Podle Marka*

1 Začátek dobré zprávy* o Ježíši Kristu:* 2 Právě jak je napsáno u proroka Izajáše: „(Pohleď, vysílám před tvým obličejem svého posla,* který ti připraví cestu;)+ 3 naslouchejte! Někdo volá v pustině: ‚Připravte Jehovovu* cestu, napřimte jeho silnice.‘“+ 4 Jan, který křtil,* se objevil v pustině a kázal křest [jako symbol] pokání k odpuštění hříchů.+ 5 Proto k němu vycházelo celé území Judeje a všichni obyvatelé Jeruzaléma, a když otevřeně vyznávali své hříchy, byli jím křtěni v řece Jordánu.+ 6 Jan byl oblečen velbloudí srstí a koženým pásem kolem beder+ a jedl kobylky+ a divoký med.+ 7 A kázal a říkal: „Po mně přichází někdo silnější než já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal řemínky jeho sandálů.+ 8 Křtil jsem vás vodou, ale on vás bude křtít svatým duchem.“+

9 Během těch dnů přišel Ježíš z Nazaretu v Galileji a byl Janem pokřtěn v Jordánu.+ 10 A hned když vystoupil z vody, viděl, jak se nebesa rozdělují a duch na* něho sestupuje jako holubice;+ 11 a z nebes vyšel hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.“+

12 A duch* ho okamžitě pobídl, aby šel do pustiny.+ 13 Zůstal tedy v pustině čtyřicet dnů,+ a Satan ho pokoušel,+ a byl s divokými zvířaty, ale andělé mu sloužili.+

14 Když byl Jan zatčen, Ježíš šel do Galileje,+ kázal Boží dobrou zprávu+ 15 a říkal: „Ustanovený čas se naplnil+ a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání+ a věřte dobré zprávě.“

16 Zatímco kráčel podél Galilejského moře, viděl Šimona+ a Ondřeje, Šimonova bratra, jak rozhazují [své sítě] do moře, neboť byli rybáři.+ 17 Ježíš jim tedy řekl: „Pojďte za mnou a způsobím, abyste se stali rybáři lidí.“+ 18 A ihned zanechali své sítě a následovali ho.+ 19 A když šel kousek dál, viděl Zebedeova [syna] Jakuba a jeho bratra Jana, právě když byli ve svém člunu a spravovali sítě;+ 20 a neprodleně je zavolal. A tak nechali svého otce Zebedea v člunu s nádeníky a odešli za ním. 21 A odebrali se do Kafarnaum.+

Jakmile nastal sabat, vstoupil do synagógy a začal vyučovat. 22 A užasli nad jeho způsobem vyučování,+ neboť je vyučoval jako ten, kdo má autoritu, a ne jako znalci Zákona.+ 23 Zrovna v tu dobu byl také v jejich synagóze muž, [který byl] pod mocí nečistého ducha, křičel+ 24 a říkal: „Co s tebou máme společného,* Ježíši, ty Nazaretský?+ Přišel jsi nás zahubit? Vím+ přesně, kdo jsi: Boží Svatý.“+ 25 Ale Ježíš ho přísně napomenul a řekl: „Mlč a vyjdi z něho!“+ 26 A když ho nečistý duch zachvátil křečí, zaječel ze všech sil a vyšel z něho.+ 27 Tu všichni lidé tak užasli, že mezi sebou začali rozmlouvat a říkali: „Co je to? Nové učení! S autoritou nařizuje i nečistým duchům a poslouchají ho.“+ 28 Zpráva o něm se tedy okamžitě rozšířila všemi směry po celé okolní krajině v Galileji.+

29 A ihned vyšli ze synagógy a s Jakubem a Janem šli domů k Šimonovi+ a Ondřejovi. 30 Šimonova tchyně+ ležela nemocná s horečkou,+ a hned mu o ní pověděli. 31 A šel k ní, vzal ji za ruku a zvedl ji; a horečka ji opustila+ a začala jim sloužit.+

32 Potom, co nastal večer a slunce zapadlo, lidé mu začali přinášet všechny, kteří byli nemocní,+ a posedlé démony;+ 33 a celé město se shromáždilo přímo u dveří. 34 Vyléčil tedy mnohé, kteří stonali různými nemocemi,+ a vyhnal mnoho démonů, ale nedovoloval démonům mluvit, protože o něm věděli, že je Kristus.+

35 A časně ráno, dokud byla ještě tma, vstal, vyšel ven, odebral se na osamělé místo+ a tam se začal modlit.+ 36 Šimon a ti s ním ho však sháněli 37 a našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají.“ 38 Ale řekl jim: „Pojďme někam jinam, do blízkých venkovských městeček, abych i tam kázal,+ neboť za tím účelem jsem vyšel.“+ 39 A skutečně šel, kázal v jejich synagógách po celé Galileji a vyháněl démony.+

40 Přišel k němu také malomocný, snažně ho dokonce na kolenou prosil a říkal mu: „Jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.“+ 41 Byl tím pohnut lítostí,+ vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci. Buď očištěn.“+ 42 Malomocenství z něho okamžitě zmizelo a byl očištěn.+ 43 Mimoto mu dal přísná nařízení a ihned ho poslal pryč 44 a řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic nepovídal, ale jdi, ukaž se knězi+ a za své očištění obětuj to, co nakázal Mojžíš,+ jim na svědectví.“+ 45 Ale potom, co ten muž odešel, začal to velice rozhlašovat a rozšiřovat zprávu dál, takže [Ježíš]* již nemohl otevřeně vstoupit do města, ale zůstával venku na osamělých místech. Přesto k němu stále přicházeli ze všech stran.+

2 Po několika dnech však opět vstoupil do Kafarnaum a rozneslo se o něm, že je doma.+ 2 Mnozí se tedy shromáždili, tolik, že již nebylo místo ani kolem dveří, a začal k nim mluvit slovo.+ 3 A přišli muži a přinesli mu ochrnutého, kterého nesli čtyři.+ 4 Protože však nebyli schopni přinést ho přímo k [Ježíšovi]* kvůli zástupu, odstranili střechu nad [místem], kde byl, a když prorazili otvor, spustili nosítka, na kterých ležel ochrnutý.+ 5 A když Ježíš viděl jejich víru,+ řekl ochrnutému: „Dítě, tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 6 Seděli tam někteří znalci Zákona a ve svém srdci uvažovali:+ 7 „Proč ten muž mluví tímto způsobem? Rouhá se. Kdo může odpustit hříchy kromě jednoho, Boha?“+ 8 Ježíš však ihned rozeznal svým duchem, že v sobě tak uvažují, a řekl jim: „Proč o tom uvažujete ve svém srdci?+ 9 Co je snadnější, říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň, zvedni svá nosítka a choď‘?+ 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka+ má autoritu odpouštět hříchy na zemi —“,+ řekl ochrnutému: 11 „Říkám ti: Vstaň, zvedni svá nosítka a jdi domů.“+ 12 Na to skutečně vstal, ihned zvedl svá nosítka a chodil přede všemi,+ takže všichni byli prostě uneseni, oslavovali Boha a říkali: „Nikdy jsme nic takového neviděli.“+

13 Opět vyšel k moři; a přicházel k němu celý zástup a on je začal vyučovat. 14 Ale jak procházel kolem, zahlédl Leviho,+ [syna] Alfeova, jak sedí v daňové kanceláři, a řekl mu: „Buď mým následovníkem.“ A vstal a následoval ho.+ 15 Později se stalo, že spočíval u stolu v jeho domě, a mnoho výběrčích daní+ a hříšníků spočívalo s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a začali ho následovat.+ 16 Ale když znalci Zákona z farizeů uviděli, že jí s hříšníky a výběrčími daní, začali říkat jeho učedníkům: „Jí s výběrčími daní a s hříšníky?“+ 17 Jakmile to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Ti, kdo jsou silní, nepotřebují lékaře, ale ti, kdo jsou nemocní, ano. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“+

18 Janovi učedníci a farizeové se postili. Přišli tedy a řekli mu: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“+ 19 A Ježíš jim řekl: „Mohou se snad přátelé ženicha* postit, zatímco je ženich s nimi?+ Dokud mají ženicha u sebe, nemohou se postit.+ 20 Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňat, a potom se budou ten den postit.+ 21 Nikdo nepřišívá záplatu z nesražené látky na starý svrchní oděv; jestliže to udělá, vytrhne se nové svou plnou silou ze starého a trhlina se zhorší.+ 22 Nikdo také nedává mladé víno do starých vinných měchů; jestliže to udělá, víno protrhne měchy a je ztraceno víno i měchy.+ Ale lidé dávají mladé víno do nových vinných měchů.“+

23 Přihodilo se, že se v sabatu ubíral obilnými poli a jeho učedníci začali cestou otrhávat klasy.+ 24 Farizeové mu tedy říkali: „Jen pohleď! Proč dělají v sabatu to, co není zákonné?“+ 25 Řekl jim však: „Nikdy jste nečetli, co udělal David,+ když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on a muži s ním?+ 26 Jak vstoupil do Božího domu — ve zprávě o předním knězi Abjatarovi*+ — a snědl chleby předložení,*+ jejichž jedení není zákonné+ pro nikoho kromě kněží, a dal několik také mužům, kteří byli s ním?“+ 27 Přikročil tedy k tomu, aby jim řekl: „Sabat začal existovat kvůli člověku,+ a ne člověk kvůli sabatu;+ 28 Syn člověka je tudíž Pánem i sabatu.“+

3 Opět vstoupil do synagógy a byl tam člověk s uschlou rukou.+ 2 Bedlivě tedy na něj dávali pozor, aby viděli, zda vyléčí toho člověka v sabatu, aby ho mohli obžalovat.+ 3 A řekl tomu člověku s uschlou rukou: „Vstaň [a pojď] doprostřed.“ 4 Pak jim řekl: „Je zákonné v sabatu udělat dobrý nebo špatný skutek, zachránit nebo zabít duši?“*+ Mlčeli však. 5 A podíval se po nich s rozhořčením, protože byl hluboce zarmoucen necitelností jejich srdce,+ a pak řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A natáhl ji a jeho ruka byla uzdravena.+ 6 Farizeové na to vyšli a hned se proti němu začali radit s Herodovými stoupenci,*+ aby ho zahubili.+

