Spojení s duchovní říší

UPROSTŘED typického západoafrického městečka stála hezká jednopodlažní budova natřená na bílo a na zeleno. V přijímací místnosti psaly na psacím stroji dvě sekretářky. V křeslech sedělo několik lidí, kteří čekali na babaláwo, věštce.

Za psacím stolem v sousední kanceláři seděl vedle faxového přístroje sám babaláwo. Byl podsaditý, vlasy mu už šedivěly a nosil dlouhá bílá roucha, která byla nákladná a zdobená. „Můj otec byl věštec,“ řekl. „Od narození žiju v této tradici. Vyrůstal jsem v tom. Od svých pěti let jsem chodil s otcem, když šel věštit. Pozoroval jsem, jak to dělá, a napodoboval jsem ho, dokud jsem si to neosvojil.“

Babaláwo ukazuje směrem k velké nástěnné dřevěné tabuli. Je na ní načrtnutý komplikovaný věštecký systém, který používaly nesčetné generace jeho lidu. Systém je založen na tom, že se hází šestnácti palmovými ořechy, a je rozšířen po celé západní Africe i na jiných místech. „Lidé ke mně přicházejí se všemi druhy problémů,“ řekl babaláwo. „Jsou to problémy se ženami, s neplodností, s nezaměstnaností, s duševními chorobami, se zdravím a podobně. Podle výsledků věštby je třeba se obrátit buď na předky, nebo na nebeská tělesa [božstva]. V každém případě je však třeba přinést nějaký druh oběti.“

V této oblasti mají své pevné místo tradiční náboženské zvyky včetně věštění, a stejně tak i církve křesťanstva. Nedaleko od kanceláře babaláwo jsou bílé budovy, které jsou označeny nápisy: Církev krále Šalomouna II., Cherubíni a serafíni, Nebeská církev Kristova, Apoštolská církev Kristova, Církev Kristových trubačů. Tyto církve zde žijí vedle sebe a někdy přijímají zvyky tradičního náboženství. Jak říká babaláwo: „Nedávno jsem mluvil s biskupem. Přišel sem. Asi třicet minut jsme něco projednávali a potom řekl, že by chtěl zorganizovat určitý druh dialogu, při němž by si křesťané a tradicionalisté sedli spolu, vyměnili si názory a objasnili některá nedorozumění.“

Dveře do duchovního světa

Tato nedorozumění často souvisejí s přesným určením těch, kdo přebývají v duchovní říši. V Africe je na jih od Sahary rozšířena víra, že v duchovním světě přebývají dvě skupiny bytostí. První skupinu tvoří božstva neboli bohové, kteří nikdy nebyli lidmi. Druhá skupina sestává z předků neboli duchů mrtvých, jejichž odpovědností je zajišťovat přežití a prosperitu své rodiny, která je na zemi. Lidé věří tomu, že jak božstva, tak předkové mají moc pomáhat nebo škodit lidem na zemi. Oběma skupinám je proto třeba prokazovat odpovídající vážnost a úctu.

Podobné názory lze najít na mnoha místech světa. Všude lidé používají nějaký způsob, jak se spojit s nadpřirozenými silami, chtějí poznat budoucnost a hledají pomoc i vedení v každodenních životních problémech. Je skutečně možné získat pomoc z duchovní říše? Ježíš Kristus, který v této říši žil, ukázal, že to možné je. Řekl: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno.“ (Matouš 7:7) Abychom však takovou pomoc dostali, musíme prosit správnou osobu, hledat správným způsobem a klepat na ty správné dveře. Klepeme-li na nesprávné dveře, otevře je možná někdo, kdo nám nepomůže, ale uškodí.

Je proto životně důležité vědět, kdo žije v duchovní říši, a kdo ne. Potřebujeme také znát rozdíly mezi těmi, kdo nám pomáhají, a těmi, kdo nám škodí. A konečně, potřebujeme vědět, co musíme dělat, abychom dostali pomoc od těch, kdo nám ji mohou poskytnout. Následující články budou tyto otázky rozebírat.

[Podpisek obrázku na straně 3]

Foto na stranách 3 a 4: The Star, Johannesburg, J. A.