Druhý Korinťanům

1 Pavel, z Boží vůle apoštol+ Krista Ježíše, a [náš] bratr Timoteus+ Božímu sboru, který je v Korintu, spolu se všemi svatými,+ kteří jsou v celé Achaii:*+

2 Kéž máte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.+

3 Požehnaný buď BŮH a Otec+ našeho Pána Ježíše Krista, Otec [projevů] něžného milosrdenství+ a BŮH veškeré útěchy,+ 4 jenž nás utěšuje ve všem našem soužení,+ abychom byli schopni utěšovat+ ty, kdo jsou v jakémkoli soužení, útěchou, jíž jsme my sami utěšováni Bohem.+ 5 Vždyť právě jako se v nás rozhojňují utrpení pro KRISTA,+ tak se také prostřednictvím KRISTA rozhojňuje útěcha, kterou dostáváme.+ 6 Ať jsme tedy v soužení, je to pro vaši útěchu a záchranu;+ nebo ať jsme utěšováni, je to pro vaši útěchu, která působí, abyste vytrvali v týchž utrpeních, kterými i my trpíme.+ 7 A tak naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že právě jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.+

8 Nepřejeme si totiž, bratři, abyste byli v nevědomosti o soužení, které nás postihlo v [oblasti] Asie,+ že jsme byli pod krajním tlakem nad svou sílu, takže jsme si vůbec nebyli jisti dokonce svým životem.+ 9 Vskutku jsme ve svém nitru cítili, že jsme přijali rozsudek smrti. Bylo to proto, abychom neměli důvěru+ v sebe, ale v BOHA, který budí mrtvé.+ 10 Z tak veliké věci jako smrt nás opravdu vyprostil a vyprostí;+ a doufáme v něj, že nás bude také dále vyprošťovat.+ 11 I vy můžete pomáhat svou úpěnlivou prosbou za nás,+ aby v náš prospěch byly mnohými vzdávány díky+ za to, co je nám laskavě dáváno kvůli mnoha [modlícím se] obličejům.+

12 Chlubíme se totiž tím, o čem vydává svědectví naše svědomí,+ že jsme se chovali ve světě, ale zejména vůči vám, se svatostí a zbožnou upřímností, ne s tělesnou moudrostí,+ ale s Boží nezaslouženou laskavostí. 13 Vždyť vám skutečně nepíšeme nic kromě toho, co dobře víte* nebo také uznáváte; a doufám, že budete uznávat až do konce,+ 14 právě jako jste také do určité míry uznali, že jsme pro vás příčinou chlouby,+ právě jako i vy budete pro nás v den našeho Pána Ježíše.+

15 S touto důvěrou jsem tedy předtím zamýšlel k vám přijít,+ abyste měli druhou+ [příležitost k] radosti, 16 a po zastávce u vás jít do Makedonie+ a vrátit se z Makedonie k vám+ a být vámi doprovázen+ část cesty do Judeje. 17 Nuže, liboval jsem si snad v nějaké lehkovážnosti, když jsem měl takový úmysl?+ Nebo co zamýšlím, zamýšlím [snad] podle těla,+ takže by u mne mělo být „Ano, ano“ a „Ne, ne“?+ 18 Ale na Boha se lze spolehnout, že naše řeč adresovaná vám není Ano, a přesto Ne.* 19 Vždyť Boží Syn,+ Kristus Ježíš, kterého jsme mezi vámi kázali, totiž já a Silvanus a Timoteus,+ se nestal Ano, a přesto Ne, ale Ano se v jeho případě stalo Ano.+ 20 Ať je totiž Božích slibů+ jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím.*+ Proto je také skrze něho [řečeno] „amen“+ Bohu k slávě skrze nás. 21 Ale ten, kdo zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a kdo nás pomazal,+ je Bůh. 22 Také na nás vložil svou pečeť+ a dal nám do srdce závdavek+ toho, co má přijít,* totiž ducha.+

23 Tak volám Boha za svědka+ proti své vlastní duši, že jsem dosud nepřišel do Korintu proto, abych vás šetřil.+ 24 Ne že jsme pány+ nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky+ k vaší radosti, neboť stojíte+ [svou] vírou.+

2 Sám jsem se totiž rozhodl k tomu, že k vám nepřijdu znovu se smutkem.+ 2 Vždyť rozesmutním-li vás,+ kdo mě vskutku má rozveselit kromě toho, kterého jsem rozesmutnil? 3 A tak jsem napsal právě toto, abych, až přijdu, nezesmutněl kvůli těm,+ z kterých bych se měl radovat,+ protože vám všem důvěřuji,+ že má radost je [radostí] vás všech. 4 Psal jsem vám totiž z mnohého soužení a mučivé úzkosti srdce, s mnoha slzami,+ ne proto, abyste zesmutněli,+ ale abyste znali lásku, kterou mám zcela zvláště k vám.