7 Ale Ježíš se se svými učedníky odebral k moři; a následovalo ho velké množství z Galileje a z Judeje.+ 8 I z Jeruzaléma, z Idumeje, z druhé strany Jordánu a z okolí Tyru+ a Sidonu k němu přišlo velké množství, když slyšeli, co všechno dělá. 9 A pověděl svým učedníkům, aby měli stále malý člun jemu ke službě, a tak se na něj zástup netlačil. 10 Vyléčil totiž mnohé, takže všichni, kdo měli tíživé choroby, na něj padali, aby se ho dotkli.+ 11 Dokonce nečistí duchové,+ kdykoli ho spatřili, vrhali se před ním [k zemi], křičeli a říkali: „Jsi Boží Syn.“+ 12 Mnohokrát jim však ostře přikazoval, aby o něm [nic] nedávali na vědomí.+

13 A vystoupil na horu a povolal ty, které chtěl,+ a vyšli k němu.+ 14 A vytvořil [skupinu] dvanácti, které také pojmenoval „apoštolové“, aby s ním zůstávali, aby je vysílal kázat+ 15 a aby měli autoritu vyhánět démony.+

16 A [skupina] dvanácti, kterou vytvořil, byli Šimon, kterému dal také příjmení Petr,+ 17 a Jakub, [syn] Zebedeův, a Jan, Jakubův bratr+ (kterým dal také příjmení Boanerges,* což znamená Synové hromu), 18 a Ondřej a Filip a Bartoloměj a Matouš a Tomáš a Jakub, [syn] Alfeův, a Tadeáš a Šimon Kananejský 19 a Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.+

A vešel do domu. 20 Zástup se opět shromáždil, takže nemohli ani sníst nějaké jídlo.+ 21 Ale když o tom slyšeli jeho příbuzní,+ vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“+ 22 Znalci Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, také říkali: „Má Belzebuba* a vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů.“+ 23 Zavolal si je tedy k sobě a začal jim říkat v podobenstvích:* „Jak může Satan vyhánět Satana? 24 Nuže, jestliže se království rozdělí samo proti sobě, takové království nemůže obstát;+ 25 a jestliže se dům rozdělí sám proti sobě, takový dům nebude schopen obstát.+ 26 Jestliže také Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale spěje ke konci.+ 27 Nikdo, kdo se vskutku dostal do domu silného muže, není schopen drancovat+ jeho movitosti, dokud nejprve silného muže nespoutá, a potom vydrancuje jeho dům.+ 28 Vpravdě vám říkám, že lidským synům bude všechno odpuštěno, ať se rouhají jakýmikoli hříchy a rouháním.+ 29 Kdokoli se však rouhá proti svatému duchu, nikdy nemá odpuštění, ale je vinen věčným hříchem.“+ 30 To proto, že říkali: „Má nečistého ducha.“+

31 Tu přišla jeho matka a jeho bratři,+ a když stáli venku, poslali k němu, aby ho zavolali.+ 32 Právě kolem něho seděl zástup, a tak mu řekli: „Pohleď, tvá matka a tvoji bratři tě venku hledají.“+ 33 Ale odpověděl jim a řekl: „Kdo je má matka a moji bratři?“+ 34 A když se rozhlédl po těch, kdo kolem něho seděli v kruhu, řekl: „Podívejte se, má matka a moji bratři!+ 35 Kdokoli činí Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka.“+

4 A opět začal vyučovat u moře.+ A blízko něho se shromáždil velmi velký zástup, takže nastoupil do člunu a opodál na moři se posadil, ale celý zástup u moře byl na břehu.+ 2 Začal je tedy vyučovat mnoho věcí v podobenstvích+ a říkat jim ve svém vyučování:+ 3 „Naslouchejte. Pohleďte, vyšel rozsévač, aby rozséval.+ 4 A když rozséval, některé [semeno] padlo podél cesty, a přišli ptáci a sezobali je.+ 5 A jiné [semeno] padlo na skalnaté místo, kde samozřejmě nemělo mnoho půdy, a ihned vyrazilo, protože nemělo hlubokou půdu.+ 6 Ale když vyšlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořen, uschlo.+ 7 A jiné [semeno] padlo mezi trní, trní vzešlo a udusilo je. A nevydalo žádné ovoce.+ 8 Jiná však padla na znamenitou půdu,+ a když vzešla a vyrostla, začala vydávat ovoce a nesla třicetinásobně, šedesáti[násobně] a sto[násobně].“+ 9 Dodal tedy slovo: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

10 A když osaměl, ti, kdo byli kolem něho s dvanácti, se ho začali vyptávat na podobenství.+ 11 A přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Vám bylo dáno posvátné tajemství+ Božího království, ale těm venku se všechno děje v podobenstvích,+ 12 aby, ačkoli hledí, hleděli, a přece neviděli, a ačkoli slyší, slyšeli, a přece nepochopili smysl toho, ani se nikdy neobrátili zpět a nebylo jim dáno odpuštění.“+ 13 Dále jim řekl: „Neznáte toto podobenství, a jak tedy porozumíte všem ostatním podobenstvím?

14 Rozsévač rozsévá slovo.+ 15 To jsou tedy ti podél cesty, kde se zasévá slovo; ale jakmile [je] uslyšeli, přichází Satan+ a odnímá slovo, které do nich bylo zaseto.+ 16 A podobně ti, kdo jsou zaseti na skalnatá místa: jakmile uslyšeli slovo, s radostí je přijímají.+ 17 Přesto v sobě nemají kořen, ale pokračují po nějaký čas; potom jakmile nastane soužení nebo pronásledování kvůli slovu, klopýtnou.+ 18 Jsou ještě jiní, kdo jsou zaseti mezi trní; to jsou ti, kdo slyšeli slovo,+ 19 ale úzkostné starosti+ tohoto systému věcí,* podvodná moc bohatství+ a touhy+ po ostatních věcech zasahují a dusí slovo, a to se stává neplodným.+ 20 Nakonec ti, kdo byli zaseti do znamenité půdy, jsou ti, kdo naslouchají slovu, přijímají je příznivě a přinášejí ovoce třicetinásobně, šedesáti[násobně] a sto[násobně].“+

21 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Je snad lampa přinášena, aby byla dána pod odměrný koš nebo pod lůžko? Není snad přinášena, aby byla dána na stojan?+ 22 Nic totiž není utajeno, leda proto, aby se to odhalilo; nic se pečlivě neskrylo, leda proto, aby to vyšlo najevo.+ 23 Kdokoli má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

24 Dále jim řekl: „Věnujte pozornost tomu, co slyšíte.+ Mírou, kterou odměřujete, vám bude odměřeno,+ ano, bude vám přidáno více.+ 25 Tomu, kdo má, bude totiž dáno více, ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“+

26 Přikročil tedy k tomu, aby řekl: „Stejně tak je Boží království, právě jako když člověk rozhazuje semeno na zemskou půdu+ 27 a v noci spí a ve dne vstává a semeno raší a roste do výše, on ani neví jak.+ 28 Zemská půda přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu. 29 Ale jakmile to plody dovolí, on napřáhne srp, protože přišel čas žně.“

30 A přikročil k tomu, aby řekl: „K čemu máme přirovnat Boží království nebo v jakém podobenství je předložíme?+ 31 Jako hořčičné zrno, které v době, kdy bylo zaseto do zemské půdy, bylo nejdrobnější ze všech semen, která jsou na zemi+ — 32 ale když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny ostatní [druhy] zeleniny a vytváří velké ratolesti,+ takže se nebeští ptáci+ mohou uchýlit do jeho stínu.“+

33 Mnoha takovými podobenstvími+ k nim tedy mluvil slovo, dokud byli schopni naslouchat. 34 Opravdu k nim nemluvíval bez podobenství, ale svým učedníkům všechno soukromě vysvětloval.+

35 A když ten den nastal večer, řekl jim: „Přeplujme na druhý břeh.“+ 36 Když tedy propustili zástup, vzali ho ve člunu, právě jak byl, a byly s ním jiné čluny.+ 37 A vypukla velká prudká větrná bouře a vlny se valily přes člun, takže se člun téměř potápěl.+ 38 Ale on byl na zádi a spal na polštáři. Vzbudili ho tedy a řekli mu: „Učiteli, nedbáš na to, že téměř hyneme?“+ 39 Procitl tudíž, přísně napomenul vítr a řekl moři: „Mlč! Buď zticha!“+ A vítr se utišil a nastal velký klid.+ 40 Řekl jim tedy: „Proč jste bázliví? Ještě nemáte víru?“ 41 Pocítili však neobvyklý strach a říkali jeden druhému: „Kdo to skutečně je, že ho i vítr a moře poslouchají?“+

5 Dostali se tedy na druhou stranu moře do krajiny Gerasenských.*+ 2 A jakmile vystoupil z člunu, potkal ho v [místě] mezi pamětními hrobkami člověk pod mocí nečistého ducha.+ 3 Pobýval mezi hrobkami; a do té doby nebyl naprosto nikdo schopen ho pevně spoutat ani řetězem, 4 protože býval častokrát spoután okovy a řetězy, ale řetězy přetrhal a okovy skutečně rozbil; a nikdo neměl sílu ho podmanit. 5 A křičel ustavičně nocí i dnem v hrobkách a v horách a bil se kameny. 6 Ale jakmile z dálky zahlédl Ježíše, běžel a vzdával mu poctu, 7 a když silným hlasem vykřikl,+ řekl: „Co s tebou mám společného,* Ježíši, Synu Nejvyššího Boha?+ Zavazuji tě přísahou+ při Bohu, abys mě netrýznil.“+ 8 Pověděl mu totiž: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu.“+ 9 Začal se ho však ptát: „Jak se jmenuješ?“ A řekl mu: „Jmenuji se Legie,+ protože je nás mnoho.“+ 10 A snažně ho mnohokrát prosil, aby neposílal duchy z té krajiny.+

11 Tam u hory se páslo velké stádo vepřů.+ 12 Snažně ho tedy prosili a říkali: „Pošli nás do vepřů, abychom do nich vstoupili.“ 13 A dovolil jim [to]. A tak nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů; a stádo se řítilo přes sráz do moře, asi dva tisíce, a jeden po druhém se utopili v moři.+ 14 Ale jejich pasáci uprchli a podali o tom zprávu ve městě a na venkově; a lidé přišli, aby viděli, co se to přihodilo.+ 15 Přišli tedy k Ježíšovi a spatřili [muže] posedlého démony, jak sedí oblečený a zdravé mysli, toho [muže], který míval legii; a dostali strach. 16 Také ti, kdo to viděli, jim vyprávěli, jak se to stalo [muži] posedlému démony, a o vepřích. 17 A začali ho tedy snažně prosit, aby odešel z jejich oblastí.+

