Když násilí zasáhne domov

„Násilí mezi lidmi — ať už je to facka nebo úder, bodnutí či výstřel — se vyskytuje v rodinném kruhu častěji než kdekoli jinde v naší společnosti.“ — Behind Closed Doors (Za zavřenými dveřmi).

PROJDĚTE se po kterékoli ulici v Americe. V každém druhém domě se tento rok nejméně jednou vyskytne nějaká forma domácího násilí. A v jedné ze čtyř domácností se bude často opakovat. Je ironií, že mnozí lidé, kteří se bojí chodit v noci po ulici, jsou ve větším nebezpečí doma.

Násilí v rodině však není pouze americkým jevem. Lze je pozorovat na celém světě. V Dánsku například ke dvěma vraždám ze tří dojde v rodině. Průzkum v Africe ukázal, že — podle toho, o kterou zemi jde — je 22 až 63 procent všech vražd spácháno v rodině. A v Latinské Americe je mnoho lidí, zvláště žen, ponižováno, týráno nebo zabito „chlapáckými“ muži.

V Kanadě zemře rukou svých manželů nebo druhů asi sto žen každý rok. Ve Spojených státech, které mají skoro desetkrát více obyvatel než Kanada, je každoročně zabito svým manželem nebo přítelem kolem 4 000 žen. Dále je každý rok zabito 2 000 dětí svými rodiči a stejné množství rodičů je zabito svými dětmi.

Na celém světě tedy manželé týrají své manželky, manželky bijí své manžely, rodiče bijí své děti, děti napadají rodiče a k sobě navzájem se chovají násilnicky. „Nejvíce hněvu a násilí v životě zažijí dospělí lidé od svých pokrevních příbuzných,“ prohlašuje se v knize When Families Fight (Když se v rodinách bojuje), „a tento hněv je mnohem silnější, než jaký zakusí v jakémkoli jiném vztahu.“

Rodinná válka

Týrání manželského partnera: Manželé příliš často pokládají manželskou smlouvu za oprávnění tlouci svou manželku. Ženy sice také bijí muže, ale zranění, která způsobí, obvykle nejsou tak vážná, jako když muži bijí své ženy. Časopis Parents uvádí: „Více než devadesát pět procent hlášených případů [těžkého] týrání partnera se týká mužů, kteří bijí své manželky.“

Jedna newyorská okresní prokurátorka prohlásila: „Násilí vůči ženám dosahuje v americké společnosti epidemických rozměrů. FBI odhaduje. . ., že ročně je zbito až 6 miliónů žen.“ Přestože se počet případů mění od země k zemi, zprávy ukazují, že bití ženy mužem je epidemií v mnoha zemích, a možná ve většině zemí.

Odhaduje se, že ve Spojených státech „jedna z deseti žen bude manželem v průběhu manželství nebezpečně napadena (úderem, kopancem, kousnutím nebo ještě horšími způsoby)“. Pokud by se vzaly v úvahu i méně závažné případy, pak „jedna ze dvou žen ve Spojených státech zažije domácí násilí,“ prohlašuje časopis Family Relations.

Newyorská okresní prokurátorka dokonce říká, že se došlo k závěrům, že „bitím manželky bylo způsobeno mnohem více zranění, která si vyžádala hospitalizaci, než všemi znásilněními, přepadeními a autonehodami dohromady“.

Dr. Lois G. Livezeyová připomíná: „Je jasné, že násilí vůči ženám a násilí uvnitř rodin je běžnou záležitostí, že pachateli. . . jsou normální lidé. . . Ve všech rasách a společenských vrstvách je to vážný problém.“

Někdy oběti obviňují z týrání samy sebe, a tak se vytrácí sebeúcta. Časopis Parents vysvětluje: „Taková žena, která postrádá sebedůvěru a která si neváží sama sebe, se nechává týrat. . . Typické pro takovou ženu je, že se bojí plánovat a jednat ve svůj prospěch.“

Násilí mezi manželi má také škodlivý účinek na děti. Učí se, že násilí lze používat k manipulaci s druhými lidmi. Některé matky dokonce uvedly, že jejich děti používají hrozby typu: „Řeknu tátovi, aby tě praštil“, aby si vynutily to, co chtějí.

