Micheáš*

1 Jehovovo* slovo, které za dnů judských králů+ Jotama,+ Achaza+ [a] Ezekjáše+ přišlo k Micheášovi+ z Morešetu,* které měl ve vidění o Samaří+ a Jeruzalému:+

2 „Slyšte, všechny národy; dávej pozor, země, a to, co tě naplňuje,+ a ať Svrchovaný Pán Jehova slouží proti vám jako svědek,+ Jehova* ze svého svatého chrámu.*+ 3 Pohleď, Jehova* totiž vychází ze svého místa+ a jistě sestoupí a bude šlapat po výšinách země.+ 4 A hory pod ním roztají,+ i nížiny se rozpuknou jako vosk působením ohně,+ jako vody vylévané po svahu.

5 To všechno je kvůli Jákobovu vzbouření, ano kvůli hříchům izraelského domu.+ Co je Jákobovo vzbouření? Není to Samaří?+ A co jsou Judovy výšiny?*+ Není to Jeruzalém? 6 A jistě udělám ze Samaří hromadu trosek v poli,+ místa k sázení vinice; a sesypu jeho kameny do údolí a obnažím jeho základy.+ 7 A jeho ryté sochy budou všechny rozdrceny na kusy+ a všechny dary, [které dostalo] jako svůj plat, budou spáleny v ohni;+ a ze všech jeho model udělám opuštěný úhor. Sesbíralo [je] totiž z věcí daných jako plat prostitutky, a ony se vrátí k tomu, co bylo dáno jako plat prostitutky.“+

8 Kvůli tomu budu bědovat a kvílet;+ budu chodit bos a nahý.+ Budu bědovat jako šakali a truchlit jako pštrosice.* 9 Vždyť jeho zranění* je nezhojitelné;+ dospělo totiž až k Judovi,+ [ta] rána až k bráně mého lidu, až k Jeruzalému.+

10 „Nepovídejte [to] v Gatu; rozhodně neplačte.+

V domě Afry se válej přímo v prachu.+ 11 Přejdi, obyvatelko Šafiru, v ostudné nahotě.+ Obyvatelka Caananu nevyšla. Bědování Bet-ecelu od vás vezme své stanoviště. 12 Obyvatelka Marotu totiž čekala na dobré,+ ale od Jehovy sestoupilo k jeruzalémské bráně to, co je špatné.+ 13 Připřáhni dvoukolý vůz ke koňskému spřežení, obyvatelko Lakiše.+ Byla počátkem hříchu sionské dceři,+ vždyť v tobě* se našla vzbouření Izraele.+ 14 Proto dáš dary na rozloučenou Morešet-gatu.+ Akzibské domy+ byly pro izraelské krále jako něco klamného. 15 Ještě ti přivedu vyvlastňovatele,*+ obyvatelko Mareši.+ Až po Adullam+ dojde sláva Izraele. 16 Způsob lysinu a ostříhej [si vlasy] kvůli svým synům největšího potěšení.+ Rozšiř svou lysinu jako orlí, protože od tebe odešli do vyhnanství.“+

2 „Běda těm, kdo úkladně plánují to, co škodí, a těm, kdo na svých lůžkách konají to, co je špatné!+ Za ranního světla to pak dělají,+ protože je to v moci jejich ruky.+ 2 A zatoužili po polích, a zmocnili se [jich];+ také po domech, a vzali si [je]; a ošidili zdatného muže* a jeho domácnost,+ muže* a jeho dědičné vlastnictví.+

3 Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, zamýšlím proti této rodině+ neštěstí,+ z něhož nevytáhnete své krky,+ takže nebudete chodit domýšlivě;+ protože je čas neštěstí.+ 4 V ten den se ohledně vás pozvedne [hlas] v příslovečném rčení+ a jistě se bude naříkat nářkem, ano nářkem.+ Bude se muset říci: „Rozhodně jsme oloupeni!+ Mění samotný podíl mého lidu.+ Jak [jej] ode mne odstraňuje! Nevěrnému rozděluje na podíly naše vlastní pole.“ 5 Proto nakonec nebudeš mít v Jehovově sboru* nikoho, kdo by losem+ rozhodil šňůru. 6 Nenechte padat [slova].+ Nechávají padat [slova]. Nenechají padnout [slova] o těchto [věcech]. Pokoření neodstoupí.+

