Opeřený klaun z Viktoriina jezera
Od dopisovatele Probuďte se! v Keni
NAŠE loď klouže po klidných vodách Viktoriina jezera, když to náhle spatříme. V hlavní vidlici starého stromu, jenž se sklání nad jezerem, je zaklíněno veliké ptačí hnízdo. Má průměr 1,8 metru, a tak je dost velké na to, aby vyvolalo strach, že v něm určitě musí přebývat nějaký tvor podobný pterodaktylovi.
Přesto jsme rozhodnuti, že si hnízdo prohlédneme. Přivazujeme tedy naši loď k velkému kameni u paty masívního stromu a všichni šplháme nahoru k vidlici, abychom si hnízdo prohlédli zblízka. Všichni, to znamená všichni kromě našeho veslaře. Lidé, kteří žijí v okolí jezera, se vyhýbají veškerému kontaktu s tvorem, na kterého jsme se šli podívat. Dokonce i jeho jméno zní hrozivě — kladivouš takatra!
Když se přiblížíme k hnízdu, vidíme, že se nepodobá žádnému, které jsme dosud viděli. Páru kladivoušů zabere tři až čtyři dny horečnaté práce, než položí pouhé „základy“ svého domu — poněkud nedbale zbudovanou plošinu ve tvaru talíře. Skládá se z rákosu, klacíků a slámy. Po skončení této etapy stavby ptáci vztyčí kruhovou zeď a odzadu potom začnou se stavbou střechy. Jakmile je střecha do poloviny hotová, samice se již cítí jako doma. Zůstane v hnízdě, zatímco samec shání další stavební materiál.
Když je dokončena přední veranda, ptáci ji obkládají blátem, stejně jako vnitřní místnost. Na stěny a střechu pak přidávají rozličný volný materiál, aby hnízdo bylo vodotěsné a teplé. Nakonec svůj domov „ozdobí“. Na vrchol hnízda umístí plechovky, hadí kůže, hadry — skutečně všechno, co mohl samec najít. Celá stavba trvá pět nebo šest týdnů.
Naše prohlídka hnízda je skončena, nastupujeme zpět do lodi a čekáme. Netrvá dlouho a kladivouš je zde v celé své nádheře. Přistál rovnou na střeše. K našemu překvapení to však není ptačí obr. Je sotva 56 centimetrů dlouhý, tmavě hnědý a není na něm nic zvláštního. Samozřejmě kromě jeho hlavy. Těžký zobák a velká chocholka na temeni propůjčují hlavě vzhled kladiva. Odtud jeho jméno kladivouš.
Kladivouš brzy začíná s vystoupením, kterým si vysloužil pověst opeřeného klauna. Vydává pronikavý zvuk a začíná tančit a skákat dokola. Náhle se objevuje jeho družka, skáče mu na záda a připojuje se ke komickému baletu. Ptačí vystoupení však ještě není u konce. Kladivouš nyní střemhlav slétne ze svého jezerního sídla a přistane na zádech spícího hrocha. Když se hroch pohne, zvíří bahno na dně jezera. Vyrušené žáby plavou k hladině — a tam je zhltne kladivouš. K jídelníčku kladivouše také patří drobné rybky, červi, hmyz a korýši.
Ať tedy považujete kladivouše za klauna, nebo za mistra stavitele, je to okouzlující pták a další příklad nezměrné obrazotvornosti našeho Stvořitele.
[Obrázek na straně 31]
Kladivouš a jeho hnízdo