Hebrejcům

1 Bůh, který dávno mluvil k našim praotcům při mnoha příležitostech+ a mnoha způsoby prostřednictvím proroků,+ 2 mluvil k nám na konci těchto dnů+ prostřednictvím Syna,+ kterého ustanovil dědicem všeho+ a skrze něhož učinil+ systémy věcí.* 3 On je odleskem* [jeho] slávy+ a přesným znázorněním samotné jeho bytosti*+ a udržuje všechny věci slovem své moci;+ a když způsobil očištění za naše hříchy,+ posadil se po pravici+ Majestátu* ve výšinách.+ 4 Tak se stal lepším než andělé+ do té míry, že zdědil jméno+ znamenitější než jejich.

5 Kterému z andělů například kdy řekl: „Ty jsi můj syn; já, já jsem se dnes stal tvým otcem“?+ A opět: „Sám se stanu jeho otcem a on sám se stane mým synem“?+ 6 Když však opět přivádí svého Prvorozeného+ na obydlenou zemi, říká: „Ať mu vzdají poctu* všichni Boží andělé.“+

7 O andělech také říká: „A činí své anděly duchy a své veřejné sluhy* plamenem ohně.“+ 8 Ale o Synovi: „Bůh je po celou věčnost tvým trůnem+ a žezlo tvého* království+ je žezlo přímosti.*+ 9 Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nezákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal+ olejem jásání víc než tvé společníky.“+ 10 A: „Pane, ty jsi na počátku položil základy země, a nebesa jsou díla tvých rukou.+ 11 Ony zaniknou,* ty však máš zůstat neustále; a ony celé zestárnou právě jako svrchní oděv,+ 12 a svineš je právě jako plášť,+ jako svrchní oděv;* a budou změněny, ale ty jsi stejný a tvá léta nikdy neuběhnou.“+

13 O kterém z andělů však kdy řekl: „Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám“?+ 14 Cožpak nejsou všichni duchové+ k veřejné službě,+ vyslaní, aby sloužili těm, kdo zdědí+ záchranu?

2 Proto je nutné, abychom věcem, které jsme slyšeli,+ věnovali více než obvyklou pozornost,* abychom nikdy nebyli zavlečeni pryč.+ 2 Jestliže se totiž slovo pronesené prostřednictvím andělů+ prokázalo být pevné a každý přestupek a neposlušné jednání obdržely odplatu* v souladu s právem,+ 3 jak unikneme,+ jestliže jsme zanedbali*+ záchranu+ tak velkou, že se o ní začalo mluvit prostřednictvím [našeho] Pána,+ a potvrdili+ nám ji ti, kdo ho slyšeli, 4 zatímco se Bůh připojil k vydávání svědectví znameními a také předzvěstmi a různými mocnými skutky*+ a rozdílením+ svatého ducha podle své vůle?+

5 Budoucí obydlenou zemi,* o které mluvíme, totiž nepodřídil andělům.+ 6 Jistý svědek však podal kdesi důkaz, když řekl: „Co je člověk, že ho chováš v mysli,*+ nebo syn člověka, že se o něho staráš?+ 7 Udělal jsi ho o něco* nižšího, než [jsou] andělé; korunoval jsi ho slávou a ctí+ a ustanovil jsi ho nad díly svých rukou.*+ 8 Všechny věci jsi mu podřídil pod nohy.“+ Tím totiž, že mu [Bůh]* podřídil všechny věci,+ neponechal nic, co mu není podřízeno.+ Nyní sice ještě nevidíme, že mu jsou všechny věci podřízeny;+ 9 ale hledíme na Ježíše, který byl učiněn o něco* nižším než andělé,+ korunovaného slávou a ctí,+ protože vytrpěl smrt,+ aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého [člověka].*+

10 Bylo totiž vhodné, aby ten, kvůli němuž je všechno+ a skrze něhož je všechno, když přivádí mnoho synů ke slávě,+ učinil Hlavního zprostředkovatele*+ jejich záchrany dokonalým skrze utrpení.+ 11 Vždyť jak ten, kdo posvěcuje, tak ti, kdo jsou posvěcováni,*+ všichni [pocházejí] z jednoho,+ a proto se nestydí nazývat je „bratry“,*+ 12 když říká: „Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům; budu tě chválit písní uprostřed sboru.“*+ 13 A opět: „Budu v něho důvěřovat.“+ A opět: „Pohleď, já a malé děti, které mi Jehova* dal.“+

14 Protože jsou tedy „malé děti“ podílníky na krvi a těle, on se také podobně podílel na týchž věcech,+ aby svou smrtí+ přivedl vniveč*+ toho, kdo má prostředek k působení smrti,+ totiž Ďábla,*+ 15 a aby vymanil+ všechny ty, kdo byli ze strachu před smrtí+ po celý život podrobeni otroctví.+ 16 Vždyť skutečně vůbec nepomáhá andělům, ale pomáhá Abrahamovu semeni.+ 17 Proto byl zavázán stát se ve všech ohledech podobným svým „bratrům“,+ aby se ve věcech, jež se týkají Boha, stal milosrdným a věrným veleknězem,*+ aby obětoval usmiřující+ oběť* za hříchy lidu.+ 18 V tom, v čem sám trpěl, když byl zkoušen,+ je totiž schopen přijít na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni.+

3 Proto, svatí bratři, podílníci na nebeském povolání,*+ uvažujte o apoštolovi+ a veleknězi, jehož vyznáváme*+ — o Ježíšovi. 2 Byl věrný+ Tomu, který ho učinil takovým, jako byl v celém Jeho domě i Mojžíš.+ 3 Ten druhý je proto uznán za hodna větší slávy+ než Mojžíš, jelikož větší čest než dům+ má ten,+ kdo jej staví. 4 Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.+ 5 A Mojžíš byl jako sloužící+ věrný v celém Jeho domě,* na svědectví o věcech, o nichž se mělo mluvit později,*+ 6 ale Kristus [byl věrný] nad Jeho domem jako Syn.+ My jsme Jeho domem,+ jestliže se pevně přidržíme své volnosti řeči a své chlouby z naděje, pevné až do konce.*+