5 Jestliže někdo způsobil smutek,+ nerozesmutnil mne, ale do určité míry vás všechny — abych nebyl příliš drsný v tom, co říkám. 6 Toto přísné napomenutí,+ které dala většina, je pro takového člověka dostatečné, 7 takže byste mu nyní měli naopak laskavě odpustit+ a utěšit [ho], aby takový člověk nebyl nějak pohlcen svým přílišným smutkem.+ 8 Vybízím vás tedy, abyste mu potvrdili svou lásku.+ 9 Vždyť píšu také proto, abych zjistil důkaz o vás, zda jste ve všem poslušní.+ 10 Když někomu něco laskavě odpustíte, já také.+ Cokoli jsem vskutku i já laskavě odpustil, jestliže jsem něco laskavě odpustil, bylo to kvůli vám před zrakem Krista; 11 aby nás Satan nepřelstil,+ neboť nejsme v nevědomosti o jeho záměrech.+

12 Když jsem došel do Troady,+ abych oznamoval dobrou zprávu o KRISTU, a byly mi otevřeny dveře v Pánu,+ 13 neulevilo se mi v duchu, jelikož jsem nenašel svého bratra Tita,+ ale rozloučil jsem se s nimi a odešel jsem do Makedonie.+

14 Ale díky Bohu, který nás vždy vede+ v triumfálním průvodu ve spojení+ s KRISTEM a vůni poznání o sobě činí skrze nás vnímatelnou na každém místě!+ 15 Bohu jsme totiž sladkou vůní+ Kristovou mezi těmi, kdo jsou zachraňováni, a mezi těmi, kdo hynou;+ 16 těm druhým vůní vycházející ze smrti k smrti,+ těm prvním vůní vycházející ze života k životu. A kdo je k tomu dostatečně způsobilý?+ 17 [My,] neboť nejsme podomními obchodníky* s Božím slovem,+ jako jsou mnozí,+ ale jako z upřímnosti, ano, jako od Boha poslaní, pod Božím dohledem, mluvíme ve spojení s Kristem.+

3 Začínáme opět doporučovat sami sebe?+ Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy+ k vám nebo od vás? 2 Vy sami jste naším dopisem+ vepsaným na naše* srdce a známým a čteným celým lidstvem.+ 3 Ukazujete se totiž jako Kristův dopis napsaný námi jako služebníky,+ vepsaný ne inkoustem, ale duchem+ živého Boha, ne na kamenných tabulkách,+ ale na tělesných tabulkách, na srdcích.*+

4 Takovou máme tedy důvěru+ k Bohu prostřednictvím KRISTA. 5 Ne [proto], že jsme sami ze sebe dostatečně způsobilí, abychom něco přičítali tomu, že [to] pochází od nás,+ ale naše dostatečná způsobilost* pochází od Boha,+ 6 který nás vskutku dostatečně uzpůsobil, abychom byli služebníky* nové smlouvy,+ ne psaného zákoníku,*+ ale ducha;+ vždyť psaný zákoník odsuzuje+ k smrti, ale duch oživuje.+

7 Jestliže nadto zákoník, který udílí smrt+ a který byl vyryt* písmeny do kamenů,+ vznikl ve slávě,+ takže izraelští synové nemohli upřeně hledět na Mojžíšův obličej kvůli slávě jeho obličeje,+ [slávě,] která měla být odstraněna, 8 proč by nemělo být udílení ducha+ mnohem více se slávou?+ 9 Jestliže totiž zákoník, který udílel odsouzení,*+ byl slavný,*+ mnohem víc oplývá slávou udílení spravedlnosti.+ 10 Vskutku i to, co bylo jednou učiněno slavným, bylo v tomto ohledu zbaveno slávy+ kvůli slávě, která to předčí.+ 11 Jestliže totiž bylo uvedeno se slávou to,+ co mělo být odstraněno, mnohem více bude se slávou to, co zůstává.+

12 Protože tedy máme takovou naději,+ užíváme velkou volnost řeči 13 a neděláme to, jako když si Mojžíš dal závoj+ na obličej, aby izraelští synové upřeně nehleděli na konec+ toho, co mělo být odstraněno. 14 Ale jejich myšlenkové síly otupěly.+ Vždyť tentýž závoj zůstává až do dnešního dne nezvednutý při čtení staré smlouvy,*+ protože je odstraněn prostřednictvím Krista.+ 15 Vskutku až dodnes, kdykoli se čte Mojžíš,+ leží na jejich srdci závoj.+ 16 Ale když nastane obrácení k Jehovovi,* závoj je odňat.+ 17 Jehova* je Duch;+ a kde je Jehovův*+ duch,+ tam je svoboda.+ 18 A my všichni,+ zatímco s odhalenými obličeji odrážíme jako zrcadla Jehovovu* slávu,+ jsme proměňováni+ v týž obraz+ od slávy k slávě,+ přesně jak [to] činí Jehova,* Duch.*+

4 Proto se nevzdáváme, poněvadž máme tuto službu+ podle milosrdenství, které nám bylo projeveno;+ 2 ale zřekli jsme se pokoutních věcí, za které je nutné se stydět,+ nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo,+ ale tím, že činíme pravdu zjevnou, doporučujeme se před zrakem Boha každému lidskému svědomí.+ 3 Jestliže je tedy dobrá zpráva, kterou oznamujeme, skutečně zahalená, pak je zahalená mezi těmi, kdo hynou,+ 4 mezi nimiž bůh* tohoto systému věcí*+ zaslepil mysl* nevěřících,+ aby [ji] neprozářilo osvícení*+ slavnou dobrou zprávou+ o KRISTU*, který je Božím obrazem.+ 5 Vždyť nekážeme sebe, ale Krista Ježíše jako Pána,+ a sebe jako vaše otroky+ kvůli Ježíšovi. 6 Je to totiž Bůh, jenž řekl: „Ať světlo zazáří* ze tmy“,+ a zazářil na naše srdce, aby [je] osvítil+ slavným poznáním*+ Boha skrze Kristův obličej.*+