18 Když nastupoval do člunu, [muž], který býval posedlý démony, ho začal snažně prosit, aby s ním směl zůstat.+ 19 Ale nedovolil mu [to], nýbrž mu řekl: „Jdi domů ke svým příbuzným+ a podej jim zprávu o všem, co pro tebe Jehova*+ udělal, a o tom, jak se nad tebou smiloval.“+ 20 A odešel a začal v Dekapoli*+ oznamovat* všechno, co pro něj Ježíš udělal, a všichni lidé se začali divit.+

21 Když Ježíš v člunu opět přeplul zpátky na protější břeh, shromáždil se k němu velký zástup; a on byl u moře.+ 22 Přišel jeden z předsedajících úředníků synagógy jménem Jairos, a když ho zahlédl, padl mu k nohám,+ 23 mnohokrát ho snažně prosil a říkal: „Moje dceruška skonává. Přišel bys, prosím, a položil na ni ruce,+ aby se uzdravila a žila?“+ 24 Na to s ním odešel. A velký zástup ho následoval a tlačil se na něj.+

25 Byla tam žena, která byla dvanáct let postižena krvotokem,+ 26 a byla vystavena mnoha bolestem od mnohých lékařů,+ utratila všechny své prostředky a neprospělo jí [to], spíše se [to] zhoršilo. 27 Když slyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho svrchního oděvu,+ 28 neboť stále říkala: „Jestliže se dotknu jen jeho svrchních oděvů, uzdravím se.“*+ 29 A pramen její krve okamžitě vyschl a ucítila ve svém těle, že byla uzdravena z tíživé nemoci.+

30 I Ježíš v sobě hned poznal, že z něho vyšla síla,+ otočil se v zástupu a začal říkat: „Kdo se dotkl mých svrchních oděvů?“+ 31 Jeho učedníci mu však začali říkat: „Vidíš, jak se zástup na tebe tlačí,+ a říkáš: ‚Kdo se mě dotkl?‘“ 32 Rozhlížel se však, aby viděl tu, která to udělala. 33 Ale žena, polekaná a rozechvělá, protože věděla, co se jí stalo, přišla a padla před ním a pověděla mu celou pravdu.+ 34 Řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila.* Jdi v pokoji*+ a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“+

35 Zatímco ještě mluvil, přišli někteří z domova předsedajícího úředníka synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela! Proč ještě dál obtěžovat učitele?“+ 36 Ale Ježíš, který zaslechl pronesené slovo, řekl předsedajícímu úředníkovi synagógy: „Neměj strach, jen projevuj víru.“+ 37 A nikomu nedovolil, aby ho následoval, kromě Petra, Jakuba a Jana, bratra Jakubova.+

38 Přišli tedy k domu předsedajícího úředníka synagógy, a spatřil hlučný zmatek a ty, kdo plakali a velmi bědovali, 39 a když vkročil [dovnitř], řekl jim: „Proč působíte hlučný zmatek a pláčete? Malé dítě nezemřelo, ale spí.“+ 40 Na to se mu začali opovržlivě vysmívat. Ale všechny je vykázal, vzal s sebou otce a matku malého dítěte a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo malé dítě.+ 41 A vzal malé dítě za ruku a řekl mu: „Talʹi·tha kuʹmi“, což přeloženo znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“+ 42 A děvče okamžitě vstalo a začalo chodit; bylo mu dvanáct let. Ihned byli bez sebe velkým nadšením.+ 43 Ale znovu a znovu jim nařizoval, aby nedovolili, aby se o tom někdo dověděl,+ a řekl, že by jí měli dát něco k jídlu.

6 A vzdálil se odtamtud a přišel do svého domovského území a jeho učedníci ho následovali.+ 2 Když nastal sabat, začal vyučovat v synagóze; a větší počet těch, kdo naslouchali, žasl a říkal: „Kde to ten člověk dostal?+ A proč vlastně byla tomu člověku dána ta moudrost a takové mocné skutky byly prováděny jeho rukama? 3 Což to není ten tesař,+ syn Marie+ a bratr Jakuba+ a Josefa* a Jidáše a Šimona?+ A nejsou snad tady u nás jeho sestry?“ Začali tedy o něho klopýtat.+ 4 Ježíš však přikročil k tomu, aby jim řekl: „Prorok není v necti kromě ve svém domovském území+ a mezi svými příbuznými a ve svém vlastním domě.“+ 5 A nebyl tam tedy schopen učinit žádný mocný skutek kromě [toho, že] vložil ruce na několik churavých a vyléčil je. 6 Opravdu se divil jejich nedostatku víry. A obcházel po vesnicích v okolí a vyučoval.+

7 A povolal těch dvanáct a začal je vysílat po dvou+ a začal jim dávat autoritu nad nečistými duchy.+ 8 Dal jim také nařízení, aby si na cestu nenesli nic kromě samotné hole, žádný chléb, žádnou mošnu+ s jídlem, žádné měděné peníze v opascích,+ 9 ale aby si uvázali sandály a nenosili dvojí spodní oděv.+ 10 Dále jim řekl: „Kdekoli vstoupíte do nějakého domu,+ zůstaňte tam, dokud nevyjdete z toho místa.+ 11 A kdekoli vás nějaké místo nepřijme ani nevyslechne, setřeste při odchodu špínu, která je pod vašima nohama, jim na svědectví.“*+ 12 Vyšli tedy a kázali, aby lidé činili pokání;+ 13 a vyháněli mnoho démonů,+ a mnoho churavých lidí potírali olejem+ a léčili je.+

14 Dostalo se to k uším krále Heroda, neboť [Ježíšovo] jméno* se stalo veřejně známým a lidé říkali:* „Jan, který křtil,* byl vzbuzen z mrtvých, a proto v něm působí mocné skutky.“+ 15 Ale jiní říkali: „Je to Elijáš.“+ Ještě jiní říkali: „Je to prorok jako jeden z proroků.“+ 16 Když to však uslyšel Herodes, začal říkat: „Ten Jan, kterého jsem sťal, ten byl vzbuzen.“+ 17 Sám Herodes totiž poslal a zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.+ 18 Jan totiž opětovně říkal Herodovi: „Není zákonné, abys měl manželku svého bratra.“+ 19 Herodias však chovala vůči němu zášť+ a chtěla ho zabít, ale nemohla.+ 20 Herodes měl totiž z Jana strach,+ protože o něm věděl, že je spravedlivý a svatý muž;+ a držel ho v bezpečí. A když ho slyšel,+ byl na velkých rozpacích co udělat, a přesto ho rád opět slyšel.

21 Ale příhodný den+ nastal, když Herodes na své narozeniny+ uspořádal večeři pro své muže vysokého postavení, vojenské velitele* a ty nejpřednější z Galileje. 22 A dcera právě té Herodiady vešla, tančila a líbila se Herodovi a těm, kteří s ním spočívali [u stolu].+ Král řekl dívce: „Požádej mě, o cokoli chceš, a dám ti to.“ 23 Ano, přísahal jí: „O cokoli mě požádáš, to ti dám,+ až do poloviny svého království.“+ 24 A vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana, který křtí.“+ 25 Okamžitě spěšně vešla ke králi, požádala ho a řekla: „Chci, abys mi ihned dal na podnose hlavu Jana Křtitele.“ 26 Ačkoli se král hluboce zarmoutil, přece ji nechtěl znevážit vzhledem k přísahám a k těm, kteří spočívali u stolu.+ 27 Král tedy ihned vyslal tělesného strážce a přikázal mu, aby přinesl jeho hlavu. A ten odešel a sťal ho ve vězení+ 28 a přinesl jeho hlavu na podnose, on ji dal dívce a dívka ji dala své matce.+ 29 Když o tom slyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvolu a uložili ji do pamětní hrobky.+

30 A apoštolové se shromáždili před Ježíšem a podali mu zprávu o všem, co dělali a vyučovali.+ 31 A řekl jim: „Pojďte sami soukromě na osamělé místo+ a trochu si odpočiňte.“+ Mnozí totiž přicházeli a odcházeli, a oni neměli volný čas, ani aby snědli nějaké jídlo.+ 32 Odpluli tedy v člunu na osamělé místo, [aby byli] sami.+ 33 Lidé je však uviděli odjíždět, mnozí se to dozvěděli a seběhli se tam pěšky ze všech měst a přišli před nimi.+ 34 A když vystupoval, viděl velký zástup, ale byl pohnut lítostí+ nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře.+ A začal je vyučovat mnoha věcem.+

35 Hodina již značně pokročila a jeho učedníci k němu přišli a začali říkat: „Místo je odloučené a je již pozdní hodina.+ 36 Pošli je pryč, aby odešli na venkov a do vesnic kolem a koupili si něco k jídlu.“+ 37 Odpověděl jim a řekl: „Dejte jim něco k jídlu vy.“ Řekli mu na to: „Máme odejít a koupit chleby za dvě stě denárů* a dát [je] lidem k jídlu?“+ 38 Řekl jim: „Kolik chlebů máte? Běžte se podívat!“ Když to zjistili, řekli: „Pět, kromě dvou ryb.“+ 39 A dal všem pokyn, aby po družinách+ spočinuli na zelené trávě.+ 40 A položili se ve skupinách po stu a po padesáti.+ 41 Vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi a vyslovil požehnání+ a rozlamoval+ chleby a začal je podávat učedníkům, aby je kladli před lidi; a rozdělil dvě ryby mezi všechny. 42 Tak všichni jedli a nasytili se;+ 43 a sebrali úlomky, dvanáct plných košů, kromě ryb. 44 Navíc těch, kteří jedli chleby, bylo pět tisíc mužů.+

45 A neprodleně přinutil své učedníky, aby nastoupili do člunu a jeli napřed na protější břeh k Betsaidě, zatímco sám rozpustil zástup.+ 46 Ale když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil.+ 47 Již nastal večer a člun byl uprostřed moře, ale on byl sám na zemi.+ 48 A když je viděl, jak těžko se jim vesluje,+ neboť vítr [vanul] proti nim, přišel k nim kolem čtvrté noční hlídky* a kráčel po moři; ale zamýšlel projít kolem nich. 49 Když ho zahlédli, jak jde po moři, pomysleli si: „To je přízrak!“ a nahlas křičeli.+ 50 Všichni ho totiž viděli a znepokojili se. Ale ihned s nimi promluvil a řekl jim: „Seberte odvahu, to jsem já; nemějte strach.“+ 51 A vystoupil k nim do člunu a vítr se utišil. Byli tím v nitru velmi ohromeni,+ 52 neboť nepochopili význam chlebů, ale jejich srdce mělo dále otupělé porozumění.+

