Vánoce — Stojí více, než si myslíte?

„MAMI, tati —, že Santa Claus opravdu existuje?“ To je okamžik pravdy, kterého se mnozí rodiče obávají. Sedmiletý Jimmy má v očích zklamání smíšené s bolestí, když naléhavě žádá o ujištění, že smyšlená postava, která přinesla všechny tyto nádherné dárky, opravdu existuje — a že mu jeho rodiče nelhali.

Jak se ukázalo, malý chlapec v sousedství odhalil tu hroznou pravdu, a Jimmyho rodiče se tak ocitli v této trapné situaci. Možná jste v dětství zažili něco podobného.

Dnešní oslavy svátků jsou něčím víc než jen pouhým náboženským zvykem. Vánoce jsou, jak se zdá, přijímány v některých zemích, kde by to člověk nečekal. Japonci, buddhisté, afričtí animisté, američtí Židé a singapurští muslimové — ti všichni bez rozdílu otevřeli dveře kulatému, červeně oděnému muži, který nosí dárky. Jeden náboženský představitel se zeptal: „Nestaly se vánoce celosvětovým svátkem, který slaví všichni?“

V očích mnoha lidí svlékly vánoce svůj západní „křesťanský“ kostým a staly se okouzlující dobou veselé zábavy pro všechny lidi. Ve středu oslav jsou děti. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že bez magického vzrušení, které se pojí s tímto svátkem, není život dítěte úplný. Zdá se, že vánoce mají pevné místo v životě. Vánoce jsou středem školního rozvrhu. Televize je oslavuje. Jsou ozdobou nákupních středisek a obchodních domů. Rodiče investují do vánočních oslav mnoho času a peněz. Existuje však — kromě běžného dopadu v podobě tíživých dluhů — větší cena, kterou možná platí vaše rodina?

Mýtus o Santa Clausovi — Zklamání důvěry?

„Nevěřím, že je Bůh,“ řekl sedmiletý John své matce. Článek ve World Herald vysvětluje proč: „John se zřejmě o něco dříve v ten den dověděl, že Santa Claus není skutečný. Možná, že Bůh také není skutečný, řekl své matce.“ Když v pětadvaceti letech vzpomínal John na své dávné zklamání, řekl: „Myslím si, že když rodiče řeknou dětem, že Santa Claus je skutečný, je to zklamání důvěry.“

Co dělat v takové ožehavé situaci? Mezi odborníky na problematiku dětského věku není jednota. Jeden z nich vybízel rodiče, aby pravdu řekli dětem ve věku šesti nebo sedmi let, a varoval, že pro psychiku dítěte „může být opravdu škodlivé, jestliže rodiče dále podporují tuto smyšlenku“.

Doktor Paul Ekman ve své knize Why Kids Lie—How Parents Can Encourage Truthfulness (Proč děti lžou — Jak mohou rodiče podporovat pravdomluvnost) uvádí: „Není pochyb o tom, že jako rodiče máte na své děti významný vliv pokud jde o postoje, přesvědčení a protispolečenské jednání, jako je lhaní a podvádění.“ Paul Ekman pokračuje: „Jestliže byla lhaním zklamána důvěra, vztahy možná nejsou, jako bývaly. Ztracenou důvěru je obtížné obnovit, a někdy ji nelze obnovit vůbec.“ Proč pokračovat v klamání, pokud jde o dárky k svátkům?

Jeden výzkumný pracovník zabývající se problémy dětí prohlásil: „Myslím, že děti jsou mnohem více zraněny zjištěním, že jim rodiče lžou a podvádějí je, než zjištěním, že Santa Claus není skutečný.“ Profesorka filozofie doktorka Judith Bossová tvrdí: „Záměrem dospělých . . . je úmyslně podvádět děti ohledně podstaty Santa Clause . . . Když dětem říkáme, že Santa Claus je skutečný člověk, nezaměstnáváme tím dětskou představivost. My jim prostě lžeme.“

Pokud jste rodičem, je ve vašich rukách gigantický úkol — vychovat láskyplné, šťastné děti ve světě, ve kterém od útlého dětství poznávají, že lidem nelze důvěřovat. „Nemluv s cizími lidmi.“ „Nemůžeš věřit všemu, co říkají v televizních reklamách.“ „Řekni, že maminka není doma.“ Jak se dítě naučí, komu důvěřovat? V knize How to Help Your Child Grow Up (Jak pomoci svému dítěti, aby dospělo) se říká: „Malé děti si musí brzy uvědomit, jak nezbytná a krásná je poctivost, odvaha a čestné jednání s druhými; a domov je místo, kde tyto věci mají svůj počátek.“