7 Máme však tento poklad+ v hliněných+ nádobách,*+ aby moc,+ která je nad to, co je normální, byla Boží,+ a ne z nás.+ 8 Jsme všemožně tlačeni,+ ale ne stísněni tak, že [se nemůžeme] hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska;+ 9 jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách;+ jsme sráženi,+ ale ne zničeni.+ 10 Vždy snášíme všude na svém těle smrtící zacházení působené Ježíšovi,*+ aby Ježíšův život byl také učiněn zjevným v našem těle.+ 11 My totiž, kteří žijeme, jsme kvůli Ježíšovi stále stavěni tváří v tvář smrti,*+ aby byl Ježíšův život také učiněn zjevným v našem smrtelném těle.+ 12 Proto v nás pracuje smrt, ale ve vás život.+

13 Protože máme téhož ducha víry jako ten, o němž je napsáno: „Projevil jsem víru, proto jsem mluvil“,+ také projevujeme víru, a proto mluvíme, 14 protože víme, že ten, kdo vzbudil Ježíše,* vzbudí i nás spolu s Ježíšem a představí nás spolu s vámi.+ 15 Všechno je totiž kvůli vám,+ aby nezasloužená laskavost, která se rozmnožila, se rozhojnila k Boží slávě díkůvzdáním mnoha dalších.+

16 Proto se nevzdáváme, ale i když člověk, jímž jsme zevně, chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř,+ je jistě den za dnem obnovován. 17 Vždyť ačkoli soužení je chvilkové+ a lehké, působí nám slávu, která má stále více převyšující váhu a je věčná,+ 18 zatímco neupíráme oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět.+ Co je totiž vidět, je dočasné,+ ale co není vidět, je věčné.+

5 Vždyť víme, že kdyby se měl rozplynout+ náš pozemský dům,+ tento stan,+ máme mít stavbu od Boha, dům ne udělaný rukama,+ věčný+ v nebesích. 2 V tomto obytném domě totiž vskutku sténáme+ a s opravdovostí toužíme obléknout ten pro nás [určený] z nebe,+ 3 takže nebudeme shledáni nahými, až si jej skutečně oblékneme.+ 4 My, kteří jsme v tomto stanu, vskutku sténáme, protože jsme obtíženi; nechceme jej totiž svléknout, ale [chceme] obléknout ten druhý,+ aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.+ 5 Ten, kdo nás vytvořil právě k tomu, je Bůh,+ který nám dal závdavek+ toho, co má přijít,* totiž ducha.+

6 Vždy tedy máme odvahu a víme, že dokud jsme doma v těle, jsme vzdáleni od Pána,+ 7 neboť chodíme vírou, ne viděním.+ 8 Ale máme odvahu a líbilo by se nám, abychom byli spíše vzdáleni od těla a byli doma u Pána.+ 9 Proto si také dáváme za cíl, abychom mu byli přijatelní,+ ať jsme u něho doma, nebo jsme od něho vzdáleni.+ 10 Vždyť všichni musíme být učiněni zjevnými před KRISTOVÝM soudcovským stolcem,+ aby každý dostal svou odměnu za věci, které dělal v těle, podle toho, co prováděl, ať je to dobré, nebo podlé.+

11 Protože tedy známe bázeň+ před Pánem, přesvědčujeme+ lidi, ale byli jsme učiněni zjevnými Bohu. Doufám však, že jsme byli také učiněni zjevnými vašemu svědomí.+ 12 Sami se vám znovu nedoporučujeme,+ ale dáváme vám popud, abyste se námi chlubili+ a měli [odpověď] pro ty, kdo se chlubí vnějším vzhledem,+ ale ne srdcem.+ 13 Jestliže jsme totiž nebyli při smyslech,+ bylo to pro Boha; jestliže jsme zdravé mysli,+ je to pro vás. 14 Pohání nás totiž láska, kterou má KRISTUS,* protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny;+ tak tedy všichni zemřeli; 15 a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe,+ ale pro toho,+ kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.+

16 Od nynějška tedy neznáme nikoho podle těla.+ I kdybychom znali Krista podle těla,+ určitě ho tak již nyní neznáme.+ 17 Jestliže je tedy někdo ve spojení s Kristem, je novým stvořením;*+ staré věci pominuly,+ pohleďte, začaly existovat nové věci.+ 18 Ale všechno je od Boha, který nás se sebou smířil+ prostřednictvím Krista a dal nám službu+ smíření, 19 že totiž Bůh se sebou smiřuje+ svět prostřednictvím+ Krista+ a nepočítá jim jejich přečiny,+ a nám svěřil to slovo+ smíření.+