53 A když přepluli k zemi, přijeli do Genezaretu a blízko zakotvili loď.+ 54 Jakmile však vystoupili z člunu, lidé ho poznali 55 a oběhli celý ten kraj a ty, kdo byli churaví, začali snášet na nosítkách tam, kde slyšeli, že je. 56 A kdekoli vstoupil do vesnic, měst nebo na venkov,+ umísťovali nemocné na tržiště a naléhavě ho prosili, aby se mohli dotknout+ jen třásní+ jeho svrchního oděvu. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.*+

7 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze znalců Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.+ 2 A když viděli, že někteří z jeho učedníků jedí jídlo poskvrněnýma rukama, totiž nemytýma+ — 3 neboť farizeové a všichni Židé nejedí, dokud si neumyjí ruce až po loket,* čímž se pevně drží tradice mužů dřívějších časů, 4 a když se vrátí z trhu, nejedí, dokud se neočistí tím, že se pokropí; a je mnoho jiných tradic,+ které přijali, aby se jich pevně drželi: křty pohárů a konvic a měděných nádob —,+ 5 tito farizeové a znalci Zákona se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice mužů dřívějších časů, ale berou si jídlo poskvrněnýma rukama?“+ 6 Řekl jim: „Izajáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno:+ ‚Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.+ 7 Je marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.‘+ 8 Opustili jste Boží přikázání a pevně se držíte lidské tradice.“+

9 Dále, přikročil k tomu, aby jim řekl: „Obratně dáváte stranou Boží přikázání,+ abyste se drželi své tradice. 10 Mojžíš například řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘+ a ‚Kdo spílá otci nebo matce, ať skončí smrtí.‘*+ 11 Ale vy říkáte: ‚Jestliže nějaký člověk řekne svému otci nebo své matce: „Cokoli mám, čím bych ti mohl prospět, je korban*+ (totiž dar zasvěcený+ Bohu)“‘* — 12 pak ho již nenecháte udělat jedinou věc pro jeho otce nebo jeho matku,+ 13 a tak svou tradicí, kterou jste předali, činíte Boží slovo+ neplatným. A děláte mnoho+ tomu podobných věcí.“ 14 Znovu tedy k sobě zavolal zástup a přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Všichni mi naslouchejte a pochopte význam.+ 15 Nic, co vchází zvnějšku do člověka, ho nemůže poskvrnit; ale to, co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka.“+ 16* ——

17 Když vstoupil do domu, stranou od zástupu, učedníci se ho začali vyptávat na [to] podobenství.+ 18 Řekl jim tedy: „Také vy jste nevnímaví jako oni?+ Neuvědomujete si, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvnějšku, 19 protože to nevchází do [jeho] srdce, ale do střev, a vychází to do stoky?“*+ Tím prohlásil všechna jídla za čistá.*+ 20 Dále řekl: „Co vychází z člověka, to člověka poskvrňuje,+ 21 neboť zvnitřku, z lidského srdce,+ vycházejí škodlivá uvažování: smilstva,*+ krádeže, vraždy,+ 22 cizoložství, chtivost,+ skutky ničemnosti, klam, nevázané chování,*+ závistivé oko,* rouhání, domýšlivost, nerozumnost. 23 Všechny tyto ničemné věci vycházejí zevnitř a poskvrňují člověka.“+

24 Zvedl se odtamtud a vešel do krajů Tyru a Sidonu.+ A vstoupil do domu a nechtěl, aby se o tom někdo dozvěděl. Přesto nemohl uniknout pozornosti,+ 25 ale okamžitě o něm uslyšela žena, jejíž dceruška měla nečistého ducha, a přišla a vrhla se [k zemi] jemu k nohám.+ 26 Žena byla Řekyně, národností Syroféničanka; a prosila ho, aby vyhnal démona z její dcery.+ 27 Ale začal tím, že jí řekl: „Ať jsou nejprve nasyceny děti, neboť není správné brát chléb dětem+ a házet ho psíkům.“+ 28 Odpověděla mu však a řekla: „Ano, pane, a přece psíci pod stolem jedí z drobtů+ děťátek.“+ 29 Řekl jí na to: „Protože jsi to řekla, jdi; démon vyšel z tvé dcery.“+ 30 Odešla tedy k sobě domů, našla+ malé dítě ležet na lůžku, a démon vyšel.

31 Když se vracel z krajů Tyru, prošel Sidonem ke Galilejskému moři středem krajů Dekapole.*+ 32 Sem mu přivedli muže hluchého a s vadou řeči a snažně ho prosili, aby na něj vložil ruku.+ 33 A vzal ho soukromě stranou od zástupu a vložil své prsty muži do uší, a když plivl, dotkl se jeho jazyka.+ 34 A s pohledem do nebe+ hluboce vzdychl+ a řekl mu: „Efʹfa·tha“, to je: „Otevři se.“ 35 Tu se mu sluch otevřel,+ vada* jeho jazyka se uvolnila a začal mluvit normálně. 36 Uložil jim tedy, aby o tom nikomu nepovídali;+ ale čím víc jim to ukládal, tím víc to rozhlašovali.+ 37 Opravdu víc než mimořádně žasli+ a řekli: „Všechno udělal dobře. Dokonce působí, aby hluší slyšeli a oněmělí mluvili.“+

8 V těch dnech, když tam byl opět velký zástup a neměli nic k jídlu, povolal učedníky a řekl jim:+ 2 „Je mi líto+ zástupu, protože zůstávají v mé blízkosti již tři dny a nemají nic k jídlu; 3 a kdybych je poslal domů hladové, na cestě se vyčerpají. Někteří z nich jsou opravdu zdaleka.“ 4 Jeho učedníci mu však odpověděli: „Odkud někdo tady na odloučeném místě bude schopen tyto lidi nasytit chleby?“+ 5 Přesto přikročil k tomu, aby se jich zeptal: „Kolik chlebů máte?“ Řekli: „Sedm.“+ 6 A dal zástupu pokyn, aby spočinuli na zemi, a vzal sedm chlebů, vzdal díky,+ rozlamoval je a začal je dávat svým učedníkům, aby podávali, a oni je podávali zástupu.+ 7 Měli také několik rybek; a když je požehnal, řekl jim, aby je také podávali.+ 8 Jedli tedy a nasytili se, a sebrali přebytky úlomků, sedm plných košů na potraviny.+ 9 A přece tam bylo kolem čtyř tisíc [lidí]. Nakonec je poslal pryč.+

10 A ihned nastoupil se svými učedníky do člunu a připlul do končin Dalmanuty.+ 11 Zde vyšli farizeové a začali se s ním přít a hledali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.+ 12 Zhluboka tedy v duchu zasténal+ a řekl: „Proč tato generace hledá znamení? Vpravdě říkám: Této generaci nebude dáno žádné znamení.“+ 13 Na to je opustil, znovu se nalodil a odjel na protější břeh.

14 Stalo se, že zapomněli vzít s sebou chleby a kromě jednoho chleba neměli s sebou v člunu nic.+ 15 A výslovně jim začal nařizovat a říkat: „Mějte oči stále otevřené, dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův.“+ 16 Dohadovali se tedy spolu o tom, že nemají žádné chleby.+ 17 Všiml si toho a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby?+ Ještě si [to] neuvědomujete a nechápete význam? Otupělo porozumění vašeho srdce?+ 18 ‚Ačkoli máte oči, nevidíte; a ačkoli máte uši, neslyšíte?‘+ A nepamatujete se, 19 když jsem rozlámal pět chlebů+ pro pět tisíc, kolik jste sebrali košů plných úlomků?“ Řekli mu: „Dvanáct.“+ 20 „Když jsem rozlámal sedm pro čtyři tisíce, kolik košů na potraviny plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“+ 21 A tak jim řekl: „Ještě nechápete význam?“+

22 A přistáli v Betsaidě. Lidé mu sem přivedli slepce a snažně ho prosili, aby se ho dotkl.+ 23 A vzal slepce za ruku, vyvedl ho z vesnice, a když mu plivl+ na oči, vložil na něj ruce a začal se ho ptát: „Vidíš něco?“ 24 A muž vzhlédl* a začal říkat: „Vidím lidi, protože pozoruji [něco], co se zdá jako stromy, ale chodí.“ 25 Znovu tedy vložil muži ruce na oči a muž uviděl jasně, byl uzdraven a všechno viděl zřetelně. 26 Poslal ho tedy domů a řekl: „Ale nevstupuj do vesnice.“+

27 Ježíš a jeho učedníci se nyní odebrali do vesnic Filipovy Cesareje, a po cestě se začal ptát svých učedníků a říkat jim: „Co říkají lidé, kdo[že] jsem?“+ 28 Řekli mu: „Jan Křtitel,*+ a jiní Elijáš,+ ještě jiní: Jeden z proroků.“+ 29 A dal jim otázku: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ Petr* mu odpověděl a řekl: „Ty jsi KRISTUS.“+ 30 Na to jim přísně přikázal, aby o něm nikomu nepovídali.+ 31 Začal je také vyučovat, že Syn člověka musí podstoupit mnoho utrpení, být zavržen staršími muži, předními kněžími a znalci Zákona, být zabit+ a o tři dny později vstát.+ 32 Prohlašoval to opravdu otevřeně. Petr ho však vzal stranou a začal ho přísně napomínat.+ 33 Obrátil se, podíval se na své učedníky, přísně Petra napomenul a řekl: „Kliď se za mne, Satane, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“*+

34 Nyní k sobě zavolal zástup se svými učedníky a řekl jim: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl* a stále mě následuje.+ 35 Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně a dobré zprávě, zachrání ji.+ 36 Skutečně, co prospěje člověku, když získá celý svět, a pozbude své duše?+ 37 Co by skutečně dal člověk výměnou za svou duši?+ 38 Kdokoli se totiž stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka,+ až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“+

9 Dále, přikročil k tomu, aby jim řekl: „Vpravdě vám říkám: Někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království, jak již přišlo v moci.“+ 2 Ježíš tudíž o šest dnů později vzal s sebou Petra a Jakuba a Jana a vyvedl je samotné na vysokou horu. A byl před nimi proměněn+ 3 a jeho svrchní oděvy se zaleskly mnohem běleji, než by je vybělil kterýkoli čistič oděvů na zemi.+ 4 Objevil se jim také Elijáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.+ 5 A Petr na to odpověděl a řekl Ježíšovi: „Rabbi, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“+ 6 Vskutku nevěděl, co by měl odpovědět, neboť dostali značný strach. 7 A vytvořil se oblak, zastínil je a z oblaku vyšel hlas:+ „To je můj Syn,+ milovaný; naslouchejte mu.“+ 8 Náhle se však rozhlédli a neviděli již u sebe nikoho kromě samotného Ježíše.+