7 Říká se, Jákobův dome:+ „Stal se Jehovův duch* nespokojeným nebo jsou tohle jeho jednání?“+ Nečiní má vlastní slova dobro+ v případě toho, kdo chodí v přímosti?+

8 A včera můj vlastní lid přistoupil k tomu, aby povstal jako vyložený nepřítel.+ Z předku oděvu svlékáte majestátní ozdobu těm, kteří důvěřivě procházejí kolem, [jako] těm, kteří se vracejí z války. 9 Ženy mého lidu vyháníte z domu, v němž má žena* největší potěšení. Z jejích dětí snímáte mou nádheru+ na neurčitý čas.+ 10 Vstaňte a jděte,+ protože tohle není místo odpočinku.+ Protože se stala nečistou,+ ztroskotává; a dílo ztroskotání je bolestné.+ 11 Jestliže muž,* který chodí podle větru* a falše, řekl lež:+ „Nechám ti padnout [slova] o víně a o opojném nápoji“, také se jistě stane tím, kdo nechává padat [slova] pro tento lid.+

12 Rozhodně shromáždím Jákoba, vás všechny;+ zcela jistě sesbírám zbývající* z Izraele.+ Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě,* jako stádo uprostřed jeho pastviny;+ budou hlučet lidmi.‘*+

13 Ten, kdo provádí průlom, jistě vystoupí před nimi:+ skutečně prorazí. A projdou branou a vyjdou jí.+ A jejich král projde před nimi, s Jehovou v jejich čele.“+

3 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Slyšte, prosím, hlavy Jákoba a velitelé izraelského domu.+ Není to vaše věc, abyste znali právo?+ 2 Vy, kdo nenávidíte, co je dobré,+ a milujete špatnost,+ strháváte z lidí kůži a jejich organismus z jejich kostí;+ 3 vy, kdo jste také snědli organismus mého lidu+ a svlékli z nich samotnou kůži a na kusy rozbili i jejich kosti a rozdrtili [je] na kusy jako to, co je v hrnci se širokým hrdlem, a jako maso uprostřed hrnce na vaření.+ 4 V ten čas budou volat k Jehovovi o přispění, ale on jim neodpoví.+ A skryje před nimi v tom čase obličej,+ jelikož se ve svých jednáních dopouštěli špatnosti.+

5 Tak řekl Jehova proti prorokům, kteří působí, že můj lid bloudí,*+ kteří koušou svými zuby+ a kteří skutečně volají: ‚Mír!‘,+ kteří, když jim někdo nevloží [něco] do úst, také proti němu vskutku posvětí válku:+ 6 ‚Proto budete mít noc,+ takže nebude vidění;+ a budete mít tmu, abyste neprovozovali věštění. A nad proroky jistě zapadne slunce a den se nad nimi zatmí.+ 7 A vizionáři+ se budou muset stydět+ a věštci+ budou jistě zklamáni. A budou si muset přikrýt knír,+ všichni, vždyť od Boha* není žádná odpověď.‘“+

8 A naproti tomu jsem byl sám naplněn silou, Jehovovým duchem, a právem a mocí,+ abych Jákobovi pověděl o jeho vzbouření a Izraeli o jeho hříchu.+

9 Slyšte to, prosím, představení Jákobova domu a velitelé izraelského domu,+ kteří máte odpor k právu a kteří křivíte dokonce všechno, co je rovné;+ 10 stavíte Sion krveproléváním a Jeruzalém nespravedlností.+ 11 Jeho vlastní představení soudí pouze za úplatek+ a jeho vlastní kněží poučují jen za cenu+ a jeho vlastní proroci provozují věštění prostě za peníze;*+ přesto se stále opírají o Jehovu a říkají: „Není Jehova uprostřed nás?+ Žádné neštěstí na nás nepřijde.“+ 12 Proto kvůli vám bude Sion zorán jako pouhé pole a z Jeruzaléma se stanou pouhé hromady trosek+ a hora domu bude jako lesní výšiny.

