Podle Lukáše*

1 Vzhledem k tomu, že se mnozí ujali toho, aby sestavili přehled skutečností, kterým jsme mezi sebou dali plnou důvěru,+ 2 právě jak nám je předali ti, kdo se od počátku+ stali očitými svědky+ a sloužícími poselství,*+ 3 rozhodl jsem se i já, protože jsem přesně vysledoval všechny věci od začátku, že ti je v logickém pořadí+ napíšu, nejznamenitější+ Theofile,+ 4 abys úplně poznal jistotu o tom, o čem jsi byl ústně vyučován.+

5 Za dnů Heroda,+ krále Judeje, byl jistý kněz jménem Zecharjáš* z Abijášova* oddílu+ a měl manželku z Áronových dcer+ a její jméno bylo Alžběta. 6 Oba byli před Bohem spravedliví,+ protože chodili bezúhonně+ ve shodě se všemi Jehovovými* přikázáními+ a zákonnými+ požadavky.+ 7 Ale neměli dítě, protože Alžběta byla neplodná,+ a oba byli v pokročilém věku.

8 Zatímco působil jako kněz v pověření svého oddílu před Bohem,+ 9 přišel na řadu podle slavnostní zvyklosti kněžského úřadu, aby obětoval kadidlo,+ když vstoupil do Jehovovy* svatyně;*+ 10 a celé množství lidí se venku modlilo v hodinu obětování kadidla.+ 11 Jemu se objevil Jehovův* anděl, který stál na pravé straně oltáře pro kadidlo.+ 12 Zecharjáš se však při tom pohledu znepokojil a padl na něj strach.+ 13 Ale anděl mu řekl: „Neměj strach, Zecharjáši, protože tvá úpěnlivá prosba byla příznivě vyslyšena+ a tvá manželka Alžběta se stane matkou tvého syna a máš mu dát jméno Jan.*+ 14 A budeš mít radost a velké potěšení a mnozí se budou radovat z jeho narození,+ 15 neboť bude velký před Jehovou.*+ Nebude však vůbec pít víno ani silný nápoj+ a bude naplněn svatým duchem* hned od mateřského lůna;+ 16 a mnohé z izraelských synů obrátí zpět k Jehovovi,* jejich Bohu.+ 17 Také půjde před ním s Elijášovým*+ duchem a silou, aby obrátil zpět srdce otců k dětem+ a neposlušné k praktické moudrosti spravedlivých, aby přichystal pro Jehovu*+ připravený lid.“+

18 A Zecharjáš andělovi řekl: „Jak si tím mám být jistý? Jsem totiž letitý+ a má manželka je již v pokročilém věku.“ 19 Anděl mu odpověděl a řekl: „Jsem Gabriel,*+ který stojí blízko před Bohem, a byl jsem vyslán, abych s tebou mluvil+ a oznámil ti o tom dobrou zprávu.* 20 Ale pohleď, budeš mlčet+ a nebudeš schopen promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi nevěřil mým slovům, která se splní ve svém ustanoveném čase.“ 21 Lidé mezitím dále čekali na Zecharjáše+ a začali se divit, že se zdržuje ve svatyni. 22 Ale když vyšel, nebyl schopen k nim promluvit a oni si uvědomili, že právě viděl ve svatyni nadpřirozené+ vidění; a dával jim znamení, ale zůstal němý. 23 A když se naplnily dny jeho veřejné služby,*+ odešel domů.

24 Po těch dnech však jeho manželka Alžběta otěhotněla;+ držela se v ústraní pět měsíců a říkala: 25 „Tak se mnou Jehova* jednal v těchto dnech, kdy mi věnoval pozornost, aby odňal mou pohanu mezi lidmi.“+

26 V jejím* šestém měsíci byl anděl Gabriel+ vyslán Bohem do galilejského města zvaného Nazaret 27 k panně, která byla zaslíbena k manželství muži jménem Josef z Davidova domu. A ta panna+ se jmenovala Marie.*+ 28 A když před ni vešel, řekl: „Dobrý den,+ ty vysoce poctěná, Jehova*+ je s tebou.“+ 29 Ona se však tím výrokem hluboce rozrušila a začala uvažovat, jaký to je asi pozdrav. 30 Anděl jí tedy řekl: „Neměj strach, Marie, neboť jsi našla přízeň+ u Boha; 31 a pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna+ a máš mu dát jméno Ježíš.*+ 32 Ten bude velký+ a bude nazýván Syn Nejvyššího;+ a Jehova* Bůh mu dá trůn+ jeho otce Davida,+ 33 a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“+

34 Marie však andělovi řekla: „Jak se to má stát, když nemám styk+ s mužem?“ 35 Anděl jí odpověděl a řekl: „Přijde na tebe svatý duch+ a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, se bude nazývat svaté,+ Boží Syn.+ 36 A pohleď, tvá příbuzná Alžběta sama také počala syna ve svém stáří a teď je ta údajně neplodná žena+ v šestém měsíci; 37 protože u Boha nebude nemožností žádné prohlášení.“*+ 38 Marie pak řekla: „Pohleď! Jehovova* otrokyně!+ Kéž se to se mnou stane podle tvého prohlášení.“ Na to se anděl od ní vzdálil.

39 Marie tedy v těch dnech vstala a spěšně odešla do hornaté krajiny, do judského města, 40 a vstoupila do Zecharjášova domu a pozdravila Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, tu děťátko v jejím lůně poskočilo; a Alžběta byla naplněna svatým duchem 42 a zvolala s hlasitým výkřikem a řekla: „Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný+ je plod tvého lůna! 43 A jak to, že mám tu [výsadu], aby ke mně přišla matka mého Pána?+ 44 Pohleď, jak totiž zvuk tvého pozdravu dolehl k mým uším, děťátko v mém lůně poskočilo velkou radostí.+ 45 Šťastná je i ta, která věřila, protože se zcela uskuteční to, o čem s ní mluvil Jehova.“*+

46 A Marie řekla: „Má duše velebí* Jehovu*+ 47 a můj duch se nemůže zdržet, aby se velmi nerozradostnil+ v Bohu, mém Zachránci;+ 48 protože shlédl na nízké postavení své otrokyně.+ Pohleď, od nynějška mě totiž budou všechny generace prohlašovat za šťastnou,+ 49 protože Ten mocný pro mne udělal velké skutky a jeho jméno je svaté;+ 50 a jeho milosrdenství je po generace za generacemi na těch, kdo se ho bojí.+ 51 Mocně jednal svou paží,+ daleko rozptýlil ty, kdo jsou domýšliví v úmyslu svého srdce.+ 52 Sesadil z trůnů mocné+ a vyvýšil ponížené;+ 53 plně nasytil hladové dobrými věcmi+ a poslal pryč s prázdnou ty, kdo mají jmění.+ 54 Přišel na pomoc svému sluhovi Izraelovi,+ aby připomněl milosrdenství,+ 55 právě jak řekl našim praotcům, Abrahamovi a jeho semenu,* navždy.“+ 56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého vlastního domova.

57 Alžbětě se naplnil čas, aby porodila, a stala se matkou syna. 58 A sousedé a její příbuzní slyšeli, že Jehova* vůči ní zvelebil své milosrdenství,+ a začali se radovat s ní.+ 59 A osmý den přišli malé dítě obřezat+ a hodlali je nazvat jménem jeho otce Zecharjáše. 60 Jeho matka však odpověděla a řekla: „Opravdu ne, ale bude se nazývat Jan.“ 61 Řekli jí na to: „Mezi tvými příbuznými není nikdo nazvaný tímto jménem.“ 62 Potom se jeho otce ptali pomocí znamení, jak chce, aby se nazývalo. 63 A požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“+ Všichni se tomu podivovali. 64 Okamžitě se mu otevřela ústa+ a uvolnil se mu jazyk a začal mluvit a žehnal Bohu. 65 A na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach; a v celé hornaté judské krajině se o tom všem začalo vyprávět, 66 a všichni, kdo [to] slyšeli, si to zapsali do srdce+ a řekli: „Co skutečně z toho malého dítěte bude?“ Byla s ním totiž vskutku Jehovova* ruka.+

67 A jeho otec Zecharjáš byl naplněn svatým duchem,+ prorokoval a řekl:+ 68 „Požehnaný buď Jehova,* BŮH Izraele,+ protože obrátil pozornost ke svému lidu+ a vykonal osvobození.+ 69 A pozvedl pro nás roh+ záchrany* v domě svého sluhy Davida, 70 právě jak mluvil ústy svých svatých proroků odedávna+ 71 o záchraně před našimi nepřáteli a z ruky všech, kdo nás nenávidí;+ 72 aby vykonal milosrdenství ve spojitosti s našimi praotci a připomněl svou svatou smlouvu,+ 73 přísahu, kterou přísahal našemu praotci Abrahamovi,+ 74 aby nám, až budeme vyproštěni z rukou nepřátel,+ udělil výsadu nebojácně mu prokazovat posvátnou službu*+ 75 s věrnou oddaností a spravedlností před ním po všechny naše dny.+ 76 Ale pokud jde o tebe, malé dítě, ty budeš nazýváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Jehovou,* abys přichystal jeho cesty,+ 77 abys dal jeho lidu poznání o záchraně skrze odpuštění jejich hříchů+ 78 kvůli něžnému soucitu našeho Boha. S tímto [soucitem] nás z výše navštíví rozbřesk,+ 79 aby dal světlo těm, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti,+ aby zdárně zaměřil naše kroky na cestu pokoje.“

80 A malé dítě rostlo+ a sílilo na duchu. A býval na pouštích až do dne, kdy se otevřeně ukázal Izraeli.

2 V těch dnech vyšel od Caesara* Augusta výnos,+ aby byla sepsána celá obydlená země;* 2 (tento první soupis se konal, když byl Quirinius místodržitelem Sýrie;) 3 a všichni lidé cestovali, aby byli sepsáni,+ každý do svého vlastního města. 4 Samozřejmě také Josef vyšel z Galileje, z města Nazaret, do Judeje, do Davidova města, které se nazývá Betlém,+ protože byl členem Davidova domu a rodiny,+ 5 aby se dal zapsat s Marií,+ která mu byla podle slibu dána k manželství+ a nyní byla ve vysokém stupni těhotenství.+ 6 Zatímco tam byli, naplnily se její dny, aby porodila. 7 A porodila syna, prvorozeného,+ a ovinula ho pruhy látky a položila ho do jeslí,+ protože pro ně nebylo místo v noclehárně.*

8 V téže krajině byli také pastýři, kteří žili venku* a v noci drželi hlídky nad svými stády. 9 A náhle u nich stál Jehovův* anděl,+ kolem nich se zablyštěla Jehovova* sláva+ a dostali velký strach. 10 Anděl jim však řekl: „Nemějte strach, vždyť pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé,+ 11 protože se vám dnes narodil v Davidově městě+ Zachránce,+ který je* Kristus, Pán.*+ 12 A to je znamení pro vás: Najdete děťátko ovinuté pruhy látky a ležící v jeslích.“ 13 A náhle bylo u anděla množství nebeského vojska,*+ které chválilo Boha+ a říkalo: 14 „Sláva Bohu ve výšinách+ nahoře a na zemi pokoj+ mezi lidmi dobré vůle.“*+

15 Když se tedy andělé od nich vzdálili do nebe, pastýři začali říkat jeden druhému: „Rozhodně pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se stalo, co nám Jehova*+ dal na vědomí.“ 16 A šli spěšně a našli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. 17 Když je viděli, dali jim na vědomí výrok, který k nim byl pronesen o tomto malém dítěti. 18 A všichni, kdo [to] slyšeli, se podivovali tomu, co jim pastýři pověděli, 19 ale Marie si začala uchovávat všechna tato slova a v srdci si dělala závěry.+ 20 Potom se pastýři vrátili, oslavovali a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, právě jak jim to bylo řečeno.

21 Když se naplnilo osm dnů,+ aby byl obřezán,+ byl také nazván jménem Ježíš,*+ jménem, jímž [ho] nazval anděl před jeho početím v lůně.+

22 Když se také naplnily dny k jejich očišťování+ podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho představili Jehovovi,* 23 právě jak je napsáno v Jehovově* zákoně: „Každý mužského [rodu], kdo otevírá lůno, bude nazván svatým Jehovovi“,*+ 24 a aby obětovali oběť podle toho, co je řečeno v Jehovově* zákoně: „Párek hrdliček nebo dva mladé holuby.“+

25 A pohleďme, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon, a byl to spravedlivý a uctivý člověk, jenž čekal na útěchu Izraele,+ a byl na něm svatý duch. 26 Dále mu bylo božsky zjeveno svatým duchem, že neuvidí smrt, dokud neuvidí Jehovova* KRISTA.+ 27 Pod mocí ducha+ nyní přišel do chrámu; a když rodiče přinesli dovnitř malé dítě Ježíše, aby s ním učinili podle zvyklosti zákona,+ 28 sám je přijal do náruče, žehnal Bohu a řekl: 29 „Svrchovaný Pane,* nyní propouštíš svého otroka, aby šel v pokoji+ podle tvého prohlášení; 30 protože mé oči viděly tvůj prostředek záchrany,+ 31 který jsi přichystal před zraky všech lidí,+ 32 světlo,+ aby byl odstraněn závoj+ z národů,*+ a slávu tvého izraelského lidu.“ 33 A jeho otec a matka se dále divili tomu, co se o něm mluvilo. 34 Simeon jim také požehnal, ale Marii, jeho matce, řekl: „Pohleď, on je položen k pádu+ a opětnému povstání* mnohých v Izraeli+ a jako znamení, proti kterému se bude mluvit+ 35 (ano, samotnou tvou duší* pronikne dlouhý meč),+ aby byla odkryta uvažování mnoha srdcí.“+

36 Byla tam i prorokyně Anna, dcera Fanuela z Ašerova kmene (tato žena byla pokročilého věku a od svého panenství žila s manželem sedm let 37 a byla [to] vdova,+ které nyní byly osmdesát čtyři roky), jež nikdy nescházela v chrámu a prokazovala posvátnou službu* nocí i dnem s posty a úpěnlivými prosbami.+ 38 A přiblížila se právě v tu hodinu a začala se obracet k Bohu* s díky a mluvit o [dítěti]* ke všem, kdo čekali na osvobození Jeruzaléma.+

39 Když tedy vykonali všechno podle Jehovova* zákona,+ vrátili se do Galileje, do svého vlastního města Nazaret.+ 40 A malé dítě dále rostlo a sílilo+ a bylo naplňováno moudrostí a zůstávala na něm Boží přízeň.+

41 Jeho rodiče byli zvyklí chodit rok co rok do Jeruzaléma na svátek pasach.+ 42 A když mu bylo dvanáct let, šli [tam] podle zvyku toho svátku+ 43 a dokončili dny. Ale když se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče si toho nevšimli. 44 Protože se domnívali, že je ve společnosti cestující pohromadě, ušli vzdálenost [jednoho] dne+ a potom ho začali shánět mezi příbuznými a známými. 45 Ale když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a pilně po něm pátrali. 46 A po třech dnech ho našli v chrámu,+ jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. 47 Ale všichni ti, kdo mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi.+ 48 Když ho uviděli, žasli, a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Hle, tvůj otec a já tě hledáme v duševní tísni.“ 49 Řekl jim však: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v [domě] svého Otce?“+ 50 Nepochopili však slovo, které jim řekl.+

51 A šel s nimi a přišel do Nazaretu a dále jim [byl] podřízen.+ Jeho matka také pečlivě uchovávala všechna ta slova* v srdci.+ 52 A Ježíš dále dělal pokroky v moudrosti+ a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí.+

3 V patnáctém roce vlády Tiberia Caesara,* když byl Pontský Pilát místodržitelem Judeje a Herodes*+ byl oblastním vládcem* Galileje, ale jeho bratr Filip byl oblastním vládcem země Iturea a Trachonitis a Lysanias byl oblastním vládcem Abilény, 2 za dnů předního kněze Annáše a Kaifáše,+ přišlo v pustině Boží prohlášení k Janovi,+ synu Zecharjášovu.+

3 Přišel tedy do celé krajiny kolem Jordánu a kázal křest [jako symbol] pokání k odpuštění hříchů,+ 4 právě jak je napsáno v knize slov proroka Izajáše: „Naslouchejte, někdo volá v pustině: ‚Připravte Jehovovu* cestu, napřimte jeho silnice.+ 5 Každá rokle bude naplněna a každá hora a pahorek srovnány a ze zatáček se stanou přímé cesty a z drsných míst hladké cesty;+ 6 a všechno tělo uvidí Boží prostředek záchrany.‘“+

7 Začal tedy říkat zástupům, které vycházely, aby jím byly křtěny: „Vy potomstvo zmijí,+ kdo vám naznačil, abyste uprchli před přicházející zlobou?+ 8 Neste tedy ovoce, které přísluší pokání.*+ A nezačínejte si říkat: ‚Máme za otce Abrahama.‘ Říkám vám totiž, že Bůh má moc Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů. 9 Sekera už je opravdu u kořene stromů; každý strom, který nenese znamenité ovoce, má tedy být poražen a hozen do ohně.“+

10 A zástupy se ho vyptávaly: „Co máme tedy dělat?“+ 11 Odpověděl jim a řekl: „Ať se ten, kdo má dvojí spodní oděv, rozdělí s tím, kdo nemá žádný, a ať totéž udělá ten, kdo má co jíst.“+ 12 Ale i výběrčí daní přišli, aby byli pokřtěni, a řekli mu: „Učiteli, co máme dělat?“+ 13 Řekl jim: „Nevyžadujte víc než daňový poplatek.“+ 14 A vyptávali se ho také ti ve vojenské službě: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikoho netýrejte ani nikoho falešně nežalujte,+ ale buďte spokojeni se svým zaopatřením.“*+