20 Jsme+ tudíž vyslanci,+ kteří zastupují* Krista,+ jako by Bůh skrze nás snažně prosil.+ Jako zástupci Krista prosíme:+ „Smiřte se s Bohem.“ 21 Toho, kdo neznal hřích,+ učinil hříchem*+ za nás, abychom se jeho prostřednictvím stali Boží spravedlností.+

6 Spolupracujeme s ním+ a také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost, a [přitom] opomíjeli její účel.+ 2 Říká totiž: „Slyšel jsem tě v přijatelném čase a v den záchrany jsem ti pomohl.“+ Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas.+ Pohleďte, nyní je den záchrany.+

3 Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání,+ aby se naší službě [nic] nevyčítalo;+ 4 ale ve všem se doporučujeme+ jako Boží služebníci* vytrvalostí v mnohém, v souženích, v případech nouze, v obtížích,+ 5 při bití, během věznění,+ za nepokojů, při namáhavých pracích, v bezesných nocích, v časech bez jídla,+ 6 čistotou, poznáním, trpělivostí,+ laskavostí,+ svatým duchem, láskou bez pokrytectví,+ 7 pravdivou řečí, Boží mocí;+ zbraněmi+ spravedlnosti po pravici a po levici,* 8 slávou a zneuctěním, špatnou pověstí a dobrou pověstí; jako ti, kdo klamou,+ a přece pravdiví, 9 jako neznámí, a přece uznávaní,+ jako umírající, a přece, pohleďte, žijeme,+ jako ukázňovaní,+ a přece nevydaní na smrt,+ 10 jako truchlící, ale vždy se radující, jako chudí, kteří však obohacují mnohé, jako ti, kdo nemají nic, a přece vlastní všechno.+

11 Naše ústa se k vám otevřela, Korinťané, naše srdce+ se rozšířilo. 12 Nemáte v nás stísněné místo,+ ale máte stísněné místo ve své vlastní něžné náklonnosti.+ 13 Proto se jako odplatou za [to] — mluvím jako k dětem+ — rozšiřte i vy.

14 Nedejte se nerovně spojit jhem* s nevěřícími.+ Vždyť co má společného spravedlnost a nezákonnost?+ Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou?+ 15 Jaký je dále soulad mezi Kristem a Belijalem?*+ Nebo jaký podíl+ má věřící* s nevěřícím? 16 A v jaké shodě je Boží chrám* s modlami?+ Jsme totiž chrámem+ živého Boha; právě jak Bůh řekl: „Budu mezi nimi přebývat+ a chodit mezi [nimi] a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“+ 17 „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova,* ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘“,+ „‚a já vás přijmu.‘“+ 18 „‚A budu vám otcem+ a vy mi budete syny a dcerami,‘+ říká Jehova* Všemohoucí.“+

7 Milovaní, když tedy máme tyto sliby,+ očisťme+ se od každé poskvrny těla a ducha+ a zdokonalujme svatost v Boží bázni.+

2 Poskytněte nám místo.*+ Nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme nezkazili, nikoho jsme nevyužili.+ 3 Neříkám to, abych vás odsoudil. Vždyť jsem předtím řekl, že jste v našem srdci, abyste s námi zemřeli a žili.+ 4 Mám vůči vám velkou volnost řeči.* Vzhledem k vám se velmi chlubím.+ Jsem naplněn útěchou,+ překypuji radostí ve všem našem trápení.+

5 Když jsme přijeli do Makedonie,+ vskutku se našemu tělu neulevilo,+ ale byli jsme nadále ztrápeni+ každým způsobem — navenek byly boje, uvnitř obavy. 6 Nicméně Bůh, který utěšuje zkroušené,+ nás utěšil Titovou přítomností;* 7 přesto nejenom jeho přítomností, ale rovněž útěchou, kterou se utěšil z vás, protože nám opět přinesl slovo+ o vaší touze, vašem truchlení, vaší horlivosti pro mne; takže jsem se ještě více zaradoval.

8 I když jsem vás tedy rozesmutnil svým dopisem,+ nelituji toho. I když jsem toho nejprve litoval (vidím, že vás ten dopis rozesmutnil, ačkoli jen na malou chvíli),* 9 nyní se raduji, ne proto, že jste pouze zesmutněli, ale protože jste zesmutněli k pokání;+ vždyť jste byli bohabojně zesmutnělí,+ abyste v ničem neutrpěli škodu kvůli nám. 10 Bohabojný smutek totiž působí pokání* k záchraně, čehož se nemá litovat;+ ale smutek světa plodí smrt.+ 11 Vždyť pohleďte, právě to, že jste bohabojně zesmutnělí,+ jak velkou opravdovost to ve vás zplodilo, ano, vaše očištění, ano, rozhořčení, ano, strach, ano, touhu, ano, horlivost, ano, nápravu křivdy!+ V každém ohledu jste se projevili v této záležitosti jako cudní. 12 Ačkoli jsem vám napsal, jistě jsem to neudělal ani kvůli tomu, který ukřivdil,+ ani kvůli tomu, kterému bylo ukřivděno, ale aby vaše opravdovost vůči nám vyšla mezi vámi najevo před zrakem Boha. 13 Proto jsme byli utěšeni.