9 Jak sestupovali z hory, výslovně jim nařídil, aby nikomu nevyprávěli,+ co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.+ 10 A vzali si to slovo k srdci,* ale mezi sebou rozmlouvali, co to zmrtvýchvstání znamená. 11 A začali se ho vyptávat a říkali: „Proč znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš?“+ 12 Řekl jim: „Elijáš opravdu přichází první a obnovuje všechno;+ ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že musí podstoupit mnoho utrpení+ a že s ním musí být zacházeno jako s bezvýznamným?+ 13 Ale říkám vám, že Elijáš+ vskutku přišel a udělali mu vše, co chtěli, právě jak je to o něm napsáno.“+

14 Když přicházeli k ostatním učedníkům, všimli si velkého zástupu kolem nich a znalců Zákona, kteří se s nimi přeli.+ 15 Jakmile ho však celý zástup zahlédl, byli ohromeni, a [když] vyběhli k němu, začali ho zdravit. 16 A zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“ 17 A jeden ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem ti svého syna, protože má oněmělého ducha;+ 18 a kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu [u úst], skřípe zuby a ztrácí sílu. A pověděl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nebyli schopni.“+ 19 Odpověděl jim a řekl: „Nevěřící generace,+ jak dlouho musím zůstat s vámi? Jak dlouho vás musím snášet? Přiveďte ho ke mně.“+ 20 Přivedli ho tedy k němu. Při pohledu na něj však duch náhle [dítě]* zachvátil křečemi, a když spadlo na zem, válelo se a mělo pěnu [u úst].+ 21 A zeptal se jeho otce: „Jak dlouho se mu to stává?“ Řekl: „Od dětství; 22 a znovu a znovu ho házel do ohně i do vody, aby ho zahubil.+ Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23 Ježíš mu řekl: „Ten výraz: ‚Můžeš-li‘! Všechno je přece pro [člověka] možné, jestliže má víru.“+ 24 Otec malého dítěte okamžitě vykřikl a říkal: „Mám víru! Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“*+

25 Když si Ježíš povšiml, že se k [nim] sbíhá zástup,+ přísně napomenul nečistého ducha a řekl mu: „Oněmělý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a již do něho nevstupuj.“ 26 A potom, co vykřikl a prošel mnoha křečemi,+ vyšel; a byl jako mrtvý, takže větší počet z nich říkal: „Je mrtvý!“ 27 Ježíš ho však vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.+ 28 Když tedy vstoupil do domu, jeho učedníci přistoupili k tomu, aby se ho soukromě zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat?“+ 29 A řekl jim: „Tento druh nemůže vyjít ničím, kromě modlitbou.“+

30 Vzdálili se odtamtud a šli Galileou, ale on nechtěl, aby se o tom někdo dověděl. 31 Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka má být vydán* do rukou lidí a oni ho zabijí,+ ale přestože bude zabit, o tři dny později vstane.“+ 32 Nerozuměli však tomu výroku a báli se zeptat se ho.+

33 A přišli do Kafarnaum. Když byl uvnitř domu, dal jim otázku: „O čem jste se cestou dohadovali?“+ 34 Mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je větší.+ 35 Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: „Jestliže chce být někdo první, bude poslední ze všech a služebníkem všech.“+ 36 A vzal malé dítě, postavil je uprostřed nich, objal je a řekl jim:+ 37 „Kdokoli přijímá jedno z takových malých dětí na základě mého jména, přijímá mne; a kdokoli přijímá mne, přijímá nejenom mne, ale i toho, kdo mě vyslal.“+

38 Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména, a pokoušeli jsme se mu bránit,+ protože nás nedoprovázel.“+ 39 Ježíš však řekl: „Nepokoušejte se mu bránit, vždyť není nikdo, jenž učiní nějaký mocný skutek na základě mého jména, který bude rychle schopen mi spílat;+ 40 vždyť ten, kdo není proti nám, je pro nás.+ 41 Kdokoli vám totiž dá napít pohár vody+ na základě toho, že patříte Kristu,+ vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu. 42 Ale kdokoli [přivede ke] klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro něho by bylo znamenitější, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně vhozen do moře.+

43 A jestliže tě někdy tvá ruka přivádí ke klopýtání, usekni ji; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do života zmrzačený, než abys se dvěma rukama odešel do gehenny,* do ohně, který nemůže být uhašen.+ 44* —— 45 A jestliže tě tvá noha přivádí ke klopýtání, usekni ji; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do života chromý,+ než abys byl se dvěma nohama vhozen do gehenny.+ 46* —— 47 A jestliže tě tvé oko přivádí ke klopýtání, odhoď je;+ je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl se dvěma očima vhozen do gehenny,+ 48 kde jejich larva neumírá a oheň nehasne.+

49 Každý totiž musí být osolen+ ohněm. 50 Sůl je znamenitá; jestliže však sůl někdy ztratí svou sílu,* čím ji samotnou okořeníte?+ Mějte sůl+ sami v sobě a udržujte mezi sebou pokoj.“+

10 Zvedl se odtamtud, přišel na pomezí Judeje a za Jordán a opět se k němu sešly zástupy, a jak byl zvyklý, zase je vyučoval.+ 2 Nyní přistoupili farizeové, a aby ho zkoušeli, začali se ho vyptávat, zda je zákonné, aby se muž rozvedl s manželkou.+ 3 Odpověděl jim a řekl: „Co vám Mojžíš přikázal?“ 4 Řekli: „Mojžíš dovolil napsat potvrzení o propuštění a rozvést se [s ní].“+ 5 Ježíš jim však řekl: „Toto přikázání vám napsal s ohledem na tvrdost vašeho srdce.+ 6 Avšak od počátku stvoření ‚je On* učinil [jako] muže a ženu.+ 7 Kvůli tomu muž opustí svého otce a matku 8 a ti dva budou jedno tělo‘,+ takže již nejsou dva, ale jedno tělo. 9 Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“+ 10 Když [byli] opět v domě,+ učedníci se ho na to začali vyptávat. 11 A řekl jim: „Kdokoli se rozvádí* se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství,+ 12 a jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, dopouští se cizoložství.“+

13 A lidé k němu začali přinášet malé děti, aby se jich dotýkal; ale učedníci jim [to] vytýkali.+ 14 Když to Ježíš viděl, rozhořčil se a řekl jim: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království.+ 15 Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“+ 16 A bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce.+

17 A když se vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, padl před ním na kolena a dal mu otázku: „Dobrý Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“*+ 18 Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým?+ Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha.+ 19 Znáš přikázání: ‚Nevraždi,+ necizolož,+ nekraď,+ nevydávej falešné svědectví,+ nešiď,+ cti svého otce a matku.‘“+ 20 Muž mu řekl: „Učiteli, to všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ 21 Ježíš se na něj podíval, pocítil k němu lásku a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi a staň se mým následovníkem.“+ 22 Ale on nad tím výrokem zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho [ve] vlastnictví.+

23 Když se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: „Jak obtížné to bude pro ty, [kdo mají] peníze,+ aby vstoupili do Božího království!“+ 24 Ale učedníci dali průchod překvapení nad jeho slovy.+ Ježíš jim znovu odpověděl a řekl: „Děti, jak obtížné je vstoupit do Božího království! 25 Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vstoupil do Božího království.“+ 26 Žasli ještě více a řekli mu: „Kdo vskutku může být zachráněn?“+ 27 Ježíš se na ně přímo zadíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale nikoli u Boha, protože u Boha je všechno možné.“+ 28 Petr mu začal říkat: „Pohleď, opustili jsme všechno a následujeme tě.“+ 29 Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám: Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě,+ 30 aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně+ domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními,+ a v budoucím systému věcí* věčný život. 31 Avšak mnozí, kteří jsou první, budou poslední, a poslední první.“+

32 Pokračovali po cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi a oni byli ohromeni; ale ti, kdo [ho] následovali, se začali bát. Ještě jednou vzal těch dvanáct stranou a začal jim povídat o tom, co je určeno, aby ho postihlo:+ 33 „Hle, pokračujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona, a odsoudí ho k smrti a vydají ho [lidem z] národů,+ 34 budou si z něho tropit žerty, plivat na něj, mrskat ho a zabijí ho, ale o tři dny později vstane.“+

35 A Jakub a Jan, dva Zebedeovi synové,+ k němu přikročili a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme.“+ 36 Řekl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ 37 Řekli mu: „Dej, abychom se v tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“+ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, o co prosíte. Jste schopni pít pohár, který piji já, nebo být pokřtěni křtem,* kterým jsem já křtěn?“+ 39 Řekli mu: „Jsme schopni.“ Ježíš jim na to řekl: „Pohár, který piji, budete pít, a křtem, kterým jsem křtěn, budete pokřtěni.+ 40 Avšak není na mně, abych [vám] dal posadit se po mé pravici nebo po mé levici,+ ale patří to těm, pro které to bylo připraveno.“

41 Když o tom slyšelo deset ostatních, tu se na Jakuba a Jana rozhořčili.+ 42 Ale když je Ježíš k sobě zavolal, řekl jim: „Víte, že ti, kdo se jeví jako panovníci národů, se nad nimi vypínají jako páni a že jejich velcí nad nimi vykonávají autoritu.+ 43 Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem,+ 44 a kdokoli chce být první mezi vámi, bude otrokem všech.+ 45 Ani Syn člověka totiž nepřišel, aby mu bylo slouženo,+ ale aby sloužil a dal svou duši* jako výkupné+ výměnou za mnohé.“+

46 A přišli do Jericha. Ale když on a jeho učedníci a značný zástup vycházeli z Jericha, slepý žebrák Bartimaios (syn Timaiův), seděl u silnice.+ 47 Když uslyšel, že to je Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: „Synu Davidův,+ Ježíši, smiluj se nade mnou!“+ 48 Mnozí mu na to začali ostře povídat, aby mlčel; ale stále křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“+ 49 Ježíš se tedy zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A zavolali slepce a řekli mu: „Seber odvahu, vstaň, volá tě.“+ 50 Odhodil svůj svrchní oděv, vyskočil na nohy a šel k Ježíšovi. 51 A Ježíš mu odpověděl a řekl: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“+ Slepec mu řekl: „Rab·boʹni,* ať opět získám zrak.“+ 52 A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“*+ A okamžitě opět získal zrak+ a začal ho následovat po cestě.+

11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a k Betanii+ u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků+ 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a jakmile do ní přejdete, najdete uvázané oslátko, na kterém nikdo z lidí ještě neseděl; odvažte je a přiveďte.+ 3 A jestliže vám někdo řekne: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán je potřebuje, a hned je sem pošle zpátky.‘“+ 4 Odešli tedy a nalezli oslátko uvázané u dveří venku v postranní ulici a odvázali je.+ 5 Ale někteří z těch, kdo tam stáli, jim začali říkat: „Co to děláte, že odvazujete oslátko?“+ 6 Řekli jim, právě jak řekl Ježíš; a oni je nechali jít.+

7 A přivedli oslátko+ k Ježíšovi, dali na ně své svrchní oděvy, a on se na ně posadil.+ 8 Mnozí také rozprostřeli své svrchní oděvy+ na cestu, ale jiní sekali listí+ z polí.+ 9 A ti, kdo šli vpředu a kdo přicházeli zezadu, stále volali: „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ 10 Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!*+ Zachraň, prosíme, ve výšinách nahoře!“* 11 A vstoupil do Jeruzaléma, do chrámu; a rozhlédl se po všem, a protože již byla pozdní hodina, vyšel s dvanácti do Betanie.+

12 Když příští den vyšli z Betanie, dostal hlad.+ 13 A zdálky zahlédl fíkovník, který měl listy, a šel se podívat, zda snad na něm něco najde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listy, neboť nebylo období fíků.+ 14 Odpověděl tedy a řekl mu: „Ať už z tebe nikdo navždy nejí ovoce.“+ A jeho učedníci naslouchali.