Dokonalá rodina samozřejmě neexistuje. Spisovatelka Dolores Curranová se nicméně rozhodla, že zjistí, jaké jsou znaky silných rodin. Požádala 551 odborníků v různých oblastech rodinných otázek, aby vybrali nejdůležitější hlediska. Výsledky spisovatelčina zkoumání uvedené v knize Traits of a Healthy Family (Rysy zdravé rodiny) ukazují patnáct nejdůležitějších rysů, které odborníci vybrali. Rys číslo čtyři byl „pocit důvěry“. „Ve zdravé rodině,“ říká autorka, „je důvěra pokládána za drahocenné vlastnictví, pečlivě rozvíjené a pěstované tím, jak rodiče společně s dětmi procházejí různými etapami rodinného života.“

Rodiče udělají dobře, když se zeptají: ‚Stojí opakování smyšlenky o Santa Clausovi za to, abych ztratil důvěru a spolehnutí, které ve mne dítě má?‘ Pokud rodiče ztratí důvěru svých dětí, může se stát, že ji už nezískají zpět. Je ještě jiná skrytá cena, která se platí za vánoce?

Příliš mnoho dárků?

„Začněte dávat dítěti od útlého mládí všechno, co chce. Tak dítě vyroste v přesvědčení, že mu svět dluží vše, co potřebuje k životu,“ říká brožura 12 Rules for Raising Delinquent Children (12 zásad pro to, abyste vychovali delikventní dítě). Přílišné zdůrazňování hmotných věcí může být opravdu škodlivé.

Spisovatelka a matka Maureen Orthová se ptá: „Jak můžeme v našich dětech vypěstovat hodnoty a charakter v hmotařském světě, jako je ten náš, kde jsou, často nevědomky, tolik oslavovány konzumní postoj a chamtivost?“ V článku „Dar nic nedávat“ si posteskla: „Naši malí tyrani jsou přesvědčeni, že dárky jsou každodenní věcí — podobně jako se doručuje pošta.“ Je tohle opravdu poselství vánoc?

A co rodiny, které si prostě nemohou dovolit drahé dárky, které se prodávají jako naprostá vánoční nutnost? Jak se cítí tyto děti, když slyší, že Santa Claus obdarovává pouze hodné děti? A co mladí lidé v rozvrácených rodinách, kteří si v době svátků bolestně uvědomují trhlinu, jež v rodině vznikla?

„Příliš často se vyvrcholením svátečního setkání stane rozbalování dárků,“ říkají noviny The New York Times. „Tento důraz na dárky dětem ukazuje, že dárky jsou to, kvůli čemu se rodina sešla, a připravuje tím půdu pro budoucí zklamání.“

Motivací, která ještě mnohem více podněcuje k prokazování dobra, je láska. Glenn Austin, autor knihy Love and Power: Parent and Child (Láska a moc: Rodič a dítě), uvádí: „V harmonických rodinách, kde dítě svého rodiče miluje a váží si ho, se dítě snaží jednat způsobem, který se rodiči líbí, a to proto, aby mu udělalo radost.“ Svědkové Jehovovi se velmi namáhají, aby doma vytvářeli takovou vřelou zpětnou vazbu lásky. Navíc jsou děti svědků Jehovových vedeny k tomu, aby znaly a milovaly Jehovu, Boha, kterému slouží. V jejich životě to je opravdu mocnou silou k prokazování dobra! Nepotřebují žádnou smyšlenou postavu, která by dobré skutky vymáhala.

Svědkové Jehovovi své děti opatrují jako dar od Boha. (Žalm 127:3) A tak, místo aby čekali na určité datum, které určuje, že se mají dávat dary, mohou tito rodiče obdarovávat své děti během celého roku. V takových případech je těžké říci, kdo je více nadšen — zda překvapené děti, či jejich rodiče, kteří z toho mají radost. Dítě ví, od koho dar dostalo. Dále rodiče, kteří jsou svědky Jehovovými, jsou povzbuzováni, aby často dávali jako dárek svůj čas. Když se například malé děvčátko cítí smutné nebo osamělé, může se pokoj plný panenek vyrovnat několika chvilkám, kdy schoulené v maminčině náručí poslouchá maminčino vyprávění o tom, jak byla malá? Naučí se kluk, jak být mužem, díky skříni plné basketbalové výstroje, anebo spíš díky dlouhým, příjemným rozhovorům s tátou, když se jdou spolu projít?