15 Jelikož lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: „Je to snad KRISTUS?“,+ 16 Jan odpověděl a všem řekl: „Já, já vás křtím vodou; ale přichází silnější, než jsem já, jemu nejsem hoden rozvázat řemínky u sandálů.+ Bude vás křtít svatým duchem a ohněm.+ 17 Má svou lopatu k převívání v ruce, aby úplně vyčistil svůj mlat a shromáždil+ pšenici do zásobárny, ale plevy+ spálí ohněm, který nemůže být uhašen.“+

18 Dával tedy i mnoho jiných vybídnutí a dále oznamoval lidem dobrou zprávu. 19 Ale oblastní vládce* Herodes za to, že byl od něho pokárán kvůli Herodiadě, manželce svého bratra, a kvůli všem ničemným skutkům, které Herodes učinil,+ 20 připojil ke všem těm [skutkům] také tento: Zavřel Jana do vězení.+

21 Když byli všichni lidé pokřtěni, byl pokřtěn* také Ježíš,+ a když se modlil, otevřelo se nebe+ 22 a sestoupil na něj svatý duch v tělesné podobě jako holubice a z nebe vyšel hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.“+

4 Ježíš, plný svatého ducha, se nyní odvrátil od Jordánu a duch* ho vodil po pustině+ 2 čtyřicet dnů,+ zatímco byl pokoušen Ďáblem.+ Mimoto v těch dnech nic nejedl, a tak když skončily, pocítil hlad. 3 Na to mu Ďábel řekl: „Jestliže jsi Boží syn, pověz tomuto kameni, ať se stane chlebem.“ 4 Ježíš mu však odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít samotným chlebem.‘“*+

5 Vyvedl ho tedy nahoru a v okamžiku mu ukázal všechna království obydlené země; 6 a Ďábel mu řekl: „Dám ti celou tuto autoritu*+ a jejich slávu, protože byla předána mně a dávám ji, komukoli si přeji.+ 7 Jestliže tedy přede mnou učiníš akt+ uctívání, bude to všechno tvoje.“ 8 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Je napsáno: ‚Jehovu,* svého Boha,+ budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“*+

9 Odvedl ho do Jeruzaléma a postavil ho na chrámové cimbuří+ a řekl mu: „Jestliže jsi Boží syn, vrhni se odtud dolů,+ 10 neboť je napsáno: ‚Dá ohledně tebe příkaz svým andělům, aby tě ochránili‘+ 11 a: ‚Ponesou tě na rukou, aby ses nikdy nohou neudeřil o kámen.‘“+ 12 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Je řečeno: ‚Nebudeš zkoušet Jehovu,* svého Boha.‘“+ 13 Když tedy Ďábel ukončil všechno pokoušení, odstoupil od něho až do jiné příhodné doby.+

14 Ježíš se vrátil v síle ducha do Galileje.+ A dobrá pověst o něm se rozšířila do celé okolní krajiny.+ 15 Začal také vyučovat v jejich synagógách a u všech byl v úctě.+

16 A přišel do Nazaretu,+ kde byl vychován; a podle svého zvyku v sabatní den vstoupil do synagógy+ a postavil se, aby četl. 17 Byl mu tedy podán svitek proroka Izajáše a otevřel svitek a nalezl místo, kde bylo napsáno: 18 „Jehovův* duch+ je na mně, protože mě pomazal,* abych oznamoval dobrou zprávu chudým, vyslal mě, abych kázal propuštění zajatým a navrácení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné,+ 19 abych kázal Jehovův* přijatelný rok.“+ 20 Na to svitek svinul, podal jej zpátky sloužícímu, posadil se, a oči všech v synagóze se na něj bedlivě upřely. 21 Pak jim začal říkat: „Dnes se splnil tento [text] písma, který jste právě slyšeli.“*+

22 A všichni o něm začali podávat příznivé svědectví a podivovat se poutavým slovům,+ která vycházela z jeho úst, a říkali: „To je přece syn Josefův, že?“+ 23 Řekl jim na to: „Nepochybně na mne uplatníte toto podobenství:* ‚Lékaři,+ vyleč se sám; udělej i tady ve svém domovském území+ to,+ o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum.‘“+ 24 Ale řekl: „Vpravdě vám říkám, že žádný prorok není přijímán ve svém domovském území. 25 Například vám po pravdě povím: Za dnů Elijáše, když bylo tři roky a šest měsíců zavřeno nebe, takže na celou zemi padl velký hladomor, bylo v Izraeli mnoho vdov,+ 26 ale Elijáš nebyl poslán k žádné z těch [žen], ale pouze k vdově do Carefatu*+ v sidonské zemi. 27 Také bylo v Izraeli v době proroka Eliši mnoho malomocných, přesto ani jeden z nich nebyl očištěn, pouze Naaman, muž ze Sýrie.“+ 28 Všichni, kdo to v synagóze slyšeli, byli naplněni hněvem;+ 29 a vstali a hnali ho za město a dovedli ho na sráz hory,* na které bylo vystavěno jejich město, aby ho shodili střemhlav dolů.+ 30 Ale prošel jejich středem a ubíral se dál.+

31 A sešel do galilejského města Kafarnaum.+ A vyučoval je v sabatu; 32 a žasli nad jeho způsobem vyučování,+ protože jeho řeč měla autoritu.+ 33 V synagóze byl člověk s duchem,+ nečistým démonem,* a vykřikoval silným hlasem: 34 „Ach, co s tebou máme společného,*+ Ježíši, ty Nazaretský?+ Přišel jsi nás zahubit? Vím+ přesně, kdo jsi, Boží Svatý.“+ 35 Ale Ježíš ho přísně napomenul a řekl: „Mlč a vyjdi z něho!“ Když ho tedy démon hodil doprostřed nich, vyšel z něho, aniž mu ublížil.+ 36 Na to padl na všechny úžas a začali mezi sebou rozmlouvat a říkali: „Jaká je to řeč, protože nařizuje s autoritou a silou nečistým duchům, a oni vycházejí?“+ 37 Tak o něm vycházela zpráva do každého koutu okolní krajiny.+

38 Když se dostal ze synagógy, vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla tísněna vysokou horečkou a oni ho za ni požádali.+ 39 Postavil se tedy nad ni a přísně napomenul horečku,+ a opustila ji. Okamžitě vstala a začala jim sloužit.+

40 Ale když zapadalo slunce, všichni, kdo měli nemocné s různými chorobami, je k němu přinášeli. Léčil je tak, že vkládal ruce na každého z nich.+ 41 Z mnohých také vycházeli démoni,+ křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn.“+ Ale přísně je napomínal a nedovoloval jim mluvit,+ protože o něm věděli,+ že je KRISTUS.+

42 Když se však rozednilo, vyšel a ubíral se na osamělé místo.+ Ale zástupy se po něm začaly shánět a došly až tam, kde byl, a pokoušely se ho zadržet, aby od nich neodešel. 43 Řekl jim však: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“+ 44 Kázal tudíž dále v judských synagógách.+

5 Když se na něj při jedné příležitosti tlačil zástup a naslouchal Božímu slovu, stál u jezera+ Genezaret. 2 A viděl dva čluny zakotvené na břehu jezera, ale rybáři z nich vystoupili a vymývali své sítě.+ 3 Jakmile nastoupil do jednoho z člunů, který byl Šimonův, požádal ho, aby odrazil kousek od země. Potom se posadil a z člunu+ začal vyučovat zástupy. 4 Když domluvil, řekl Šimonovi: „Zajeď tam, kde je hloubka, a spusťte své sítě k lovu.“+ 5 Ale Šimon mu odpověděl a řekl: „Učiteli, celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili,+ ale na tvůj příkaz spustím sítě.“ 6 Nuže, když to udělali, zahrnuli velké množství ryb. Vskutku, sítě se jim začaly trhat. 7 Tak pokynuli na své společníky v druhém člunu, aby přijeli a pomohli jim;+ a přijeli a naplnili oba čluny, až se začaly potápět. 8 Jakmile to Šimon Petr+ uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Vzdal se ode mne, protože jsem hříšný muž, Pane.“+ 9 Při úlovku ryb, který vytáhli, ho totiž přemohl úžas a všechny s ním 10 a podobně Jakuba i Jana, Zebedeovy syny,+ kteří byli Šimonovými podílníky. Ježíš však Šimonovi řekl: „Přestaň se bát. Od nynějška budeš chytat živé lidi.“+ 11 Dovezli tedy čluny zpátky k zemi a všechno zanechali a následovali ho.+

12 Při další příležitosti, zatímco byl v jednom z měst, pohleďme, muž plný malomocenství! Jakmile zahlédl Ježíše, padl na tvář, prosil ho a řekl: „Pane, jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.“+ 13 A tak vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci. Buď očištěn.“ A malomocenství z něho okamžitě zmizelo.+ 14 A dal tomu muži nařízení, aby [to] nikomu nepovídal:+ „Ale odejdi a ukaž se knězi+ a přines obětní dar ve spojitosti se svým očištěním,+ právě jak nakázal Mojžíš, jim na svědectví.“*+ 15 Ale slovo o něm se tím víc šířilo a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly léčeny ze svých nemocí.+ 16 Zůstával však v ústraní na pouštích a modlil se.+

17 Během jednoho z těch dnů vyučoval, a seděli tam farizeové a učitelé zákona, kteří přišli z každé galilejské a judské vesnice a Jeruzaléma; a Jehovova* moc byla s ním, aby uzdravoval.+ 18 A pohleďme, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a hledali, jak ho vnést dovnitř a umístit ho před něj.+ 19 Protože kvůli zástupu nenašli způsob, jak ho vnést dovnitř, vylezli na střechu a krytinou ho spustili na malém lůžku mezi ty před Ježíšem.+ 20 A když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy ti jsou odpuštěny.“+ 21 Načež znalci Zákona a farizeové začali uvažovat a říkat: „Kdo to je, že mluví rouhavě?+ Kdo může odpustit hříchy kromě samotného Boha?“+ 22 Ale Ježíš, který rozpoznal jejich uvažování, jim odpověděl a řekl: „O čem uvažujete ve svém srdci?+ 23 Co je snadnější, říci: ‚Tvé hříchy ti jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň a choď‘?+ 24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi autoritu odpouštět hříchy —“, řekl ochrnutému muži: „Říkám ti: Vstaň, zvedni své malé lůžko a jdi domů.“+ 25 A okamžitě před nimi vstal, zvedl to, na čem lehával, a odešel domů a oslavoval Boha.+ 26 Všech do jednoho se potom zmocnilo nadšení+ a začali oslavovat Boha a byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme viděli podivné věci!“+

27 A potom vyšel a spatřil výběrčího daní jménem Levi, jak sedí v daňové kanceláři, a řekl mu: „Buď mým následovníkem.“+ 28 A zanechal všechno,+ vstal a následoval ho. 29 Levi mu také uspořádal velkou hostinu na přivítanou ve svém domě; a byl tam velký zástup výběrčích daní a jiných, kteří s nimi spočívali u jídla.+ 30 Na to farizeové a jejich znalci Zákona začali reptat před jeho učedníky a říkali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“+ 31 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Zdraví nepotřebují lékaře,+ ale churaví ano.+ 32 Nepřišel jsem, abych volal k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“+

33 Řekli mu: „Janovi učedníci se často postí a obětují úpěnlivé prosby a totéž dělají [učedníci] farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“+ 34 Ježíš jim řekl: „Cožpak můžete přimět přátele ženicha,* aby se postili, zatímco je ženich s nimi?+ 35 Přesto přijdou dny, kdy od nich bude ženich+ skutečně odňat;+ v těch dnech se pak budou postit.“+

36 Dále přikročil k tomu, aby jim předložil podobenství: „Nikdo nestříhá záplatu z nového svrchního oděvu a nepřišívá ji na starý svrchní oděv; ale jestliže to udělá, pak se nová záplata odtrhne, a také záplata z nového oděvu se nehodí ke starému.+ 37 Nikdo nadto nedává mladé víno do starých vinných měchů; ale jestliže to udělá, pak mladé víno vinné měchy roztrhne+ a vylije se a vinné měchy se zkazí.+ 38 Ale mladé víno se musí dát do nových vinných měchů. 39 Nikdo, kdo pil staré víno, nechce nové, neboť říká: ‚Staré+ je chutné.‘“*

6 Jednou v sabatu se stalo, že procházel obilnými poli a jeho učedníci otrhávali a jedli klasy,+ které mnuli rukama.+ 2 Někteří farizeové na to řekli: „Proč děláte to, co není zákonné v sabatu?“+ 3 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Nikdy jste nečetli o tom, co udělal David,+ když on a muži, kteří byli s ním, dostali hlad?+ 4 Jak vstoupil do Božího domu a přijal chleby předložení*+ a jedl a dal nějaké těm, kdo byli s ním, ačkoli jejich jedení není zákonné pro nikoho kromě kněží?“+ 5 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Syn člověka je Pánem sabatu.“+

6 Během jiného sabatu+ vstoupil do synagógy a začal vyučovat. A byl tam přítomen člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.+ 7 Znalci Zákona a farizeové na něj bedlivě dávali pozor,+ aby viděli, zda bude léčit v sabatu, aby našli něco, z čeho by ho obžalovali.+ 8 Znal však jejich uvažování,+ a přesto řekl muži s uschlou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A zvedl se a postavil se.+ 9 Potom jim Ježíš řekl: „Ptám se vás: Je zákonné konat v sabatu dobro+ nebo škodit, zachránit nebo zahubit duši?“*+ 10 A když se po všech rozhlédl, řekl tomu člověku:* „Natáhni ruku.“ Udělal to, a jeho ruka byla uzdravena.+ 11 Naplnilo je však šílenství a začali mezi sebou mluvit, co by Ježíšovi udělali.+

12 Během těch dnů vyšel na horu, aby se modlil,+ a setrval celou noc v modlitbě k Bohu.+ 13 Ale když se rozednilo, zavolal si své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval „apoštoly“:+ 14 Šimona, jehož také pojmenoval Petr,+ a jeho bratra Ondřeje a Jakuba a Jana+ a Filipa+ a Bartoloměje 15 a Matouše a Tomáše+ a Jakuba, [syna] Alfeova, a Šimona, který je nazýván „horlivec“,*+ 16 a Jidáše, [syna] Jakubova, a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.+

17 A sešel s nimi dolů a postavil se na rovném místě, a byl tam velký zástup jeho učedníků a velké množství lidí+ z celé Judeje a Jeruzaléma a z tyrského a sidonského přímoří, kteří přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí.+ 18 Dokonce ti, kdo byli znepokojováni nečistými duchy, byli léčeni. 19 A celý zástup se ho snažil dotknout,+ protože z něho vycházela síla+ a všechny je uzdravovala.

20 A pozvedl oči ke svým učedníkům a začal říkat:+

„Šťastní* jste vy, chudí,+ protože Boží království je vaše.

21 Šťastní jste vy, kdo nyní hladovíte,+ protože budete nasyceni.+

Šťastní jste vy, kdo nyní pláčete, protože se budete smát.+

22 Šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí+ a kdykoli vás vylučují a haní vás a vyvrhují+ vaše jméno jako ničemné kvůli Synu člověka. 23 Radujte se ten den a poskakujte, neboť pohleďte, vaše odměna v nebi je velká, vždyť totéž dělávali jejich praotcové prorokům.+

24 Ale běda vám, bohatí,+ protože již máte svou plnou útěchu.+

25 Běda vám, kdo jste nyní syti, protože budete hladovět.+

Běda, vy, kdo se nyní smějete, protože budete truchlit a plakat.+

26 Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře, neboť podobně činili jejich praotcové falešným prorokům.+

27 Ale vám, kdo nasloucháte, říkám: Milujte dál své nepřátele,+ čiňte dobro+ těm, kdo vás nenávidí, 28 žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás urážejí.+ 29 Tomu, kdo tě udeří do jedné tváře,+ nastav i druhou; a tomu, kdo ti odnímá svrchní oděv,+ neodpírej ani spodní oděv. 30 Dávej každému, kdo tě prosí,+ a od toho, kdo ti odnímá věci, [je] nepožaduj zpět.

