Mladí lidé se ptají . . .

Proč musím být tak nemocný?

KDYŽ bylo Jasonovi třináct let, rozhodl se, že jednou bude sloužit jako celodobý služebník v betelu, ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu v New Yorku. Udělal si dřevěnou krabici a nazval ji betelová krabice. Začal do ní shromažďovat věci, o nichž si myslel, že by se mu hodily, až do betelu nastoupí.

Avšak přesně tři měsíce po dovršení osmnácti let byla u Jasona diagnostikována Crohnova choroba — úporné, bolestivé onemocnění střev. „Úplně mě to zničilo,“ vzpomíná Jason. „Byl jsem schopen jenom zavolat tátovi do práce a brečet. Věděl jsem, že když nic jiného, znamená to velikou překážku pro můj vytoužený betel.“

Nemoci jsou hlavním důvodem, proč „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“. (Římanům 8:22) K nemocným patří i nesčetné miliony mladých lidí. Mnoha mladým lidem se zdraví nakonec zlepší. Jiní se však musí vyrovnávat s nemocemi, které jsou chronické nebo v některých případech dokonce ohrožují jejich život. K nemocem, kterými mladí lidé často trpí, patří astma, cukrovka, srpkovitá anémie, infekční nemoci, epilepsie, duševní nemoci a rakovina. Někteří mladí lidé mají více než jednu chorobu.

‚Proč to postihlo mě?‘

U nemocí často vzniká kromě tělesných potíží také psychický a citový stres. Nemůžeš-li například několik měsíců do školy, jsi nejen pozadu ve výuce, ale cítíš se asi taky izolovaný společensky. Když dvanáctiletý Sunny ve škole chybí kvůli svým pravidelným pobytům v nemocnici, dělá si starosti: „Co asi dělají moji spolužáci? Co jsem dneska zameškal?“

Podobně se může zdát, že trpí tvé duchovní zdraví, jsi-li tak nemocný, že nemůžeš chodit na shromáždění, nebo dokonce ani číst Bibli. V takové situaci potřebuješ mimořádnou citovou a duchovní podporu. Nejdříve možná diagnózu popřeš. Později se na sebe možná budeš velmi zlobit a možná si budeš myslet, že jsi nemoci mohl nějak předejít. Možná to bude, jako bys volal: ‚Proč Bůh připustil, aby se to stalo mně?‘ (Srovnej Matouše 27:46.) A je v podstatě normální, že člověk pociťuje přinejmenším určitou míru deprese.

Mladí lidé kromě toho mohou mít představu, že budou-li se snažit jednat vynikajícím způsobem, Bůh od nich nemoc odejme. Takový způsob uvažování však může vést ke zklamání, protože Bůh neslibuje, že v dnešní době bude docházet k zázračným uzdravením. (1. Korinťanům 12:30; 13:8, 13)

Snad jsi doufal, že nikdy nezemřeš — že až Bůh způsobí „velké soužení“, budeš naživu. (Zjevení 7:14, 15; Jan 11:26) Je-li to tak, potom zpráva o onemocnění, které ohrožuje tvůj život, může být dvojnásobně šokující. Možná si budeš říkat, zda jsi neudělal něco, čím bys Jehovu urazil, nebo si snad myslíš, že Bůh tě vybral pro zvláštní zkoušku ryzosti. To však nejsou správné závěry. „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší,“ říká Bible. (Jakub 1:13) Nemoci a smrt jsou smutnou součástí nynější situace lidstva a všechny nás postihuje „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11)

Jak se vyrovnat se strachem

Při svém vážném onemocnění jsi možná poprvé v životě pocítil velký strach. Kniha How It Feels to Fight for Your Life (Jaký je to pocit bojovat o život) uvádí pozorování čtrnácti vážně nemocných mladých lidí. Například desetiletý Anton se při těžkém astmatickém záchvatu bál, že umírá. A šestnáctiletá Alžběta, která měla rakovinu kostí, se bála, že když usne, už se neprobudí.

Někteří mladí lidé však mají jiný druh strachu — strach, že si je nikdo nebude chtít vzít, nebo strach, že jednou nebudou mít zdravé děti. Jiní mladí lidé se obávají, že by mohli svou nemoc přenést na členy rodiny, bez ohledu na to, zda nemoc je nakažlivá, či nikoli.

I když se nemoc stabilizuje nebo dojde k remisi, při každém zhoršení zdravotního stavu se strach může znovu objevit. Pokud jsi to někdy zažil, víš, že je takový strach opravdový. Naštěstí první nápor negativních emocí časem ustoupí. Potom můžeš svou situaci začít hodnotit racionálněji.

