Od našich čtenářů

Chudoba na Západě Jeden z článků v rubrice „Pozorujeme svět“ („Chudé děti v Americe“) ve vydání z 22. prosince 1992 říkal: „Spojené státy, jedna z nejbohatších zemí, jsou domovem některých z nejchudších dětí světa.“ To je zavádějící. V mnoha zemích jsou chudé děti, které by většinu amerických chudých dětí považovaly za boháče. Je to skutečně tragédie, že mnoho dětí v Americe trpí. Ale vzhledem ke všem prostředkům, které jsou dostupné, je to způsobeno hanebnou nedbalostí jejich rodičů.

W. H., Spojené státy

Ačkoli i ve Spojených státech je možné vidět mnoho extrémních případů chudoby, neměli jsme v úmyslu říci, že životní úroveň těch, kdo jsou považováni za chudé v této zemi, je obecně stejná jako životní úroveň zbídačených lidí v jiných zemích. Skutečnost, že v tak bohaté zemi existuje chudoba v jakékoli podobě, je znepokojivá. Ano, některé děti skutečně trpí kvůli nedbalosti rodičů. Avšak mnoho rodičů nemá ani schopnosti, které by potřebovali ke zlepšení své situace, ani přístup k prostředkům, ze kterých se těší jiní. — VYD.

Násilí v rodinách Chtěla bych Vám moc poděkovat za články „Skončí někdy násilí v domovech?“ (8. února 1993) Posledních deset let svého 22letého manželství jsem doma snášela násilí. Nejhorší je psychologické týrání. Rafinovaně, ale systematicky se vaše osobnost deformuje až do té míry, že už nejste schopni požádat o pomoc. Dosáhla jsem dokonce bodu, kdy jsem uvažovala o sebevraždě. Nakonec jsem svého manžela opustila a teď žiji sama. Ale články ve Vašem časopise mě posílily a utěšily.

B. S., Německo

Moje matka je obětí tělesného týrání ze strany mého otce, a my tři děti jsme z toho zoufalé. Pokaždé, když matku bije, je to, jako kdyby bil nás. Málokdo skutečně chápe, co to znamená žít v rodině, kde převládá násilí a nenávist, kde už není žádné porozumění a láska. Povzbuzuje nás vědomí, že nám někdo rozumí.

T. G. D. A., Itálie

Je velmi povzbudivé vidět, že se o této otázce mluví otevřeně. Vydržela jsem čtrnáct let s manželským druhem, který byl hrubý, a přesto se prohlašoval za křesťana. Často jsem slýchala, že se musím snažit, abych ho nerozzlobila. Ale to žádal o nemožné! Nakonec jsem ho musela opustit. Děkuji Vám za články; byly povzbudivé a mohou pomoci lidem, které nikdo neudeřil, nekopl nebo na ně neplivl, aby porozuměli tomu, jaké citové šrámy neseme.

L. T., Spojené státy

Články se dotkly srdce mnoha žen, které se cítí osamělé a odstrčené; pocit strachu a hanby nám nedovolí promluvit. Pomohli jste nám porozumět tomu, že si to nepůsobíme samy, ačkoli takový názor se nám snažili vnutit.

B. A., Spojené státy

Už uplynulo několik týdnů od doby, kdy přišel v poště můj výtisk Probuďte se! Musela jsem se hodně modlit, abych časopis jen vyndala z obalu, a trvalo to několik dní, než jsem se nakonec přiměla, abych ho přečetla. Moc Vám děkuji, že jste se zaměřili na tuto otázku. Byla jsem obětí domácího násilí. Jednou mě můj manžel surově zbil, když jsem spala; na oddělení plastické chirurgie mi museli srovnat lícní kosti. S pomocí policie a jedné laskavé křesťanské rodiny, která žije nedaleko, se mi od manžela podařilo utéci. Byl odsouzen k několika měsícům vězení. Já jsem znovu vdaná za výborného křesťanského muže.

P. H., Spojené státy