Mladí lidé se ptají . . .

Co dělat, když nám jeden z rodičů způsobil ostudu?

JACOBŮV tatínek býval váženým křesťanským dozorcem v jedné africké zemi. Když však opustil Jacobovu matku, aby žil s jinou ženou, byl vyloučen z křesťanského sboru. Všechno se ještě zhoršilo, když začal silně pít. „V tomto stavu,“ vzpomíná Jacob, „chodil do naší školy a uváděl mě do rozpaků před mými učiteli a spolužáky.“a

Jiný africký mladík, kterému budeme říkat David, zažil, že jeho otec byl vyloučen z křesťanského sboru jako nekajícný provinilec. „Nemohl jsem tomu uvěřit,“ říká David. „Vždycky jsem v něm viděl svůj vzor. Nejvíc jsem se bál toho, že s rodinou vyloučeného se nikdo nebude chtít přátelit.“

Jestliže jeden z tvých rodičů vláčí jméno rodiny blátem, protože se chová pohoršlivě nebo je dokonce ve vězení, není nic divného, cítíš-li se zostuzený, pokořený a máš-li strach z budoucnosti. Možná, že se někdy cítíš jako žalmista, který napsal: „Po celý den mám před sebou své pokoření a pokryla mě hanba mého vlastního obličeje.“ — Žalm 44:15.

Kvůli chování svého rodiče se možná ve společnosti přátel a známých cítíš trapně a jsi na rozpacích. Někteří z nich jsou snad v tvé přítomnosti také celí nesví. Krutí mladí lidé možná dokonce nalézají potěšení v tom, že si tě kvůli nepříjemné situaci tvého rodiče dobírají, nebo tě někteří dospělí vážně varují, že bys mohl docela snadno dopadnout také tak.

Není to tvoje vina!

Lidové rčení ve starověku pravilo: „Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby.“ (Ezekiel 18:2, EP) Dnes se mladí lidé také mohou domnívat, že musí jíst ovoce, které je následkem špatného chování jejich rodičů. Když byl Davidův otec vyloučen ze sboru, Davida to velmi ranilo a přemýšlel, zda Bůh netrestá jeho samotného.

Ale bylo to tak? Je pravda, že Bůh izraelský národ varoval, že ‚přivede trest za provinění otců na syny‘. (2. Mojžíšova 20:5) Jednou to například Jehova udělal, když poslal celý národ do vyhnanství do vzdáleného Babylóna. I když to bylo především pro špatné chování dospělých, vyhnanství jistě přineslo těžkosti i izraelským dětem. Bůh však přesto dále projevoval přízeň mladým Izraelitům, například Danielovi a jeho druhům, kteří Jehovu stále věrně uctívali. — Daniel 3:28, 30.

Ačkoli ti tedy odbočení tvého rodiče možná působí hodně žalu a bolesti, nemusíš se bát, že jsi ztratil Boží přízeň nebo požehnání. Uvažuj o Jehovových slovech z Ezekiela 18:14, 17, která navazují na dříve citované rčení o trpkých hroznech: „A pohleď, někdo se stal otcem syna, který stále vidí všechny hříchy svého otce, jež činil, a vidí a nedělá takové věci. . . Sám nezemře kvůli provinění svého otce. Rozhodně zůstane naživu.“

Povšimni si však, že si musíš naplánovat jinou cestu než tu, po níž šel tvůj zatvrzelý rodič, abys zůstal naživu. „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ — Galaťanům 6:4.

Dokaž, že jsi jiný

Uvažuj například o mladém králi starověké Judy, který se jmenoval Josijáš. Jeho otec i děd byli nenapravitelní modláři. Josijáš sám však „činil to, co bylo správné v Jehovových očích“. (2. Královská 21:19, 20; 22:1, 2) Otec krále Ezechjáše, Achaz, byl další král, který dával velmi špatný příklad. Achaz zavřel dveře Jehovova chrámu a předložil své vlastní syny jako oběť pohanskému bohu! (2. Paralipomenon 28:1–3, 24, 25) Ezechjáš však dokázal, že je jiný než jeho otec. Nastoupil na trůn, když mu bylo dvacet pět let, a ihned začal v Judě obnovovat pravé uctívání. — 2. Královská 18:1–5.

Synové Koracha dali podobný příklad. Dříve než izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země, Korach, přední Levita, vedl vzpouru proti Mojžíšovi a Áronovi. Ta však byla rychle rozdrcena, když byli Korach a jeho stoupenci popraveni zemětřesením a ohněm z nebes. Je ale zajímavé, že Korachovi synové přežili. (4. Mojžíšova 26:9–11) Zdá se, že se v tomto povstání nepostavili na otcovu stranu. Korachovi synové se bezpochyby cítili zahanbeni špatným jednáním svého otce. Ale Jehova Korachovým potomkům požehnal, protože lpěli na jeho Zákoně. Slova, která zapsali Korachovi synové, patří k nejkrásnějším pasážím Bible. — Viz Žalm 45, 48, 84, 85, 87 a 88.