31 Také, právě jak chcete,* aby lidé činili vám, stejně čiňte* jim.+

32 A jestliže milujete ty, kdo milují vás, jaká je to pro vás zásluha? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo milují je.+ 33 A jestliže činíte dobro těm, kdo činí dobro vám, skutečně, jaká je to pro vás zásluha? I hříšníci dělají totéž.+ 34 A jestliže půjčujete [bez úroku]+ těm, od nichž doufáte, že dostanete, jaká je to pro vás zásluha? I hříšníci půjčují [bez úroku] hříšníkům, aby stejně tolik dostali zpět.+ 35 Naopak dále milujte své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte [bez úroku]+ a nedoufejte, že něco [dostanete] zpět; a vaše odměna bude velká a budete syny Nejvyššího,+ protože je laskavý+ k nevděčným a ničemným. 36 Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.+

37 Kromě toho přestaňte soudit, a rozhodně nebudete souzeni;+ přestaňte odsuzovat, a rozhodně nebudete odsuzováni. Stále propouštějte, a budete propuštěni.+ 38 Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat.+ Nasypou vám do klína* znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou mírou totiž odměřujete vy, takovou [mírou] budou na oplátku měřit vám.“+

39 Potom k nim také pronesl podobenství: „Cožpak může slepec vést slepce? Nespadnou snad oba do jámy?+ 40 Žák není nad svého učitele, ale každý, kdo je dokonale poučen, bude jako jeho učitel.+ 41 Proč se tedy díváš na [stéblo] slámy, které je v oku tvého bratra, ale nepozoruješ trám, který je v tvém vlastním oku?+ 42 Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Bratře, dovol mi, abych vytáhl [stéblo] slámy, které je v tvém oku‘, zatímco sám nehledíš na trám, který je v tvém oku?+ Pokrytče! Nejprve vytáhni trám ze svého vlastního oka+ a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout [stéblo] slámy, které je v oku tvého bratra.+

43 Není totiž znamenitý strom, který nese prohnilé ovoce; jako není prohnilý strom, který nese znamenité ovoce.+ 44 Vždyť každý strom se pozná podle svého vlastního ovoce.+ Fíky se například nesbírají z trní ani se neodřezávají hrozny z trnitého keře.+ 45 Dobrý člověk vynáší dobré z dobrého pokladu+ svého srdce, ale ničemný člověk vynáší ničemné ze svého ničemného [pokladu], neboť z hojnosti srdce mluví jeho ústa.+

46 Proč mě tedy nazýváte ‚Pane! Pane!‘, ale nečiníte to, co říkám?+ 47 Ukážu vám, komu je podobný každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je:+ 48 Je podobný člověku, který stavěl dům, kopal a šel do hloubky a položil základ na skalním masivu. Když potom nastala povodeň,+ na ten dům se přivalila řeka, ale nebyla dost silná, aby jím otřásla, protože byl dobře postaven.+ 49 Na druhé straně ten, kdo slyší a nečiní,+ je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základu. Přivalila se na něj řeka a okamžitě se zřítil a zkáza+ toho domu byla velká.“+

7 Když dokončil celou svou řeč ke sluchu lidí, vstoupil do Kafarnaum.+ 2 Otrok nějakého důstojníka,* který mu byl drahý, churavěl a skonával.+ 3 Když uslyšel o Ježíšovi, vyslal k němu židovské starší muže, aby ho poprosili, aby přišel a zachránil jeho otroka. 4 Pak ti, kdo přišli k Ježíšovi, ho začali s opravdovostí* snažně prosit a říkali: „Je hoden toho, abys mu to prokázal, 5 neboť miluje náš národ+ a sám pro nás vystavěl synagógu.“ 6 Ježíš se s nimi tedy vydal. Ale když byl nedaleko domu, důstojník už poslal přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.+ 7 Proto jsem se nepovažoval za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo, a ať je můj sluha uzdraven. 8 Vždyť i já jsem člověk postavený pod autoritu, mám pod sebou vojáky a řeknu tomuto: ‚Jdi!‘, a on jde, a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde, a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“+ 9 Když to Ježíš slyšel, tu se mu podivil a obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Říkám vám: Dokonce ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“+ 10 A když přišli zpátky do domu ti, kdo byli posláni, našli otroka zdravého.+

11 Krátce nato* cestoval do města zvaného Nain a jeho učedníci a velký zástup cestovali s ním. 12 Jakmile se přiblížil k městské bráně, tu pohleďme, vynášeli mrtvého,+ jediného+ zplozeného* syna své matky. Byla kromě toho vdova. Byl s ní také značný zástup z města. 13 A když ji Pán zahlédl, byl pohnut lítostí+ nad ní a řekl jí: „Přestaň plakat.“+ 14 Na to přistoupil a dotkl se már, a nosiči se zastavili a on řekl: „Mladý muži, říkám ti: Vstaň!“*+ 15 A mrtvý se posadil a začal mluvit, a on ho dal matce.+ 16 Všech se zmocnila bázeň+ a začali oslavovat Boha a říkali: „Byl mezi námi vzbuzen velký prorok+“ a „Bůh obrátil svou pozornost ke svému lidu.“+ 17 A tato zpráva o něm se rozšířila do celé Judeje a celé okolní krajiny.

18 A Janovi jeho učedníci podali o tom všem zprávu.+ 19 Jan tedy povolal jisté dva ze svých učedníků a poslal je k Pánovi, aby řekli: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“*+ 20 Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás poslal k tobě, abychom řekli: ‚Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat dalšího?‘“* 21 V tu hodinu vyléčil mnohé z nemocí+ a tíživých chorob a od ničemných duchů a dopřál mnoha slepým zrak. 22 Proto odpověděl a řekl těm [dvěma]: „Odejděte,+ podejte Janovi zprávu o tom, co jste viděli a slyšeli: Slepí+ přijímají zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví jsou buzeni, chudým se vypráví dobrá zpráva.+ 23 A šťastný je ten, kdo o mne neklopýtá.“+

24 Když Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli dívat do pustiny? Na rákos zmítaný větrem?+ 25 Co jste tedy vyšli vidět? Člověka oblečeného do měkkých svrchních oděvů?+ Nuže, ti v nádherném obleku a žijící v přepychu jsou v královských domech.+ 26 Co jste tedy skutečně vyšli vidět? Proroka?+ Ano, říkám vám, a mnohem více než proroka.+ 27 To je on, o němž je napsáno: ‚Pohleď, vysílám před tvým obličejem svého posla,+ který před tebou připraví tvou cestu.‘+ 28 Říkám vám: Mezi těmi, kdo se narodili z žen, není nikdo větší+ než Jan; ale člověk, který je menší v Božím království, je větší než on.“+ 29 (A když [to]* slyšeli všichni lidé a výběrčí daní, prohlásili Boha za spravedlivého,+ protože byli pokřtěni Janovým křtem.*+ 30 Ale farizeové a ti, kdo byli zběhlí v Zákoně, znevažovali Boží radu+ vůči nim, protože jím nebyli pokřtěni.)

31 „S kým tedy srovnám lidi této generace a komu jsou podobní?+ 32 Jsou podobní malým dětem, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají a říkají: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale netančili jste; bědovali jsme, ale neplakali jste.‘+ 33 Stejně tak, Jan Křtitel přišel a nejedl chléb ani nepil víno, ale říkáte: ‚Má démona.‘+ 34 Syn člověka přišel, jedl a pil, ale říkáte: ‚Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘+ 35 Přesto se moudrost+ prokazuje [jako] spravedlivá všemi svými dětmi.“+

36 A kdosi z farizeů ho stále prosil, aby s ním pojedl. Vstoupil tudíž do farizeova domu+ a spočinul u stolu. 37 A pohleďme, žena, která byla ve městě známá jako hříšnice, se dověděla, že spočívá u jídla ve farizeově domě, a přinesla alabastrovou nádobku+ s vonným olejem 38 a zaujala místo vzadu u jeho nohou, plakala a začala mu smáčet nohy slzami a utírala je vlasy své hlavy. Také mu něžně líbala nohy a potírala je vonným olejem. 39 Při pohledu na to si farizeus, který ho pozval, řekl: „Kdyby to byl prorok,+ věděl by, kdo a jaká je to žena, jež se ho dotýká, že je hříšnice.“+ 40 Ježíš mu však odpověděl a řekl: „Šimone, mám ti co říci.“ Řekl: „Učiteli, řekni to!“

41 „Dva muži byli dlužníky nějakého věřitele; jeden dlužil pět set denárů,*+ ale druhý padesát. 42 Když neměli čím splatit, velkoryse jim oběma odpustil.+ Který z nich ho tedy bude více milovat?“ 43 Šimon odpověděl a řekl: „Předpokládám, že ten, komu velkoryse odpustil víc.“ Řekl mu: „Usoudil jsi správně.“ 44 A tak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu; ty jsi mi nedal vodu na nohy,+ ale tato žena mi smáčela nohy svými slzami a utírala je svými vlasy. 45 Ty jsi mě nepolíbil,+ ale tato žena od hodiny, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy. 46 Ty jsi mi nepotřel hlavu olejem,+ ale tato žena mi potřela vonným olejem nohy. 47 Díky tomu, povídám ti, jsou její hříchy, ačkoli je jich mnoho, odpuštěny,+ protože velmi milovala; ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.“ 48 Potom jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 49 Na to ti, kdo s ním spočívali u stolu, si pro sebe začali říkat: „Kdo to je, že dokonce odpouští hříchy?“+ 50 Ale ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila;+ jdi v pokoji.“+

8 Krátce potom cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal* a oznamoval dobrou zprávu o Božím království.+ A bylo s ním dvanáct 2 a jisté ženy,+ které byly vyléčeny od ničemných duchů a nemocí, Marie, takzvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů,+ 3 a Joana,+ manželka Herodova pověřence Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svého majetku.

4 Když se sebral velký zástup spolu s těmi, kdo šli k němu z jednoho města po druhém, promluvil prostřednictvím podobenství:+ 5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval semeno. Když rozséval, některé padlo podél cesty a bylo pošlapáno a sezobali je nebeští ptáci.+ 6 Některé jiné dopadlo na skalní masiv, a když vyrašilo, uschlo, protože nemělo vláhu.+ 7 Některé jiné padlo mezi trní, a trní, které vyrostlo s ním, je udusilo.+ 8 Některé jiné padlo na dobrou půdu, a když vyrašilo, vyneslo stonásobně ovoce.“+ Když to dopověděl, přistoupil k tomu, aby zvolal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

9 Ale jeho učedníci se ho začali vyptávat, co to podobenství znamená.+ 10 Řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království, ale pro ostatní je to v podobenstvích,+ aby ačkoli hledí, hleděli marně, a ačkoli slyší, nepochopili význam.+ 11 To podobenství+ znamená: Semeno je Boží slovo.+ 12 Ta podél cesty jsou ti, kdo slyšeli,+ pak přichází Ďábel+ a odnímá slovo z jejich srdce, aby nevěřili a nebyli zachráněni.+ 13 Ta na skalním masivu jsou ti, kdo slovo s radostí přijímají, když je slyší, ale nemají žádný kořen; nějaké období věří, ale v období zkoušky odpadávají.+ 14 Pokud jde o to, jež padlo mezi trní, to jsou ti, kdo slyšeli, ale protože je úzkostné starosti a bohatství a rozkoše+ tohoto života odvádějí, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.+ 15 Pokud jde o to na znamenité půdě, to jsou ti, kdo potom, co slyší slovo znamenitým a dobrým srdcem,+ podrží si je a s vytrvalostí nesou ovoce.+

16 Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikryje nádobou ani ji nedá pod lůžko, ale dá ji na stojan, aby ti, kdo vkročí dovnitř, spatřili světlo.+ 17 Vždyť nic není utajeného,+ co nevyjde najevo, ani není nic pečlivě skrytého, co se nikdy nestane známým a nikdy nevyjde najevo.+ 18 Věnujte tedy pozornost tomu, jak nasloucháte; neboť kdokoli má, bude mu dáno více,+ ale kdokoli nemá, i to, co si představuje, že má, mu bude odňato.“+

19 Přišli k němu jeho matka a bratři,+ ale nebyli schopni dostat se k němu kvůli zástupu.+ 20 Byla mu však o tom podána zpráva: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“+ 21 Odpověděl jim a řekl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a činí je.“+

22 Během jednoho ze dnů on a jeho učedníci nastoupili do člunu, a on jim řekl: „Přeplujme na druhou stranu jezera.“ Vypluli tedy.+ 23 Ale jak se plavili, usnul. Na jezero se snesla prudká větrná bouře, a začali nabírat [vodu] a být v nebezpečí.+ 24 Nakonec k němu šli, vzburcovali ho a řekli: „Učiteli, učiteli, téměř hyneme!“+ Procitl a přísně napomenul+ vítr a rozbouřenou vodu a ty se utišily a nastal klid. 25 Potom jim řekl: „Kde je vaše víra?“ Ale protože dostali strach, podivovali se a říkali jeden druhému: „Kdo to skutečně je, když nařizuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“+

26 A přirazili ke břehu v krajině Gerasenských,* která leží naproti Galileji.+ 27 Ale když vstoupil na zem, potkal ho nějaký muž z města, který měl démony. A značný čas nenosil oblečení a nezůstával doma, ale mezi hrobkami.+ 28 Při pohledu na Ježíše nahlas vykřikl a padl před ním a silným hlasem řekl: „Co s tebou mám společného,*+ Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě.“+ 29 (Nařizoval totiž nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel, neboť ten ho držel již dlouho,+ a opakovaně ho spoutávali řetězy a okovy a střežili, ale on pouta trhal a démon ho zaháněl na osamělá místa.) 30 Ježíš se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.+ 31 A stále ho snažně prosili,+ aby jim nenařizoval odejít do propasti.*+ 32 Tam na hoře se páslo stádo značného počtu vepřů;+ snažně ho tedy prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit.+ A dal jim svolení. 33 Démoni pak vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a stádo se řítilo přes sráz do jezera a utopilo se.+ 34 Ale když pasáci viděli, co se stalo, uprchli a podali o tom zprávu do města a na venkov.+

35 Pak se lidé vydali, aby viděli, co se přihodilo, a přišli k Ježíšovi a nalezli člověka, z kterého vyšli démoni, oblečeného a se zdravou myslí, jak sedí u Ježíšových nohou; a dostali strach.+ 36 Ti, kdo to viděli, jim podali zprávu o tom, jak byl démony posedlý uzdraven.*+ 37 Celé množství z okolní krajiny Gerasenských* ho tedy prosilo, aby od nich odešel, protože byli sevřeni velkým strachem.+ Nastoupil tedy do člunu a vrátil se. 38 Avšak muž, z kterého démoni vyšli, stále prosil, že s ním zůstane, ale on toho muže propustil a řekl:+ 39 „Vrať se domů a dál vyprávěj, co pro tebe Bůh udělal.“+ Proto odešel a po celém městě ohlašoval, co pro něho Ježíš udělal.+

40 Když se Ježíš vrátil, zástup ho laskavě přijal, neboť ho všichni očekávali.+ 41 Ale pohleďme, přišel muž jménem Jairos a ten byl předsedajícím úředníkem synagógy. A padl k Ježíšovým nohám a začal ho snažně prosit, aby vstoupil do jeho domu,+ 42 protože měl jedinou zplozenou* asi dvanáctiletou dceru a ta umírala.+

Jak šel, zástupy se na něj tlačily.+ 43 A žena postižená dvanáct let krvotokem,+ kterou nikdo nebyl schopen vyléčit,+ 44 přistoupila zezadu a dotkla se třásní*+ jeho svrchního oděvu+ a její krvotok se okamžitě zastavil.+ 45 Ježíš tedy řekl: „Kdo se mě to dotkl?“+ Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, zástupy tě svírají a těsně se k tobě tlačí.“+ 46 Ježíš přesto řekl: „Někdo se mě dotkl, neboť jsem si uvědomil, že ze mne vyšla síla.“+ 47 Když žena viděla, že neunikla pozornosti, přišla, chvěla se, padla před ním a odhalila přede všemi lidmi příčinu, pro kterou se ho dotkla, a jak byla okamžitě uzdravena.+ 48 Ale řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila;*+ jdi v pokoji.“+

49 Zatímco ještě mluvil, přišel nějaký zástupce předsedajícího úředníka synagógy a řekl: „Tvá dcera zemřela; neobtěžuj již učitele.“+ 50 Když to Ježíš slyšel, odpověděl mu: „Neměj strach, jen projevuj víru+ a bude zachráněna.“ 51 Když dospěl k domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra a Jana a Jakuba a otce a matky děvčete.+ 52 Všichni lidé však plakali a bili se pro ni v zármutku. Řekl tedy: „Přestaňte plakat,+ neboť nezemřela, ale spí.“+ 53 Na to se mu začali opovržlivě vysmívat, protože věděli, že zemřela.+ 54 Ale on ji vzal za ruku, zvolal a řekl: „Děvče, vstaň!“*+ 55 A její duch*+ se vrátil a okamžitě vstala,+ a nařídil, aby jí dali něco k jídlu.+ 56 A její rodiče byli bez sebe; ale poučil je, aby nikomu nepovídali, co se přihodilo.+

9 Pak svolal dvanáct a dal jim moc a autoritu nad všemi démony a aby léčili nemoci.+ 2 A tak je vyslal, aby kázali Boží království a uzdravovali, 3 a řekl jim: „Nenoste na cestu nic, ani hůl, ani mošnu s jídlem, ani chléb, ani stříbrné peníze; ani nemějte dvojí spodní oděv.+ 4 Ale kdekoli vstoupíte [k někomu] domů, zůstaňte tam a odtamtud odejděte.+ 5 A kdekoli vás nepřijmou, až budete z toho města vycházet,+ setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“+ 6 Potom vykročili a procházeli území od vesnice k vesnici, oznamovali dobrou zprávu a všude léčili.+

7 Oblastní vládce* Herodes slyšel o všem, co se děje, a byl na velkých rozpacích, protože někteří říkali, že Jan byl vzbuzen z mrtvých,+ 8 ale jiní, že se objevil Elijáš, ale ještě jiní, že vstal kdosi ze starodávných proroků. 9 Herodes řekl: „Jana jsem sťal.+ Kdo je tedy ten, o němž slyším takové věci?“ Snažil+ se tedy, aby ho viděl.