7 Proto, právě jak říká svatý duch:+ „Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu,+ 8 nezatvrzujte své srdce jako tehdy, když byl způsoben rozhořčený hněv,*+ jako v den, kdy byla učiněna zkouška+ v pustině,+ 9 kdy mě vaši praotcové pokoušeli zkouškou, přestože viděli mé skutky+ po čtyřicet let.+ 10 Proto se mi znechutila tato generace a řekl jsem: ‚Stále ve svém srdci bloudí,+ a sami nepoznali mé cesty.‘+ 11 Proto jsem přísahal ve svém hněvu: ‚Jistě nevstoupí do mého odpočinku.‘“+

12 Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry* tím, že by se odtahovalo* od živého Boha;+ 13 ale dále každý den jeden druhého vybízejte,+ dokud lze říkat „dnes“,+ aby se někdo z vás nezatvrdil podvodnou+ mocí* hříchu. 14 Vždyť se skutečně staneme podílníky KRISTA+ jedině tehdy, jestliže se pevně až do konce* přidržíme důvěry, kterou jsme měli na počátku,+ 15 zatímco se říká: „Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu,+ nezatvrzujte své srdce jako tehdy, když byl způsoben rozhořčený hněv.“+

16 Kdo totiž byli ti, kdo slyšeli, a přece provokovali k rozhořčenému hněvu?+ Neudělali to vlastně všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšem?+ 17 A navíc, kým byl [Bůh]* znechucen po čtyřicet let?+ Nebylo to těmi, kdo hřešili [a] jejichž mrtvoly padly v pustině?+ 18 Ale komu přísahal,+ že nevstoupí do jeho odpočinku, než těm, kdo jednali neposlušně?+ 19 Vidíme tedy, že nemohli vstoupit kvůli nedostatku víry.+

4 Protože tedy zbývá slib o vstupu do jeho odpočinku,+ bojme se, aby se snad někdy nezdálo, že ho někdo z vás nedosáhl.+ 2 Vždyť nám také byla oznámena dobrá zpráva,+ stejně jako i jim;+ ale slovo, které bylo slyšet, jim neprospělo,+ protože nebyli sjednoceni vírou+ s těmi, kdo opravdu slyšeli.*+ 3 My totiž, kteří jsme projevovali víru, opravdu vstupujeme do odpočinku, právě jak řekl: „Proto jsem přísahal+ ve svém hněvu: ‚Jistě nevstoupí do mého odpočinku‘“,+ ačkoli jeho* skutky byly dokončeny+ od založení* světa.+ 4 Vždyť o sedmém dnu na jednom místě řekl: „A Bůh* odpočinul sedmý den od všech svých děl“+ 5 a opět na tomto místě: „Jistě nevstoupí do mého odpočinku.“+

6 Protože tedy zůstává [ten odpočinek], aby do něj někteří vstoupili, a ti, jimž byla dobrá zpráva+ oznamována nejprve, do něj nevstoupili pro neposlušnost,+ 7 opět vyznačuje určitý den tím, že za tak dlouho říká v Davidově [žalmu] „Dnes“; právě jak bylo výše řečeno: „Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu,+ nezatvrzujte své srdce.“+ 8 Kdyby je byl totiž Jozue*+ dovedl na místo odpočinku,+ nemluvil by potom [Bůh]* o jiném dnu.+ 9 Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.+ 10 Kdo totiž vstoupil do [Božího]* odpočinku,+ sám odpočinul i od svých vlastních děl,+ právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.

11 Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku, aby někdo nepadl podle téhož vzoru neposlušnosti.+ 12 Vždyť slovo+ Boha je živé+ a vykonává moc*+ a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč+ a proniká až k rozdělení duše+ a ducha+ a kloubů a [jejich] morku a [je] schopné rozeznávat* myšlenky a úmysly* srdce.+ 13 A není stvoření, které není zjevné jeho zraku,+ ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.+

14 Když tedy máme velkého velekněze, který prošel nebesy,+ Ježíše, Božího Syna,+ držme se [svého] vyznání [o něm].+ 15 Jako velekněze* totiž nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast+ s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu.+ 16 Přibližujme se+ tedy s volností řeči+ k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.+

5 Každý velekněz vzatý z lidí je totiž ustanoven ve prospěch lidí nad věcmi, jež se týkají Boha,+ aby obětoval dary a oběti za hříchy.+ 2 Je schopen jednat umírněně s nevědomými a chybujícími, protože [sám] je také obklopen svou vlastní slabostí,+ 3 a pro ni je povinen přinášet oběti za hříchy, jak sám za sebe, tak i za lid.+

4 Nikdo si také nebere tuto čest sám od sebe,+ ale jen když je povolán Bohem,+ právě jako [byl] i Áron.+ 5 Tak také KRISTUS neoslavil sám sebe+ tím, že se stal veleknězem,+ ale [oslavil+ jej ten,] jenž o něm mluvil: „Ty jsi můj Syn; já, já jsem se dnes stal tvým otcem.“+ 6 Právě jak říká i na jiném místě: „Jsi knězem navždy podle způsobu* Melchisedeka.“+

7 Za dnů svého těla [Kristus] předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti+ se silnými+ výkřiky a slzami Tomu, kdo byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň+ byl příznivě vyslyšen. 8 Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl;+ 9 a když byl učiněn dokonalým,*+ stal se odpovědným za věčnou záchranu všech těch,+ kdo ho poslouchají,+ 10 protože byl výslovně Bohem nazván veleknězem podle způsobu Melchisedeka.+