4 A v konečné části dnů se stane,+ [že] hora+ Jehovova domu+ bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky;+ a budou k ní proudit lidé.+ 2 A mnoho národů jistě půjde a řekne: „Pojďte+ a vystupme na Jehovovu horu a k domu Jákobova BOHA;+ a on nás bude poučovat o svých cestách,+ a my budeme chodit* po jeho stezkách.“+ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.+ 3 A jistě vykoná soud mezi mnoha lidmi+ a urovná záležitosti+ vzhledem k dalekým mocným národům.+ A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky.+ Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce.+ 4 A skutečně budou sedět* každý* pod svou révou a pod svým fíkovníkem+ a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli;+ vždyť [tak] mluvila samotná ústa Jehovy* vojsk.*+

5 Všechny národy, ty budou totiž chodit každý ve jménu svého boha;*+ ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy,* našeho Boha,*+ na neurčitý čas, dokonce navždy.*+

6 „V ten den,“ je Jehovův výrok, „shromáždím tu, která kulhala;+ a tu, která byla rozehnána, sesbírám,+ dokonce tu, s níž jsem zacházel špatně. 7 A z té, která kulhala, jistě učiním ostatek,+ a z té, která byla odstraněna do daleka, mocný národ;+ a Jehova* nad nimi skutečně bude kralovat na hoře Sion od nynějška a na neurčitý čas.+

8 A pokud jde o tebe,* věži stáda,* pahorku* sionské dcery,+ až k tobě to přijde, ano, to první* panství jistě přijde,+ království patřící jeruzalémské dceři.+

9 A proč stále hlasitě křičíš?*+ Není v tobě král, nebo zahynul tvůj vlastní rádce, že tě popadly bolestivé křeče jako rodičku?+ 10 Buď v krutých bolestech a rozpukni se, sionská dcero, jako rodička,+ vždyť nyní vyjdeš z městečka a budeš muset přebývat v poli.+ A budeš muset dojít až do Babylóna.*+ Tam budeš osvobozena.+ Tam tě Jehova koupí zpět z dlaně tvých nepřátel.+

11 A nyní se proti tobě jistě shromáždí mnoho národů, těch, které říkají: ‚Ať je znečištěna a kéž naše oči pohledí na Sion.‘+ 12 Ale pokud jde o ně, oni nepoznali Jehovovy myšlenky a neporozuměli jeho radě;+ protože je jistě sesbírá jako řádku čerstvě posečeného obilí na mlat.+

13 Vstaň a mlať, sionská dcero;+ tvůj roh totiž proměním v železo a tvá kopyta proměním v měď a jistě rozdrtíš na prach mnoho národů;+ a klatbou skutečně zasvětíš Jehovovi jejich nepoctivý zisk,+ a jejich jmění [pravému] Pánu* celé země.“+

5 „V tento čas si na sobě děláš zářezy,+ dcero vpádu; oblehl nás.+ Prutem budou bít do tváře soudce Izraele.*+

2 A ty, Betléme* Efrato,+ příliš maličký, aby ses dostal mezi judské tisíce,+ z tebe*+ mi vyjde ten, který se má stát panovníkem v Izraeli,+ jehož původ* je od raných časů, ode dnů neurčitého času.+

3 Proto je vydá+ až do času, kdy ta, která rodí, skutečně porodí.+ A zbytek jeho bratrů se vrátí k izraelským synům.

4 A jistě bude stát a pást v Jehovově* síle,+ v nadřazenosti jména Jehovy,* svého Boha.+ A jistě budou bydlet stále,+ neboť bude nyní veliký až do konců* země.+ 5 A ten se stane mírem.+ Pokud jde o Asyřana, až přijde do naší země a bude šlapat po našich obytných věžích,*+ budeme také muset proti němu vzbudit sedm pastýřů, ano osm vévodů lidstva.* 6 A skutečně budou pást asyrskou zemi mečem+ a Nimrodovu+ zemi v jejích vchodech. A jistě způsobí osvobození od Asyřana,+ až přijde do naší země a bude šlapat po našem území.