Mnoho mladých křesťanů stejně jako Josijáš, Ezechjáš a synové Koracha dokázalo, že se liší od svých svévolných rodičů. Zamysli se nad mladíkem, kterému budeme říkat Max. Jeho rodiče byli kdysi věrnými svědky Jehovy, ale odpadli a stali se odpůrci křesťanství. Při jedné příležitosti nesli transparenty a demonstrovali před místem, kde se konal křesťanský sjezd, kterého se Max účastnil. „Bylo to velmi trapné,“ říká. „Někteří nevěděli, že jsou to moji rodiče, a říkali mi: ‚Viděl jsi ty protivné odpadlíky tam venku?‘“ Max se však nedal na vzpurnou dráhu svých rodičů a za podpory věrných členů rodiny a jiných křesťanských přátel byl schopen se vyrovnat s pocity rozpaků a studu.

Max, Jacob i David (o nichž byla zmínka dříve) se však povznesli nad situaci ve své rodině. Všichni v současné době slouží v jedné z odboček Společnosti Strážná věž v Africe. „Vím, že se v budoucnosti mohu stále setkávat s potížemi od rodičů,“ říká Max, „ale vím také, že budu-li spoléhat na Jehovu, dá mi sílu, abych vytrval.“

Jak se vyrovnat s emocemi

Obzvlášť možná potřebuješ pomoc, aby ses vyrovnal se stresem, který je vyvolán ostudným chováním jednoho z rodičů. „Když vidím matku [opilou],“ napsala patnáctiletá Charmaine, „je to, jako by ve mně něco umíralo. . . Velmi se rozzlobím. . . Moji přátelé se nikdy nesmějí dovědět o problému mé matky, protože ještě mám svou hrdost.“ (Alcohol Abuse—The Incredible Lie! [Zneužití alkoholu — neuvěřitelná lež!] od Henriho Naudé) Jedno přísloví nám však připomíná, že „sdělená bolest je poloviční bolest“. Za prvé, o problému tvého rodiče se možná stejně bude vědět. Proč z toho tedy dělat nějaké nevyslovitelné tajemství? A přestože je rozumné někde zachovat diskrétnost — má nějakou cenu nechat v sobě narůstat pocity nepřátelství? Nepomohlo by, kdybys našel zralého křesťana, jemuž se můžeš svěřit? Tak by se ti mohlo dostat dobrých slov povzbuzení. — Přísloví 12:25; 16:24.

Pamatovat na biblické zásady je další účinný způsob, jak se vypořádat s negativními pocity. Jacob připouští: „To, co dělal můj otec, způsobilo, že jsem ho začal nenávidět.“ Ale nenávist ani nezlepší situaci, ani není v souladu s příkazem Bible ctít svého otce a matku. (Efezanům 6:1–3) Místo abys nenáviděl svého rodiče jako člověka, měl bys mít zdravou nenávist ke špatným věcem, které dělá. (Srovnej Přísloví 8:13; Judu 23.) Je dokonce správné svévolného rodiče poslouchat a prokazovat mu úctu. To, že budeš i nadále prokazovat a vyjadřovat lásku, možná tvého rodiče přiměje, aby učinil potřebné změny.

Mladý Jacob měl další obvyklý problém — sklon srovnávat se s ostatními mladými, kteří měli lepší podmínky. Uvědomil si však, jak je takové uvažování neplodné. „Než se stále zabývat takovými myšlenkami,“ říká Jacob, „je užitečnější soustředit se na to, jak situaci zvládnout.“ Jacob zjistil, že mu velmi pomáhá, když čte biblickou literaturu a rozjímá o životní dráze věrných křesťanů.

Jako užitečné se může ukázat také blízké společenství s křesťanským sborem. Můžeš tam najít duchovní „bratry a sestry a matky“. (Marek 10:30) Mladý David se bál, že se mu kvůli otcovu odnětí pospolitosti budou členové sboru vyhýbat. Zjistil ale, že jeho obavy byly naprosto neopodstatněné. Říká: „Ve sboru jsme se nemuseli cítit jako vyděděnci, jak jsem se původně obával. Přátelé k nám chodili i nadále. To všechno mě přesvědčilo, že sboru na nás opravdu záleží.“

Je nepochybné, že mít svévolného rodiče může být bolestivé a ničivé. Ale nemusíš zoufat. Přemýšlej o zkušenostech těch, o kterých zde byla zmínka. Hledej pomoc u milujících přátel. Nebuď ke svým rodičům neuctivý, tvoje věrné chování je nakonec může pohnout k tomu, aby se změnili. (Srovnej 1. Petra 3:1, 2.) Ať se stane cokoli, pamatuj, že tvé postavení před Bohem nezávisí na chování tvých rodičů. Závisí na tobě!

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 20]

Nemusíš následovat vzpurnou cestu svých rodičů