11 Máme o něm mnoho co říci, a je [to] těžké vysvětlit,* protože jste otupěli ve svém slyšení.+ 12 Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli,+ opět potřebujete, aby vás někdo vyučoval od počátku základním věcem+ Božích posvátných prohlášení;+ a stali jste se jakoby těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm.*+ 13 Kdokoli se totiž podílí na mléku, není seznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně.+ 14 Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kdo používáním cvičili* svou vnímavost,*+ aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.+

6 Proto když jsme nyní opustili prvotní nauku+ o KRISTU,+ usilovně spějme ke zralosti+ a nepokládejme opět základ,+ totiž pokání z mrtvých skutků+ a víru v Boha,+ 2 učení o křtech+ a vkládání rukou,+ vzkříšení mrtvých+ a věčný soud.+ 3 A to budeme dělat, jestliže Bůh opravdu dovolí.+

4 Je totiž nemožné, aby ti, kdo byli jednou provždy osvíceni+ a okusili nebeský velkorysý dar+ a stali se podílníky svatého ducha+ 5 a kdo okusili+ znamenité Boží slovo a síly budoucího systému věcí,*+ 6 ale kdo odpadli,+ byli znovu oživeni* k pokání,+ protože pro sebe znovu přibíjejí na kůl* Božího Syna a vystavují ho veřejné hanbě.+ 7 Například půda, která vpíjí déšť, jenž na ni často přichází, a která pak vydává rostlinstvo vhodné pro ty, pro něž je též obdělávána,+ přijímá na oplátku požehnání od Boha. 8 Jestliže však plodí trní a bodláčí, je zavržena a je blízko prokletí;+ a končí tím, že je spálena.+

9 Ale ve vašem případě, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech a o věcech provázených záchranou, ačkoli takto mluvíme. 10 Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu+ tím, že jste sloužili svatým+ a dále sloužíte. 11 Toužíme však, aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost,* abyste tak měli plnou jistotu+ naděje+ až do konce,*+ 12 abyste nezlenivěli,+ ale byli napodobiteli+ těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti* zdědí sliby.+

13 Když totiž Bůh učinil svůj slib Abrahamovi,+ přísahal+ sám při sobě, protože nemohl přísahat při nikom větším, 14 a řekl: „Určitě ti požehnám požehnáním a rozmnožením tě rozmnožím.“+ 15 A tak když [Abraham]* projevil trpělivost, obdržel pak [tento] slib.+ 16 Lidé totiž přísahají při tom větším,+ a jejich přísaha je konec každého sporu, jelikož je pro ně právní zárukou.+ 17 Tím způsobem Bůh, když se rozhodl hojněji dokázat dědicům+ slibu nezměnitelnost+ své rady, vstoupil* s přísahou, 18 abychom skrze dvě nezměnitelné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal,+ my, kteří jsme uprchli do útočiště, měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje,+ [která je] nám předložena. 19 Tuto [naději+] máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou, a ta vstupuje dovnitř za oponu,+ 20 kam za nás vstoupil předchůdce,+ Ježíš, jenž se stal navždy veleknězem podle způsobu Melchisedeka.+

7 Tento Melchisedek, král Salemu, kněz Nejvyššího Boha,+ který potkal Abrahama, když se vracel od pobití králů, a požehnal mu+ 2 a jemuž Abraham přiřkl desátek ze všeho,+ je totiž podle překladu především „Král spravedlnosti“ a je potom také král Salemu,+ totiž „Král pokoje“. 3 Tím, že je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemá ani počátek dnů,+ ani konec života, ale byl učiněn podobným Božímu Synovi,+ zůstává knězem natrvalo.+

4 Hleďte tedy, jak velký byl ten muž, kterému Abraham, hlava rodiny,* dal desátek z hlavních kořistí.+ 5 Muži ze synů Leviho,+ kteří přijímají svůj kněžský úřad, sice mají podle Zákona přikázání vybírat desátky+ od lidu,+ totiž od svých bratrů, i když oni pocházejí z Abrahamových beder,+ 6 ale ten, který od nich neodvozoval svůj rodokmen,+ vzal desátky od Abrahama+ a požehnal tomu, kdo měl sliby.+ 7 A menší je bezesporu* požehnán větším.+ 8 A v jednom případě ti, kteří přijímají desátky, jsou umírající lidé,+ ale v druhém případě je to někdo, o němž se svědčí, že žije.+ 9 A jestliže smím použít ten výraz, prostřednictvím Abrahama zaplatil desátky i Levi, který desátky dostává, 10 neboť byl ještě v bedrech+ svého praotce, když ho potkal Melchisedek.+

11 Kdyby tedy skutečně dokonalost+ byla prostřednictvím levitského kněžství+ (neboť s ním jakožto s charakteristickým rysem* byl dán lidu Zákon),+ proč by potom bylo dále zapotřebí,+ aby povstal jiný kněz podle způsobu* Melchisedeka,+ a nebylo řečeno, že je podle způsobu Árona? 12 Protože se totiž mění kněžství,+ nutně nastává také změna zákona.+ 13 Vždyť muž, o němž se to říká, byl členem jiného kmene,+ z něhož nikdo nekonal úřad u oltáře.+ 14 Je totiž zcela jasné, že náš Pán vzešel z Judy,+ z kmene, o němž Mojžíš nemluvil nic, pokud jde o kněze.