Týrání dětí: Milióny dětí jsou každoročně vystaveny nepřiměřeným tělesným trestům, které mohou způsobit vážná zranění, zmrzačení nebo smrt. Odhaduje se, že na jeden hlášený případ připadá 200 případů nehlášených. „Domov je často pro děti tím nejnebezpečnějším místem,“ prohlašuje se v knize Sociology of Marriage and the Family (Sociologie manželství a rodiny).

Univerzitní profesor John E. Bates tvrdí, že týrání je nejsilnějším vlivem, který určuje, jak se bude dítě později v životě chovat. Dr. Susan Forwardová říká: „Zjistila jsem, že žádná jiná událost v životě tolik nepoznamená sebeúctu lidí a nevede k tak velkým citovým problémům v dospělosti.“ Dokonce již u čtyřletého nebo pětiletého dítěte lze pozorovat známky agrese v náročných situacích. U těchto dětí je v dospívání vyšší procento zneužívání drog a alkoholu, psychóz, opožděného vývoje a kriminality.

Je pochopitelné, že mnoho dětí, s nimiž se špatně zachází, má v srdci hněv vůči rodiči, který je týrá. Často se však i na toho rodiče, který je netýrá, zlobí za to, že násilí připouští. V očích dítěte může rodič, který mlčky přihlíží, být spolupachatelem.

Týrání starších lidí: Odhaduje se, že asi patnáct procent starších lidí v Kanadě snáší tělesné či psychické týrání od svých dospělých dětí. Jeden lékař předpovídá, že „situace se může jedině zhoršovat s tím, jak bude populace stárnout a jak bude narůstat finanční i emocionální břemeno, které jejich děti nesou“. Podobné obavy lze cítit po celém světě.

Starší lidé se často zdráhají týrání ohlásit. Mohou být závislí na tom, kdo je týrá, a proto se rozhodli žít dále v úděsných podmínkách. „Příště“, to je stále stejná odpověď, již jedna starší žena dává na otázku, kdy oznámí úřadům jednání svého syna a snachy. Tloukli ji tak surově, že strávila měsíc v nemocnici.

Týrání sourozenců: Je to velmi rozšířená forma násilí v rodině. Někteří lidé to zlehčují slovy: „Kluci jsou zkrátka kluci.“ Podle jednoho průzkumu se více než polovina sourozenců dopustila jednání, které bylo tak závažné, že kdyby to udělali někomu mimo rodinu, vedlo by se trestní stíhání.

Mnozí lidé se domnívají, že právě týrání sourozencem učí dítě modelu chování, který si odnese do dospělosti. Pro pozdější týrání v manželství to může být dokonce důležitějším faktorem než to, že dítě vídalo násilí mezi rodiči.

Nebezpečné bojiště

Jeden odborník ve výzkumu práva odhadl, že policii daleko častěji volají k rodinným konfliktům než ke všem ostatním trestným činům dohromady, a tvrdí, že při takových příležitostech bylo zabito více policistů než u kterýchkoli jiných zásahů. „U vloupání víme alespoň s čím počítat,“ řekl jeden policista. „Když však vejdeme do něčího domu. . ., nikdy nevíme, co se stane.“

Americká výzkumná skupina, která se zabývala násilím v rodině, uzavřela jednu rozsáhlou studii tak, že kromě armády v době války je rodina tou nejnásilnější společenskou jednotkou, kterou máme.

Co je příčinou násilí v rodině? Skončí někdy? Dá se vůbec omluvit? Následující článek bude zkoumat tyto otázky.

[Praporek na straně 4]

„Násilí vůči ženám dosahuje v americké společnosti epidemických rozměrů.“ — Okresní prokurátorka

[Praporek na straně 5]

„Domov je pro děti často tím nejnebezpečnějším místem.“ — Sociology of Marriage and the Family