10 A když se apoštolové vrátili, vylíčili mu, co udělali.+ Vzal je tedy s sebou a odebral se do soukromí+ do města zvaného Betsaida. 11 Ale když se to zástupy dozvěděly, následovaly ho. A přijal je laskavě a začal k nim promlouvat o Božím království+ a uzdravoval ty, kdo potřebovali léčení.+ 12 Pak se den začal nachylovat. Těch dvanáct přišlo a řekli mu: „Rozpusť zástup, aby šli do vesnic a na venkov kolem dokola a opatřili si nocleh a obstarali zásoby potravin, protože tady venku jsme na osamělém místě.“+ 13 Řekl jim však: „Vy jim dejte něco k jídlu.“+ Řekli: „Nemáme nic než pět chlebů a dvě ryby,+ ledaže sami půjdeme a koupíme potraviny pro všechny ty lidi.“+ 14 Bylo jich ve skutečnosti kolem pěti tisíc mužů.+ Ale on svým učedníkům řekl: „Nechte je spočinout jako u jídla, ve skupinách asi po padesáti.“+ 15 A udělali to a všechny je nechali spočinout. 16 Potom vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je a lámal je a začal je dávat učedníkům, aby [je] předkládali zástupu.+ 17 Tak všichni jedli a nasytili se a sebrali přebytek, dvanáct košů úlomků.+

18 Když se později sám modlil, sešli se k němu učedníci* a on se jich vyptával a řekl: „Co říkají zástupy, kdo[že] jsem?“+ 19 Odpověděli a řekli: „Jan Křtitel;* ale jiní Elijáš* a ještě jiní, že vstal jeden ze starodávných proroků.“+ 20 Pak jim řekl: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ Petr odpověděl a řekl:+ „KRISTUS+ Boží.“ 21 Potom je ostrou řečí poučil, aby o tom nikomu nepovídali,+ 22 ale řekl: „Syn člověka musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen staršími muži a předními kněžími a znalci Zákona a být zabit+ a třetí den být vzbuzen.“+

23 Pak přikročil k tomu, aby řekl všem: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe+ a zvedá den co den svůj mučednický kůl* a neustále mě následuje.+ 24 Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.+ 25 Skutečně, co prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale ztratí sám sebe nebo utrpí škodu?+ 26 Kdokoli se totiž stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve [slávě] Otce a svatých andělů.+ 27 Ale pravdivě vám říkám: Někteří z těch, kdo zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království.“+

28 Skutečně, asi osm dnů po těchto slovech vzal Petra a Jana a Jakuba s sebou a vystoupil na horu, aby se modlil.+ 29 A když se modlil, vzhled+ jeho obličeje se změnil a jeho šat třpytivě zbělel.*+ 30 Také, pohleďme, rozmlouvali s ním dva muži, což byli Mojžíš a Elijáš.+ 31 Ti se objevili ve slávě a začali hovořit o jeho odchodu,* o němž bylo určeno, aby se splnil v Jeruzalémě.+ 32 Petr a ti s ním byli obtíženi spánkem; ale když se plně probudili, viděli jeho slávu+ a ty dva muže, kteří u něho stáli. 33 A když se od něho oddělovali, Petr řekl Ježíšovi: „Učiteli, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše“, aniž si uvědomoval, co říká.+ 34 Ale když to říkal, vytvořil se oblak a začal je zastiňovat. Když vstoupili do oblaku, dostali strach.+ 35 A z oblaku vyšel hlas+ a řekl: „To je můj Syn, ten, který byl vyvolen.+ Naslouchejte mu.“+ 36 A když hlas vyšel, našli Ježíše samotného.+ Byli však zticha a nikomu v těch dnech nepodali zprávu o tom, co viděli.+

37 Když následující den sešli z hory, setkal se s ním velký zástup.+ 38 A pohleďme, ze zástupu zvolal nějaký muž a řekl: „Učiteli, prosím tě, aby ses podíval na mého syna, protože je můj jediný+ zplozený,*+ 39 a pohleď, popadá ho duch,+ a on náhle vykřikuje, a zachvacuje ho křečemi s pěnou [u úst], a když ho pohmoždí, stěží se od něho vzdálí. 40 A prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“+ 41 Ježíš odpověděl a řekl: „Nevěřící a převrácená generace,+ jak dlouho musím zůstat s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna.“+ 42 Ale dokonce když se přibližoval, démon jím mrštil o zem a prudce jím zmítal v křečích. Ježíš však nečistého ducha přísně napomenul, uzdravil chlapce a vydal ho jeho otci.+ 43 Tu všichni začali žasnout nad majestátní Boží mocí.*+

Když se všichni podivovali všemu, co dělal, řekl svým učedníkům: 44 „Uložte si tato slova do svých uší, neboť Synu člověka je určeno, aby byl vydán do rukou lidí.“+ 45 Ale dále nerozuměli tomuto výroku. Ve skutečnosti to bylo před nimi skryto, aby to neprohlédli, a báli se ho na ten výrok vyptávat.+

46 Potom mezi sebou začali uvažovat, kdo by z nich byl* největší.+ 47 Ježíš, který znal uvažování jejich srdce, vzal malé dítě, postavil je vedle sebe+ 48 a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá [také] mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá [také] toho, který mě vyslal.+ Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi,+ ten je* velký.“+

49 Jan odpověděl a řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména+ a pokoušeli jsme se mu bránit,+ protože [tě] nenásleduje* s námi.“+ 50 Ale Ježíš mu řekl: „Nepokoušejte se [mu] bránit, neboť ten, kdo není proti vám, je s vámi.“+

51 Když se naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru,*+ pevně zaměřil svůj obličej, aby šel do Jeruzaléma. 52 Vyslal tedy před sebou posly. A odešli a vstoupili do jedné vesnice Samaritánů,+ aby pro něj vykonali přípravu; 53 ale nepřijali ho, protože zaměřil svůj obličej, aby šel do Jeruzaléma.+ 54 Když to viděli učedníci Jakub a Jan,+ řekli: „Pane, chceš, abychom řekli ohni,+ aby sestoupil z nebe a vyhladil je?“ 55 Obrátil se však a přísně je napomenul. 56 Šli tedy do jiné vesnice.

57 Když šli po cestě, někdo mu řekl: „Budu tě následovat, ať odejdeš kamkoli.“+ 58 A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“+ 59 Potom řekl jinému: „Buď mým následovníkem.“ Ten řekl: „Dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce.“+ 60 Ale on mu řekl: „Ať mrtví+ pohřbívají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“+ 61 A ještě jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, ale nejprve mi dovol, abych se rozloučil se svou domácností.“*+ 62 Ježíš mu řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh+ a dívá se na věci za [sebou],+ se nehodí pro Boží království.“

10 Potom Pán určil sedmdesát*+ jiných a po dvou+ je vyslal před sebou do každého města a místa, kam sám hodlal přijít. 2 Pak jim začal říkat: „Žeň+ je opravdu velká, ale dělníků+ je málo. Proste+ proto Pána žně, aby poslal dělníky+ na svou žeň. 3 Vyjděte. Pohleďte, vysílám vás jako beránky+ mezi vlky. 4 Nenoste měšec ani mošnu+ s jídlem ani sandály a s nikým se po cestě neobjímejte+ na pozdrav. 5 Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Kéž má tento dům pokoj.‘+ 6 A jestliže je tam přítel* pokoje, váš pokoj spočine na něm.*+ Ale jestliže tam není, obrátí se zpět k vám.+ 7 Zůstaňte tedy v tom domě+ a jezte a pijte to, co poskytnou,+ neboť dělník je hoden své mzdy.+ Nepřecházejte z domu do domu.+

8 Kdekoli také vstoupíte do města a přijmou vás, jezte to, co vám předloží, 9 a lečte+ v něm nemocné a dále jim říkejte: ‚Přiblížilo se k vám Boží království.‘+ 10 Ale kdekoli vstoupíte do města a nepřijmou+ vás, vyjděte na jeho široké cesty a řekněte: 11 ‚I prach z vašeho města, který nám přilnul k nohám, stíráme proti vám.+ Nicméně mějte na mysli, že se přiblížilo Boží království.‘ 12 Říkám vám, že pro Sodomu+ to bude v ten den snesitelnější než pro ono město.

13 Běda ti, Chorazine!+ Běda ti, Betsaido!+ Protože kdyby se mocné skutky, které se děly ve vás, děly v Tyru a Sidonu, již dávno by činili pokání a seděli v pytlovině a v popelu.+ 14 Pro Tyros a Sidon to bude proto při soudu snesitelnější než pro vás.+ 15 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno k nebi?+ Přijdeš dolů do hádu!*+

16 Kdo naslouchá+ vám, naslouchá [i] mně. A ten, kdo vás znevažuje, znevažuje [i] mne. Kdo nadto znevažuje mne, znevažuje+ [i] toho, který mě vyslal.“

17 Potom se těch sedmdesát* vrátilo s radostí a řekli: „Pane, i démoni se nám podřizují,+ když používáme tvé jméno.“ 18 Řekl jim na to: „Začal jsem spatřovat Satana, jak již spadl z nebe jako blesk.+ 19 Pohleďte, dal jsem vám autoritu zašlapat pod nohama hady+ a štíry,+ i nad celou mocí nepřítele,+ a rozhodně vám nic neublíží. 20 Přesto se neradujte z toho, že jsou vám podřízeni duchové, ale radujte se, protože vaše jména+ jsou zapsána v nebesích.“ 21 Právě v tu hodinu se velmi rozradostnil+ ve svatém duchu a řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe a země, protože jsi pečlivě utajil tyto věci před moudrými+ a intelektuály a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože jsi schválil takové jednání. 22 Můj Otec mi vydal+ všechno, a nikdo neví, kdo je Syn, jenom Otec;+ a kdo je Otec, [neví] nikdo, jenom Syn+ a ten, komu je Syn ochoten ho zjevit.“

23 A tak se obrátil jen k učedníkům a řekl: „Šťastné jsou oči, které spatřují to, co spatřujete vy.+ 24 Vždyť vám říkám: Mnozí proroci a králové toužili vidět,+ co spatřujete vy, ale neviděli to, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli to.“

25 A pohleďme, vstal nějaký muž zběhlý v Zákoně,+ aby ho vyzkoušel, a řekl: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+ 26 Řekl mu: „Co je napsáno v Zákoně?+ Jak čteš?“ 27 Odpověděl mu a řekl: „‚Budeš milovat Jehovu,* svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší* a celou svou silou a celou svou myslí+‘ a ‚svého bližního jako sám sebe.‘“+ 28 Řekl mu: „Odpověděl jsi správně; ‚dělej to dál a získáš život.‘“+

29 Ale protože se ten muž chtěl prokázat [jako] spravedlivý, řekl Ježíšovi: „Kdo je skutečně můj bližní?“+ 30 Ježíš odpověděl a řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého. 31 Náhodou šel po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel [ho] po protější straně.+ 32 Podobně také Levita, když se dostal na to místo a viděl ho, obešel [ho] po protější straně.+ 33 Ale nějaký Samaritán,+ který cestoval po té cestě, přišel k němu, a když ho viděl, byl pohnut lítostí. 34 Přistoupil tedy k němu a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem.+ Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho. 35 A příští den vyndal dva denáry,* dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti splatím, až se sem vrátím.‘ 36 O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži,+ který padl mezi lupiče?“ 37 Řekl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“+ Ježíš mu pak řekl: „Jdi a sám jednej+ stejně.“

38 Když šli dál, vstoupil do nějaké vesnice. Tam ho jistá žena jménem Marta+ přijala do domu jako hosta. 39 Tato žena měla také sestru zvanou Marie, která se však posadila u Pánových nohou+ a stále naslouchala jeho slovu. 40 Marta byla naproti tomu rozptýlena obstaráváním mnoha povinností.+ Přiblížila se tedy a řekla: „Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat?+ Pověz jí tedy, aby mi pomáhala.“ 41 Pán jí odpověděl a řekl: „Marto, Marto, jsi úzkostlivá+ a rozrušuješ se mnoha věcmi.+ 42 Potřebných věcí+ je však jen několik nebo pouze jedna.* Marie, ta si vyvolila dobrý podíl+ a nebude jí odňat.“

11 Když byl jednou na nějakém místě a modlil se, kdosi z jeho učedníků mu řekl, když přestal: „Pane, nauč nás, jak se modlit,+ právě jako Jan také vyučoval své učedníky.“+

2 Řekl jim tedy: „Kdykoli se modlíte,+ říkejte: ‚Otče, ať je posvěceno* tvé jméno.+ Ať přijde tvé království.+ 3 Dej nám náš chléb+ na den podle denní potřeby. 4 A odpusť nám naše hříchy,+ neboť my také odpouštíme každému, kdo je nám dlužen;+ a nepřiváděj nás do pokušení.‘“+

5 Dále jim řekl: „Kdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, 6 protože ke mně právě z cesty přišel můj přítel, a nemám nic, co bych mu předložil‘? 7 A ten zevnitř odpoví a řekne: ‚Přestaň mi dělat těžkosti.+ Dveře jsou již zamčené a mé malé děti jsou se mnou na lůžku; nemohu vstát a něco ti dát.‘ 8 Říkám vám: Ačkoli nevstane a nic mu nedá kvůli tomu, že je jeho přítel, jistě vstane a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho smělé neodbytnosti.+ 9 Proto vám říkám: Neustále proste,+ a bude vám dáno; neustále hledejte,+ a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno. 10 Každý totiž, kdo prosí, dostává+ a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno. 11 Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, který, jestliže syn+ prosí o rybu, mu snad podá hada místo ryby? 12 Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra? 13 Proto jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem,+ oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm,+ kdo ho prosí!“

14 Později vyháněl němého+ démona. Potom, co démon vyšel, němý promluvil. A zástupy se podivovaly. 15 Ale někteří z nich řekli: „Vyhání démony prostřednictvím Belzebuba,* panovníka démonů.“+ 16 Avšak jiní, aby ho pokoušeli, začali od něho vyhledávat znamení+ z nebe. 17 Protože znal jejich představy,+ řekl jim: „Každé království rozdělené samo proti sobě bývá zpustošeno, a dům [rozdělený] sám proti sobě padá.+ 18 Jestliže tedy je Satan také rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království?+ Říkáte totiž, že vyháním démony prostřednictvím Belzebuba. 19 Jestliže vyháním démony prostřednictvím Belzebuba, kým je vyhánějí vaši synové?+ Proto budou vašimi soudci. 20 Jestliže však vyháním démony prostřednictvím Božího prstu,+ Boží království vás skutečně dostihlo.+ 21 Když silný, dobře ozbrojený muž+ střeží svůj palác, jeho majetek zůstává v pokoji. 22 Ale když proti němu přijde někdo silnější+ než on a zvítězí nad ním,+ odejme mu jeho plnou výzbroj, ve kterou důvěřoval, a rozdělí věci, o které ho oloupil. 23 Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.+

24 Když nečistý duch vyjde z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá místo odpočinku, a když žádné nenachází, říká: ‚Vrátím se do svého domu, z kterého jsem se vystěhoval.‘+ 25 A při příchodu jej najde čistě zametený* a ozdobený. 26 Pak jde a přivede s sebou sedm+ různých* duchů ničemnějších, než [je] sám, a když se dostanou dovnitř, bydlí tam; a konečné okolnosti toho člověka budou horší než první.“+

27 Když tyto věci říkal, nějaká žena ze zástupu pozvedla svůj hlas a řekla mu: „Šťastné lůno,+ které tě nosilo, a prsy, které jsi sál!“ 28 Řekl však: „Ne, spíše: Šťastní jsou ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují je!“+

29 Když se zástupy shlukovaly, začal říkat: „Tato generace je ničemná generace; vyhlíží po znamení.+ Ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova.+ 30 Právě jako se totiž Jonáš+ stal znamením pro Ninivské, stejně bude Syn člověka také pro tuto generaci. 31 Královna+ jihu bude vzbuzena v soudu s muži této generace a odsoudí je, protože přišla z konců* země, aby si poslechla Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je něco víc+ než Šalomoun. 32 Ninivští muži vstanou v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš kázal;+ ale pohleďte, zde je něco víc+ než Jonáš. 33 Když člověk rozsvítí lampu, nedá ji pod výklenek ani pod odměrný koš, ale na stojan,+ aby ti, kdo vkročí dovnitř, spatřili světlo. 34 Lampou těla je tvé oko. Když je tvé oko prosté,* i tvé celé tělo je jasné;+ je-li však ničemné,* i tvé tělo je temné. 35 Buď tedy bdělý. Snad světlo, které je v tobě, je tma.+ 36 Jestliže je tedy celé tvé tělo jasné a vůbec žádná část není temná, bude celé tak jasné,+ jako když ti dává lampa světlo svými paprsky.“

37 Když to pronesl, požádal ho jeden farizeus, aby s ním poobědval.+ Vešel tedy a spočinul u stolu. 38 Farizeus byl však překvapen, když viděl, že se před obědem nejprve neumyl.*+ 39 Ale Pán mu řekl: „Farizeové, vy čistíte vnějšek poháru a mísy, ale váš vnitřek+ je plný drancování a ničemnosti.+ 40 Nerozumní! Neudělal snad vnějšek+ ten, kdo udělal i vnitřek? 41 Jako dary z milosrdenství+ však dávejte to, co je uvnitř, a pohleďte, všechno [ostatní] je na vás* čisté. 42 Ale běda vám, farizeové, protože dáváte desetinu+ z máty a routy a každé [jiné] zeleniny, ale přecházíte právo* a Boží lásku! To jste byli povinni dělat, ale to ostatní neopomenout.+ 43 Běda vám, farizeové, protože milujete přední sedadla v synagógách a pozdravy na tržištích!*+ 44 Běda vám, protože jste jako ty pamětní hrobky, které nejsou patrné, takže po nich lidé chodí a nevědí [o tom]!“+

45 Kdosi ze zběhlých v Zákoně+ mu odpověděl a řekl: „Učiteli, když to říkáš, urážíš také nás.“ 46 Pak řekl: „Běda i vám, kdo jste zběhlí v Zákoně, protože nakládáte lidem náklad, který je těžké nosit, ale sami se nákladu nedotknete jediným prstem!+

47 Běda vám, protože stavíte pamětní hrobky proroků, ale vaši praotcové je zabíjeli!+ 48 Jistě jste svědky skutků svých praotců, a přece s nimi souhlasíte,+ protože oni zabíjeli+ proroky,* ale vy stavíte [jejich hrobky]. 49 Kvůli tomu Boží moudrost+ také řekla: ‚Vyšlu k nim proroky a apoštoly a oni budou některé z nich zabíjet a pronásledovat, 50 aby krev všech proroků+ prolitá od založení* světa byla vyžadována od této generace,+ 51 od krve Abela+ až po krev Zecharjáše,+ který byl zabit mezi oltářem a domem.‘+ Ano, říkám vám, bude vyžadována od této generace.