15 Přišli do Jeruzaléma. Tam vstoupil do chrámu a začal vyhazovat ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice;+ 16 a nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu, 17 ale stále vyučoval a říkal: „Není napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby+ pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+ 18 A slyšeli to přední kněží a znalci Zákona a začali hledat, jak ho zahubit;+ báli se ho totiž, protože celý zástup neustále žasl nad jeho učením.+

19 A když se v ten den připozdilo, vyšli z města. 20 Ale když časně ráno procházeli kolem, uviděli fíkovník již uschlý od kořenů.+ 21 Petr, [který] si na to pamatoval, mu tedy řekl: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+ 22 A Ježíš jim odpověděl a řekl: „Mějte víru v Boha. 23 Vpravdě vám říkám, že kdokoli poví této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ a nepochybuje ve svém srdci, ale má víru, že se stane, co říká, bude to stále mít.+ 24 Proto vám říkám: Mějte víru, že všechno, oč se modlíte a oč prosíte, jste vlastně přijali, a budete to mít.+ 25 A když stojíte a modlíte se, odpusťte,+ cokoli máte proti někomu; aby váš Otec, který je v nebesích, odpustil také vám vaše přečiny.“+ 26* ——

27 A opět přišli do Jeruzaléma. A jak se procházel v chrámu, přišli k němu přední kněží, znalci Zákona a starší muži+ 28 a začali mu říkat: „Z jaké autority to děláš? Nebo kdo ti dal takovou autoritu, abys to dělal?“+ 29 Ježíš jim řekl: „Položím vám jednu otázku. Odpovězte mi, a já vám také povím, z jaké autority to dělám.+ 30 Byl Janův křest+ z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“+ 31 Začali tedy mezi sebou uvažovat a říkali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘+ 32 Odvážíme se však říci: ‚Z lidí‘?“ — Báli se zástupu, protože všichni pokládali Jana za skutečného proroka.+ 33 Odpověděli Ježíšovi a řekli: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+

12 Začal k nim také mluvit v podobenstvích: „Nějaký člověk vysadil vinici,+ dal kolem ní plot, vykopal nádrž pro vinný lis, vztyčil věž,+ pronajal ji pěstitelům+ a odcestoval do ciziny.+ 2 V patřičném období vyslal otroka k pěstitelům, aby od pěstitelů dostal nějaké ovoce z vinice.+ 3 Vzali ho však, zbili a poslali pryč s prázdnou.+ 4 A opět k nim vyslal jiného otroka; a toho udeřili do hlavy a zneuctili.+ 5 A vyslal jiného a toho zabili; a mnoho jiných, z nichž některé zbili a některé zabili. 6 Měl ještě jednoho, milovaného syna.+ Nakonec ho k nim vyslal a řekl: ‚Mého syna si budou vážit.‘+ 7 Ale ti pěstitelé si mezi sebou řekli: ‚To je dědic.+ Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.‘+ 8 Vzali ho tedy, zabili+ a vyhodili z vinice.+ 9 Co udělá majitel vinice? Přijde, zahubí pěstitele a vinici+ dá jiným.+ 10 Nikdy jste nečetli tento [text] písma: ‚Kámen,+ který stavitelé zavrhli, ten se stal nejvyšším úhelným kamenem.+ 11 Stalo se to od Jehovy* a je to obdivuhodné v našich očích‘?“+

12 Na to začali hledat, jak se ho zmocnit, ale báli se zástupu, neboť si všimli, že měl na mysli je, když pronášel podobenství. Opustili ho tedy a odešli.+

13 Příště k němu vyslali některé z farizeů a Herodových stoupenců,*+ aby ho chytili v řeči.+ 14 Když přišli, řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a nedbáš na nikoho, neboť nehledíš na vnější vzhled lidí, ale vyučuješ Boží cestě podle pravdy:+ Je zákonné platit césarovi* daň z hlavy, či nikoli? 15 Máme platit, nebo nemáme platit?“+ Odhalil jejich pokrytectví a řekl jim: „Proč mě zkoušíte? Přineste mi denár,* abych se podíval.“+ 16 Přinesli jeden, a on jim řekl: „Čí je to obraz a nápis?“ Řekli mu: „Césarův.“+ 17 Ježíš potom řekl: „Splácejte* césarovy věci césarovi,+ ale Boží věci Bohu.“+ A začali se mu podivovat.+

18 Nyní k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a položili mu otázku:+ 19 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že když něčí bratr zemře a zanechá manželku, ale nezanechá dítě, jeho bratr+ si má vzít manželku a z ní vzbudit svému bratrovi potomstvo.+ 20 Bylo sedm bratrů; první si vzal manželku, ale když zemřel, nezanechal potomstvo.+ 21 A vzal si ji druhý, ale zemřel, aniž zanechal potomstvo; a třetí rovněž. 22 A těch sedm nezanechalo žádné potomstvo. Poslední ze všech zemřela i ta žena.+ 23 Manželkou kterého z nich bude při vzkříšení? Za manželku ji totiž mělo těch sedm.“+ 24 Ježíš jim řekl: „Nemýlíte se právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?+ 25 Vždyť když vstanou z mrtvých, ani muži se nežení, ani ženy se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.+ 26 Ale vzhledem k mrtvým, že jsou buzeni, nečetli jste v Mojžíšově knize ve zprávě o trnitém keři, jak mu Bůh řekl: ‚Já jsem BŮH Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?+ 27 Není Bohem mrtvých, ale živých. Velmi se mýlíte.“+

28 Jeden ze znalců Zákona, který přišel a slyšel, jak se přou, protože věděl, že jim znamenitě odpověděl, se ho zeptal: „Které přikázání je první ze všech?“+ 29 Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova,* náš Bůh, je jeden Jehova,*+ 30 a budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší* a celou svou myslí a celou svou silou.‘+ 31 To druhé je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘+ Není žádné přikázání větší než tato.“ 32 Znalec Zákona mu řekl: „Učiteli, řekl jsi dobře podle pravdy: ‚Je Jeden, a není žádný jiný než On‘;+ 33 a tak milovat ho celým svým srdcem a celým svým porozuměním a celou svou silou a milovat svého bližního jako sám sebe je daleko cennější než všechny celé zápalné obětní dary a oběti.“+ 34 Ježíš rozpoznal, že odpověděl inteligentně, a řekl mu na to: „Nejsi daleko od Božího království.“ Ale nikdo již neměl odvahu se ho vyptávat.+

35 Když však dával odpověď, Ježíš začal říkat, zatímco vyučoval v chrámu: „Jak to, že znalci Zákona říkají, že KRISTUS je Davidův syn?+ 36 David sám řekl prostřednictvím svatého ducha:+ ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele pod tvé nohy.“‘+ 37 David sám ho nazývá ‚Pánem‘, ale jak to, že je jeho synem?“+

A velký zástup mu naslouchal se zalíbením.+ 38 A ve svém vyučování přikročil k tomu, aby řekl: „Dávejte si pozor na znalce Zákona,+ kteří se chtějí procházet v rouchách, chtějí pozdravy na tržištích,* 39 přední sedadla v synagógách a nejvýznamnější místa na večeřích.+ 40 Jsou to ti, kdo pohlcují domy vdov+ a pod nějakou záminkou se dlouze modlí; ti obdrží těžší soud.“+

41 A posadil se na dohled od pokladnic+ a začal pozorovat, jak zástup vhazuje peníze* do pokladnic;* a mnoho bohatých vhazovalo mnoho mincí.+ 42 Tu přišla chudá vdova a vhodila dvě malé mince,* které mají velmi malou hodnotu.*+ 43 Zavolal k sobě tedy své učedníky a řekl jim: „Vpravdě vám říkám, že ta chudá vdova vhodila víc než všichni ti, kdo vhazují peníze do pokladnic;+ 44 vždyť všichni vhodili ze svého přebytku, ale ona ze svého nedostatku vhodila všechno, co měla, své celé živobytí.“+

13 Když vycházel z chrámu, jeden z jeho učedníků mu řekl: „Učiteli, podívej se, jaké [jsou] to kameny a jaké budovy!“+ 2 Ježíš mu však řekl: „Vidíš ty velké budovy?+ Rozhodně zde nezůstane kámen na kameni,+ aniž bude svržen.“+

3 A když seděl na Olivové hoře na dohled od chrámu, Petr+ a Jakub a Jan a Ondřej se ho soukromě začali ptát:+ 4 „Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením, kdy je všem těmto věcem určeno, aby dospěly k závěru?“*+ 5 Ježíš jim tedy začal říkat: „Dávejte pozor, aby vás někdo nezavedl na scestí.+ 6 Mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: ‚Jsem to já‘ a zavedou na scestí mnohé.+ 7 Až nadto uslyšíte o válkách a zprávy o válkách, neděste se; [to] se musí stát, ale ještě není konec.*+

8 Povstane totiž národ* proti národu a království proti království,+ budou zemětřesení*+ na jednom místě za druhým, bude nedostatek potravy.+ To je počátek tísnivých bolestivých křečí.+