Navíc ke své útěše jsme se však zaradovali ještě tím hojněji díky Titově radosti, protože jste všichni osvěžili jeho ducha.+ 14 Jestliže jsem se mu totiž vámi nějak chlubil, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám pověděli všechno po pravdě, tak také naše chlubení+ před Titem se prokázalo být pravdivé. 15 Také jeho něžná náklonnost k vám je hojnější, když si připomíná poslušnost+ vás všech, jak jste ho přijali s bázní a chvěním. 16 Raduji se, že mohu být kvůli vám v každém ohledu odvážný.+

8 Dáváme vám, bratři, vědět o Boží nezasloužené laskavosti, která byla udělena sborům v Makedonii,+ 2 že v trápení během velké zkoušky jejich hojná radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila bohatství jejich štědrosti.+ 3 Bylo to totiž podle jejich skutečné možnosti,+ ano, dosvědčuji, nad jejich skutečnou možnost, 4 zatímco nás sami od sebe velmi snažně prosili o [výsadu], aby mohli laskavě dávat a podílet se na službě určené pro svaté.+ 5 A ne pouze jak jsme doufali, ale nejprve dali sami sebe Pánu+ a nám prostřednictvím Boží vůle. 6 To nás vedlo k tomu, abychom povzbudili Tita,+ aby, právě jak to on mezi vámi zahájil, také dokončil toto vaše laskavé dávání. 7 Nicméně právě jako oplýváte vším,+ vírou a slovem a poznáním+ a veškerou opravdovostí a touto naší láskou k vám, kéž také oplýváte tímto laskavým dáváním.

8 Nemluvím tak, abych vám přikazoval,+ ale s ohledem na opravdovost jiných, a abych vyzkoušel pravost vaší lásky. 9 Znáte totiž nezaslouženou laskavost našeho Pána Ježíše Krista,* že ačkoli byl bohatý, zchudl kvůli vám,+ abyste zbohatli jeho chudobou.+

10 A předkládám k tomu názor:+ Tato záležitost je totiž k vašemu prospěchu,+ neboť jste již před rokem zahájili nejen konání, ale také chtění [konat];+ 11 nyní tedy dokončete také konání toho, aby právě jako zde byla pohotovost ke chtění konat, tak aby zde také bylo dokončení toho, z toho, co máte.* 12 Jestliže je zde totiž nejprve pohotovost, je zvláště přijatelná podle toho, co kdo má,+ ne podle toho, co nemá. 13 Vždyť [tím] nemíním, aby to bylo snadné pro jiné,+ ale těžké pro vás; 14 ale aby prostřednictvím vyrovnání váš přebytek právě nyní vynahradil jejich nedostatek, aby zase jejich přebytek vynahradil váš nedostatek, a tak došlo k vyrovnání.+ 15 Právě jak je napsáno: „Kdo měl mnoho, neměl příliš mnoho, a kdo měl málo, neměl příliš málo.“+

16 Díky tedy Bohu, že Titovi vložil do srdce tutéž opravdovost k vám,+ 17 protože vskutku reagoval na povzbuzení, ale jelikož je velmi opravdový, vychází k vám sám od sebe. 18 Ale posíláme s ním bratra, jehož chvála ve spojitosti s dobrou zprávou se rozšířila po všech sborech. 19 Nejen to, ale sbory ho také ustanovily,+ aby byl naším cestujícím druhem ve spojitosti s tímto laskavým darem, který máme udělit ke slávě+ Pána a na důkaz naší pohotové mysli.+ 20 Tak se vyhýbáme tomu, aby nám někdo vyčítal+ ve spojitosti s tímto štědrým příspěvkem,+ který máme rozdělit. 21 Vždyť „činíme poctivé opatření nejenom před zrakem Jehovy,* ale také před zraky lidí“.+

22 Posíláme s nimi nadto našeho bratra, kterého jsme v mnohém často vyzkoušeli, že je opravdový, ale nyní mnohem opravdovější díky své velké důvěře k vám. 23 Jestliže je však nějaká otázka ohledně Tita, je podílníkem se mnou a spolupracovníkem+ pro vaše zájmy; nebo jestliže ohledně našich bratrů, jsou to apoštolové* sborů a Kristova sláva. 24 Projevte jim tedy před tváří sborů důkaz své lásky+ a toho, čím jsme se ohledně vás chlubili.+

9 Je nadbytečné, abych vám psal ohledně služby,+ která je pro svaté, 2 neboť znám pohotovost vaší mysli, kterou se ohledně vás chlubím Makedoncům, že Achaia je již rok+ připravena, a vaše horlivost roznítila většinu z nich. 3 Ale posílám bratry, aby se naše chlouba vámi neprokázala v tomto ohledu [jako] prázdná, ale abyste skutečně byli přichystáni,+ právě jak jsem říkával, že budete. 4 Jinak kdyby snad Makedonci přišli se mnou a našli by vás nepřipravené, my — abych neřekl vy — bychom byli zahanbeni v této své jistotě. 5 Považoval jsem tedy za nutné povzbudit bratry, aby k vám přišli dřív a předem přichystali váš štědrý, dříve slíbený dar,+ aby to bylo přichystáno jako štědrý dar, a ne jako něco vydíraného.*+