7 A zbývající* z Jákoba+ se uprostřed mnoha národů stanou podobnými rose od Jehovy,+ vydatným sprškám na rostlinstvu,+ které nedoufá v muže* ani nečeká na syny pozemského člověka.*+ 8 A zbývající z Jákoba se mezi národy, uprostřed mnoha lidí, stanou podobnými lvu mezi lesními zvířaty, mladému lvu s hřívou mezi stády ovcí, který, když skutečně prochází, jistě pošlapává i trhá na kusy;+ a není osvoboditel. 9 Tvá* ruka bude vysoko nad tvými protivníky+ a všichni tvoji nepřátelé budou odříznuti.“+

10 „A v ten den se stane,“ je Jehovův výrok, „že z tvého středu odříznu tvé koně a zničím tvé dvoukolé vozy.+ 11 A odříznu města tvé země a strhnu všechna tvá opevněná místa.+ 12 A z tvé ruky odříznu kouzla a nebudeš mít nadále ty, kdo provozují magii.+ 13 A odříznu z tvého středu ryté sochy a tvé sloupy, a už se nebudeš klanět dílu svých rukou.+ 14 A vykořením z tvého středu tvé posvátné kůly*+ a vyhladím tvá města. 15 A v hněvu a vzteku vykonám pomstu na národech, které neuposlechly.“+

6 Slyšte, prosím, co říká Jehova.*+ Vstaň, veď právní při s horami a kéž pahorky slyší tvůj hlas.+ 2 Slyšte, hory, Jehovovu právní při, také vy, trvalé předměty, vy, základy země;+ vždyť Jehova má právní při se svým lidem a s Izraelem se bude dohadovat:+

3 „Můj lide,+ co jsem ti udělal? A jakým způsobem jsem tě unavil?+ Svědči proti mně.+ 4 Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země+ a vyplatil jsem tě z domu otroků;+ a přistoupil jsem k tomu, abych před tebou poslal Mojžíše, Árona a Miriam.+ 5 Vzpomeň si,+ prosím, můj lide, co radil moabský král Balak+ a co mu odpověděl Balám, syn Beorův.+ Bylo to od Šittimu*+ až po Gilgal+ proto, aby byly známy Jehovovy spravedlivé činy.“+

6 S čím se mám postavit před Jehovu?+ [S čím] se mám poklonit Bohu ve výši?+ Mám se před něho postavit s celými zápalnými oběťmi,+ s ročními telaty? 7 Potěší Jehovu tisíce beranů, desetitisíce bystřin oleje?+ Mám dát za své vzbouření svého prvorozeného syna, plod svého břicha za hřích své duše?+ 8 Pověděl ti, pozemský člověče,* co je dobré.+ A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo+ a miloval laskavost*+ a byl skromný,+ když chodíš se svým Bohem?+

9 Jehovův hlas, ten volá k městu,+ a [osoba] s praktickou moudrostí se bude bát tvého jména.+ Slyšte prut, a kdože jej* to určil.+ 10 Existují ještě [v] domě ničemného poklady ničemnosti+ a skoupá míra efa, která je otevřeně odsouzena? 11 Mohu být [mravně] čistý s ničemnými vahami a s váčkem podvodných kamenných závaží?+ 12 Vždyť jeho vlastní boháči se stali plnými násilí a jeho vlastní obyvatelé mluvili faleš+ a jazyk v ústech mají šalebný.+

13 „A já, já [ti] také jistě způsobím nemoc tím, že tě udeřím;+ budeš zpustošen pro své hříchy.+ 14 Ty, ty budeš jíst a nenasytíš se, a uprostřed tebe bude tvá prázdnota.*+ A odstraníš [věci], ale neodneseš [je] bezpečně pryč; a cokoli bys bezpečně odnesl, dám meči.+ 15 Ty, ty budeš sít semeno, ale nebudeš sklízet. Ty, ty budeš šlapat olivy, ale nepotřeš se olejem; také sladké víno, ale víno pít nebudeš.+ 16 A Omriho ustanovení+ a všechno dílo Achabova domu jsou zachovávány,+ a chodíte v jejich radách;+ proto, abych z vás udělal předmět úžasu a [z] jeho obyvatel něco, nad čím se hvízdne;+ a ponesete pohanu národů.“*+

