Naučil jsem se nenávidět to, co jsem miloval

Rvát se, to byl můj život. Líbilo se mi, když jsem mohl svého protivníka vší silou udeřit a vidět ho, jak mi padá k nohám. Byl jsem vzrušen, když jsem stál uprostřed ringu a slyšel hlasatele, jenž jako vítěze zápasu oznamoval mé jméno. Miloval jsem box! Dnes mě vyvádí z míry jen samotná myšlenka na násilí. Naučil jsem se nenávidět to, co dnes nazývám zločinným sportem, box.

VROCE 1944 mi bylo sedm let a žil jsem v Lares (Portoriko), ve svém rodišti. V té době jsem zažil hrozný šok, protože jsem ztratil matku. Zemřela na rakovinu, když jí bylo 32 let. Bolest se stala nesnesitelnou, když jsem zanedlouho potom přišel domů ze školy a viděl jsem nějakou ženu, jak sedí mému otci na klíně. Ta žena se stala mou nevlastní matkou.

Nevlastní matka cítila mou nevraživost a zacházela se mnou drsně. Utekl jsem tedy z domova. Tajně jsem vlezl do nákladního auta naloženého uhlím a pomeranči a usnul jsem. Jaké to bylo překvapení, když jsem se probudil a zjistil, že jsem ve městě San Juan, na druhém konci ostrova!

Pouliční rváč

Osm měsíců jsem žil na ulicích San Juanu. Ostatní děti mě pořád napadaly. Došel jsem k závěru, že pokud tam chci přežít, musím se prát. Po osmi měsících mě našla policie a poslala mě domů. Nikdy jsem se nesmířil s tím, že mám nevlastní matku, a většinu času jsem trávil mimo domov. Téměř denně jsem se pral. Když mi bylo deset let, opět jsem utekl.

Po několika týdnech mě policie znovu našla. Tentokrát jsem jim odmítl říci, jak se jmenuji a odkud jsem. Protože nezjistili, kde je moje rodina, poslali mě do státního sirotčince ve městě Guaynabo. Zde jsem dostal svůj první pár boxerských rukavic. A zde jsem také poprvé v životě viděl nápis s Jehovovým jménem. Ptal jsem se na to a bylo mi řečeno, že Jehova je Bůh Židů. Nikdy jsem to jméno nezapomněl.

V patnácti letech jsem ze sirotčince odešel a již jsem se tam nevrátil. Abych měl nějaké prostředky, začal jsem prodávat noviny. Každá ulice však už někomu patřila. Jedinou cestou, jak si zajistit vlastní území, bylo — rvát se! A tak jsem se rval.

O dva roky později jsem vstoupil do americké armády a v Arkansasu (USA) jsem dostal základní výcvik. Brzy jsem se stal členem boxerského týmu. Pak jsem byl převelen k jednotce zvláštního nasazení. Moje služba probíhala v tělocvičně a můj rotmistr byl trenérem boxu.

Surový sport

Dostal jsem trénink v tom, jak mám používat pěsti, abych ublížil svým protivníkům. Byl jsem cvičen v tom, abych v ringu neznal žádné přátelství. Úderem gongu se přítel stal mým nepřítelem, který měl být sražen k zemi a nejlépe vyřazen.

Chtěl jsem zůstat v armádě, ale můj rotmistr mi řekl: „Jakmile to bude možné, odejdi z armády. Staň se profesionálním boxerem, a za několik let tě uvidím v televizním zápase v Madison Square Garden v New Yorku.“ Tomu jsem nemohl uvěřit! Že bych se já — chudý chlapec bez domova — stal slavným boxerem?

Po dvou letech jsem odešel z armády a přestěhoval se zpátky na Portoriko. V roce 1956 jsem jednoho dne viděl oznámení klubu Golden Gloves, že se koná boxerský turnaj amatérů. Zúčastnil jsem se turnaje a stal jsem se za Golden Gloves přeborníkem Portorika ve velterové váze. Pak jsem letěl do New Yorku, abych za Golden Gloves soutěžil v národním turnaji. Probojoval jsem se do semifinále, ale nedokázal jsem mistrovství vyhrát. Nicméně brzy přišly nabídky od případných manažerů a trenérů. Jednu nabídku jsem tedy přijal, zůstal jsem v New Yorku a trénoval, abych se stal profesionálem.

Profesionálním boxerem jsem se stal v roce 1958. A můj rotmistr měl pravdu. V roce 1961, pět let potom, co jsem opustil armádu, jsem vystupoval v národní televizi, když jsem boxoval v Madison Square Garden. Mnohé z mých zápasů se odehrávaly v této slavné sportovní aréně.

