Připravujte děti na odchod

„JAKO šípy v ruce silného muže, takoví jsou synové mládí,“ napsal biblický žalmista. (Žalm 127:4) Šíp nezasáhne cíl náhodou. Musí se pozorně mířit. Podobné je to s dětmi — cíle být zodpovědnými dospělými nedosáhnou, když je k tomu rodiče nepovedou. „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho,“ vybízí Bible, a „i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6)

K přerodu od závislého dítěte k samostatnému dospělému nedojde přes noc. Kdy tedy musí rodiče začít vést své děti k samostatnosti? Apoštol Pavel připomněl mladému muži, který se jmenoval Timoteus: „Od útlého dětství znáš svaté spisy, které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 3:15) Představte si, že Timoteova matka začala svému synovi poskytovat duchovní vedení, když byl ještě malé dítě!

Jestliže tedy z duchovního vedení může mít prospěch úplně malé dítě, je rozumné, že by se děti měly připravovat na dospělost co nejdříve. Jedním způsobem, jak toho dosáhnout, je učit děti, aby byly zodpovědné a dělaly svá vlastní rozhodnutí.

Naučte děti zodpovědnosti

Jak můžete své dítě podnítit k zodpovědnosti? Manželé Jack a Nora vzpomínají na svou dceru: „Ještě neuměla ani pořádně chodit, a už se naučila odnášet ponožky nebo malé věci do své ložnice a dávat je do správné zásuvky. Také hračky a knihy se naučila ukládat na jejich místo.“ Jsou to malé začátky, ale již tím se dítě učí dělat zodpovědná rozhodnutí.

Když dítě povyroste, budou mu možná svěřeny náročnější povinnosti. Abra a Anita tedy své dceři dovolili, aby měla psa. Dívka se o psa starala, a dokonce na něj dávala peníze ze svého kapesného. Naučit dítě, aby zvládalo své povinnosti, vyžaduje trpělivost. Vyplácí se to však a přispívá to k jeho citovému růstu.

Domácí práce jsou další příležitostí k tomu, jak dítě učit zodpovědnosti. Někteří rodiče své dítě do povinností v rodině vůbec nezapojují, protože účast dětí pokládají spíše za komplikaci než za pomoc. Jiní rodiče došli k závěru, že jejich děti by se ‚měly mít lépe než oni, když byli dětmi‘. To je chybné uvažování. Písmo říká: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.“ (Přísloví 29:21) Zásada obsažená v tomto textu určitě platí i na děti. Je smutné, jestliže mladý člověk vstupuje do dospělosti nejen jako ‚nevděčník‘, ale také jako ten, kdo není schopen zvládnout ani ty nejjednodušší domácí práce.

V biblických dobách mladí lidé domácí práce běžně dostávali. Například Josef v útlém věku sedmnácti let sdílel odpovědnost za péči o rodinná stáda. (1. Mojžíšova 37:2) Nebyl to malý úkol, protože stáda Josefova otce byla obrovská. (1. Mojžíšova 32:13–15) Vzhledem k tomu, že se z Josefa stala mocná a vůdčí osobnost, je velmi pravděpodobné, že toto školení v raném věku značně přispělo k pozitivnímu formování jeho charakteru. Také Davidovi, budoucímu králi Izraele, byla svěřena rodinná stáda, když byl ještě mladík. (1. Samuelova 16:11)

Co se z toho dnes mohou rodiče naučit? Cíleně přidělujte dítěti domácí povinnosti. Věnujete-li mu čas, úsilí a trpělivost, můžete ho naučit, aby se podílelo na úklidu, vaření, udržování dvorku a domu a na opravách auta. Pravda, hodně závisí na věku a schopnostech dítěte. Ale i úplně malé děti obvykle mohou nějakým způsobem ‚pomáhat tatínkovi s opravou auta‘ nebo ‚pomáhat mamince při vaření‘.

Učí-li rodiče své dítě domácím povinnostem, znamená to také, že mu dávají ten nejcennější dar — svůj čas. Jedni manželé, kteří měli dvě děti, byli dotázáni na tajemství úspěšné výchovy dítěte. Odpověděli: „Čas, čas, čas!“

Laskavé usměrňování

Dělá-li dítě své úkoly dobře nebo alespoň se o to snaží, povzbuďte ho velkorysou a upřímnou pochvalou! (Srovnej Matouše 25:21.) Děti své úkoly samozřejmě zřídkakdy provedou tak dobře jako dospělí. A jestliže se dětem dovolí, aby dělaly svá vlastní rozhodnutí, budou často dělat také chyby. Nebuďte však příliš kritičtí. Neudělali jste snad vy určité chyby i v dospělosti? Proč tedy neprojevit trpělivost, když udělá chybu vaše dítě? (Srovnej Žalm 103:13.) Počítejte s chybami. Dívejte se na ně jako na součást procesu učení.

Autoři Michael Schulman a Eva Meklerová uvádějí: „Děti, s nimiž se jedná přátelsky, se nebojí, že budou potrestány za to, když jednají samostatně.“ Avšak „děti chladných nebo drsných rodičů se bojí jednat jakýmkoli spontánním způsobem — byť i prospěšným. Obávají se totiž, že na tom, co udělaly, rodiče najdou nějakou chybu a budou je kritizovat nebo je potrestají.“ Tento postřeh odpovídá biblickému varování pro rodiče: „Nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21) Jestliže tedy snahy dítěte nesplní vaše očekávání, proč ho nepochválit alespoň za to, že se snažilo? Povzbuďte ho, aby to příště udělalo lépe. Ukažte mu, že pokrok, který dělá, vám působí radost. Ujistěte ho o své lásce.