9 Pokud jde o vás, dávejte na sebe pozor; budou vás vydávat místním soudům*+ a budete kvůli mně biti v synagógách+ a budete stavěni před místodržitele a krále, jim na svědectví.*+ 10 Také se musí ve všech národech nejprve kázat* dobrá zpráva.+ 11 Až vás však povedou, aby vás vydali, nebuďte předem úzkostliví co mluvit;+ ale cokoli je vám v tu hodinu dáno, to mluvte, neboť nemluvíte vy, ale svatý duch.+ 12 Dále, bratr vydá bratra na smrt a otec dítě,+ a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit;+ 13 a budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu.+ Kdo však vytrvá až do konce,*+ ten bude zachráněn.+

14 Ale až zahlédnete ohavnost,+ která působí zpustošení,+ jak stojí, kde by neměla (ať čtenář použije rozlišovací schopnost),+ potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.+ 15 Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje ani nevchází dovnitř, aby si něco vzal ze svého domu;+ 16 a kdo je na poli, ať se nevrací k věcem za [sebou], aby si vzal svůj svrchní oděv.+ 17 V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí!+ 18 Stále se modlete, aby se to nestalo v zimním čase,+ 19 neboť ty dny budou [dny] soužení,+ jaké nenastalo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, až do té doby* a jaké již nenastane.+ 20 Kdyby Jehova*+ vskutku ty dny nezkrátil, nezachránilo by se žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným,+ které vyvolil,+ zkrátil ty dny.+

21 Jestliže vám pak někdo také řekne: ‚Podívejte se, zde je KRISTUS‘, ‚Podívejte se, tam je‘,+ nevěřte [tomu].+ 22 Povstanou totiž falešní Kristové a falešní proroci+ a budou dávat znamení a divy,+ aby, pokud možno, zavedli na scestí vyvolené.+ 23 Mějte se tedy na pozoru;+ pověděl jsem vám všechno předem.+

24 Ale v těch dnech, po tom soužení, se zatmí slunce a měsíc nedá své světlo 25 a hvězdy budou padat z nebe a moci, které jsou v nebesích, budou otřeseny.+ 26 A potom uvidí Syna člověka,+ jak přichází* v oblacích s velkou mocí a slávou.+ 27 A potom vyšle anděly a shromáždí své vyvolené+ od čtyř větrů, od nejzazšího konce země až do nejzazšího konce nebe.+

28 Od fíkovníku se naučte podobenství: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyžene listy, víte, že je blízko léto.+ 29 Podobně i vy, až uvidíte, že se to děje, vězte, že on je blízko, u dveří.+ 30 Vpravdě vám říkám, že tato generace* rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.+ 31 Nebe+ a země pominou, ale má slova+ nepominou.+

32 O tom dni nebo hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, ale Otec.+ 33 Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,+ neboť nevíte, kdy je ustanovený čas.+ 34 Je to podobné člověku, který cestoval do ciziny,+ opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal bdělý. 35 Zůstaňte proto bdělí,+ neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda pozdě ve dne,* nebo o půlnoci,* nebo při kuropění,* nebo časně ráno,*+ 36 aby vás, až náhle přijde, nenalezl, jak spíte.+ 37 Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte bdělí.“+

14 O dva dny později byl pasach+ a [svátek+] nekvašených chlebů.+ A přední kněží a znalci Zákona hledali, jak se ho zmocnit lstivým úskokem a zabít ho,+ 2 neboť si opětovně říkali: „Ne ve svátek; aby se snad lidé nepobouřili.“+

3 A zatímco byl v Betanii, v domě Šimona, toho malomocného,+ když spočíval u jídla, přišla žena s alabastrovou nádobkou vonného oleje, pravého, velmi drahého nardu. Násilím otevřela alabastrovou nádobku a začala mu ji vylévat na hlavu.+ 4 Někteří nad tím mezi sebou projevili rozhořčení: „Proč došlo k takovému plýtvání vonným olejem?+ 5 Vždyť se ten vonný olej mohl prodat za více než tři sta denárů* a dát chudým!“ A cítili k ní velkou nelibost.+ 6 Ježíš však řekl: „Nechte ji. Proč se jí pokoušíte dělat těžkosti? Učinila vůči mně znamenitý skutek.+ 7 Vždyť chudé máte vždy+ u sebe, a kdykoli chcete, vždy jim můžete učinit dobro, ale mě nemáte vždy.+ 8 Učinila, co mohla; předem se ujala toho, že dala na mé tělo vonný olej se zřetelem k pohřbu.+ 9 Vpravdě vám říkám: Kdekoli se bude po celém světě kázat dobrá zpráva,+ jistě se bude také vyprávět, co učinila tato žena, jako upomínka na ni.“+

10 A Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti, odešel k předním kněžím, aby jim ho zradil.+ 11 Když to slyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát stříbrné peníze.+ Začal tedy hledat, jak by ho příhodně zradil.+

12 První den* nekvašených+ chlebů, když podle zvyku obětovali [oběť] pasach, řekli mu jeho učedníci:+ „Kam chceš, abychom šli a připravili ti jídlo pasach?“+ 13 Vyslal tudíž dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potkáte člověka, který ponese hliněnou nádobu vody.+ Následujte ho, 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Učitel říká: „Kde je pro mne místnost pro hosty, abych tam jedl pasach+ se svými učedníky?“‘+ 15 A ukáže vám velkou horní místnost zařízenou a připravenou; a tam [to] pro nás připravte.“+ 16 Učedníci tedy vyšli, vstoupili do města a našli to, právě jak jim řekl; a připravili pasach.+

17 Když nastal večer, přišel s dvanácti.+ 18 A když spočívali u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám: Jeden z vás, který se mnou jí,+ mě zradí.“+ 19 Začali se rmoutit a říkat mu jeden po druhém: „Že to nejsem já?“+ 20 Řekl jim: „Je to jeden z dvanácti, který si se mnou namáčí ve společné míse.+ 21 Syn člověka opravdu odchází, právě jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazen! Pro toho člověka by bylo znamenitější, kdyby se byl nenarodil.“+

22 A když dále jedli, vzal chléb, vyslovil požehnání, rozlámal jej a dával jim jej a řekl: „Vezměte jej, to znamená mé tělo.“+ 23 A když vzal pohár, vzdal díky a dal jim jej, a všichni se z něho napili.+ 24 A řekl jim: „To znamená* mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita+ ve prospěch mnohých.+ 25 Vpravdě vám říkám: Rozhodně nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy ho budu pít nový* v Božím království.“+ 26 Nakonec, když zazpívali chvály,*+ vyšli na Olivovou horu.+

27 A Ježíš jim řekl: „Všichni klopýtnete, protože je napsáno: ‚Udeřím pastýře+ a ovce budou rozptýleny.‘+ 28 Ale až budu vzbuzen, předejdu vás do Galileje.“+ 29 Petr mu však řekl: „I kdyby všichni ostatní klopýtli, já přesto ne[klopýtnu].“+ 30 Na to mu Ježíš řekl: „Vpravdě ti říkám: Ty dnes, ano tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“+ 31 On však začal opakovaně říkat: „I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Také všichni ostatní začali říkat totéž.+

32 Přišli tedy k místu jménem Getsemane, a řekl svým učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se budu modlit.“+ 33 A vzal s sebou Petra a Jakuba a Jana+ a začal být ohromen a bolestně znepokojen.+ 34 A řekl jim: „Má duše je hluboce zarmoucena,+ až k smrti, zůstaňte zde a zůstaňte bdělí.“+ 35 A poodešel kousek kupředu, přistoupil k tomu, aby padl na zem, a začal se modlit, aby ho minula ta hodina, kdyby to bylo možné.+ 36 A přikročil k tomu, aby řekl: „Abba,* Otče,+ všechno je pro tebe možné; odstraň ode mne tento pohár. Přesto ne co chci já, ale co chceš ty.“+ 37 A přišel a nalezl je, jak spí, a řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Neměl jsi sílu zůstat jednu hodinu bdělý?+ 38 Zůstaňte bdělí a modlete se,+ abyste nepřišli do pokušení. Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“+ 39 A znovu odešel a modlil se a říkal totéž slovo.+ 40 A opět přišel a nalezl je, jak spí, protože jejich oči byly obtíženy, a tak nevěděli co mu odpovědět.+ 41 A přišel potřetí a řekl jim: „V takové době, jako je tato, spíte a odpočíváte! To stačí! Přišla ta hodina!+ Pohleďte, Syn člověka je zrazen do rukou hříšníků.+ 42 Vstaňte, pojďme!+ Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“+

43 A zatímco ještě mluvil, vtom přišel Jidáš, jeden z dvanácti, a s ním zástup od předních kněží, znalců Zákona a starších mužů, s meči a kyji.+ 44 Jeho zrádce jim dal smluvené znamení a řekl: „Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby a bezpečně* ho odveďte.“+ 45 A přišel přímo, přistoupil k němu a řekl: „Rabbi!“ a velmi něžně ho políbil.+ 46 Vložili tedy na něj ruce a vzali ho do vazby.+ 47 Kdosi z těch, kteří u [toho] stáli, však vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.+ 48 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči, abyste mě zatkli?+ 49 Den co den jsem byl s vámi v chrámu a vyučoval,+ a přece jste mě nevzali do vazby. Nicméně je to proto, aby se splnila Písma.“+

50 A všichni ho zanechali+ a uprchli.+ 51 Ale jistý mladý muž, který měl na sobě jemný lněný oděv přes nahé [tělo], ho začal zblízka následovat; a pokoušeli se zmocnit se ho,+ 52 ale on tam zanechal svůj lněný oděv a utekl nahý.*

53 Odvedli Ježíše k veleknězi, a všichni přední kněží, starší muži a znalci Zákona se shromáždili.+ 54 Ale Petr ho následoval zpovzdálí+ až do nádvoří velekněze; a seděl spolu s domácími sloužícími a ohříval se u jasného ohně. 55 Přední kněží a celý Sanhedrin mezitím hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho usmrtili,+ ale žádné nenacházeli.+ 56 Opravdu, mnozí proti němu podávali falešné svědectví,+ ale jejich svědectví nesouhlasila.+ 57 Někteří také vstávali a vydávali proti němu falešné svědectví a říkali: 58 „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám,* který byl udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, který není udělaný rukama.‘“+ 59 Ale ani v tom jejich svědectví nesouhlasilo.

