Už to není tajemství

„Prosim tě uchovej to v tajnosti a nikomu cizímu to nečti“

TOTO úvodní varování napsal — bez jemností moderního pravopisu a interpunkce — William H. Morey v roce 1863, během americké občanské války. Psal z Acquia Creek ve Virginii své mladé manželce Elise Ann do Pensylvánie. Bylo mu čtyřiadvacet let. Nedávno se oženil a dal se odvést k vojsku. Pocházel z Hanover Township v Pensylvánii, a bojoval na straně Severu — na straně Unie. A kdo byli jeho nepřátelé? Jiní Američané, kteří podporovali Konfederaci jižních států. Ty se od Unie oddělily s prohlášením, že federální vláda se sídlem ve Washingtonu se vměšuje do jejich hospodářských záležitostí. Co to chtěl Morey uchovat v tajnosti? Brzy se to dozvíme, ale nejprve několik informací o historickém pozadí.

Americká občanská válka vypukla v roce 1861, potom, co sedm jižních států, následováno čtyřmi dalšími, vystoupilo z Unie. Těchto jedenáct států vytvořilo Konfederaci. Jedním se zásadních rozporů mezi Severem a Jihem byla otázka otroctví. Bohatí jižané, vlastníci plantáží, argumentovali tím, že Sever si může dovolit zrušit otroctví, protože jeho hospodářství se opírá o tisíce evropských přistěhovalců, kdežto hospodářství Jihu je závislé na bavlně a aby mohlo prosperovat, potřebuje své čtyři miliony otroků. Tak se alespoň domnívali.

A jaký názor zastával prezident Abraham Lincoln? V srpnu roku 1862 napsal: „Mým hlavním cílem v tomto boji je zachránit Unii, a ne udržet nebo zrušit otroctví. Kdybych mohl zachránit Unii, aniž bych propustil jediného otroka, udělal bych to; a kdybych to mohl dokázat tím, že bych propustil všechny otroky, také bych to udělal.“ Krátce nato, 1. ledna 1863, Lincoln vyhlásil svobodu všem otrokům, kteří byli pod nadvládou vzbouřenců. Tím zasadil ohromnou hospodářskou ránu jižanským otrokářům, kteří to viděli jako ztrátu „majetku — otroků — v ceně několika miliard dolarů“ bez jakékoli náhrady.

V této hrozné občanské válce v letech 1861–1865 přišlo nejméně 618 000 mladých Američanů o život a ještě mnohem víc jich bylo zraněno. V žádné jiné válce nepadlo tolik Američanů. Právě do tohoto konfliktu byl zatažen William Morey a tehdy také psal svůj deník a tajný dopis z 25. ledna 1863. Byl to jen řadový voják — k jakým tajným závěrům ohledně této války tedy dospěl?

Dopis plný rozhořčení

V úvodu dopisu děkuje manželce za „ten tabák a další věci“, které mu poslala, a pak píše: „Myslim že ta válka je jen vobyčejnej podvod a že de jen vo peníze. Každej se snaží získat co nejvíc a to je jedinej důvod proč ta válka eště neskončila a my na to teď koukáme. Kdybych tak byl zase doma prvního člověka kerej by mi řek abych se přihlásil na vojnu bych srazil k zemi. Držej nás tu jako psy a spousta psů je na tom líp než my. Řikám ti kdybych tady měl peníze za ty čtyři měsíce snažil bych se utýct. Zacházej s náma čim dál tim hůř.“a

Vysvětloval, kde mají stanoviště: „Je to moc hezký místo a krásnej výhled. Vidíme připlouvat lodě po řece Potomac . . . Někerý dni pracujeme moc těžce — nakládáme vagóny a přitom nám dávaj málo jídla. Spousta kluků řiká že by utekli kdyby měli prachy . . . Pořád jen pochodujeme a dřeme.“

Toto strádání však nebylo ničím ve srovnání s tím, co vytrpěli muži nasazení do boje. Generál D. H. Hill ztratil v jediné bitvě dva tisíce mužů z celkového počtu šest a půl tisíc. Napsal pak: „To nebyla válka, bylo to vraždění.“ (Burke Davis, Gray Fox [Šedá liška]) Podmínky odvodu dovolovaly, aby muži, kteří měli peníze, dosáhli zproštění branné povinnosti nebo se z vojenské služby vykoupili. Někteří chudší muži na Jihu si stěžovali, že to je „válka bohatých, ale boj chudých“. Kaprál Morey dostal za službu v armádě peníze, díky nimž si mohl otevřít pekařství.

Ti, kdo skončili ve vězeňských táborech, například v Andersonville (Georgia), žili často v hrozných podmínkách. „Táborem líně protékal potok. Velmi mnoho lidí onemocnělo, a úmrtnost byla obrovská. Byly tam nezdravé podmínky — špatná kanalizace, přelidnění, žádný úkryt před špatným počasím a nedostatečná strava.“ (brožura Andersonville) Ještě horší bylo vražedné vykořisťování vězňů ze strany tlup drobných zločinců zvaných Raiders, kteří byli rovněž vězni. Ti pořádali „orgie plenění a násilí“. Z té či oné příčiny zemřelo v Andersonville nejméně 12 920 vojáků.

Je lidstvo v roce 1995 o něco dále? Poučilo se z historie? Hrozné masakry ve Rwandě, v Libérii, na Balkáně a na jiných místech jsou nejčerstvějšími příklady toho, jak nelidsky jedná člověk s člověkem. Katoličtí i pravoslavní věřící se sice prohlašují za křesťany, ale nežijí podle láskyplného příkladu Krista Ježíše. Zachovávat neutralitu a odmítat učit se válce nebo se na ní podílet — toho se drží jen svědkové Jehovovi. A to není žádným tajemstvím. (Izajáš 2:4; Micheáš 4:3)

[Poznámka pod čarou]