6 Pokud však jde o toto, ten, kdo seje skrovně,+ také skrovně sklidí; a ten, kdo seje štědře,+ také štědře sklidí. 7 Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí+ nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.+

8 Bůh je nadto schopen rozhojnit svou veškerou nezaslouženou laskavost k vám, abyste měli nadbytek pro každé dobré dílo, i když jste ve všem vždy plně soběstační.+ 9 (Právě jak je napsáno: „Rozdílel doširoka, dával chudým, jeho spravedlnost* zůstává navždy.“+ 10 Ten, kdo tedy hojně opatřuje semeno rozsévači a chléb k jídlu,+ opatří a rozmnoží semeno pro vás, abyste seli, a zvětší plody vaší spravedlnosti.)+ 11 Ve všem jste obohacováni ke každému druhu štědrosti, která skrze nás plodí vyjádření díků Bohu,+ 12 protože vykonávání této veřejné služby nemá jen hojně opatřit potřeby svatých,+ ale má být také bohaté mnoha vyjádřeními díků Bohu. 13 Prostřednictvím důkazu, který dává tato služba, oslavují Boha, protože se poddáváte dobré zprávě o KRISTU,+ jak to veřejně oznamujete, a protože ve svém příspěvku jim a všem jste štědří;+ 14 a s úpěnlivou prosbou za vás touží po vás kvůli vše převyšující Boží nezasloužené laskavosti+ k vám.

15 Ať jsou díky Bohu za jeho nepopsatelný velkorysý dar.+

10 Já, Pavel, vás sám snažně prosím při KRISTOVĚ mírnosti+ a laskavosti,*+ ačkoli jsem mezi vámi zjevem ponížený,+ kdežto jsem-li nepřítomen, jsem vůči vám smělý.+ 2 Vskutku prosím, abych, až budu přítomen, nemusel použít smělost s onou důvěrou, s níž počítám, když podnikám smělá opatření+ proti některým, kteří nás hodnotí, jako bychom chodili podle [toho, co jsme v] těle. 3 Ačkoli totiž chodíme v těle,+ nevedeme válku* podle [toho, co jsme v] těle.+ 4 Vždyť zbraně našeho válčení nejsou tělesné,+ ale mocné v Bohu+ k vyvracení silně zakořeněných věcí. 5 Vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha;+ a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou KRISTA; 6 a jsme stále v pohotovosti, abychom uvalili trest za každou neposlušnost,+ jakmile se plně uskuteční vaše vlastní poslušnost.+

7 Díváte se na věci podle jejich povrchní hodnoty.+ Jestliže někdo sám v sobě důvěřuje, že patří Kristu, ať sám pro sebe znovu vezme v úvahu tuto skutečnost, že právě jako on patří Kristu, tak i my.+ 8 Vždyť i kdybych se trochu příliš chlubil+ autoritou, kterou nám Pán dal, abychom vás budovali, a ne abychom vás strhávali,+ nebyl bych zahanben, 9 aby se nezdálo, že vás chci [svými] dopisy poděsit. 10 Říkají totiž: „[Jeho] dopisy jsou závažné a silné, ale [jeho] osobní přítomnost* je slabá+ a [jeho] řeč opovrženíhodná.“+ 11 Ať takový člověk vezme v úvahu to, že jací jsme ve svém slově v dopisech, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v jednání, až budeme přítomni.+ 12 Neodvažujeme se totiž zařadit se mezi některé, kteří se sami doporučují, nebo se s nimi srovnávat.+ Jistě nemají porozumění, když se měří sami podle sebe a srovnávají se sami se sebou.+

13 My, my se nebudeme chlubit vně hranic nám přidělených,+ ale podle hranic území, které nám Bůh přiřkl podle míry a způsobil, že dosáhlo dokonce až k vám.+ 14 Skutečně se přespříliš nerozpínáme, jako kdybychom k vám nedosáhli, vždyť jsme byli první, kdo přišli dokonce až k vám při oznamování dobré zprávy o KRISTU.+ 15 Ne, nechlubíme se vně hranic nám přidělených namáhavou prací někoho jiného,+ ale chováme naději, že budeme učiněni velkými mezi vámi vzhledem k našemu území,+ jak vaše víra poroste.+ Potom se rozhojníme ještě více, 16 abychom oznamovali dobrou zprávu krajinám za vámi,+ abychom se nechlubili na území někoho jiného, kde je to již připraveno. 17 „Ale kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“*+ 18 Vždyť není schválen ten, kdo doporučuje sám sebe,+ ale ten, koho doporučuje Jehova.*+

11 Přál bych si, abyste ode mne snesli trochu nerozumnosti.+ Ale vy mě vskutku snášíte! 2 Jsem totiž na vás žárlivý bohabojnou žárlivostí,+ neboť jsem vás osobně zaslíbil k manželství jednomu manželovi,+ abych vás představil KRISTU jako cudnou+ pannu.+ 3 Ale bojím se, aby jako had svou vychytralostí svedl Evu,+ nebyla vaše mysl nějak zkažena,+ vzdálena od upřímnosti a cudnosti, které náleží KRISTU.+ 4 Vždyť je to tak: Jestliže někdo přichází a káže jiného Ježíše než toho, kterého jsme kázali my,+ nebo přijímáte jiného ducha než toho, kterého jste přijali,+ nebo jinou dobrou zprávu+ než tu, kterou jste obdrželi, snadno [ho] snesete.+ 5 Mám totiž za to, že jsem se ani v jediné věci neprokázal [jako] podřadnější+ než vaši nejznamenitější+ apoštolové. 6 Ale i když jsem neobratný v řeči,+ v poznání určitě nejsem;+ ale v každém ohledu jsme vám [to] ve všem dali najevo.+