60 Nakonec povstal v jejich středu velekněz, zeptal se Ježíše a řekl: „Neodpovíš nic? O čem svědčí tito [lidé] proti tobě?“+ 61 Mlčel však a vůbec neodpověděl.+ Velekněz se ho znovu začal vyptávat a řekl mu: „Jsi KRISTUS, Syn Požehnaného?“+ 62 Ježíš potom řekl: „Jsem; a vy uvidíte Syna člověka,+ jak sedí na pravici moci+ a přichází* s nebeskými oblaky.“+ 63 Na to velekněz roztrhl své spodní oděvy+ a řekl: „Jaké svědky ještě potřebujeme?+ 64 Slyšeli jste rouhání.+ Co je vám zřejmé?“ Všichni ho odsoudili, aby podlehl smrti. 65 A někteří na něj začali plivat+ a zakrývat mu celý obličej a tlouct ho pěstmi a říkat mu: „Prorokuj!“ A chopili se ho soudní sluhové a políčkovali ho.+

66 Zatímco byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna veleknězova služka,+ 67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se přímo na něj a řekla: „Ty jsi také byl s tím Nazaretským, s tímhle Ježíšem.“+ 68 Popřel to však a řekl: „Ani ho neznám, ani nerozumím,* co říkáš“, a vyšel do vstupní místnosti.+ 69 Při pohledu na něj služka začala znovu říkat těm, kdo u [toho] stáli: „To je jeden z nich.“+ 70 Opět to popíral. A ti, kdo u [toho] stáli, za malou chvíli ještě jednou začali říkat Petrovi: „Jistě jsi jeden z nich, vždyť jsi opravdu Galilejec.“+ 71 Začal se však zaklínat a přísahat:+ „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“+ 72 A vzápětí kohout zakokrhal podruhé;+ a Petr si připomněl výrok, který k němu Ježíš pronesl: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A zhroutil se a rozplakal se.+

15 A hned za úsvitu přední kněží se staršími muži a znalci Zákona, ano celý Sanhedrin, konali poradu,+ a spoutali Ježíše, odvedli ho a vydali ho Pilátovi.+ 2 Pilát mu tedy dal otázku: „Jsi králem+ Židů?“ Odpověděl mu a řekl: „Ty sám [to] říkáš.“+ 3 Ale přední kněží přistoupili k tomu, aby ho obžalovali z mnoha věcí.+ 4 Pilát se ho znovu začal vyptávat a řekl: „Nemáš co odpovědět?+ Podívej se, kolik obvinění proti tobě vznášejí.“+ 5 Ježíš však dál neodpovídal, takže se Pilát začal podivovat.+

6 Od svátku k svátku jim obvykle propouštěl jednoho vězně, kterého si vyprosili.+ 7 Tehdy byl takzvaný Barabáš v poutech s povstalci, kteří se při svém povstání dopustili vraždy.+ 8 Zástup tedy přišel a začal prosebně žádat podle toho, co pro ně dělával. 9 Pilát jim odpověděl a řekl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“+ 10 Uvědomoval si totiž, že ho přední kněží vydali ze závisti.+ 11 Ale přední kněží popudili zástup, aby ho přiměl propustit jim místo [něho] Barabáše.+ 12 Pilát jim opět odpověděl a řekl: „Co mám tedy udělat s tím, kterého nazýváte králem+ Židů?“+ 13 Ještě jednou vykřikli: „Přibij ho na kůl!“*+ 14 Ale Pilát přikročil k tomu, aby jim řekl: „Proč? Co udělal špatného?“ Křičeli přesto tím více: „Přibij ho na kůl!“+ 15 Pilát, který si přál uspokojit zástup,+ jim na to propustil Barabáše, a když dal Ježíše zbičovat, vydal ho, aby byl přibit na kůl.+

16 Vojáci ho pak odvedli na nádvoří, totiž do místodržitelova paláce; a svolali celý oddíl vojska,+ 17 okrášlili ho purpurem, upletli korunu z trní a nasadili mu ji.+ 18 A začali ho zdravit: „Dobrý den,+ ty Králi Židů!“ 19 Tloukli ho také do hlavy rákosem, plivali na něj, klekali na kolena a vzdávali mu poctu.+ 20 Nakonec, když si z něho ztropili žerty, svlékli z něho purpur a oblékli mu jeho svrchní oděvy. A vyvedli ho, aby ho přibili na kůl.*+ 21 Přinutili také ke službě kolemjdoucího, jistého Šimona z Kyréné, který přicházel z venkova, otce Alexandra a Rufa, aby mu zvedl jeho mučednický kůl.*+

22 Přivedli ho tedy na místo Golʹgo·tha, což přeloženo znamená Místo lebky.*+ 23 Tam se mu pokoušeli dát víno s omamnou myrhou,+ ale nevzal je.+ 24 A přibili ho na kůl a rozdělili si jeho svrchní oděvy+ tak, že o ně metali los, co si kdo vezme.+ 25 Byla třetí hodina,*+ a přibili ho na kůl. 26 A nápis s obviněním+ proti němu byl napsán nahoře: „Král Židů.“+ 27 Mimoto s ním přibili na kůl dva lupiče, jednoho napravo od něho a jednoho nalevo od něho.+ 28* —— 29 A ti, kdo šli kolem, mluvili k němu utrhačně,+ potřásali hlavami a říkali: „Fuj, ty, který bys chtěl zbořit chrám* a vystavět ho za tři dny,+ 30 zachraň sám sebe tím, že sestoupíš z mučednického kůlu.“+ 31 Podobně si z něho tropili mezi sebou žerty také přední kněží se znalci Zákona a říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže!+ 32 Ať KRISTUS, Král Izraele, teď sestoupí z mučednického kůlu, abychom uviděli a uvěřili.“+ Dokonce ti, kdo byli přibiti na kůl spolu s ním, ho haněli.+

33 Když nastala šestá hodina,* padla na celou zemi tma až do deváté hodiny.*+ 34 A o deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: „Eʹli, Eʹli, laʹma sa·bach·thaʹni?“,* což přeloženo znamená: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“+ 35 A někteří z těch, kdo stáli poblíž, když to slyšeli, začali říkat: „Podívejte se, volá Elijáše.“*+ 36 Ale kdosi běžel, namočil houbu do kyselého vína, dal ji na rákos, začal mu dávat pít+ a řekl: „Nechte [ho] být! Ať vidíme, zda ho Elijáš přijde sundat.“+ 37 Ježíš však vydal hlasitý výkřik a vydechl naposled.+ 38 A opona+ svatyně* se roztrhla vedví odshora dolů.+ 39 Když důstojník,* který stál na dohled od něho, viděl, za jakých okolností vydechl naposled, řekl: „Tento člověk byl jistě Boží Syn.“*+

40 Byly tam také ženy, které se dívaly z dálky,+ mezi nimi Marie Magdaléna i Marie, matka Jakuba Menšího a Josesa,* a Salome,+ 41 které ho obvykle doprovázely+ a sloužily mu, když byl v Galileji, a mnoho dalších žen, jež spolu s ním přišly do Jeruzaléma.+

42 Protože již bylo pozdě odpoledne a jelikož byla Příprava, totiž den před sabatem, 43 přišel Josef z Arimatie, vážený člen Rady, který sám také očekával Boží království.+ Sebral odvahu, aby vešel před Piláta, a požádal o Ježíšovo tělo.+ 44 Ale Pilát se divil, že by už byl mrtev, a když povolal důstojníka, zeptal se ho, zda již zemřel. 45 Když se tedy ujistil u důstojníka, dal mrtvolu Josefovi.+ 46 Ten proto koupil jemné plátno, sňal ho, zabalil ho do jemného plátna a položil ho+ do hrobky,+ která byla vytesána ve skalním masivu; a ke dveřím pamětní hrobky přivalil kámen.+ 47 Marie Magdaléna a Marie, matka Josesova,* se však dál dívaly tam, kde byl uložen.+

16 A když tedy minul sabat,+ Marie Magdaléna+ a Marie, matka Jakubova, a Salome koupily koření, aby přišly a potřely ho [olejem].+ 2 A první den+ v týdnu přišly velmi časně k pamětní hrobce, když vyšlo slunce.+ 3 A jedna druhé říkala: „Kdo nám odvalí kámen ode dveří pamětní hrobky?“ 4 Ale když vzhlédly, spatřily, že byl kámen odvalen, ačkoli byl velmi velký.+ 5 Když vstoupily do pamětní hrobky, viděly mladého muže, jak sedí na pravé straně oblečený v bílém rouchu, a byly ohromeny.+ 6 Řekl jim: „Přestaňte být ohromeny. Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl přibit na kůl.*+ Byl vzbuzen,+ není zde. Vizte! Místo, kam ho položili.+ 7 Ale jděte, povězte jeho učedníkům a Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje;+ tam ho uvidíte, právě jak vám pověděl.‘“+ 8 Když tedy vyšly, uprchly od pamětní hrobky, neboť se rozechvěly a svíral je silný cit. A nikomu nic nepověděly, neboť se bály.*+

KRÁTKÝ ZÁVĚR

Některé pozdější rukopisy a překlady obsahují za Markem 16:8 následující krátký závěr:

Ale všechno, co bylo přikázáno, vyprávěly stručně těm kolem Petra. Dále, sám Ježíš po těch věcech jejich prostřednictvím vyslal od východu na západ svaté a neporušitelné prohlášení věčné záchrany.

DLOUHÝ ZÁVĚR

Určité starověké rukopisy (ACD) a překlady (VgSy^c‚p) připojují následující dlouhý závěr, který však אBSy^sArm vypouštějí:

9 Když první den v týdnu časně vstal, objevil se nejprve Marii Magdaléně, z níž vyhnal sedm démonů. 10 Šla a podala zprávu těm, kteří s ním bývali, protože truchlili a plakali. 11 Ale když slyšeli, že ožil a že ho viděla, nevěřili. 12 Navíc se potom objevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov; 13 a vrátili se a podali zprávu ostatním. Ani těm nevěřili. 14 Ale později se objevil samotným jedenácti, když spočívali u stolu, a vytkl jim nedostatek víry a tvrdost srdce, protože nevěřili těm, kteří ho spatřili nyní vzbuzeného z mrtvých. 15 A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte dobrou zprávu celému stvoření. 16 Kdo věří a je pokřtěn, bude zachráněn, ale kdo nevěří, bude odsouzen. 17 Mimoto budou věřící doprovázeni těmito znameními: Používáním mého jména budou vyhánět démony, mluvit jazyky 18 a svýma rukama budou sbírat hady, a jestliže vypijí něco smrtelného, vůbec jim to neuškodí. Budou vkládat ruce na nemocné, a ti se uzdraví.“

19 Když tedy k nim Pán Ježíš promluvil, byl pak vzat do nebe a posadil se po Boží pravici. 20 Vyšli tedy a kázali všude, zatímco Pán s nimi spolupracoval a podporoval poselství doprovodnými znameními.