Být nemocný je těžké

„Když jsi mladý, máš pocit, že jsi nepřemožitelný,“ uvádí Jason, o němž byla již dříve zmínka. „Potom najednou vážně onemocníš a uvědomíš si, že to tak není. Máš pocit, jako bys přes noc zestárnul, protože musíš svou činnost omezit.“ Ano, vyrovnat se s nově vzniklými omezeními je náročný úkol.

Jason zjistil, že další zátěží je to, když druzí tvou situaci nechápou. Jasonovy potíže by se daly označit jako „neviditelná nemoc“. Jeho vnější vzhled neodpovídá jeho vnitřním problémům. „Mé tělo netráví potravu tak, jak by mělo,“ vysvětluje Jason, „takže musím jíst často a sním větší množství než ostatní. Přesto jsem stále hubený. Také jsem někdy tak unavený, že uprostřed dne nedokážu udržet oči otevřené. Lidé však mají připomínky, jimiž ukazují, že mě pokládají za pohodlného nebo líného. Říkají například: ‚Víš, že bys to mohl udělat lépe. Prostě se nesnažíš!‘ “

Jasonovi mladší bratři a sestry ne vždy chápou, proč Jason nemůže dělat věci jako dříve, když si s nimi třeba šel zahrát s míčem. „Já ale vím, že když se zraním,“ říká Jason, „mohlo by to trvat týdny, než se uzdravím. Sourozenci srovnávají mou bolest se svou a říkají, že hekám jenom proto, abych na sebe upoutal pozornost. Jenomže ta nejhorší bolest, jakou zažili, je asi něco jako zvrknutá noha, a tak si prostě nedovedou představit, jaké mám bolesti.“

Pokud se zdá, že tvoje nemoc znamená zátěž pro celou rodinu, možná zápasíš s pocitem viny. Také tví rodiče se mohou cítit provinile. „Oba mí rodiče jsou přesvědčeni, že potíže, které mám, mi předali oni,“ říká Jason. „Děti se obvykle nemoci přizpůsobí, když věci pochopí. Ale pro rodiče je to těžší. Pořád se mi omlouvají. Musím se stále snažit, abych jejich pocit viny zmírnil.“

Návštěvy u lékaře nejsou příjemné

Zdrojem úzkosti mohou být i časté návštěvy u lékaře. Mohou v tobě vzbuzovat pocit, že jsi malý a bezmocný. Může tě děsit již jen to, že sedíš v čekárně a čekáš, až na tebe přijde řada. „Cítíš se . . . velmi osamělý a bylo by hezké, kdyby byl někdo s tebou,“ říká čtrnáctiletý Josef, který má nemocné srdce. Žel, mnozí mladí lidé takovou podporu nedostanou ani od svých rodičů.

Lékařská vyšetření svým způsobem také navozují úzkost. Upřímně řečeno, některá vyšetření mohou být vyloženě nepříjemná. Potom můžeš prožívat dny či týdny úzkosti, když čekáš na výsledky. Pamatuj však — podrobit se lékařskému vyšetření není jako dělat zkoušku ve škole; mít zdravotní problémy neznamená, že jsi v něčem propadl.

Vyšetření může vlastně poskytnout užitečné informace. Může ukázat, že máš zdravotní problém, který se dá snadno léčit. Pokud se léčit nedá, vyšetření ti může ukázat, co můžeš udělat, aby ses s tím naučil žít. Vyšetření může dokonce určité onemocnění vyloučit. Nedělej tedy o své situaci ukvapené závěry.

Budeš-li si dělat příliš velké obavy, pouze tě to vyčerpá. Bible říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo.“ (Přísloví 12:25) Bůh nás místo toho vybízí, abychom mu o svých obavách řekli. Musíme mít důvěru, že se o nás stará a že nám poskytne vedení a moudrost k tomu, abychom se s problémem vypořádali tím nejlepším způsobem. (Žalm 41:3; Přísloví 3:5, 6; Filipanům 4:6, 7; Jakub 1:5)

Můžeme být šťastni, že náš Stvořitel, Jehova Bůh, učinil opatření pro to, aby byl nastolen nový svět spravedlnosti. Bůh dokonce vzkřísí mrtvé a umožní jim, aby se z tohoto nového světa těšili. Bible nás ujišťuje, že v tu dobu „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ “ (Izajáš 33:24)

Do té doby se možná budeš muset potýkat s nějakou vážnou nemocí. Existuje však mnoho praktických věcí, které ti v tvé situaci mohou pomoci. Budeme o nich mluvit v některém z dalších čísel.

[Obrázek na straně 18]

Možná si říkáš: ‚Proč Bůh připustil, aby se to stalo mně?‘