52 Běda vám, kdo jste zběhlí v Zákoně, protože jste odňali klíč poznání;+ sami jste nevešli a těm, kdo vcházeli, jste bránili!“+

53 Když tedy odtud vyšel, znalci Zákona a farizeové začali na něj strašně naléhat a dotírat na něj otázkami o dalších věcech 54 a číhali+ na něj, aby zachytili+ něco z jeho úst.

12 Když se mezitím zástup shromáždil v tolika tisících,* že po sobě šlapali, začal nejprve říkat svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před kvasem+ farizeů, což je pokrytectví.+ 2 Není však nic pečlivě skryté, co nebude zjeveno, a tajné, co se nestane známým.+ 3 Proto co říkáte ve tmě, bude slyšet na světle,* a co šeptáte* v soukromých místnostech, bude kázáno ze střech domů.+ 4 Nadto vám říkám, moji přátelé:+ Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom nejsou schopni udělat nic víc.+ 5 Ale ukážu vám, koho se bát: Bojte se toho,+ který, když zabije, má autoritu uvrhnout do gehenny.*+ Ano, říkám vám, toho se bojte.+ 6 Což se neprodává pět vrabců za dvě mince malé hodnoty?* Přesto ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.+ 7 Ale i vlasy+ na vaší hlavě jsou všechny spočteny. Nemějte strach; jste cennější než mnoho vrabců.+

8 Říkám vám tedy: S každým, kdo vyznává+ spojení se mnou před lidmi, vyzná [své] spojení i Syn člověka před Božími anděly.+ 9 Ale kdo mě před lidmi zapírá,+ bude zapřen před Božími anděly.+ 10 A každému, kdo říká slovo proti Synu člověka, tomu bude odpuštěno, ale kdo se rouhá proti svatému duchu, tomu nebude odpuštěno.+ 11 Když vás však přivedou před veřejná shromáždění* a vládní úředníky a autority, nepociťujte úzkost, jak nebo co* budete mluvit na obhajobu nebo co budete říkat,+ 12 neboť svatý duch+ vás právě v tu hodinu naučí, co máte říci.“+

13 Potom mu kdosi ze zástupu řekl: „Učiteli, pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ 14 Řekl mu: „Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem+ nebo rozhodčím?“* 15 Potom jim řekl: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí,+ protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“+ 16 Na to k nim pronesl podobenství a řekl: „Země jednoho bohatého člověka dobře rodila. 17 Začal tedy v sobě uvažovat a říkal: ‚Co udělám, když nemám kam shromáždit svou úrodu?‘ 18 Proto řekl: ‚Udělám toto:+ Strhnu své zásobárny a vystavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a všechny své dobré věci;+ 19 a řeknu své duši:+ „Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.“‘+ 20 Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši.*+ Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?‘+ 21 Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“+

22 Potom řekl svým učedníkům: „Kvůli tomu vám říkám: Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit.+ 23 Duše je totiž cennější než jídlo a tělo než oblečení. 24 Dobře si všimněte, že krkavci+ ani nesejí semeno, ani nesklízejí a nemají stodolu ani zásobárnu, a přesto je Bůh krmí. O kolik cennější jste vy než ptáci?+ 25 Kdo z vás může přidat loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?+ 26 Jestliže tedy nemůžete udělat to nejmenší, proč být úzkostliví+ o to ostatní? 27 Dobře si všimněte, jak rostou lilie;+ ani se nelopotí, ani nepředou; ale říkám vám: Ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.+ 28 A jestliže Bůh takto obléká polní rostlinstvo, které dnes existuje a zítra je uvrženo do pece, oč bude spíše oblékat vás, vy malověrní!+ 29 Přestaňte tedy hledat, co byste jedli a co byste pili, a přestaňte být v úzkostném napětí,+ 30 neboť to všechno jsou věci, o které dychtivě usilují národy světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete.+ 31 Nicméně hledejte neustále jeho království a tyto věci vám budou přidány.+

32 Neměj strach,+ malé stádo,+ protože váš Otec schválil, že vám dá království.+ 33 Prodávejte+ to, co vám patří, a dávejte dary z milosrdenství.+ Dělejte si měšce, které se neobnosí, neselhávající poklad v nebesích,+ kam se zloděj nepřibližuje [a kde] ani mol nestravuje. 34 Kde je totiž váš poklad, tam bude i vaše srdce.+

35 Ať jsou vaše bedra+ opásaná a vaše lampy+ hořící 36 a sami buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána,+ až se vrátí* ze svatby,*+ aby mu ihned otevřeli, až přijde a zaklepe.+ 37 Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!+ Vpravdě vám říkám: Opáše+ se a přiměje je spočinout u stolu a přistoupí a bude jim sloužit.+ 38 A jestliže přijde při druhé hlídce,* jestliže dokonce při třetí,* a nalezne je tak, jsou šťastní!+ 39 Ale vězte, kdyby byl hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, že by byl bděl a nedovolil by, aby byl jeho dům vyloupen.+ 40 Také vy zůstaňte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“+

41 Potom Petr řekl: „Pane, říkáš toto podobenství nám, nebo také všem?“ 42 A Pán řekl: „Kdo je skutečně věrný správce,*+ ten rozvážný,+ kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřené zásoby jídla?+ 43 Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!+ 44 Pravdivě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.+ 45 Ale jestliže by si někdy ten otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán otálí s příchodem‘,+ a začal by bít sluhy a služky a jíst a pít a opíjet se,+ 46 pán toho otroka přijde v den, kdy [ho] neočekává, a v hodinu, kterou nezná,+ a nanejvýš přísně ho potrestá* a určí mu díl s nevěrnými.+ 47 Pak ten otrok, který rozuměl vůli svého pána, ale nepřichystal se ani nejednal podle jeho vůle, bude bit mnoha ranami.+ 48 Ale ten, který nerozuměl,+ a tak dělal to, co si zaslouží rány, bude bit málo [ranami].+ Vskutku, od každého, komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho vyžadováno;+ a komu lidé mnoho svěřili, od toho budou vyžadovat více, než [je] obvyklé.+

49 Přišel jsem, abych zažehl oheň+ na zemi, a co si mám více přát, když je již zapálen? 50 Skutečně mám křest, kterým mám být pokřtěn, a jak jsem stísněný, dokud nebude dokončen!+ 51 Představujete si, že jsem přišel, abych dal pokoj na zemi? Opravdu ne, říkám vám, ale spíše rozdělení.+ 52 Od nynějška bude totiž pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma a dva proti třem.+ 53 Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“+

54 Potom přikročil k tomu, aby řekl zástupům: „Když vidíte oblak, který se zvedá v západních končinách, ihned říkáte: ‚Přichází bouře‘, a dopadne to tak.+ 55 A když vidíte, že vane jižní vítr, říkáte: ‚Přijde vlna veder‘, a nastane. 56 Pokrytci, umíte zkoumat vnější vzhled země a oblohy, ale jak to, že neumíte zkoumat právě tento čas?+ 57 Proč také sami neposoudíte, co je spravedlivé?+ 58 Když například jdeš se svým protivníkem před zákonem k vládci, dej se cestou do práce, aby ses zbavil sporu s ním, aby tě nikdy nepřivlekl před soudce a soudce tě nevydal soudnímu úředníkovi a soudní úředník tě neuvrhl do vězení.+ 59 Povídám ti: Určitě se odtamtud nedostaneš, dokud nesplatíš poslední malou minci velmi malé hodnoty.“*+

13 Právě v tom období byli přítomni jistí [lidé], kteří mu podali zprávu o Galilejcích,+ jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. 2 Odpověděl jim tedy a řekl: „Představujete si, že se tito Galilejci prokázali [jako] horší hříšníci+ než všichni ostatní Galilejci, protože to utrpěli? 3 Opravdu ne, říkám vám; ale pokud nebudete činit pokání, budete všichni podobně zahubeni.+ 4 Nebo si představujete, že těch osmnáct, na něž spadla věž v Siloe* a zabila je, se prokázalo [jako] větší dlužníci než všichni ostatní lidé obývající Jeruzalém? 5 Opravdu ne, říkám vám; jestliže však nebudete činit pokání, budete všichni stejně zahubeni.“+

6 Pak přikročil k tomu, aby vyprávěl toto podobenství: „Jeden muž měl na své vinici+ zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce,+ ale žádné nenalezl.+ 7 Řekl pak vinaři: ‚Již tři roky+ přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, ale žádné nenacházím. Podetni ho!+ Proč by měl opravdu neužitečně zabírat půdu?‘ 8 Odpověděl mu a řekl: ‚Pane, nech ho+ ještě tento rok, dokud ho neokopu a nepohnojím; 9 a ponese-li pak v budoucnosti ovoce, [tak dobrá]; ale jestliže ne, jistě ho podetneš.‘“*+

10 Vyučoval v sabatu v jedné ze synagóg. 11 A pohleďme, žena s duchem+ slabosti po osmnáct let, která byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec narovnat. 12 Když ji uviděl, Ježíš ji oslovil a řekl jí: „Ženo, jsi uvolněna ze své slabosti.“+ 13 A vložil na ni ruce; a okamžitě se narovnala+ a začala oslavovat Boha. 14 Ale předsedající úředník synagógy, který se rozhořčil, protože Ježíš léčil v sabatu, na to odpověděl a začal říkat zástupu: „Je šest dnů, ve kterých se má pracovat;+ v nich tedy přicházejte a buďte léčeni, a ne v sabatním dnu.“+ 15 Pán mu však odpověděl a řekl: „Pokrytci,+ neodvazuje každý z vás v sabatu svého býka nebo svého osla od stání a neodvádí ho, aby mu dal napít?+ 16 Nebylo tedy vhodné, aby tato žena, která je Abrahamova dcera+ a kterou Satan držel spoutanou, pohleďte, osmnáct let, byla uvolněna z tohoto pouta v sabatním dnu?“ 17 Když to řekl, všichni jeho protivníci se začali stydět;+ ale celý zástup se začal radovat nad všemi slavnými věcmi, které učinil.+

18 Proto přikročil k tomu, aby řekl: „Čemu je podobné Boží království a s čím ho srovnám?+ 19 Je podobné hořčičnému zrnu, které člověk vzal a dal do své zahrady a ono rostlo a stalo se stromem a nebeští ptáci+ se usadili v jeho ratolestech.“+

20 A opět řekl: „S čím srovnám Boží království? 21 Je podobné kvasu, který žena vzala a schovala ve* třech velkých mírách* mouky, až celé množství zkvasilo.“+

22 A cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, vyučoval a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.+ 23 A nějaký muž mu řekl: „Pane, je těch, kdo jsou zachraňováni, málo?“+ Řekl jim: 24 „Silně se namáhejte*+ vejít úzkými dveřmi,+ protože, říkám vám, mnozí se budou snažit, aby vešli, ale nebudou schopni,+ 25 když jednou hospodář vstal a zamkl dveře, a začnete stát venku, klepat na dveře a říkat: ‚Pane, otevři nám.‘+ Ale odpoví vám a řekne: ‚Nevím, odkud jste.‘+ 26 Pak začnete říkat: ‚Jedli jsme a pili před tebou a vyučoval jsi na našich širokých cestách.‘+ 27 Ale promluví a řekne vám: ‚Nevím, odkud jste. Pryč ode mne, všichni, kdo činíte nespravedlnost!‘+ 28 Tam bude [váš] pláč a skřípání zubů,+ až uvidíte Abrahama a Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království,+ ale sebe vyhozené ven. 29 Dále přijdou lidé z východních a západních končin a od severu a jihu+ a spočinou u stolu v Božím království.+ 30 A pohleďte, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“+

31 Právě v tu hodinu přišli nějací farizeové a řekli mu: „Zmiz a odejdi odtud, protože Herodes* tě chce zabít.“ 32 A řekl jim: „Jděte a povězte té lišce:+ ‚Pohleď, vyháním démony a dovršuji uzdravování dnes a zítra, a třetí den skončím.‘*+ 33 Musím však dnes a zítra a následující den jít dál, protože není přípustné, aby byl prorok zahuben mimo Jeruzalém.+ 34 Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí+ proroky a kamenuje+ ty, kdo jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti způsobem, jímž slepice shromažďuje hejno svých kuřátek pod svá křídla,+ ale vy jste [to] nechtěli!+ 35 Pohleďte, váš dům+ je vám zanechán. Říkám vám: Rozhodně mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!‘“+

14 A když při jedné příležitosti vešel v sabatu do domu kohosi z vládců farizeů, aby pojedl jídlo,+ bedlivě na něj dávali pozor.+ 2 A pohleďme, před ním byl nějaký člověk, který měl vodnatelnost. 3 Ježíš tedy odpověděl a mluvil k těm, kdo byli zběhlí v Zákoně, a k farizeům a řekl: „Je zákonné v sabatu léčit, nebo ne?“+ 4 Ale mlčeli. Na to uchopil [toho člověka], uzdravil ho a poslal [ho] pryč. 5 A řekl jim: „Kdo z vás, jestliže mu spadne syn nebo býk do studny,+ ho v sabatním dnu ihned nevytáhne?“+ 6 A na to nebyli schopni odpovědět.+

7 Jelikož si všiml, jak si volí nejvýznamnější místa, přikročil potom k tomu, aby vyprávěl pozvaným lidem podobenství a řekl jim:+ 8 „Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nelehej si na nejvýznamnější místo.+ Snad současně pozval někoho význačnějšího, než jsi ty, 9 a ten, kdo pozval tebe a jeho, přijde a řekne ti: ‚To místo ať má tento člověk.‘ A pak s hanbou odejdeš, abys zaujal nejnižší místo.+ 10 Ale když jsi pozván, jdi a spočiň na nejnižším místě,+ aby ti muž, který tě pozval, až přijde, řekl: ‚Příteli, postup výše.‘ Potom budeš mít čest před všemi ostatními hosty.+ 11 Každý totiž, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“+

12 Pak přistoupil k tomu, aby řekl také muži, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy. Někdy by tě snad také mohli pozvat na oplátku, a tím by ti bylo oplaceno. 13 Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé;+ 14 a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti oplatili. Bude ti totiž oplaceno při vzkříšení+ spravedlivých.“

15 Když to slyšel jeden z hostů, řekl mu: „Šťastný je ten, kdo jí chléb* v Božím království.“+

16 [Ježíš]* mu řekl: „Jeden muž pořádal velkolepou večeři a pozval mnohé.+ 17 A v hodinu večeře vyslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte,+ protože všechno je teď přichystáno.‘ 18 Ale všichni společně se začali vymlouvat.+ První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a potřebuji se jít na ně podívat; prosím tě: Omluv mě.‘*+ 19 A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět spřežení skotu a jdu je vyzkoušet; prosím tě: Omluv mě.‘+ 20 Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil,+ a proto nemohu přijít.‘ 21 Otrok tedy přišel a podal o tom zprávu svému pánovi. Hospodář se potom rozzlobil a řekl svému otrokovi: ‚Vyjdi rychle na široké cesty a do městských uliček a přiveď sem chudé a zmrzačené a slepé a chromé.‘+ 22 Otrok časem řekl: ‚Pane, co jsi nařídil, bylo uděláno, a ještě je tu místo.‘ 23 A pán otrokovi řekl: ‚Vyjdi na cesty+ a oplocená místa a přinuť je, aby vešli, aby se můj dům zaplnil.+ 24 Říkám vám totiž: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, jistě neochutná z mé večeře.‘“+

25 Cestovaly s ním velké zástupy a obrátil se a řekl jim: 26 „Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano, a dokonce svou vlastní duši,*+ nemůže být mým učedníkem.+ 27 Kdokoli nenese svůj mučednický kůl* a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.+ 28 Kdo z vás například, který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady,+ aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? 29 Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit, a všichni přihlížející by se mu začali posmívat 30 a říkat: ‚Tento člověk začal stavět, ale nebyl schopen dokončit.‘ 31 Nebo který král, jenž pochoduje, aby se střetl s jiným králem ve válce, si nejprve nesedne a neporadí se, zda je schopen s deseti tisíci vojáky se vypořádat s tím, který proti němu přichází s dvaceti tisíci?+ 32 Jestliže to vskutku nemůže udělat, pak dokud je ještě onen daleko, vyšle sbor vyslanců a žádá o mír.+ 33 Můžete si tedy být jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším svým majetkem,+ nemůže být mým učedníkem.