7 Běda mi,+ vždyť jsem se stal podobným sklizni letního ovoce, podobným paběrkování při vinobraní!+ Není k jídlu žádný hrozen vína, žádný raný fík, po němž by toužila má duše!+ 2 Věrně oddaný* vyhynul ze země* a v lidstvu* není nikdo přímý.+ Všichni číhají na krveprolití.+ Každý loví vlečnou sítí svého vlastního bratra.+ 3 Ruce mají na tom, co je špatné, aby [to] dělali dobře;+ kníže [o něco] žádá a ten, kdo soudí, [soudí] za odměnu+ a velký promlouvá o dychtivosti své duše, své vlastní;+ a splétají to. 4 Jejich nejlepší [člověk] je jako šípek, [jejich] nejpřímější je horší než trnitý plot.+ Přijde den tvých strážných, [kdy] se ti dostane pozornosti.+ Nyní nastane jejich zmatení.+

5 Nevěřte druhovi. Nevkládejte důvěru v důvěrného přítele.+ Střež se otvírat svá ústa před tou, která leží v tvé náruči.+ 6 Syn totiž pohrdá otcem; dcera povstává proti své matce;+ snacha proti své tchyni;+ mužovi nepřátelé jsou muži* z jeho domácnosti.+

7 Ale pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu.+ Budu projevovat postoj očekávání vůči BOHU své záchrany.+ Můj Bůh mě uslyší.+

8 Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně.+ Padla jsem sice, ale jistě vstanu;+ bydlím sice ve tmě,+ ale Jehova mi bude světlem.+ 9 Ponesu Jehovův vztek — vždyť jsem proti němu hřešila —,+ dokud nepovede mou právní při a opravdu mi neučiní po právu.+ Vyvede mě na světlo; pohlédnu na jeho spravedlnost.+ 10 A má nepřítelkyně uvidí, a hanba přikryje tu,+ která mi říkala: „Kde je ten Jehova, tvůj Bůh?“+ Mé vlastní oči na ni pohledí.+ Nyní se stane místem pošlapávání jako pouliční bláto.+

11 Den pro stavbu tvých* kamenných zdí, v ten den bude výnos* daleko.+ 12 V ten den k tobě dokonce přijdou* až z Asýrie a z měst Egypta,* a z Egypta dokonce až k Řece;+ a od moře k moři a [od] hory k hoře.+ 13 A země se stane opuštěným úhorem kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich jednání.+

14 Pas svůj* lid svou holí,+ stádo bravu svého dědictví, to, které přebývalo samo v lese — uprostřed sadu.+ Ať se pasou na Bašanu a Gileadu+ jako za dnů dávné [minulosti].+

15 „Jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země, mu ukážu podivuhodné věci.+ 16 Národy uvidí a zastydí se za všechnu svou moc.+ Položí si ruku na ústa;+ i uši jim ohluchnou. 17 Budou lízat prach jako hadi;+ jako zemští plazi v znepokojení vylezou ze svých bašt.+ Roztřeseni přijdou k Jehovovi, našemu Bohu,* a budou se tě bát.“+

18 Kdo je Bůh* jako ty,+ který promíjí provinění a přechází přestupek ostatku svého dědictví?+ Jistě se nebude navždy držet svého hněvu, neboť má potěšení v milující laskavosti.*+ 19 Opět nám projeví milosrdenství;+ podřídí naše provinění.+ A všechny jejich* hříchy vhodíš do hlubin moře.+ 20 Dáš opravdovost [danou] Jákobovi, milující laskavost [danou] Abrahamovi, kterou jsi přísahal našim praotcům od dávných dnů.+