15 A je ještě daleko jasnější, že povstává jiný kněz, podobný* Melchisedekovi,+ 16 jenž se jím nestal podle zákona přikázání, který závisí na těle,+ ale podle moci nezničitelného* života,+ 17 neboť ve svědectví je řečeno: „Jsi knězem navždy podle způsobu Melchisedeka.“+

18 Jistě tedy dochází k odstranění předcházejícího přikázání kvůli jeho slabosti+ a neúčinnosti.*+ 19 Zákon totiž neučinil nic dokonalým,+ ale způsobil, že byla nadto uvedena lepší naděje,+ jejímž prostřednictvím se přibližujeme k Bohu.+ 20 Do jaké míry to také nebylo bez složené přísahy 21 (neboť jsou opravdu muži, kteří se stali kněžími bez složené přísahy, ale je jeden s přísahou složenou Tím, kdo o něm řekl: „Jehova* přísahal+ — a nepocítí lítost — ‚Jsi knězem navždy‘“),+ 22 do té míry se také Ježíš stal tím, [kdo byl] dán jako záruka lepší smlouvy.*+ 23 A dále, mnozí se museli stát kněžími [po sobě],+ protože jim smrt bránila,+ aby jimi zůstávali, 24 ale on, protože zůstává navždy živý,+ má své kněžství bez jakýchkoli nástupců.* 25 Je tedy také schopen úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil.*+

26 Vždyť takový velekněz byl pro nás vhodný:+ věrně oddaný,+ bezelstný,+ neposkvrněný,+ oddělený od hříšníků,+ a stal se vyšším než nebesa.+ 27 Nepotřebuje denně+ jako ti velekněží obětovat oběti nejprve za své vlastní hříchy+ a potom za [hříchy] lidu+ (neboť to učinil jednou provždy,+ když obětoval sám sebe);+ 28 Zákon totiž ustanovuje za velekněze muže,+ kteří mají slabost,+ ale slovo složené přísahy,+ jež přišlo po Zákonu, ustanovuje Syna, který je zdokonalený*+ navždy.

8 Hlavní myšlenka toho, o čem nyní rozmlouváme, tedy je: Máme takového velekněze,+ a ten se posadil po pravici trůnu Majestátu* v nebesích+ 2 [jako] veřejný sluha* svatého místa*+ a pravého stanu,* který postavil Jehova,*+ a ne člověk.+ 3 Vždyť každý velekněz je ustanoven, aby obětoval dary i oběti;+ a proto bylo nutné, aby také on měl co obětovat.+ 4 Kdyby tedy byl na zemi, nebyl by knězem,+ protože tu jsou [muži], kteří obětují dary podle Zákona, 5 ale tito [muži] prokazují posvátnou službu v předobrazném znázornění*+ a stínu+ nebeských věcí; právě jako Mojžíšovi, když se chystal dokončit stan,+ byl dán božský příkaz.*+ Říká totiž: „Hleď, abys všechny věci udělal podle [jejich] vzoru,* který ti byl ukázán na hoře.“+ 6 Ale [Ježíš]* nyní obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředníkem+ úměrně lepší smlouvy,+ která byla zákonně založena na lepších slibech.+

7 Kdyby totiž ta první smlouva byla bez chyby, nebylo by vyhledáváno místo pro druhou;+ 8 on totiž opravdu lidu vyčítá, když říká: „‚Pohleď, přicházejí dny,‘ říká Jehova,* ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu;+ 9 ne podle smlouvy,+ kterou jsem učinil s jejich praotci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země,+ protože nezůstali v mé smlouvě,+ takže jsem přestal o ně pečovat,‘ říká Jehova.*+

10 ‚Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ říká Jehova.* ‚Vložím jim své zákony do mysli a napíši jim je do srdce.+ A stanu se jejich Bohem+ a oni se stanou mým lidem.+

11 A rozhodně nebudou vyučovat každý svého spoluobčana a každý svého bratra a říkat: „Poznej Jehovu!“*+ Všichni mě totiž budou znát,+ od nejmenšího až do největšího z nich. 12 Vždyť budu milosrdný k jejich nespravedlivým skutkům a rozhodně si již nikdy nebudu připomínat jejich hříchy.‘“+

13 Svým výrokem „nová [smlouva]“ učinil tu dřívější zastaralou.*+ A to, co je učiněno zastaralým a co stárne, se blíží k zániku.+

9 Dřívější [smlouva], ta tedy mívala ustanovení posvátné služby*+ a [své] pozemské* svaté místo.+ 2 Bylo totiž postaveno první [oddělení] stanu,+ kde byl svícen+ a také stůl+ a vystavené chleby;*+ a to se nazývá „Svaté místo+“. 3 Ale za druhou oponou+ bylo [oddělení] stanu nazvané „Nejsvětější“.*+ 4 To mělo zlatou kadidelnici+ a truhlu smlouvy+ všude kolem potaženou zlatem,+ v níž byl zlatý džbán s mannou+ a Áronova hůl, která vypučela,+ a tabulky+ smlouvy;* 5 ale nahoře nad ní byli slavní cherubíni+ zastiňující slitovnici.*+ Nyní však není čas mluvit o těch věcech podrobně.