34 Sůl je sice znamenitá. Jestliže však sůl ztratí svou sílu, čím bude okořeněna?+ 35 Nehodí se ani jako půda, ani jako hnůj. Vyhazují ji. Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+

15 Všichni výběrčí daní+ a hříšníci+ se k němu přibližovali, aby ho slyšeli. 2 Proto farizeové i znalci Zákona mumlali a říkali: „Tento muž vítá hříšníky a jí s nimi.“+ 3 Potom k nim pronesl toto podobenství a řekl: 4 „Který člověk z vás, [jenž má] sto ovcí a jednu z nich ztratí, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde?+ 5 A když ji najde, dá si ji na ramena a raduje se.+ 6 A když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ovci, která se ztratila.‘+ 7 Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání,+ než z devadesáti devíti spravedlivých, kteří nemají potřebu pokání.+

8 Nebo která žena s deseti drachmami,* jestliže ztratí jednu drachmu, nerozsvítí lampu a nezamete svůj dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne? 9 A když ji nalezne, svolá ženy, které jsou jejími přítelkyněmi a sousedkami, a řekne: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našla drachmu, kterou jsem ztratila.‘ 10 Tak, říkám vám, nastává radost mezi Božími anděly z jednoho hříšníka, který činí pokání.“+

11 Pak řekl: „Nějaký člověk měl dva syny.+ 12 A mladší z nich řekl svému otci: ‚Otče, dej mi tu část majetku, která mi připadá.‘+ Pak jim rozdělil své prostředky k životu.+ 13 Mladší syn si později, za nemnoho dnů, všechno shromáždil a odcestoval do ciziny, do vzdálené krajiny, a tam promrhal svůj majetek tím, že žil prostopášným životem.+ 14 Když všechno utratil, v celé té krajině nastal krutý hladomor a on začal mít nouzi. 15 Dokonce šel a uchytil se u jednoho občana té krajiny a ten ho poslal na svá pole pást vepře.+ 16 A toužíval, aby se nasytil lusky rohovníku, které žrali vepři, a nikdo mu [nic] nedal.+

17 Když se vzpamatoval, řekl: ‚Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, zatímco tady hynu hladem! 18 Vstanu a budu cestovat ke svému otci+ a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.*+ 19 Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.“‘ 20 Vstal tedy a šel ke svému otci. Zatímco byl ještě daleko, jeho otec ho zahlédl a byl pohnut lítostí a běžel a padl mu okolo krku a něžně ho políbil. 21 Pak mu syn řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.*+ Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.‘*+ 22 Ale otec řekl svým otrokům: ‚Vyneste rychle to nejlepší roucho a oblečte+ mu je a dejte mu na ruku prsten+ a na nohy sandály. 23 A přiveďte vykrmeného+ mladého býka, poražte* ho a jezme a radujme se, 24 protože tento můj syn byl mrtvý, ale opět ožil;+ byl ztracen, ale našel se.‘ A začali se radovat.

25 Jeho starší syn+ byl na poli; a když přicházel a blížil se k domu, uslyšel koncert a tanec. 26 Zavolal si tedy jednoho ze sluhů a dotazoval se, co to znamená. 27 Řekl mu: ‚Přišel tvůj bratr,+ a tvůj otec+ porazil vykrmeného mladého býka, protože se mu vrátil v dobrém zdraví.‘ 28 Ale rozzlobil se a nebyl ochoten jít dovnitř. Jeho otec pak vyšel a začal ho snažně prosit.+ 29 Odpověděl a řekl svému otci: ‚Tolik let ti sloužím jako otrok a ani jednou jsem nepřestoupil tvé přikázání, a přesto jsi mi ani jednou nedal kůzle, abych se potěšil se svými přáteli.+ 30 Ale jakmile přišel tento tvůj syn,+ který projedl tvé prostředky k životu s nevěstkami,+ porazil jsi pro něj vykrmeného mladého býka.‘+ 31 Pak mu řekl: ‚Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje;+ 32 ale prostě jsme se museli těšit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, a byl ztracen, ale našel se.‘“+

16 Potom přikročil k tomu, aby také svým učedníkům řekl: „Jeden člověk byl bohatý a měl správce,*+ a na toho mu žalovali, že zachází s jeho zbožím rozmařile.+ 2 Zavolal ho tedy a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty+ ze svého správcovství, neboť již nemůžeš spravovat dům.‘ 3 Správce si pak řekl: ‚Co mám dělat, když mi můj pán+ odejme správcovství? Nejsem dost silný, abych kopal, žebrat se stydím. 4 Aha, vím, co udělám, aby mě lidé přijímali do svých domovů, až budu zbaven správcovství.‘+ 5 A zavolal k sobě každého z dlužníků svého pána a přistoupil k tomu, aby prvnímu řekl: ‚Kolik dlužíš mému pánovi?‘ 6 Řekl: ‚Sto měr bat* olivového oleje.‘ Řekl mu: ‚Vezmi si svou písemnou dohodu zpět a posaď se a napiš rychle padesát.‘ 7 Dalšímu pak řekl: ‚Co ty, kolik dlužíš?‘ Řekl: ‚Sto měr kor* pšenice.‘ Řekl mu: ‚Vezmi si svou písemnou dohodu zpět a napiš osmdesát.‘ 8 A pán pochválil správce, ačkoli byl nespravedlivý, protože jednal s praktickou moudrostí;+ vždyť synové tohoto systému věcí* jsou v praktickém ohledu moudřejší vůči své vlastní generaci, než jsou synové světla.+

9 Také vám říkám: Dělejte si přátele+ pomocí nespravedlivého bohatství,*+ aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.*+ 10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.+ 11 Jestliže jste se tedy neprokázali [jako] věrní ve spojitosti s nespravedlivým bohatstvím, kdo vám svěří to, co je pravé?+ 12 A jestliže jste se neprokázali [jako] věrní ve spojitosti s tím, co je druhého,+ kdo vám dá to, co je pro vás?* 13 Žádný domácí sluha nemůže být otrokem dvou pánů; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a Bohatství.“*+

14 Farizeové, kteří milovali peníze, tomu všemu naslouchali a začali se mu pošklebovat.+ 15 Řekl jim tedy: „Jste těmi, kdo se prohlašují před lidmi za spravedlivé,+ ale Bůh zná vaše srdce;+ protože [to], co je mezi lidmi povýšené, je v Božích očích ohavnost.+

16 Zákon a Proroci byli až do Jana.+ Od té doby je oznamováno Boží království jako dobrá zpráva* a lidé všeho druhu se do něho tlačí.+ 17 Vskutku je snadnější, aby nebe a země pominuly,+ než aby se nesplnila jedna částečka+ písmene ze Zákona.+

18 Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se cizoložství,* a kdo se žení s ženou rozvedenou* s manželem, dopouští se cizoložství.+

19 Ale jeden člověk+ byl bohatý a krášlíval se purpurem a plátnem a den co den si velkolepě užíval.+ 20 Ale jistý žebrák* jménem Lazar,* plný vředů, býval pokládán k jeho bráně 21 a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu vředy. 22 Během času žebrák zemřel+ a andělé ho odnesli na [místo u] Abrahamovy+ náruče.*+

Boháč také zemřel+ a byl pohřben. 23 A v hádu* pozdvihl oči, protože byl v trýzních,+ a v dálce viděl Abrahama, a Lazara na [místě u] jeho náruče. 24 Zvolal tedy a řekl: ‚Otče Abrahame,+ smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil koneček prstu ve vodě a zchladil mi jazyk,+ protože prožívám mučivou úzkost v tomto planoucím ohni.‘+ 25 Ale Abraham řekl: ‚Dítě, vzpomeň si, že jsi během svého života přijal v plnosti své dobré věci, ale Lazar zase věci škodlivé. On tu však má teď pohodlí, ale ty prožíváš mučivou úzkost.+ 26 A kromě toho všeho byla mezi námi a vámi ustanovena velká propast,+ takže ti, kdo chtějí přejít odtud k vám, nemohou, ani lidé nemohou přejít odtamtud k nám.‘+ 27 Pak řekl: ‚V tom případě tě, otče, prosím, abys ho poslal do domu mého otce, 28 neboť mám pět bratrů, aby jim vydal důkladné svědectví, aby se také nedostali do tohoto místa trýzně.‘ 29 Ale Abraham řekl: ‚Mají Mojžíše+ a Proroky;+ ať jim naslouchají.‘+ 30 Potom řekl: ‚Opravdu nikoli, otče Abrahame, jestliže k nim však půjde někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ 31 Řekl mu však: ‚Jestliže nenaslouchají Mojžíšovi a Prorokům,+ nedají se přesvědčit, ani když někdo vstane z mrtvých.‘“

17 Potom svým učedníkům řekl: „Je nevyhnutelné, aby přicházely příčiny ke klopýtání.+ Přesto běda tomu, skrze něhož přijdou!+ 2 Bylo by pro něj výhodnější, kdyby mu zavěsili na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře,+ než aby přivedl ke klopýtání jednoho z těchto maličkých.+ 3 Dávejte na sebe pozor. Jestliže tvůj bratr zhřeší, přísně ho napomeň,+ a jestliže činí pokání, odpusť mu.+ 4 I když proti tobě zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát se k tobě vrátí a řekne: ‚Činím pokání‘, odpustíš mu.“+

5 Apoštolové řekli Pánovi: „Dej nám více víry.“+ 6 Tehdy Pán řekl: „Kdybyste měli víru velikosti hořčičného zrna, řekli byste tomuto černému morušovníku:* ‚Vykořeň se a zasaď se do moře!‘ a poslechl by vás.+

7 Kdo z vás, který má otroka, jenž oře nebo dbá o stádo, mu řekne, když přijde z pole: ‚Hned sem pojď a spočiň u stolu‘? 8 Neřekne mu spíše: ‚Přichystej mi něco, abych se navečeřel, a obleč si zástěru a služ mi, dokud se nenajím a nenapiji, a potom můžeš jíst a pít‘? 9 Přece nebude pociťovat k otrokovi vděčnost, protože udělal, čím byl pověřen? 10 Tak i vy, když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci.+ Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“

11 A zatímco šel do Jeruzaléma, procházel středem Samaří a Galileje.+ 12 A jak vstupoval do jedné vesnice, setkal se s deseti malomocnými+ muži, ale postávali opodál. 13 A pozvedli hlasy a řekli: „Ježíši, učiteli, smiluj se+ nad námi!“ 14 A když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“+ Když pak odcházeli, došlo k jejich očištění.+ 15 Jeden z nich, když viděl, že je uzdraven, se obrátil zpět a silným hlasem oslavoval+ Boha. 16 A padl na tvář+ u [Ježíšových]* nohou a děkoval mu; navíc to byl Samaritán.+ 17 Ježíš odpověděl a řekl: „Cožpak jich nebylo očištěno deset? Kde je tedy těch devět ostatních? 18 Nenašel se nikdo, kdo se obrátil zpět, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“ 19 A řekl mu: „Vstaň a odejdi; tvá víra tě uzdravila.“*+

20 Ale když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim a řekl: „Boží království nepřichází se zarážející nápadností 21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, zde!‘ nebo: ‚Tam!‘+ Vždyť pohleďte, Boží království je ve vašem středu.“*+

22 Potom řekl učedníkům: „Přijdou dny, kdy zatoužíte vidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte [jej].+ 23 A lidé vám řeknou: ‚Podívejte se, tam!‘ nebo: ‚Podívejte se, zde!‘+ Nevycházejte ani se za [nimi] nehoňte.+ 24 Jako totiž blesk+ svým šlehnutím zazáří od jedné končiny pod nebem po druhou končinu pod nebem, tak bude Syn člověka.+ 25 Avšak nejprve musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen touto generací.+ 26 Ostatně, právě jak se to dělo za Noemových dnů,+ tak to také bude za dnů Syna člověka:+ 27 Jedli, pili, muži se ženili, ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a přišla potopa* a všechny je zahubila.+ 28 Podobně, právě jak se to dělo za Lotových dnů:+ Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli. 29 Ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, oheň a síra pršely z nebe a všechny je zahubily.+ 30 Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.+

31 V onen den ať ten, kdo je na střeše domu, ale má své movitosti v domě, nesestupuje, aby je vzal, a ten, kdo je na poli, ať se rovněž nevrací k věcem za [sebou]. 32 Vzpomeňte si na Lotovu manželku.+ 33 Kdokoli se snaží zachránit si svou duši,* ztratí ji, ale kdokoli ji ztrácí, zachová ji naživu.+ 34 Povídám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku; jeden bude vzat s sebou, ale druhý bude zanechán.+ 35 Dvě budou mlít na stejném mlýně; jedna bude vzata s sebou, ale druhá bude zanechána.“+ 36* —— 37 Odpověděli mu tedy a řekli: „Kde, Pane?“ Řekl jim: „Kde je tělo,+ tam se také shromáždí orli.“+

18 Potom přikročil k tomu, aby jim vyprávěl podobenství o tom, že se vždy potřebují modlit a nepolevovat,+ 2 a řekl: „V jednom městě byl nějaký soudce, který neměl bázeň před Bohem a neměl úctu k člověku. 3 V tom městě však byla vdova a stále k němu chodívala+ a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému protivníkovi před zákonem.‘ 4 Po nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Ačkoli se Boha nebojím ani nemám úctu k člověku, 5 v každém případě, protože mi tato vdova neustále dělá těžkosti,+ jí zjednám právo, aby nepřicházela a nakonec mě neutloukla.‘“*+ 6 Pán potom řekl: „Slyšte, co řekl soudce, ačkoli byl nespravedlivý! 7 Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí,+ i když je k nim trpělivý?+ 8 Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně.+ Nicméně až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“*

9 Také k těm, kdo důvěřovali v sebe, že jsou spravedliví,+ a považovali ostatní za nic, však pronesl toto podobenství:+ 10 „Dva lidé vešli do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý výběrčí daní. 11 Farizeus stál+ a začal se pro sebe modlit takto:+ ‚Ó Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo dokonce jako tento výběrčí daní.+ 12 Postím se dvakrát týdně, dávám desetinu ze všeho, co získám.‘+ 13 Ale výběrčí daní stál opodál a nechtěl ani pozvednout oči k nebi, ale stále se bil v prsa+ a říkal: ‚Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.‘+ 14 Říkám vám: Tento muž odešel domů prokazatelně spravedlivější+ než onen muž; protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“+

15 Lidé mu začali přinášet také svá děťátka,* aby se jich dotýkal; ale když to viděli učedníci, vytýkali jim [to].+ 16 Ježíš však k sobě [děťátka] zavolal a řekl: „Ať ke mně malé děti přicházejí a nepokoušejte se je zastavit. Boží království totiž patří takovým.+ 17 Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně se do něho nedostane.“+

18 A jistý vládce se ho vyptával a říkal: „Dobrý Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“+ 19 Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, pouze jeden, Bůh.+ 20 Znáš přikázání:+ ‚Necizolož,+ nevraždi,+ nekraď,+ nevydávej falešné svědectví,+ cti svého otce a matku.‘“+ 21 Pak řekl: „To všechno dodržuji od mládí.“+ 22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Ještě jedno ti chybí: Prodej všechno, co máš, a rozděl chudým a budeš mít poklad v nebesích; a staň se mým následovníkem.“+ 23 Když to slyšel, hluboce se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.+

24 Ježíš se na něj podíval a řekl: „Jak obtížné to bude pro ty, kdo mají peníze, aby došli do Božího království!+ 25 Je vskutku snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby se boháč dostal do Božího království.“+ 26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo vlastně může být zachráněn?“ 27 Řekl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“+ 28 Ale Petr řekl: „Pohleď, opustili jsme své vlastní věci a následovali tě.“+ 29 Řekl jim: „Vpravdě vám říkám: Není nikdo, kdo opustil dům nebo manželku nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,+ 30 kdo nedostane v tomto časovém období nějakým způsobem mnohonásobně víc a v budoucím systému věcí* věčný život.“+

31 Pak vzal těch dvanáct stranou a řekl jim: „Pohleďte, jdeme do Jeruzaléma a bude dokončeno všechno, co bylo napsáno prostřednictvím proroků+ o Synu člověka.+ 32 Bude například vydán [lidem z] národů a budou si z něho tropit žerty+ a budou s ním nestoudně zacházet+ a plivat na něj;+ 33 a když ho zmrskají,+ zabijí+ ho, ale třetí den vstane.“+ 34 Nepochopili však význam žádné z těchto věcí; ale tento výrok byl před nimi utajen a nevěděli, co říká.+

35 Když se přibližoval k Jerichu, seděl u cesty nějaký slepec a žebral.+ 36 Protože slyšel, že se kolem pohybuje zástup, začal se dotazovat, co to má znamenat. 37 Podali mu zprávu: „Ježíš Nazaretský jde kolem!“+ 38 Zvolal na to a řekl: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“+ 39 A ti, kdo šli vpředu, mu začali ostře povídat, aby byl zticha, ale on stále křičel tím víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“+ 40 Potom se Ježíš zastavil a přikázal, aby mu toho [muže] přivedli.+ Když se přiblížil, [Ježíš]* se ho zeptal: 41 „Co chceš, abych pro tebe udělal?“+ Řekl: „Pane, ať opět získám zrak.“+ 42 Ježíš mu tedy řekl: „Získej opět zrak; tvá víra tě uzdravila.“*+ 43 A okamžitě získal opět zrak+ a začal ho následovat a oslavoval Boha.+ Také všichni lidé, když [to] viděli, vzdávali Bohu chválu.