7 Nebo jsem [snad] zhřešil, když jsem se sám pokořil,+ abyste vy byli vyvýšeni, protože jsem vám rád bezplatně+ oznamoval Boží dobrou zprávu? 8 Jiné sbory jsem oloupil tím, že jsem přijal zaopatření,* abych sloužil vám;+ 9 a přece, když jsem byl u vás přítomen a dostal se do nouze, nestal jsem se břemenem ani jedinému,+ neboť bratři, kteří přišli z Makedonie,+ mi v hojnosti opatřili, čeho se mi nedostávalo. Ano, v každém ohledu jsem se zdržoval, abych se vám nestal břemenem, a budu se zdržovat dál.+ 10 Je to Kristova pravda+ v mém případě, že jistě nic nezastaví toto mé vychloubání+ v krajích Achaie. 11 Z jakého důvodu? Protože vás nemiluji? Bůh ví, [že vás miluji].+

12 Co teď dělám, budu dělat stále,+ abych zbavil záminky ty, kdo chtějí nějakou záminku, aby byli pokládáni za rovné nám v úřadě, kterým se chlubí. 13 Ti jsou totiž falešnými apoštoly, dělníky, kteří klamou+ [a] kteří se proměňují v Kristovy apoštoly.+ 14 A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla.+ 15 Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci+ také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti. Ale jejich konec bude podle jejich skutků.+

16 Znovu říkám: Ať si nikdo nemyslí, že jsem nerozumný. Jestliže si to přesto myslíte, přijměte mě, i když jako nerozumného, abych se také trochu pochlubil.+ 17 Co mluvím, nemluvím podle Pánova příkladu, ale jako v nerozumnosti, v takové troufalosti, jaká je příznačná pro chlubení.+ 18 Poněvadž se mnozí chlubí podle těla,+ i já se budu chlubit. 19 Rádi totiž snášíte nerozumné lidi, jelikož jste rozumní. 20 Vskutku snášíte každého, kdo vás zotročuje,+ kdo pohlcuje, [co máte,] kdo popadá, [co máte,] kdo se nad [vámi] vyvyšuje, kdo vás políčkuje.+

21 Říkám to k [naší] necti, jako by naše postavení bylo slabé.

Jestliže však někdo jiný jedná v něčem směle — mluvím nerozumně —,+ i já v tom jednám směle. 22 Jsou to Hebrejci? Já také.+ Jsou to Izraelité? Já také. Jsou Abrahamovo semeno? Já také.+ 23 Jsou Kristovými služebníky? Odpovídám jako šílenec: Já jsem jím mnohem víc:+ v namáhavých pracích hojněji,+ ve vězeních hojněji,+ v ranách až nadmíru, často blízko smrti.+ 24 Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran+ bez jedné, 25 třikrát jsem byl bit pruty,+ jednou kamenován,+ třikrát jsem zažil ztroskotání lodi,+ noc a den jsem strávil na hlubině; 26 často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od loupežníků,+ v nebezpečích od [svého vlastního] rodu,+ v nebezpečích od národů,+ v nebezpečích ve městě,+ v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry, 27 v usilovné práci a lopotě, často v bezesných nocích,+ o hladu a žízni,+ mnohokrát bez jídla,+ v chladu a nahotě.

28 Kromě těchto věcí vnějšího druhu, co se na mne řítí den co den, je úzkost o všechny sbory.+ 29 Kdo je slabý,+ a já nejsem slabý? Kdo je přiváděn ke klopýtání, a já nejsem popouzen?

30 Jestliže vychloubání musí být, budu se chlubit věcmi,+ které mají co dělat s mou slabostí. 31 BŮH a Otec Pána Ježíše, ano Ten, kdo má být chválen* navždy, ví, že nelžu. 32 Místodržitel* krále Areta v Damašku střežil město Damašských, aby se mě zmocnil,+ 33 ale byl jsem spuštěn oknem ve zdi v proutěném koši+ a unikl jsem jeho rukám.

12 Musím se chlubit. Není to prospěšné, ale přejdu k nadpřirozeným viděním+ a zjevením Pána. 2 Znám člověka ve spojení s Kristem, který před čtrnácti lety — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím; Bůh ví — byl jako takový uchvácen+ do třetího nebe. 3 Ano, znám takového člověka — zda v těle, nebo odděleně od těla,+ nevím,* Bůh ví —, 4 že byl uchvácen do ráje*+ a slyšel nevyslovitelná slova, o kterých není pro člověka zákonné mluvit. 5 Takovým člověkem* se budu chlubit, ale nebudu se chlubit sám sebou, leda [svými] slabostmi.+ 6 Jestliže se totiž budu chtít někdy chlubit,+ nebudu nerozumný, neboť řeknu pravdu. Ale zdržuji se [toho], aby mi nikdo nepřipisoval víc, než co vidí, že jsem, nebo co ode mne slyší, 7 právě kvůli přemíře* zjevení.