Pěstování takové blízkosti může být v životě ochranou. Odborníci na problematiku dětského věku zjistili, že když začne vznikat pověstná generační propast, mladý člověk začíná být silněji ovlivňován vrstevníky. Špatné chování mladistvých a zhoršení postoje k dospělým jdou ruku v ruce. „Ti mladí, kteří si však zachovali příznivý pohled na otce a na dospělé všeobecně, se nepřipojili ke špatnému chování svých vrstevníků.“

Svědkové Jehovovi bývají někdy kritizováni za to, že se nepodílejí se svými rodinami na svátečním veselí. Může se zdát, že děti svědků Jehovových jsou ochuzeny o tuto mimořádnou zábavu. Tito upřímní rodiče a děti však mají přesvědčivé biblické důvody, proč se na svátcích nepodílet. (Podívejte se laskavě na stránky 11–14.) A tito mladiství si vytvářejí silné morální vazby, takže odolají nátlaku vrstevníků, který láme vůli jiných mladistvých. Rostoucím přívalem špatnosti se odplavuje morálka. Nemravný sex, drogy, násilí, alkohol, kulty, zneužívání dětí — velmi mnoho nebezpečí ohrožuje zranitelné mladé lidi.

Jak mohou rodiče uchránit děti před tímto stálým nebezpečím? Od dětství dostávají děti svědků důsledné školení, aby lnuly k pevným mravním zákonům Bible. Milující rodiče jim pomáhají, aby pochopily Boží názor ne pouze na svátky, ale na všechny oblasti života. Poslušnost, kterou projevují svému Bohu, pramení z lásky a úcty k němu, i když to znamená lišit se. Představte si, jak je to musí připravit na dobu úspěšné dospělosti! Jestliže dítě ve třídě plné vrstevníků, kteří dělají to, co se jim zdá jako velká zábava, se postaví za to, o čem je přesvědčeno, že je správné, o kolik lépe je později schopno odolat pokušení dalších zdánlivě zábavných věcí — drog, předmanželského sexu a jiných škodlivých svodů.

Děti svědků Jehovových mohou rozvíjet mravní sílu, o jakou jiné děti možná přicházejí.

„Mnohé z dětí, které jsem sledoval, nemají žádnou víru,“ uvádí harvardský výzkumný pracovník doktor Robert Coles. „Ztratily všechno, kromě zájmu o sebe, a toto zaměření každým dnem sílí následkem toho, jakým způsobem jsou vychovávány.“

Jeden dětský lékař popisuje rodinu, která se lišila: „Chtějí mít děti, které mají zájem o druhé, které dávají kousek ze sebe . . . Žijí prostším způsobem života . . ., mají však něco jiného. Neumím to označit lépe než jako spokojenost.“

Dolores Curranová uvádí, že základem štěstí je oceňovaná služba pro druhé. „Pro některé rodiny v naší zemi [Spojených státech] — skutečně musím říci, že pro většinu — jsou úspěch a získání vysoké životní úrovně hlavním cílem.“ Ale „rodiny, kde se předpokládá, že jednotliví členové mohou a chtějí mít zájem o druhé, budou těmi zdravými rodinami, které si cení služby druhým . . . Když děti z těchto rodin vyrostou, díky zkušenostem v rodině mají sklon být starostlivými a zodpovědnými lidmi.“ Paní Curranová zaznamenala mezi úspěšnými rodiči „návrat k hodnotě, kterou je hledání radosti v lidech a dávání spíše než kupování, získávání a konzumování.“

Vynikající odborník v dávání to vyjádřil jinými slovy, „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35) Rodiny svědků jsou živým důkazem pravdivosti tohoto prohlášení Ježíše Krista. Podobně jako on, také svědkové soustředí svůj život na křesťanskou službu. Někteří lidé mají možná pocit, že mladí svědkové jsou využíváni a nuceni, aby doprovázeli své rodiče ve službě dveře ode dveří. Právě naopak, oni se z příkladu svých rodičů učí, jak projevovat lásku svým bližním, když bez zábran předávají svým bližním dobrou zprávu o Božím Království. — Matouš 24:14.