Samozřejmě, že někdy je usměrnění nutné. To může být zvláště patrné během let dospívání, kdy mladí lidé bojují o to, aby si vytvořili vlastní identitu a aby je okolí uznávalo jako jedince, kteří mají svá vlastní práva. Je tudíž moudré, aby se rodiče na takové pokusy o dosažení samostatnosti dívali s pochopením a nepokládali to vždy za vzpouru.

Je pravda, že mladí lidé mají sklon jednat impulzívně nebo se poddávat ‚touhám, které doprovázejí mládí‘. (2. Timoteovi 2:22) Nejsou-li tedy pro chování mladistvého stanoveny žádné hranice, může to dítě citově poškodit; nenaučí se sebeovládání a sebekázni. Bible varuje: „Chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ (Přísloví 29:15) Avšak vhodná kázeň projevovaná s láskou je prospěšná a mladého člověka připravuje na požadavky a tlaky dospělosti. Bible vybízí: „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním.“ (Přísloví 13:24) Pamatujte ale, že podstata kázně je vyučování a školení — ne trestání. ‚Prutem‘ je pravděpodobně myšlena hůl, kterou používali pastýři k tomu, aby stádu ukazovali cestu. (Žalm 23:4) Je to symbol laskavého vedení — ne hrubé brutality.

Výchova pro život

Rodičovské vedení je zvláště potřebné, pokud jde o vzdělání dítěte. Zajímejte se o vzdělání svého dítěte. Pomozte mu, aby si zvolilo vhodné školní předměty a zodpovědně se rozhodlo v tom, zda bude zapotřebí nějaké dodatečné vzdělání.a

Nejdůležitější vzdělání je samozřejmě vzdělání duchovní. (Izajáš 54:13) Mají-li děti obstát ve světě dospělých, potřebují znát Boží měřítka. Musí se cvičit jejich „vnímavost“. (Hebrejcům 5:14) V tomto směru jim mohou být rodiče velkou pomocí. Rodiny svědků Jehovových jsou vybízeny k tomu, aby se s dětmi pravidelně studovala Bible. Podle příkladu Timoteovy matky, která svého syna učila z Písma od útlého dětství, i svědkové Jehovovi učí své malé děti.

Osamělá matka, která se jmenuje Barbara, dělá svým dětem z rodinného studia velmi příjemný zážitek. „V ten večer zařídím, aby děti dostaly nějaké dobré jídlo s moučníkem, jaký mají rády. Pustím pásek s Melodiemi Království, abych navodila správnou atmosféru. Po úvodní modlitbě potom obvykle studujeme Strážnou věž. Je-li však zapotřebí rozebrat něco zvláštního, mohu použít takové publikace jako Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi.“b Podle Barbary studium dětem pomáhá získat „na věci Jehovův pohled“.

Ano, dítě nemůže dostat větší dar, než je poznání a pochopení Božího slova, Bible. Ta může ‚dát nezkušeným chytrost, mladému muži poznání a schopnost přemýšlet‘. (Přísloví 1:4) Mladý člověk, který je takto vyzbrojen, tudíž vstupuje do dospělosti způsobilý vyrovnat se s novými tlaky a situacemi.

Nicméně, odchod dítěte z domova znamená pro většinu rodičů velkou změnu v jejich životním stylu. Příští článek rozebírá, jak se mohou úspěšně vyrovnat s tím, že „hnízdo“ je prázdné.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 6]

„Děti chladných nebo drsných rodičů se bojí jednat jakýmkoli spontánním způsobem — byť i prospěšným. Obávají se totiž, že na tom, co udělaly, rodiče najdou nějakou chybu a budou je kritizovat nebo je potrestají.“ (Bringing Up a Moral Child od Michaela Schulmana a Evy Meklerové)

[Rámeček na straně 6]

Pro osamělého rodiče je odchod dítěte náročným úkolem

Rebecca, matka z neúplné rodiny, říká: „Pro otce nebo matku z neúplné rodiny je velmi těžké nechat své dítě odejít. Nedáme-li si na to pozor, budeme mít sklon příliš ho chránit a potlačovat jeho aktivitu.“ Kniha Tajemství rodinného štěstí,c strany 106 a 107 nabízí tyto užitečné postřehy:

„Je přirozené, že otec či matka v neúplné rodině mimořádně lnou ke svým dětem, musí však být opatrní, aby nepřekračovali Bohem stanovené hranice mezi rodiči a dětmi. Těžkosti mohou vzniknout, pokud například matka v neúplné rodině očekává, že její syn převezme povinnosti hlavy rodiny, nebo když se ke své dceři chová jako k důvěrnici a děvčátko svými intimními problémy zatěžuje. Takové jednání je nevhodné a u dítěte vyvolává napětí a možná i zmatek.

Ujišťujte své děti, že vy, jejich otec nebo matka, se o ně postaráte — a ne, že to bude naopak. (Srovnej 2. Korinťanům 12:14.) Někdy možná potřebujete nějaké rady nebo podporu. Žádejte je od křesťanských starších nebo možná od zralých křesťanských žen, ne od svých nezletilých dětí. (Titovi 2:3)“

Jestliže rodič v neúplné rodině stanoví správné hranice a udržuje si ke svému dítěti zdravý vztah, je pro něj snazší nechat ho odejít.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 7]

Praktické školení může dětem pomoci, aby se staly mnohem zodpovědnějšími dospělými

[Obrázky na straně 8]

Rodinné studium Bible může dětem poskytnout moudrost potřebnou k tomu, aby zvládly život dospělého člověka