Moje údery ukončily kariéru několika boxerů. Jeden boxer z Mexika úplně ztratil zrak následkem mých brutálních úderů. Jiný zápas, jenž mi také velmi zatížil svědomí, byl ten s přeborníkem ve střední váze z Dominikánské republiky. Před zápasem vyvolal velkou rozepři kvůli tomu, že jsem byl o půl kilogramu těžší než on. Jeho postoj mě rozzuřil. Jestliže někdy měl můj protivník tak nepodstatnou výhodu vzhledem ke mně, nikdy jsem nic nenamítal. Řekl jsem tedy: „Připrav se, že dnes večer tě zabiju!“ Jedny noviny uvedly, že když jsem přišel do ringu, měl jsem „satanské vzezření“. Za necelé dvě minuty ležel tento muž v bezvědomí na podlaze ringu. Měl tak těžce poškozené vnitřní ucho, že již nikdy neboxoval.

Jak jsem se naučil nenávidět box

Moje popularita přitahovala pozornost a přátelství herců a hudebníků. Jeden z mých zápasů dokonce uspořádal bývalý světový přeborník v těžké váze Joe Louis. Hodně jsem cestoval, měl jsem přepychová auta a pořídil jsem si i jiné věci. Jako to bývá u většiny boxerů, i můj úspěch byl krátkodobý. V roce 1963 jsem byl v několika zápasech ošklivě zraněn, a nemohl jsem boxovat dál.

Přibližně v té době jsem se dočetl v nějakém novinovém článku, že se jeden slavný boxer stal svědkem Jehovovým. Z nějakého důvodu jsem při čtení článku získal pocit, že náboženství svědků Jehovových je pouze pro bohaté lidi.

Po několik dalších let jsem měl četné zdravotní problémy. Trpěl jsem také obdobími těžké deprese. Během jednoho takového údobí jsem si přiložil k srdci pistoli a vystřelil. Kulka se odrazila od žebra a to mi zachránilo život. Žil jsem sice, ale byl jsem velmi nešťastný a velmi nemocný. Žádné peníze, žádná sláva, žádný box!

Pak mi jednoho dne moje žena Doris řekla, že studuje Bibli se svědky Jehovovými a že by chtěla chodit na shromáždění do sálu Království. „Já nevím, Doris,“ řekl jsem. „Jsme chudí lidé, a svědkové Jehovovi jsou bohatí a významní lidé.“ Řekla mi, že to není pravda a že svědkyně, která s ní studuje, žije v sousedství. Souhlasil jsem tedy s jejím rozhodnutím, aby navštěvovala shromáždění. Když jsem na ni jednou čekal venku před sálem Království, pozval mě jeden svědek dovnitř. Měl jsem na sobě špinavé pracovní šaty, ale on na mě naléhal. I přes to, jak jsem vypadal, jsem byl vítán. Přátelská atmosféra na mě udělala hluboký dojem.

Brzy jsem začal se svědky studovat Bibli. Poznal jsem, že Jehova není jenom Bohem Židů, jak mi bylo řečeno, ale že je jediný pravý Bůh, Všemohoucí, Stvořitel všeho. Poznal jsem také, že Jehova Bůh nenávidí násilí. V Žalmu 11:5 Bible říká: „Sám Jehova zkoumá spravedlivého stejně jako ničemného, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ Odpoutal jsem se od všeho, co souviselo s boxem. Důvěrně jsem poznal, jak násilný sport to je. Poté, co jsem se dozvěděl, jak se na to dívá Bůh, neměl jsem žádné pochybnosti o tom, že box je ničemný, zločinný sport. Ano, naučil jsem se nenávidět sport, který jsem předtím miloval.

Největší výsada

V roce 1970 jsem se rozhodl, že zasvětím svůj život Jehovovi. V říjnu toho roku jsme byli s Doris pokřtěni. Od té doby se těším z výsady kázat jiným lidem. Jako evangelista plným časem jsem pomáhal asi čtyřiceti lidem, aby se stali Jehovovými ctiteli.

Žel, trpím nyní následky zranění, která jsem utrpěl během let násilí. Dostal jsem stovky úderů do hlavy a to mi způsobilo trvalé poškození mozku. Mám teď problémy s krátkodobou pamětí a s vnitřním uchem, což má nepříznivý vliv na rovnováhu. Jestliže pohnu hlavou příliš rychle, mohu dostat závrať. Musím také pravidelně brát léky kvůli problémům s depresí. Moji křesťanští bratři mě však chápou a pomáhají mi, abych se s tím vyrovnával. Jsem Jehovovi tolik vděčný za to, že mi dává sílu, abych se pravidelně podílel na oznamování jeho jména a předsevzetí dalším lidem.

Mám výsadu, která je ze všech největší — mít osobní vztah ke Všemohoucímu Bohu, Jehovovi. Když jsem boxoval, každým zápasem jsem Jehovovo srdce zarmucoval. Teď mohu jeho srdce rozveselovat. Mám pocit, jako by mluvil ke mně osobně, když říká: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ — Přísloví 27:11.

Jehova brzy odstraní Satanovo působení, včetně všeho násilí a těch, kdo násilí podporují. Jak velmi jsem Jehovovi vděčný za to, že mě naučil nejen milovat, co je dobré, ale také nenávidět, co je špatné! K tomu patří to, že nenávidím zločinný sport box. (Žalm 97:10) — Vyprávěl Obdulio Nuñez.

[Obrázek na straně 13]

Obdulio Nuñez