6 Potom, co byly tyto věci takto postaveny, vstupují kněží v každé době do prvního [oddělení] stanu,+ aby konali posvátné služby;+ 7 ale do druhého [oddělení] vstupuje pouze sám velekněz jednou za rok,+ ne bez krve,+ kterou obětuje sám za sebe+ a za hříchy lidu z nevědomosti.+ 8 Tak svatý duch objasňuje, že dokud stál první stan,+ nebyla ještě učiněna zjevnou cesta+ do svatého místa.* 9 Právě tento [stan] je podobenstvím*+ pro ustanovený čas, který je nyní zde,+ a v souladu s tím jsou obětovány jak dary, tak oběti.+ Ty však nejsou schopné [toho], kdo koná posvátnou službu,* učinit dokonalým,+ pokud jde o jeho svědomí,+ 10 ale mají co činit jen s jídly+ a nápoji+ a s různými křty.*+ Byly to zákonné požadavky, které se vztahují k tělu,+ a byly uloženy až do ustanoveného času urovnání věcí.*+

11 Když však Kristus jako velekněz+ dobrých věcí, které nastaly,* přišel skrze větší a dokonalejší stan, ne udělaný rukama, totiž ne z tohoto stvoření,+ 12 nevstoupil s krví*+ kozlů a mladých býků, nýbrž se svou vlastní krví+ jednou provždy do svatého místa a obdržel* [pro nás] věčné osvobození.*+ 13 Jestliže totiž krev kozlů+ a býků,+ a popel+ z jalovice, jimiž jsou pokropeni ti, kdo byli poskvrněni,*+ posvěcuje do té míry, že je tělo čisté,+ 14 oč více krev+ KRISTA, který se prostřednictvím věčného ducha obětoval+ bez vady Bohu, očistí+ naše svědomí od mrtvých skutků,+ abychom prokazovali posvátnou službu+ živému Bohu?

15 Proto je tedy prostředníkem+ nové smlouvy, aby ti, kdo byli povoláni, obdrželi slib věčného dědictví,+ protože nastala smrt pro [jejich] propuštění výkupným+ z přestupků pod dřívější smlouvou.+ 16 Vždyť kde je smlouva,*+ [tam] musí být opatřena smrt [lidského] účastníka smlouvy.* 17 Smlouva je totiž platná nad mrtvými [oběťmi],* protože nikdy není v platnosti, dokud žije [lidský] účastník smlouvy. 18 Proto ani dřívější [smlouva]+ nebyla zasvěcena* bez krve.+ 19 Když totiž Mojžíš sdělil všemu lidu každé přikázání podle Zákona,+ vzal krev mladých býků a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem,+ pokropil samotnou knihu* a všechen lid 20 a řekl: „To je krev smlouvy, kterou vám Bůh uložil jako příkaz.“*+ 21 A krví podobně pokropil také stan+ a všechny nádoby k veřejné službě.+ 22 Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví,+ a pokud není vylita krev,+ nedochází k odpuštění.*+

23 Proto bylo nutné, aby předobrazná znázornění+ věcí v nebesích byla očištěna těmito prostředky,+ ale samotné nebeské věci oběťmi, které jsou lepší než takové oběti. 24 Vždyť Kristus nevstoupil do svatého místa udělaného rukama,+ které je napodobením skutečnosti,*+ ale do samotného nebe,+ aby se nyní za nás objevil před osobou Boha.+ 25 Není to ani proto, aby se obětoval často, jako velekněz skutečně vstupuje rok co rok+ do svatého místa* s krví, [která] není jeho vlastní.+ 26 Jinak by musel trpět často od založení*+ světa. Nyní se však zjevil+ jednou provždy,+ při závěru* systémů věcí,*+ aby odstranil hřích tím, že obětoval sám sebe.+ 27 A jako je vyhrazeno lidem,+ aby zemřeli jednou provždy, ale potom [přijde] soud,+ 28 tak byl i KRISTUS obětován jednou provždy,+ aby nesl hříchy mnohých;+ a až se objeví+ podruhé,+ bude to odděleně od hříchu*+ a k záchraně pro ty, kdo ho s opravdovostí očekávají.+

10 Protože Zákon má totiž stín+ budoucích dobrých věcí, ale ne samotnou podstatu věcí, nemohou [lidé] týmiž oběťmi, které rok co rok neustále obětují, nikdy učinit dokonalými ty, kdo se přibližují.+ 2 Což by jinak nepřestaly být obětovány [oběti], protože by ti, kdo prokazují posvátnou službu* a byli jednou provždy očištěni, neměli již vědomí hříchů?+ 3 Naopak, těmito oběťmi se hříchy rok co rok připomínají,+ 4 neboť není možné, aby krev býků a kozlů odňala hříchy.+

5 Proto když přichází do světa, říká: „‚Oběť a dar jsi nechtěl,+ ale připravil jsi mi tělo.+ 6 Úplné zápalné oběti* a [oběť] za hřích jsi neschválil.‘+ 7 Poté jsem řekl: ‚Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy* je o mně napsáno),+ abych činil, Bože, tvou vůli.‘“+ 8 Když nejprve řekl: „Nechtěl jsi ani jsi neschválil oběti a dary a úplné zápalné oběti a [oběť] za hřích“+ — které jsou obětovány podle Zákona —,+ 9 pak skutečně říká: „Pohleď, přišel jsem, abych činil tvou vůli.“*+ Odstraňuje, co je první, aby zřídil, co je druhé.+ 10 Zmíněnou „vůlí“+ jsme byli posvěceni+ prostřednictvím obětování+ těla Ježíše Krista jednou provždy.+

11 Každý kněz také zaujímá den co den+ své místo,+ aby prokazoval veřejnou službu a často obětoval stejné oběti, protože ty nikdy nejsou schopny úplně odstranit hříchy.+ 12 Ale tento [muž] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy,+ posadil se po Boží pravici+ 13 a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohám.+ 14 Jedním [obětním] darem+ totiž učinil natrvalo dokonalými+ ty, kdo jsou posvěcováni. 15 Nadto nám vydává svědectví i svatý duch,+ neboť potom, co řekl: 16 „‚To je ta smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech,‘ říká Jehova.* ‚Vložím jim své zákony do srdce a napíši jim je do mysli‘“,+ 17 [potom říká:]* „A rozhodně si již nikdy nebudu připomínat jejich hříchy a jejich nezákonné skutky.“+ 18 Kde je tedy odpuštění+ těchto [věcí], tam již není oběť za hřích.+