19 A vstoupil do Jericha+ a procházel [jím]. 2 A tam byl muž nazývaný jménem Zacheus; a byl vrchním výběrčím daní a byl bohatý. 3 Snažil se, aby viděl,+ kdo je tento Ježíš, ale pro zástup nemohl, protože byl malé postavy. 4 Běžel tedy dopředu na předsunuté místo a vylezl na sykomoru, aby ho viděl, protože měl tou cestou jít. 5 Když se Ježíš dostal na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pospěš si a slez dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ 6 Pospíšil si tudíž a slezl dolů a s radováním ho přijal jako hosta. 7 Ale když [to] viděli, všichni začali mumlat+ a říkali: „Šel se ubytovat k muži, který je hříšník.“ 8 Ale Zacheus vstal a řekl Pánovi: „Pohleď, Pane, polovinu svého majetku dávám chudým, a cokoli jsem na někom vydíral falešnou obžalobou,+ vracím čtyřnásobně.“+ 9 Ježíš mu na to řekl: „Tento den přišla do tohoto domu záchrana, protože i on je Abrahamovým synem.+ 10 Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit to, co bylo ztraceno.“+

11 Zatímco tomu naslouchali, pronesl navíc podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si představovali, že se Boží království projeví okamžitě.+ 12 Řekl tedy: „Jeden člověk urozeného původu cestoval do vzdálené země, aby si zabezpečil královskou moc* a aby se vrátil.+ 13 Zavolal si svých deset otroků, dal jim deset min* a řekl jim: ‚Obchodujte, dokud nepřijdu.‘+ 14 Ale jeho [spolu]občané ho nenáviděli+ a vyslali za ním sbor vyslanců, aby řekli: ‚Nechceme, aby se tento [muž] stal nad námi králem.‘+

15 Když se konečně vrátil po tom, co si zabezpečil královskou moc,* přikázal, aby k němu byli zavoláni ti otroci, kterým dal stříbrné peníze, aby zjistil, co získali obchodováním.+ 16 Pak předstoupil první a řekl: ‚Pane, tvá mina získala deset min.‘+ 17 Řekl mu tedy: ‚Učinil jsi dobře, dobrý otroku! Protože ses prokázal [jako] věrný ve velmi malé záležitosti, měj autoritu nad deseti městy.‘+ 18 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá mina získala pět min.‘+ 19 Také tomu řekl: ‚Spravuj tedy pět měst.‘+ 20 Ale jiný* přišel a řekl: ‚Pane, tady je tvá mina, kterou jsem měl odloženou v látce. 21 Víš, bál jsem se tě, protože jsi drsný člověk; vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘+ 22 Řekl mu: ‚Soudím tě z tvých vlastních úst,+ ničemný otroku. Věděl jsi přece, že jsem drsný člověk a že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel.+ 23 Proč jsi tedy nedal mé stříbrné peníze do banky? Potom bych je při svém příchodu vybral s úrokem.‘+

24 A tak řekl těm, kdo stáli u [toho]: ‚Vezměte mu tu minu a dejte ji tomu, který má deset min.‘+ 25 Ale řekli mu: ‚Pane, má deset min!‘ — 26 ‚Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno více; ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.+ 27 Nadto, ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych se stal nad nimi králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“+

28 A potom, co to řekl, pokračoval dál a šel do Jeruzaléma.+ 29 A když se přiblížil k Betfage a Betanii u hory zvané Olivová hora,+ vyslal dva z učedníků+ 30 a řekl: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a když do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na němž nikdo z lidí nikdy neseděl. Odvažte je a přiveďte.+ 31 Ale kdyby se vás někdo zeptal: ‚Proč je odvazujete?‘, promluvíte takto: ‚Pán je potřebuje.‘“+ 32 Tak ti, kdo byli vysláni, odešli a nalezli je, právě jak jim řekl.+ 33 Ale když oslátko odvazovali, jeho majitelé jim řekli: „Proč oslátko odvazujete?“+ 34 Řekli: „Pán je potřebuje.“+ 35 A vedli je k Ježíšovi a hodili své svrchní oděvy na oslátko, a Ježíše na [ně] posadili.+

36 Když projížděl,+ rozprostírali své svrchní oděvy na cestu.+ 37 Jakmile se přiblížil k cestě dolů z Olivové hory, celé množství učedníků se začalo radovat a silným hlasem chválit Boha za všechny mocné skutky, které viděli,+ 38 a říkali: „Požehnaný je Ten, kdo přichází jako Král v Jehovově* jménu!+ Pokoj v nebi a sláva na nejvyšších místech!“*+ 39 Někteří farizeové ze zástupu mu však řekli: „Učiteli, napomeň přísně své učedníky.“+ 40 Odpověděl jim však a řekl: „Povídám vám: Kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“+

41 A když se přiblížil, pohlédl na město, zaplakal nad ním+ 42 a řekl: „Kdybys ty, ano ty, v tento den rozeznalo+ věci, které souvisejí s pokojem — nyní jsou však utajeny před tvýma očima.+ 43 Protože na tebe přijdou dny, kdy tvoji nepřátelé kolem tebe vystaví opevnění+ ze špičatých kůlů+ a obklíčí tě+ a ze všech stran tě budou tísnit+ 44 a mrští o zem tebou a tvými dětmi uprostřed tebe+ a nenechají v tobě kámen na kameni,+ protože jsi nerozeznalo čas, kdy jsi bylo zkoumáno.“+

45 A vstoupil do chrámu a začal vyhazovat ty, kteří prodávali,+ 46 a řekl jim: „Je napsáno: ‚A můj dům bude domem modlitby‘,+ ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+

47 Dále vyučoval denně v chrámu. Ale přední kněží a znalci Zákona a přední [muži] z lidu se ho snažili zahubit;+ 48 a přece nenalezli nic účinného, co by udělali, neboť všechen lid na něm stále visel, aby ho slyšeli.+

20 V jednom z těch dnů, když vyučoval lid v chrámu a oznamoval dobrou zprávu, přiblížili se přední kněží a znalci Zákona se staršími muži,+ 2 promluvili a řekli mu: „Pověz nám, z jaké autority to děláš nebo kdo ti dal tuto autoritu?“+ 3 Odpověděl jim a řekl: „I já vám položím otázku a povězte mi:+ 4 Byl Janův křest* z nebe, či od lidí?“+ 5 Potom mezi sebou dělali závěry a řekli: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu nevěřili?‘+ 6 Jestliže však řekneme: ‚Od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat,+ neboť jsou přesvědčeni, že Jan+ byl prorok.“+ 7 Odpověděli tedy, že neznají jeho zdroj. 8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+

9 Potom začal lidu vyprávět toto podobenství: „Nějaký člověk vysadil vinici+ a pronajal ji pěstitelům a značný čas cestoval v cizině.+ 10 Ale v patřičném období vyslal otroka+ k pěstitelům,+ aby mu dali nějaké ovoce z vinice.+ Pěstitelé ho však poslali pryč s prázdnou,+ potom, co ho zbili. 11 Ale on [to] opakoval a poslal k nim jiného otroka. Toho rovněž zbili a zneuctili a poslali pryč s prázdnou.+ 12 Přesto znovu poslal třetího;+ toho rovněž zranili a vyhodili. 13 Majitel vinice na to řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna.+ Toho si pravděpodobně budou vážit.‘ 14 Když ho pěstitelé zahlédli, uvažovali mezi sebou a říkali: ‚To je dědic; zabijme ho, aby dědictví připadlo nám.‘+ 15 Vyhodili ho na to ven z vinice+ a zabili+ ho. Co jim tedy udělá majitel vinice?+ 16 Přijde a zahubí ty pěstitele a vinici dá jiným.“+

Když [to] slyšeli, řekli: „Kéž se to nikdy nestane!“ 17 Podíval se však na ně a řekl: „Co tedy znamená, co je napsáno: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli,+ ten se stal nejvyšším úhelným kamenem‘?+ 18 Každý, kdo padne na ten kámen, se roztříští.+ Pokud jde o kohokoli, na koho padne,+ toho rozdrtí na prach.“+

19 Znalci Zákona a přední kněží se snažili vztáhnout na něj ruku právě v tu hodinu, ale báli se lidí, neboť si uvědomili, že měl na mysli je, když pronášel toto podobenství.+ 20 A potom, co ho bedlivě pozorovali, poslali muže tajně najaté, aby předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili v řeči,+ a tak ho předali vládě a místodržitelově autoritě.+ 21 Vyptávali se ho a řekli: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a neprojevuješ stranickost, ale vyučuješ Boží cestě podle pravdy:+ 22 Je zákonné, abychom platili daň césarovi,* nebo ne?“+ 23 Odhalil však jejich vychytralost a řekl jim:+ 24 „Ukažte mi denár.* Čí má obraz a nápis?“ Řekli: „Césarův.“+ 25 Řekl jim: „Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi,+ ale Boží věci Bohu.“+ 26 Tak ho nebyli schopni před lidmi nachytat na tom výroku, ale v ohromení nad jeho odpovědí neřekli nic.+

27 Avšak přišli někteří ze saduceů, ti, kdo říkají, že není vzkříšení,+ vyptávali se ho 28 a řekli: „Učiteli, Mojžíš+ nám napsal: ‚Jestliže bratr nějakého muže zemře a měl manželku, ale zůstal bezdětný, jeho bratr+ by si měl manželku vzít a vzbudit z ní potomstvo svému bratrovi.‘+ 29 Bylo tedy sedm bratrů; a první si vzal manželku a zemřel bezdětný.+ 30 Tak druhý 31 a třetí si ji vzal. Dokonce těch sedm: Nezanechali děti, ale zemřeli.+ 32 Naposled zemřela i ta žena.+ 33 Manželkou kterého z nich se tedy stane při vzkříšení?* Za manželku ji totiž mělo těch sedm.“+

34 Ježíš jim řekl: „Děti tohoto systému věcí* se žení+ a vdávají, 35 ale ti, kdo byli uznáni za hodné,+ aby dosáhli onoho systému věcí+ a vzkříšení z mrtvých,+ se nežení ani nevdávají. 36 Vskutku, nemohou již ani zemřít,+ neboť jsou jako andělé a jsou Božími dětmi* tím, že jsou dětmi vzkříšení.+ 37 Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři,+ když nazývá Jehovu* ‚BOHEM Abrahamovým* a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.+ 38 Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí.“*+ 39 Někteří ze znalců Zákona odpověděli a řekli: „Učiteli, mluvil jsi dobře.“ 40 Už totiž neměli odvahu položit mu jedinou otázku.

41 Naproti tomu on jim řekl: „Jak to, že říkají, že KRISTUS je Davidovým synem?+ 42 Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“‘+ 44 Proto ho David nazývá ‚Pánem‘; jak je tedy jeho synem?“

45 Potom řekl svým učedníkům, zatímco všechen lid naslouchal:+ 46 „Dávejte si pozor na znalce Zákona, kteří touží procházet se v rouchách a mají rádi pozdravy na tržištích* a přední sedadla v synagógách a nejvýznamnější místa na večeřích+ 47 a kteří pohlcují domy vdov+ a pod nějakou záminkou se dlouze modlí. Ti obdrží těžší rozsudek.“+

21 Když vzhlédl, viděl bohaté, jak vhazují své dary do pokladnic.*+ 2 Potom viděl nějakou nuznou vdovu, jak tam vhazuje dvě malé mince velmi malé hodnoty,*+ 3 a řekl: „Pravdivě vám říkám: Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni.+ 4 Ti všichni totiž vhodili dary* ze svého přebytku, ale tato [žena] vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.“+

5 Později, když někteří mluvili o chrámu, jak je ozdoben znamenitými kameny a zasvěcenými věcmi,+ 6 řekl: „Pokud jde o to, co vidíte, přijdou dny, kdy zde nezůstane kámen na kameni, aniž bude svržen.“+ 7 Potom se ho vyptávali a řekli: „Učiteli, kdy to vlastně bude a co bude znamením, kdy je určeno, aby tyto věci nastaly?“+ 8 Řekl: „Dávejte si pozor, abyste nebyli zavedeni na scestí;+ neboť mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: ‚Jsem to já‘ a: ‚Přiblížil se patřičný čas.‘+ Nechoďte za nimi. 9 Dále, až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se.+ To se totiž musí nejprve stát, ale konec* ne[nastane] okamžitě.“

10 Potom přikročil k tomu, aby jim řekl: „Národ povstane* proti národu+ a království proti království;+ 11 a budou velká zemětřesení a na jednom místě za druhým mory a nedostatek potravy;+ a budou strašlivé úkazy a veliká znamení z nebe.+

12 Ale před tím vším na vás lidé vloží ruce a budou vás pronásledovat,+ vydají vás do synagóg a vězení a budete vláčeni před krále a místodržitele kvůli mému jménu.+ 13 Stane se vám to na svědectví.*+ 14 Rozhodněte se tedy ve svém srdci, že si nebudete předem zkoušet, jak se hájit,+ 15 neboť vám dám ústa* a moudrost, čemuž všichni vaši protivníci dohromady nebudou schopni odporovat ani se o ni přít.+ 16 Budete nadto vydáváni dokonce rodiči a bratry a příbuznými a přáteli+ a některé z vás usmrtí;+ 17 a budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu.+ 18 A přesto ani vlas+ z vaší hlavy rozhodně nezanikne. 19 Svou vytrvalostí získáte své duše.*+

20 Dále, až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky,+ pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.+ 21 Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí, a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevstupují;+ 22 protože to jsou dny pro vykonání práva,* aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.+ 23 V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí!+ Na zemi bude totiž velká nouze a zloba proti tomuto lidu; 24 a padnou ostřím meče a budou odvedeni jako zajatci do všech národů;+ a Jeruzalém bude pošlapáván národy,* dokud se nenaplní* ustanovené časy+ národů.

25 Budou také znamení na slunci+ a měsíci a hvězdách a na zemi mučivá úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, pro řev moře+ a [jeho] rozbouření,+ 26 zatímco lidé budou omdlévat strachem+ a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi;*+ nebeské moci* totiž budou otřeseny.+ 27 A potom uvidí Syna člověka,+ jak přichází* v oblaku s mocí a velkou slávou.+ 28 Až se to však začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“

29 Na to k nim pronesl podobenství: „Povšimněte si fíkovníku a všech ostatních stromů:+ 30 Když již pučí, jestliže to pozorujete, sami víte, že léto je už blízko.+ 31 Také až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.+ 32 Vpravdě vám říkám: Tato generace* rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.+ 33 Nebe a země pominou,+ ale má slova rozhodně nepominou.+

34 Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným+ pitím a úzkostnými životními starostmi*+ a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den+ 35 jako léčka.+ Přijde totiž na všechny, kdo bydlí na tváři celé země.+ 36 Zůstaňte tedy bdělí+ a v každé době úpěnlivě proste,+ aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a stát před Synem člověka.“+

37 Tak ve dne vyučoval v chrámu,+ ale v noci vycházel a nocoval na hoře zvané Olivová hora.+ 38 A všechen lid+ k němu časně zrána přicházel do chrámu, aby ho slyšel.

22 Přibližoval se svátek nekvašených chlebů, takzvaný pasach.+ 2 Přední kněží a znalci Zákona také hledali účinný způsob, jak se ho zbavit,+ neboť měli strach z lidí.+ 3 Satan však vstoupil do Jidáše, zvaného Iškariotský, který byl počítán mezi těch dvanáct;+ 4 a odešel a hovořil s předními kněžími a [chrámovými] veliteli o účinném způsobu, jak jim ho zradit.+ 5 Tak se zaradovali a dohodli se, že mu dají stříbrné peníze.+ 6 Svolil tedy a začal hledat vhodnou příležitost, aby jim ho zradil stranou od zástupu.+

7 Nyní přišel den nekvašených chlebů, ve kterém se musí obětovat [oběť] pasach,+ 8 a poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a přichystejte nám k jídlu pasach.“+ 9 Řekli mu: „Kde chceš, abychom [to] přichystali?“ 10 Řekl jim:+ „Pohleďte, až vstoupíte do města, potká vás člověk, který ponese hliněnou nádobu vody. Následujte ho do domu, do kterého vstoupí.+ 11 A pánovi domu řeknete: ‚Učitel ti říká: „Kde je místnost pro hosty, ve které bych jedl pasach se svými učedníky?“‘+ 12 A ukáže vám zařízenou velkou horní místnost. Tam [to] přichystejte.“+ 13 Odešli tedy a našli to, právě jak jim řekl, a přichystali pasach.+

14 Když posléze přišla ta hodina, spočinul u stolu a apoštolové s ním.+ 15 A řekl jim: „Velmi jsem toužil jíst s vámi tento pasach, dříve než budu trpět, 16 neboť vám říkám: Nebudu jej opět jíst, dokud se to nesplní v Božím království.“+ 17 A když přijal pohár,+ vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a podávejte si jej navzájem mezi sebou, 18 neboť vám říkám: Od nynějška nebudu opět pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“+

19 Vzal také chléb,+ vzdal díky, rozlámal jej, dal jim jej a řekl: „To znamená* mé tělo,+ které má být dáno ve váš prospěch.+ Stále to čiňte na mou památku.“+ 20 Stejně i pohár,+ když povečeřeli, a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu+ mocí mé krve,+ která má být vylita ve váš prospěch.*+

21 Pohleďte však, ruka mého zrádce+ je se mnou na stole.+ 22 Protože Syn člověka odchází, jak je vyznačeno;+ přesto běda tomu člověku, skrze něhož je zrazován!“+ 23 Začali tedy mezi sebou rozmlouvat o otázce, který z nich by skutečně byl ten, kdo to hodlá udělat.+

24 Vyvstal však také mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší.+ 25 Ale řekl jim: „Králové národů se nad nimi vypínají jako páni a ti, kdo mají nad nimi autoritu, jsou nazýváni dobrodinci.+ 26 Takoví však nemáte být.+ Ale ať ten, kdo je mezi vámi největší, se stane jakoby nejmladším+ a ten, kdo jedná jako představený, jako ten, kdo slouží.*+ 27 Kdo je totiž větší, ten, kdo spočívá u stolu, nebo ten, kdo slouží? Není to ten, kdo spočívá u stolu? Ale jsem uprostřed vás jako ten, kdo slouží.+

28 Jste však těmi, kdo se mnou setrvali+ v mých zkouškách;+ 29 a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu+ se mnou, o království,+ 30 abyste jedli+ a pili u mého stolu v mém království+ a seděli na trůnech,+ abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.