‚Neomezuje to děti?‘

Není ale přísná náboženská výchova omezením pro děti? Není lepší nechat každého, aby udělal rozhodnutí ohledně náboženství, až dospěje? To je možná zásada číslo tři z brožury 12 Rules for Raising Delinquent Children: „Nikdy mu neposkytujte žádné duchovní školení. Vyčkejte, až mu bude jednadvacet, a pak ho nechte, aby ‚se rozhodlo samo‘.“

Podle doktora Colese se však základní mravní smysl dítěte začíná vytvářet již ve věku tří let. „U dítěte se vyvíjí smysl pro mravnost. Dokonce si myslím, že je to dáno Bohem, že je zde touha po mravním řádu.“ To je pro vštěpování skutečných mravních hodnot rozhodující doba. Je to například doba, kdy je třeba svým příkladem učit o hodnotě pravdomluvnosti v protikladu ke lži. Bible vyzdvihuje důležitost výchovy během mládí: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ — Přísloví 22:6.

Dolores Curranová uvádí: „Nelze očekávat, že bez pomoci budou dnešní děti morální . . . Lidé, kteří se účastnili mého průzkumu, tvrdí, že čím je rodina zdravější, tím vyvinutější je smysl dětí pro to, co je správné a nesprávné.“

Jeden sociální pracovník, který reagoval na průzkum Dolores Curranové, pozoroval: „Existuje zde nepopiratelné jádro síly, kterou dává rodinám náboženská víra.“ O rodinách, kde je společné náboženské jádro, spisovatelka Curranová říká: „Víra v Boha hraje základní úlohu v každodenním rodinném životě. Náboženské jádro posiluje systém rodinných jistot. Rodiče cítí silnou odpovědnost, aby předávali svou víru, ale dělají to pozitivním a cílevědomým způsobem.“

Pomozte svým dětem, aby cítily k Bohu lásku

Poukazujte svým dětem na dary od Boha, které jim přinášejí takovou radost. Lehněte si do trávy a zkoumejte s nimi drobounký kvítek, který je tak důmyslně vytvořen. Pozorujte slunéčko sedmitečné, které se objevuje v travnaté džungli, šplhá na vršek listu trávy, roztahuje své jasně červené krovky s černými tečkami a odlétá. Ať zažijí div, který bere dech, když náhle sedne na ruku motýl, zvedá a spouští svá zářivě žlutá křídla, krátce odpočívá a vyhřívá se na slunci. Otočte se na záda, abyste viděli načechrané bílé mráčky plující nad hlavou a pozorujte, jak se na obloze mění z lodí v koně a v zámky. Stále ukazujte svým dětem, že ten, kdo dává takové dary pro radost, je náš Stvořitel, Bůh.

A dává nám mnohé jiné dary — třeba kotě, jehož hravé dovádění s listem vyvolává záchvaty smíchu, nebo chlupaté štěňátko, které na nás „útočí“, potřásá hlavou, zlověstně vrčí, když nás tahá za rukáv, nicméně bez přestání po celou tu dobu přátelsky vrtí ocáskem. Nebo dovádění v příboji oceánu, výstupy na hory nebo bázeň vzbuzující pohled na nebe plné hvězd, jež se třpytí a svítí vysoko nad hlavou. Vědět, že tyto a nesčetné další dary jsou od Toho, kdo nám dal život, moci mu za tyto dary poděkovat, cítit vděčnost za to, že ho známe — to všechno nám přináší radost a zrcadlí hlubokou lásku a ocenění pro něho.

A konečně, v domácím prostředí spousta objetí a polibků od tatínka a maminky pomůže dětem, aby každý den měly hřejivý pocit pohody, bezpečí a vděčnosti. Pomáhejte jim pěstovat si víru v Jehovu tím, že odmítnete ještě větší lež, než je ta o červeně oblečeném Santa Clausovi. Totiž lež o tom, že všechny tyto úžasné dary od Boha se objevily zkrátka náhodou, že se prostě vyvinuly — podvod, který se vyučuje bez toho, že by byly vědecké doklady; který není podložen žádnou vědeckou metodou a je udržován pouze tím, že se dogmaticky opakuje znovu a znovu, opět a opět, proto, aby naplnil mysl mladých lidí.a

Společně s dětmi se často modlete k největšímu z Dárců — při jídle, při čtení jeho Slova, na konci dne. Vychovejte vděčné dítě, a tento smysl pro ocenění prosvětlí každý zážitek v jeho životě. Vyroste ve šťastného dárce a bude tak napodobovat pravého Boha a rodiče, které miluje. Štěstí pak přijde ne podle předem daných dnů v kalendáři, ale při spontánních chvílích nezkalené radosti ze života. „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ — Žalm 144:15.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Jedním z nejlepších darů, jaké můžete dát svým dětem, je čas