19 Bratři, protože tedy máme smělost,* pokud jde o vstupní cestu+ do svatého místa*+ prostřednictvím Ježíšovy krve, 20 kterou pro nás zasvětil jako novou a živou cestu skrze oponu,+ totiž své tělo,+ 21 a protože máme velkého kněze nad Božím domem,+ 22 přibližujme se s pravým srdcem v plné jistotě víry, když máme své srdce [očištěno] pokropením od ničemného svědomí+ a své tělo vykoupáno čistou vodou.+ 23 Pevně se bez kolísání+ držme veřejného prohlašování* své naděje,+ protože je věrný+ ten, kdo dal slib. 24 A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali+ k lásce a znamenitým skutkům,+ 25 a neopouštějme své shromažďování,+ jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme+ jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.+

26 Jestliže totiž svévolně+ pácháme hřích po přijetí přesného poznání pravdy,+ nezůstává již žádná oběť za hříchy,+ 27 ale [je tu] jakési jisté, strašné očekávání soudu+ a ohnivá žárlivost, která stráví ty, [kdo se staví] na odpor.+ 28 Každý, kdo znevažoval Mojžíšův zákon, umírá bez soucitu na [základě] svědectví dvou nebo tří.+ 29 Co myslíte, oč přísnější trest+ si zaslouží ten, kdo pošlapal+ Božího Syna a kdo hodnotu krve+ smlouvy, kterou byl posvěcen, považoval za obyčejnou a kdo se opovržením těžce provinil proti duchu+ nezasloužené laskavosti? 30 Vždyť známe toho, kdo řekl: „Má je pomsta; já odplatím“*+ a opět: „Jehova* bude soudit svůj lid.“+ 31 Je strašné padnout do rukou živého Boha.+

32 Dál však pamatujte na dřívější dny, kdy jste po svém osvícení+ vytrvávali ve velkém zápolení v utrpeních,+ 33 někdy tak, že jste byli vystavováni jako na divadle+ pohanám a soužením, a někdy tak, že jste se stali podílníky s těmi, kdo prožívali takovou zkušenost.+ 34 Vyjadřovali jste totiž účast těm, kdo byli ve vězení, a také jste radostně snášeli drancování svého majetku,+ protože jste věděli, že vy máte lepší a trvalé vlastnictví.+

35 Neodhazujte proto svou volnost řeči,+ jíž má být vyplacena velká odměna.+ 36 Potřebujete totiž vytrvalost,+ abyste, až vykonáte Boží vůli,+ přijali [splnění toho] slibu.+ 37 Vždyť ještě „velmi malou chvíli“+ a „ten, kdo přichází, přijde a nebude otálet“.+ 38 „Ale můj spravedlivý bude žít z víry“,+ a „jestliže se odtahuje, má duše v něm nemá zalíbení“.+ 39 My pak nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení,+ ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.+

11 Víra+ je jisté očekávání* věcí, na něž je naděje,+ zřejmý projev* skutečností,* ačkoli je nelze spatřit.+ 2 Prostřednictvím toho totiž muži starých časů* obdrželi svědectví.+

3 Vírou chápeme, že Božím slovem byly uspořádány*+ systémy věcí,*+ takže to, co je vidět, povstalo z věcí, které nejsou zjevné.+

4 Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain+ [a] skrze tuto [víru] obdržel svědectví, že je spravedlivý, [neboť] Bůh vydával svědectví+ ohledně jeho darů; a ačkoli zemřel, přece skrze ni mluví.+

5 Vírou byl Enoch+ přenesen, aby neviděl smrt, a nikde nebyl k nalezení, protože ho Bůh přenesl,+ neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbí Bohu.+ 6 Bez víry+ je nadto nemožné líbit se [mu],+ neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je+ a že se stává dárcem odměny*+ těm, kdo ho s opravdovostí hledají.+

7 Vírou Noe,+ potom, co dostal božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo spatřeno,+ projevil zbožnou bázeň a postavil archu+ k záchraně své domácnosti; a touto [vírou] odsoudil svět+ a stal se dědicem spravedlnosti,+ která je podle víry.

8 Vírou Abraham,+ když byl zavolán, poslechl a vyšel na místo, které [mu] bylo určeno, aby je přijal za dědictví; vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.+ 9 Vírou přebýval jako [někdo] cizí v zemi slibu jako v zemi cizí,+ a bydlel ve stanech+ s Izákem+ a Jákobem,+ [kteří byli] spolu s ním dědici téhož slibu.+ 10 Očekával totiž město,+ které má skutečné základy a jehož stavitelem* a původcem je Bůh.+

11 Vírou také Sára+ obdržela sílu k otěhotnění semenem, ačkoli již překročila věkovou hranici,+ neboť toho, kdo dal slib, považovala za věrného.+ 12 Proto také z jednoho [muže],+ z toho, který [byl] skoro mrtvý,+ se zrodily [děti] v množství právě jako hvězdy na nebi a nespočetné jako písek na břehu moře.+

13 Ti všichni zemřeli+ ve víře, ačkoli nezažili [splnění těch] slibů,+ ale viděli je zdaleka+ a vítali* je a veřejně oznamovali, že jsou cizími lidmi a dočasnými usedlíky v zemi.+ 14 Ti, kdo říkají takové věci, totiž dokazují, že s opravdovostí hledají své vlastní místo.+ 15 A přece, kdyby opravdu stále vzpomínali na [místo], z něhož vyšli,+ měli by příležitost se vrátit.+ 16 Ale nyní usilují o lepší [místo], totiž [o to], jež patří k nebi.+ Proto se Bůh za ně nestydí, aby byl vzýván jako jejich Bůh,+ neboť pro ně přichystal město.+