Abych se tedy přespříliš nevyvyšoval,+ byl mi dán osten* do těla,+ Satanův anděl, aby mě políčkoval, abych se přespříliš nevyvyšoval. 8 Proto jsem třikrát+ snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo; 9 a přece mi skutečně řekl: „Má nezasloužená laskavost ti stačí,+ neboť [má] moc se zdokonaluje ve slabosti.“+ Velmi rád se proto budu spíše chlubit svými slabostmi,+ aby KRISTOVA moc zůstala nade mnou jako stan. 10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.+

11 Stal jsem se nerozumným. Donutili jste mě k tomu,+ neboť jsem měl být doporučen vámi. Vždyť jsem se ani v jediné věci neprokázal být podřadnější než [vaši] nejznamenitější+ apoštolové, i když nejsem nic.+ 12 Znamení apoštola+ byla mezi vámi vskutku prováděna se vší vytrvalostí+ a znameními a předzvěstmi a mocnými skutky.*+ 13 Vždyť v jakém ohledu jste se stali menšími než ostatní sbory kromě toho, že jsem se vám sám nestal břemenem?+ Laskavě mi odpusťte tuto křivdu.

14 Pohleďte, již potřetí+ jsem přichystán k vám přijít, a přece se nestanu břemenem. Nehledám totiž váš majetek,+ ale vás, neboť děti+ by neměly ukládat pro [své] rodiče, ale rodiče pro [své] děti.+ 15 Já, já se velmi rád vydám a budu úplně vydán pro vaše duše.+ Jestliže vás tím hojněji miluji, mám být milován o to méně? 16 Ale ať je to jakkoli, nezatížil jsem vás.+ A přece říkáte, že jsem byl „lstivý“ a chytil jsem vás „šalebností“.+ 17 Pokud jde o kohokoli z těch, které jsem k vám poslal, využil jsem vás snad skrze něho? 18 Naléhal jsem na Tita a poslal jsem s ním bratra. Cožpak vás Titus nějak využil?+ Cožpak jsme nešli v témže duchu,+ v týchž šlépějích?

19 Myslíte si po celou tu dobu, že se před vámi obhajujeme? Je to Bůh, před kterým mluvíme ve spojitosti s Kristem. Ale, milovaní, všechno je k vašemu budování.+ 20 Nějak se totiž bojím, že až přijdu,+ snad vás nenaleznu tak, jak bych si přál, a snad se vůči vám neprokážu tak, jak byste si přáli, ale místo toho bude jaksi rozepře, žárlivost,+ případy hněvu, sváry, ostouzení, našeptávání, případy nadutosti, nepokoje.+ 21 Snad až znovu přijdu, můj Bůh by mě mohl mezi vámi pokořit, a mohl bych truchlit nad mnohými z těch, kdo dříve hřešili,+ ale nečinili pokání ze své nečistoty* ani smilstva*+ a nevázaného chování,*+ které prováděli.

13 Tentokrát k vám přicházím potřetí.+ „Ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá záležitost.“+ 2 Řekl jsem již předtím, a jako bych byl podruhé přítomen, a přece nyní nepřítomen, říkám předem těm, kdo dříve hřešili, a všem ostatním, že přijdu-li někdy znovu,* nebudu [nikoho] šetřit,+ 3 jelikož hledáte důkaz Krista, který ve mně mluví,+ [Krista], jenž není slabý vůči vám, ale je mezi vámi mocný. 4 Byl sice skutečně přibit na kůl*+ díky slabosti,+ ale je naživu díky Boží moci.+ Sice i my jsme slabí s ním, ale budeme spolu s ním žít+ díky Boží moci+ vůči vám.*

5 Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.+ Nebo [snad] nerozpoznáváte, že Ježíš Kristus je ve spojení s vámi?+ Ledaže jste neschváleni. 6 Opravdu doufám, že poznáte, že my nejsme neschváleni.

7 Modlíme+ se k Bohu, abyste nedělali nic nesprávného, ne abychom se my jevili jako schválení, ale abyste dělali to, co je znamenité, i kdybychom se my jevili jako neschválení. 8 Vždyť nemůžeme dělat nic proti pravdě, ale pouze pro pravdu.+ 9 Jistě se radujeme, kdykoli jsme slabí, ale vy jste mocní;+ a za to se modlíme,+ abyste byli usměrněni.* 10 Píši to proto, dokud jsem nepřítomen, abych, až budu přítomen, nejednal přísně+ podle autority, kterou mi dal Pán, abych budoval,+ a ne abych strhával.

11 Nakonec, bratři, dále se radujte, buďte usměrňováni a utěšováni,+ smýšlejte souhlasně,+ žijte pokojně+ a BŮH lásky a pokoje+ bude s vámi. 12 Pozdravte jeden druhého svatým políbením.+ 13 Všichni svatí vám posílají své pozdravy.

14 Ať je s vámi všemi nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista* a Boží láska a podílnictví na svatém duchu.+