninive a ohlaš mu prohlášení,+ které k tobě mluvím.“

3 Na to Jonáš vstal a v souladu s Jehovovým* slovem šel do Ninive.+ A Ninive se prokázalo být velikým městem pro Boha,*+ [rozlehlým] na tři dny chůze. 4 Konečně začal Jonáš vstupovat do města do vzdálenosti jednoho dne chůze a neustále ohlašoval a říkal: „Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“+

5 A muži* z Ninive začali věřit Bohu+ a přistoupili k tomu, aby vyhlásili půst a aby se oblékli do pytloviny,+ od největšího z nich až po nejmenšího z nich. 6 Když slovo dospělo ke králi Ninive,+ vstal ze svého trůnu, svlékl svůj úřední oděv, přikryl se pytlovinou a usedl do popela.+ 7 Navíc dal volat a dal říkat v Ninive z výnosu krále a jeho velkých slovy:

„Žádný člověk a žádné domácí zvíře, žádný dobytek ani brav ať vůbec nic neochutná. Nikdo ať nepřijímá potravu. Ani vodu ať nepijí.+ 8 A ať se pokryjí pytlovinou, člověk i domácí zvíře; a ať silně volají k Bohu a vrátí se+ každý od své špatné cesty a od násilí, které bylo v jejich rukou. 9 Kdo ví, zda se snad [pravý] Bůh neobrátí zpět a vskutku nepocítí lítost+ a neobrátí se zpět od svého hořícího hněvu, takže nezahyneme?“+

10 A [pravý] Bůh uviděl jejich díla,+ že se obrátili zpět od své špatné cesty;+ a tak [pravý] Bůh pocítil lítost+ nad neštěstím, o němž mluvil, že jim [je] způsobí; a nezpůsobil [je].+

4 Jonášovi se to však značně nelíbilo,+ a rozpálil se hněvem. 2 Modlil se tedy k Jehovovi* a řekl: „Ach Jehovo, cožpak to nebyla moje záležitost,* když jsem byl na své vlastní zemské půdě? Proto jsem šel napřed a utíkal do Taršiše;+ vždyť jsem věděl, že jsi Bůh* milostivý a milosrdný,+ pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti*+ a cítíš lítost nad neštěstím.+ 3 A teď, prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši,*+ vždyť zemřít je pro mne lepší než být naživu.“*+

4 Na to Jehova řekl: „Rozpálil ses hněvem oprávněně?“+

5 Pak Jonáš vyšel z města a usedl východně od města; a postupně si tam udělal chýši, aby mohl pod ní sedět ve stínu,+ dokud neuvidí, co se stane s městem.+ 6 Jehova Bůh* tedy ustanovil, aby nad Jonášem vzešla lahvovitá tykev* a stala se mu stínem nad hlavou a osvobodila ho z jeho neblahého stavu.+ A Jonáš se nad lahvovitou tykví začal velmi radovat.

7 Ale [pravý] Bůh ustanovil, aby lahvovitou tykev napadl červ,+ až příští den nastane úsvit; a ta postupně uschla.+ 8 A stalo se, že jakmile vysvitlo slunce, Bůh* také přikročil k tomu, aby ustanovil vysoušející východní vítr,+ a slunce stále bilo Jonášovi na hlavu, takže omdléval;+ a stále prosil, aby jeho duše* zemřela, a opětovně říkal: „Zemřít je pro mne lepší než být naživu.“*+

9 A Bůh přistoupil k tomu, aby řekl Jonášovi: „Rozpálil ses hněvem oprávněně pro tu lahvovitou tykev?“+

Na to řekl: „Oprávněně jsem se rozpálil hněvem, až k smrti.“ 10 Ale Jehova řekl: „Tobě, tobě bylo líto lahvovité tykve, pro kterou ses nelopotil ani jsi nezpůsobil, že vyrostla veliká, která se prokázala být pouze [jako to], co vyrostlo přes noc,* a zanikla pouze jako [to], co vyrostlo přes noc. 11 A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive,+ v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc* lidí,* kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“+