17 Vírou Abraham, když byl zkoušen,+ vlastně obětoval* Izáka, a muž, který rád přijal sliby, se pokoušel* obětovat [svého] jediného zplozeného [syna],+ 18 ačkoli mu bylo řečeno: „Co bude nazváno ‚tvé semeno‘, bude prostřednictvím Izáka.“+ 19 Počítal však, že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých;+ a odtud ho také obrazným způsobem* skutečně přijal.+

20 Vírou také Izák požehnal Jákobovi+ a Esauovi+ ohledně budoucích věcí.

21 Vírou Jákob, když měl zemřít,+ požehnal každému z Josefových synů+ a uctíval, když se opíral* o horní konec své hole.+

22 Vírou Josef, když se blížil jeho konec, se zmínil o vyjití+ izraelských synů a dal příkaz ohledně svých kostí.+

23 Vírou byl Mojžíš tři měsíce po svém narození utajován svými rodiči,+ protože viděli, že malé dítě je krásné,+ a nebáli se králova nařízení.+ 24 Vírou Mojžíš, když dorostl,+ odmítl* být nazýván synem faraónovy dcery+ 25 a zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasné potěšení z hříchu, 26 protože KRISTOVU* pohanu+ považoval za větší bohatství než egyptské poklady; neboť se upřeně díval vstříc vyplacení odměny.+ 27 Vírou opustil Egypt,+ ale nebál se králova hněvu,+ neboť zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.+ 28 Vírou slavil* pasach*+ a postříkání krví,+ aby se ničitel nedotkl jejich prvorozených.+

29 Vírou prošli Rudým mořem jako po suché zemi,+ ale jakmile se toho odvážili Egypťané, byli pohlceni.+

30 Vírou padly zdi Jericha, potom, co byly obcházeny* sedm dnů.+ 31 Vírou nezahynula nevěstka Raab+ s těmi, kdo jednali neposlušně, protože pokojně přijala zvědy.+

32 A co více mám říci? Vždyť mi nevystačí čas, jestliže budu dále vyprávět o Gideonovi,+ Barakovi,+ Samsonovi,+ Jeftovi,+ Davidovi+ i o Samuelovi+ a o [ostatních] prorocích,+ 33 kteří vírou poráželi v boji království,+ docílili spravedlnosti,+ obdrželi sliby,+ zacpávali tlamy lvů,+ 34 zastavovali sílu ohně,+ unikali ostří* meče,+ ze stavu slabosti byli učiněni silnými,+ stávali se statečnými ve válce,+ rozháněli vojska cizinců.+ 35 Ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé;+ ale jiní [muži] byli mučeni, protože nepřijali propuštění nějakým výkupným, aby dosáhli lepšího vzkříšení. 36 Ano, jiní byli zkoušeni posměchem a mrskáním, vskutku ještě více, pouty+ a vězeními.+ 37 Byli kamenováni,+ byli zkoušeni,+ byli rozřezáváni pilou, umírali+ pobiti mečem, chodili v ovčích kůžích,+ v kozích kůžích, zatímco byli v nouzi,+ v souženích+ a špatně se [s nimi] zacházelo;+ 38 a svět jich nebyl hoden. Putovali po pouštích a horách a jeskyních+ a doupatech země.

39 A přece ti všichni, ačkoli obdrželi svědectví prostřednictvím své víry, nezažili [splnění toho] slibu,+ 40 protože Bůh pro nás+ předvídal* něco lepšího,+ aby nebyli učiněni dokonalými+ odděleně od nás.+

12 Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků,*+ odložme také každou zátěž+ a hřích, do něhož se snadno zaplétáme,+ a s vytrvalostí+ běžme závod,+ který je nám předložen,+ 2 přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele*+ a Zdokonalovatele naší víry.+ Pro radost, jež mu byla předložena, snesl+ mučednický kůl,* pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.+ 3 Uvažujte vskutku bedlivě o tom, kdo snášel takové odporující řeči+ od hříšníků proti jejich vlastním zájmům,* abyste se neunavili a neochabli ve svých duších.+

4 Ve svém zápolení proti tomu hříchu jste ještě nikdy neodporovali až do krve,+ 5 ale úplně jste zapomněli na vybídnutí, které vás oslovuje jako syny:+ „Můj synu, nezlehčuj ukázňování od Jehovy* ani neochabuj, když tě vede k nápravě;*+ 6 koho totiž Jehova* miluje, toho ukázňuje; vskutku mrská každého, koho přijímá za syna.“+

7 To, že vytrváváte, je kvůli ukázňování.+ Bůh s vámi jedná jako se syny.+ Vždyť kterého syna otec neukázňuje?+ 8 Jste-li však bez ukázňování, jehož se všichni stali podílníky, jste ve skutečnosti nemanželské děti,+ a ne synové. 9 Mívali jsme ostatně otce, kteří byli našeho těla, aby nás ukázňovali,+ a prokazovali jsme jim úctu. Nemáme se daleko více podřizovat Otci našeho duchovního života* a žít?+ 10 Vždyť oni nás obvykle ukázňovali po několik málo dnů podle toho, co se jim zdálo dobré,+ ale on to činí pro náš užitek, abychom se podíleli na jeho svatosti.+ 11 Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující;+ a přece těm, kdo jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce,+ totiž spravedlnost.*+

12 Proto napřimte svěšené ruce+ a zesláblá kolena+ 13 a stále napřimujte stezky svým nohám,+ aby se chromé nevykloubilo, ale spíše aby se uzdravilo.+ 14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi+ a o posvěcení,+ bez něhož nikdo neuvidí Pána,+ 15 pečlivě dávejte pozor, aby nikdo z vás nebyl připraven o Boží nezaslouženou laskavost;+ aby nevyrazil žádný jedovatý kořen+ a nezpůsobil těžkosti a aby to mnohé neposkvrnilo;+ 16 aby zde nebyl žádný smilník ani žádný, kdo neoceňuje posvátné věci, jako Esau,+ který se vzdal svých prvorozeneckých práv výměnou za jedno jídlo.+ 17 Víte přece, že také potom, když chtěl zdědit požehnání,+ byl zamítnut,+ protože nenašel místo pro změnu smýšlení,*+ ačkoli ji se slzami s opravdovostí hledal.+