31 Šimone, Šimone, pohleď, Satan+ si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.+ 32 Úpěnlivě jsem však za tebe prosil,+ aby tvá víra neselhala; a ty, jakmile se vrátíš, posiluj+ své bratry.“ 33 Řekl mu potom: „Pane, jsem přichystán jít s tebou do vězení i na smrt.“+ 34 Ale on řekl: „Povídám ti, Petře: Kohout dnes nezakokrhá, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš.“+

35 Řekl jim také: „Nedostávalo se vám snad něčeho, když jsem vás posílal+ bez měšce a mošny s jídlem a bez sandálů?“ Řekli: „Ne!“* 36 Potom jim řekl: „Teď však ať ten, kdo má měšec, si jej vezme, stejně i mošnu s jídlem; a ať ten, kdo nemá meč, prodá svůj svrchní oděv a koupí si jej. 37 Vždyť vám říkám, že to, co je napsáno, se musí na mně dovršit, totiž: ‚A byl počítán k nezákonným.‘+ To, co se mě týká, se totiž dovršuje.“+ 38 Potom řekli: „Pane, pohleď, tady jsou dva meče.“ Řekl jim: „To stačí.“

39 Když vyšel, šel podle zvyku na Olivovou horu; a učedníci ho také následovali.+ 40 Potom, co přišli na místo, řekl jim: „Stále se modlete, abyste neupadli do pokušení.“+ 41 A sám od nich poodešel, asi co by kamenem dohodil, a poklekl na kolena a začal se modlit 42 a řekl: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár. Ať se přesto neděje má vůle,+ ale tvá.“+ 43 Tehdy se mu objevil anděl z nebe a posílil ho.+ 44 Ale když se dostal do agónie, modlil se dále s ještě větší opravdovostí;+ a jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem.*+ 45 A vstal od modlitby, šel k učedníkům a shledal, že zármutkem dřímají;+ 46 a řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a stále se modlete, abyste neupadli do pokušení.“+

47 Zatímco ještě mluvil, pohleďme, zástup, a [muž] zvaný Jidáš, jeden z dvanácti, šel před nimi;+ a přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.+ 48 Ježíš mu však řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“+ 49 Když ti kolem něho viděli, co se chystá, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“+ 50 Kdosi z nich dokonce opravdu udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho.+ 51 Ale Ježíš odpověděl a řekl: „Už toho nechte.“ A dotkl se ucha a uzdravil ho.+ 52 Ježíš potom řekl předním kněžím a chrámovým velitelům a starším mužům, kteří tam pro něj přišli: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči?+ 53 Dokud jsem s vámi byl den co den v chrámu,+ nevztáhli jste na mne ruce.+ Teď je však vaše hodina+ a autorita+ tmy.“+

54 Potom ho zatkli a odvedli+ ho a přivedli do domu velekněze;+ Petr [ho] však zpovzdálí následoval.+ 55 Když rozdělali oheň uprostřed dvora a společně se posadili, Petr seděl mezi nimi.+ 56 Ale jistá služka ho viděla sedět u jasného ohně a prohlédla si ho a řekla: „Tento muž byl také s ním.“+ 57 Ale popřel+ to* a řekl: „Neznám ho, ženo.“+ 58 A po krátkém čase ho uviděl někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr však řekl: „Člověče, nejsem.“+ 59 A asi po hodině zakročil nějaký jiný [muž] a začal silně naléhat: „Tento [muž] byl určitě také s ním, neboť je vskutku Galilejec!“+ 60 Ale Petr řekl: „Člověče, nevím, co říkáš.“ A okamžitě, zatímco ještě mluvil, kohout zakokrhal.+ 61 A Pán se obrátil a podíval se na Petra a Petr si připomněl Pánův výrok, když mu řekl: „Dříve než dnes kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ 62 A vyšel ven a hořce plakal.+

63 Muži, kteří ho* měli ve vazbě, si z něho začali tropit žerty+ a tloukli ho;+ 64 a když ho zakryli, vyptávali se a říkali: „Prorokuj. Kdo tě udeřil?“+ 65 A říkali proti němu mnoho jiných rouhavých věcí.+

66 Když se posléze rozednilo, sešlo se shromáždění starších mužů z lidu, jak předních kněží, tak znalců Zákona,+ a vlekli ho do svého sálu Sanhedrinu* a říkali:+ 67 „Jestliže jsi KRISTUS,+ pověz nám [to].“ Řekl jim však: „I kdybych vám [to] pověděl, vůbec byste tomu nevěřili.+ 68 Kdybych se vás nadto vyptával, vůbec byste neodpověděli.+ 69 Avšak od nynějška bude Syn člověka+ sedět po mocné Boží pravici.“*+ 70 Všichni na to řekli: „Jsi tedy Boží Syn?“ Řekl jim: „Vy sami říkáte,+ že jsem.“ 71 Řekli: „Proč potřebujeme další svědectví?+ Vždyť jsme [to] sami slyšeli z jeho vlastních úst.“+

23 Množství z nich tedy vstalo jako jeden a vedli ho k Pilátovi.+ 2 Potom na něj začali žalovat+ a říkali: „Shledali jsme, že tento muž podvrací náš národ+ a zakazuje platit daně césarovi*+ a říká o sobě, že je Kristus, král.“+ 3 Pilát mu položil otázku: „Jsi král Židů?“ Odpověděl mu a řekl: „Ty sám [to] říkáš.“+ 4 Pilát potom řekl předním kněžím a zástupům: „Neshledávám na tomto člověku žádný zločin.“+ 5 Ale začali naléhat a říkali: „Popuzuje lidi vyučováním po celé Judeji, dokonce začal od Galileje až sem.“ 6 Když to Pilát slyšel, zeptal se, zda je ten člověk Galilejec, 7 a když se ujistil, že je v pravomoci Herodově,*+ poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl sám také v Jeruzalémě.

8 Když Herodes viděl Ježíše, velmi se zaradoval, neboť ho chtěl již značný čas vidět,+ protože o něm slyšel,+ a doufal, že uvidí, jak provede nějaké znamení. 9 Začal se ho vyptávat velmi mnoha slovy; ale on mu nedal odpověď.+ 10 Přední kněží a znalci Zákona však povstávali a prudce na něj žalovali.+ 11 Herodes ho pak spolu se svými vojenskými strážemi znevážil+ a tropil si z něho žerty+ tím, že ho oblékl do světlého* oděvu, a poslal ho zpět k Pilátovi. 12 Herodes a Pilát+ se právě v ten den vzájemně spřátelili, neboť předtím mezi nimi trvalo nepřátelství.

13 Pilát potom svolal přední kněze a vládce a lid 14 a řekl jim: „Přivedli jste ke mně tohoto člověka jako toho, kdo podněcuje lidi ke vzbouření, a pohleďte, vyslechl jsem ho před vámi, ale neshledal jsem na tomto člověku žádný podklad+ pro obvinění, která proti němu vznášíte. 15 Neshledal je vlastně ani Herodes, neboť nám ho poslal zpět; a pohleďte, nedopustil se ničeho, co zasluhuje smrt.+ 16 Ztrestám+ ho tedy a propustím ho.“ 17* —— 18 Ale celé jejich množství křičelo a říkalo: „Pryč s ním,+ a propusť nám Barabáše!“+ 19 (Ten byl uvržen do vězení za nějaké povstání, které se stalo ve městě, a za vraždu.) 20 Pilát na ně znovu zavolal, protože chtěl propustit Ježíše.+ 21 Potom začali ječet a říkali: „Přibij [ho] na kůl! Přibij ho na kůl!“*+ 22 Řekl jim potřetí: „Nuže, co špatného udělal tento [člověk]? Neshledal jsem na něm nic, co zasluhuje smrt; ztrestám ho tedy a propustím ho.“+ 23 Na to začali silnými hlasy naléhat a požadovali, aby byl přibit na kůl; a jejich hlasy začaly nabývat vrchu.+ 24 Pilát tedy vynesl rozsudek, aby vyhověl jejich požadavku:+ 25 Propustil muže,+ který byl uvržen do vězení za povstání a vraždu a kterého požadovali, ale Ježíše vydal jejich vůli.+

26 Když ho odváděli, chopili se nějakého Šimona, rodáka z Kyréné, který přicházel z venkova, a položili na něho mučednický kůl, aby jej nesl za Ježíšem.+ 27 Následovalo ho však velké množství lidu a žen, které se bily v zármutku a oplakávaly ho. 28 Ježíš se otočil k ženám a řekl: „Jeruzalémské dcery, přestaňte nade mnou plakat. Naopak plačte nad sebou a nad svými dětmi,+ 29 protože pohleďte, přicházejí dny, ve kterých lidé řeknou: ‚Šťastné jsou neplodné ženy a lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!‘+ 30 Pak začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a pahorkům: ‚Přikryjte nás!‘+ 31 Když totiž dělají ty věci, dokud má strom vláhu, co se stane, až uschne?“+

32 Ale dva jiní muži, zločinci, byli také vedeni, aby s ním byli popraveni.+ 33 A když se dostali na místo zvané Lebka,*+ přibili tam na kůl jeho i ty zločince, jednoho napravo od něho a jednoho nalevo od něho.+ 34 [[Ale Ježíš říkal: „Otče, odpusť+ jim, neboť nevědí, co činí.“]]* Dále metali los, aby rozdělili jeho oděvy.+ 35 A lidé stáli a přihlíželi.+ Ale vládci se pošklebovali a říkali: „Jiné zachraňoval; ať zachrání+ sám sebe, jestliže je KRISTEM Božím, tím Vyvoleným.“+ 36 I vojáci si z něho tropili žerty,+ přibližovali se, nabízeli mu kyselé víno+ 37 a říkali: „Jestliže jsi králem Židů, zachraň se.“ 38 Byl nad ním také nápis:* „To je král Židů.“*+

39 Ale jeden z pověšených zločinců mu začal utrhačně+ říkat: „Což nejsi KRISTUS? Zachraň sebe a nás.“ 40 Druhý odpověděl, přísně ho napomenul a řekl: „Vůbec se nebojíš Boha, když máš stejný rozsudek?+ 41 A my vskutku podle práva, neboť plně přijímáme, co si zasloužíme za to, co jsme dělali; ale tento [muž] neudělal nic nepřístojného.“+ 42 A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“+ 43 A on mu řekl: „Vpravdě ti říkám dnes:* Budeš se mnou+ v ráji.“*+

44 Bylo nyní asi kolem šesté hodiny, a přesto na celou zemi padla tma až do deváté hodiny,*+ 45 protože selhalo sluneční světlo; potom se opona+ svatyně* uprostřed roztrhla.+ 46 A Ježíš zvolal silným hlasem a řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“+ Když to dořekl, vydechl naposled.+ 47 Protože viděl, co se přihodilo, začal důstojník* oslavovat Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“+ 48 A všechny zástupy, které se tam shromáždily na tu podívanou, když spatřily to, co se přihodilo, se začaly vracet a bily se v prsa. 49 Nadto všichni ti, kdo se s ním znali, stáli opodál.+ Také ženy, které ho společně následovaly z Galileje, stály a dívaly se na to.+

50 A pohleďme, muž jménem Josef, který byl členem Rady,* dobrý a spravedlivý muž+ — 51 tento [muž] nehlasoval na podporu jejich záměru a jednání+ — byl z Arimatie, města Judejců,* a čekal Boží království;+ 52 tento muž šel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.+ 53 A sňal je+ a zabalil je do jemného plátna, a položil ho do hrobky+ vytesané ve skále, v níž žádný člověk dosud neležel.+ 54 Byl den Přípravy+ a přibližovalo se večerní světlo sabatu.*+ 55 Ale ženy, které s ním přišly z Galileje, následovaly [ho] a podívaly se na pamětní hrobku+ a jak bylo uloženo jeho tělo;+ 56 a vrátily se, aby připravily koření a vonné oleje.+ Ale v sabatu+ samozřejmě podle přikázání odpočívaly.

24 Avšak první den v týdnu šly velmi časně k hrobce a nesly koření, které připravily.+ 2 Ale našly kámen odvalený od pamětní hrobky,+ 3 a když vstoupily, nenašly tělo Pána Ježíše.*+ 4 Zatímco nad tím byly v rozpacích, pohleďme, stáli u nich dva muži v blyštivém oblečení.+ 5 Protože se [ženy] polekaly a obličeje měly obrácené k zemi, [muži] jim řekli: „Proč hledáte Živého mezi mrtvými? 6 [[Není zde, ale byl vzbuzen.+]]* Připomeňte si, jak s vámi mluvil, dokud byl ještě v Galileji,+ 7 a říkal, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být přibit na kůl,* a přesto třetí den vstát.“+ 8 Připomněly si tedy jeho řeč+ 9 a vrátily se od pamětní hrobky* a o všem podaly zprávu jedenácti a všem ostatním.+ 10 Byly to Marie Magdaléna a Joana+ a Marie, [matka] Jakubova. Také ostatní ženy+ s nimi to povídaly apoštolům. 11 Tato řeč se jim však jevila jako nesmysl, a [ženám] nevěřili.+

12 [[Ale Petr vstal a běžel k pamětní hrobce, a když se nahnul kupředu, spatřil jen obinadla. Odešel tedy a divil se sám v sobě tomu, co se stalo.]]*

13 Ale pohleďme, právě v ten den dva z nich cestovali do vesnice zvané Emauzy vzdálené kolem jedenácti kilometrů* od Jeruzaléma 14 a rozmlouvali spolu o všem,+ k čemu došlo.

15 Když tak rozmlouvali a hovořili, sám Ježíš přistoupil+ a začal jít s nimi; 16 ale jejich očím bylo zabráněno, aby ho rozeznali.+ 17 Řekl jim: „O jakých záležitostech spolu cestou debatujete?“ A zastavili se se smutným obličejem. 18 Jeden, jménem Kleofáš, mu odpověděl a řekl: „Bydlíš [snad] sám jako [někdo] cizí v Jeruzalémě, a tak neznáš věci, které se v něm v těchto dnech staly?“ 19 A řekl jim: „Jaké věci?“ Řekli mu: „Věci ohledně Ježíše Nazaretského,+ který se stal prorokem+ mocným ve skutku a slovu před Bohem a všemi lidmi; 20 a jak ho naši přední kněží a vládci vydali rozsudku smrti a přibili ho na kůl.+ 21 Ale my jsme doufali, že tento [muž] je určen, aby osvobodil Izrael;+ ano, a kromě toho všeho je to třetí den, co se to stalo. 22 Nadto některé ženy+ mezi námi nás také udivily, protože byly časně u pamětní hrobky, 23 ale jeho tělo nenašly a přišly a říkaly, že měly také nadpřirozené vidění andělů, kteří řekli, že je naživu. 24 Dále, někteří z těch, kdo jsou s námi, odešli k pamětní hrobce+ a našli to tak, právě jak ženy řekly, ale neviděli ho.“

25 Řekl jim tedy: „Vy blázniví a v srdci pomalí uvěřit všemu, co mluvili proroci!+ 26 Cožpak nebylo nutné, aby to KRISTUS vytrpěl+ a vstoupil do své slávy?“+ 27 A započal od Mojžíše+ a všech Proroků+ a vykládal jim věci, které se na něj v celých Písmech vztahovaly.

28 Konečně se přiblížili k vesnici, do které cestovali, a on dělal, jako by cestoval dál. 29 Ale vyvíjeli na něj nátlak a říkali: „Zůstaň s námi, protože je k večeru a den se již nachýlil.“ Vešel tedy, aby s nimi zůstal. 30 A když s nimi spočíval u jídla, vzal chléb, požehnal jej, lámal a začal jim jej podávat.+ 31 Na to se jim oči plně otevřely a poznali ho; a zmizel jim.+ 32 A řekli jeden druhému: „Nehořelo* snad naše srdce, když k nám po cestě mluvil, jak nám plně otevíral Písma?“ 33 A ihned v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct a ty, kdo byli s nimi, 34 jak říkají: „Pán byl skutečně vzbuzen a objevil se Šimonovi!“+ 35 Nyní sami vyprávěli [události] na cestě a jak ho poznali podle lámání chleba.+

36 Zatímco o tom mluvili, sám stanul v jejich středu [[a řekl jim: „Kéž máte pokoj.“]]* 37 Ale protože se zděsili a polekali,+ představovali si, že spatřili ducha. 38 Řekl jim tedy: „Proč jste znepokojeni a proč vám v srdci vyvstávají pochybnosti? 39 Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já; sáhněte+ na mne a podívejte se, protože duch nemá maso a kosti,+ právě jak vidíte, že já mám.“ 40 [[A když to řekl, ukázal jim své ruce a nohy.]]* 41 Ale zatímco ze samé radosti stále nevěřili+ a divili se, řekl jim: „Máte tam něco k jídlu?“+ 42 A podali mu kus opečené ryby;*+ 43 a vzal si ji a snědl+ před jejich očima.

44 Řekl jim: „To jsou má slova, která jsem k vám mluvil, dokud jsem byl ještě s vámi,+ že se musí splnit všechno napsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích+ a v Žalmech.“+ 45 Potom jim zcela otevřel mysl, aby pochopili význam Písem,+ 46 a řekl jim: „Tak je napsáno, že KRISTUS bude trpět a třetí den vstane zprostřed mrtvých+ 47 a na základě jeho jména se bude ve všech národech kázat+ pokání na odpuštění hříchů+ — počínaje od Jeruzaléma,+ 48 a toho máte být svědky.+ 49 A pohleďte, vysílám na vás to, co slíbil můj Otec. Pobývejte nicméně ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výše.“+

50 Vyvedl je však až do Betanie, pozvedl ruce a požehnal jim.+ 51 Když jim žehnal, oddělil se od nich a začal být odnášen do nebe.*+ 52 A vzdali mu poctu a* s velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma.+ 53 A byli neustále v chrámu a žehnali Bohu.+