18 Nepřiblížili jste se totiž k tomu, co lze nahmatat+ a co bylo zapáleno ohněm,+ a k temnému oblaku a k husté tmě a k vichřici+ 19 a k vřeštění trubky+ a hlasu slov;+ když lidé slyšeli ten hlas, doprošovali se, aby jim nebylo přidáno žádné slovo.+ 20 Příkaz byl pro ně totiž nesnesitelný: „A jestliže se nějaké zvíře dotkne hory, bude ukamenováno.“+ 21 Také ta podívaná* byla tak strašlivá, že Mojžíš řekl: „Bojím se a chvěji se.“+ 22 Přiblížili jste se však k hoře Sion+ a k městu+ živého Boha, k nebeskému Jeruzalému+ a k myriádám* andělů+ 23 ve všeobecném shromáždění*+ a ke sboru prvorozených,+ kteří byli zapsáni*+ v nebesích, a k Bohu, Soudci všech,+ a k duchovnímu životu*+ spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými,+ 24 a k Ježíšovi, prostředníku*+ nové smlouvy,+ a ke krvi pokropení,+ která mluví lépe než Abelova.+

25 Hleďte, abyste se nevymlouvali tomu, kdo mluví.+ Jestliže totiž neunikli ti, kdo se vymlouvali tomu, kdo dával božskou výstrahu na zemi,+ tím více [neunikneme] my, jestliže se odvrátíme od toho, který mluví z nebes.+ 26 Tehdy jeho hlas otřásl zemí,+ ale nyní dal slib a řekl: „Ještě jednou uvedu ve zmatek nejen zemi, ale také nebe.“+ 27 Výraz „ještě jednou“ tedy naznačuje odstranění věcí, jež jsou otřeseny, jako věcí, jež byly učiněny,+ aby zůstaly věci, jež nejsou otřeseny.+ 28 Když tedy máme obdržet království, které nemůže být otřeseno,+ mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme přijatelně prokazovat Bohu posvátnou službu* se zbožnou bázní a s posvátnou úctou.+ 29 Vždyť náš Bůh je také stravující oheň.+

13 Ať zůstává vaše bratrská láska.+ 2 Nezapomínejte na pohostinnost,*+ neboť díky ní někteří nevědomky přijali jako hosty* anděly.+ 3 Chovejte v mysli ty, kdo jsou ve vězeňských poutech,+ jako byste byli spoutáni s nimi,+ a ty, s nimiž se špatně zachází,+ protože i vy sami jste ještě v těle. 4 Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné,+ neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.*+ 5 Ať je [váš] způsob života oproštěn od lásky k penězům,+ zatímco jste spokojeni+ s přítomnými věcmi.+ Vždyť řekl: „Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.“+ 6 Takže můžeme být odvážní+ a říci: „Jehova* je můj pomocník; nebudu se bát. Co mi může udělat* člověk?“+

7 Pamatujte na ty, kteří mezi vámi poskytují vedení,*+ kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede [jejich] chování, napodobujte+ [jejich] víru.+

8 Ježíš Kristus je týž včera a dnes a navždy.+

9 Nedejte se odvést různými a cizími naukami;+ je totiž znamenité, jestliže je srdce upevněno* nezaslouženou laskavostí,+ ne jídlem,+ z něhož nemají žádný prospěch ti, kdo se jím zaměstnávají.

10 Máme oltář, z něhož nemají autoritu jíst ti, kteří konají posvátnou službu* ve stanu.*+ 11 Těla těch zvířat, jejichž krev vnáší velekněz za hřích do svatého místa,* jsou totiž spalována za táborem.+ 12 Proto také Ježíš trpěl za branou,+ aby posvětil+ lid svou vlastní krví.+ 13 Vyjděme tedy k němu za tábor a snášejme pohanu, kterou snášel on,*+ 14 neboť zde nemáme trvalé město,+ ale s opravdovostí hledáme to budoucí.+ 15 Jeho prostřednictvím vždy předkládejme Bohu oběť chvály,+ totiž ovoce rtů,+ které se veřejně hlásí* k jeho jménu.+ 16 A kromě toho nezapomínejte konat dobro+ a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.+

17 Poslouchejte ty, kteří mezi vámi poskytují vedení,*+ a buďte poddajní,*+ protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat;+ aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.+

18 Modlete+ se za nás, neboť důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.+ 19 Ale zvláště vás vybízím, abyste to dělali, abych vám byl o to dříve navrácen.+

20 Kéž BŮH pokoje,+ který přivedl z mrtvých velkého pastýře+ ovcí+ s krví věčné smlouvy,+ našeho Pána Ježíše,+ 21 vás vyzbrojí vším dobrým, abyste činili jeho vůli, a ať v nás koná to, co je příjemné jeho zraku, skrze Ježíše Krista;+ jemuž buď sláva po celou věčnost.+ Amen.

22 Vybízím vás bratři, abyste snesli toto slovo povzbuzení, neboť jsem vám opravdu složil dopis několika slovy.+ 23 Povšimněte si, že byl propuštěn náš bratr Timoteus,+ s nímž vás uvidím, jestliže přijde dost brzy.*

24 Pozdravujte ode mne všechny, kteří mezi vámi poskytují vedení,*+ a všechny svaté. Ti, kdo jsou v Itálii,*+ vám posílají pozdravy.

25 Nezasloužená laskavost+ buď s vámi se všemi.*