Na návštěvě u horských goril

Od našeho dopisovatele v Tanzanii

UŽ JEN asi 320 jich žije v oblasti vulkánů na hranici Rwandy a Konžské demokratické republiky. Dalších 300 jich žije v neproniknutelném pralese v Ugandě. Mluvíme o horských gorilách — jednom z nejohroženějších savců na světě.

K probuzení zájmu o osud těchto tvorů značně přispěla americká zooložka Dian Fosseyová. Koncem šedesátých let přijela do Afriky, aby studovala horské gorily. Tehdy jich následkem pytlačení rychle ubývalo. Kurážná badatelka začala žít poustevnickým životem v horách Virunga a rychle se s tamějšími gorilami spřátelila. Svá zjištění paní Fosseyová publikovala v časopisech a v knize Gorily v mlze. Jak šel čas, své chlupaté přátele bránila s rostoucí odhodlaností a vedla skutečnou válku proti pytlákům. V tomto tažení však přišla o život — v roce 1985 byla zabita neznámým vrahem.

V roce 1993 jsme s manželkou chtěli gorily spatřit, a odvážili jsme se tedy do míst, kde tito pokojní tvorové žijí. Dovolte nám, abychom vám pověděli o svých zážitcích.

Začalo to tím, že nás naši průvodci vzali na hodinový výstup — šli jsme od úpatí vulkánu Visoke, který dosahuje výšky 3 700 metrů, na kraj Sopečného národního parku ve Rwandě. Zatímco oddychujeme, naši průvodci vysvětlují, jak se máme u goril chovat. Dovídáme se, že tuto skupinu zvířat může denně navštívit jen osm návštěvníků. Toto opatření snižuje nebezpečí přenosu nemocí na gorily a předchází se tak tomu, aby u nich nedošlo k poruchám chování.

„Až vstoupíme do pralesa,“ připomíná nám jeden průvodce, „musíme mluvit tiše. Díky tomu uvidíme v pralese nejen horské gorily, ale i jiná zvířata a ptáky — kočkodany, chocholatky, lesoně, slony, a dokonce buvoly africké.“

Také se dovídáme, že v parku jsou žahavé kopřivy a mravenci a že možná půjdeme zamlženým a bahnitým bušem. Podívali jsme se s manželkou na sebe. Na to nejsme vybaveni! Ale přátelští průvodci nám pomáhají a půjčují nám pláštěnky a holínky.

Průvodce pak vysvětluje, že gorily velmi snadno podléhají lidským nemocem. Je-li tedy někdo nemocný nebo ví, že má nakažlivou nemoc, nesmí za gorilami jít. „Jestliže se vám v blízkosti goril bude chtít kašlat nebo kýchat, odvraťte se od nich a zakryjte si nos a ústa,“ říká jeden z průvodců. „Neztraťte ze zřetele, že jsme hosty v jejich mlhavém světě!“

Na dotyk blízko

Svah je stále strmější. Vystoupili jsme do výšky tří kilometrů. Vzduch je tu řídký, těžko se dýchá a cestičky jsou úzké. Můžeme se však kochat krásou hagenií, stromů, které na svých horizontálně rostoucíh větvích nesou tlustý porost z mechu, kapradí a orchidejí. Pralesu tak dodávají přímo rajskou krásu.

Průvodci nyní začínají hledat na místě, kde byly gorily spatřeny včera, třebaže ty jsou při svém hledání potravy stále v pohybu. „Podívejte se tamhle!“ volá někdo. V měkkém porostu je udusané lůžko gorily, která má stříbřitý hřbet.

„Jmenuje se Umugome,“ vysvětluje průvodce. „Když je gorilímu samci asi čtrnáct let, jeho hřbet zesvětlá do stříbrna. Pak je považován za vůdce skupiny. Jedině samec se stříbřitými zády se páří se všemi samicemi. Když to zkusí někteří mladší, jsou okamžitě odmítnuti! Jestliže se však rivalovi podaří hlavního samce zabít, zabije i všechny jeho potomky. Nový vůdce pak převezme moc a se samicemi ve skupině zplodí vlastní potomky.“

„Jakého věku se gorily dožívají?“ ptá se někdo ze skupiny, když kráčíme za průvodci do krásného bambusového pralesa.

„Až čtyřiceti let,“ zní tichá odpověď.

„Pst! pst!“ šeptá někdo, když se předtím ozvalo hluboké zavrčení. „Co je to? Gorila?“ Ne, to jen jeden průvodce vrčí jako gorila, když se snaží, aby se gorily ozvaly. Musíme být už velmi blízko!

A opravdu, asi pět metrů od nás je jich asi třicet. Dostáváme pokyn dřepnout si a být zticha. „Neukazujte na ně,“ žádá průvodce, „jinak by si myslely, že po nich něco házíte. Nemluvte nahlas. Při focení se pohybujte pomalu a rozvážně, nepoužívejte blesk.“

Jsme tak blízko, že bychom se jich mohli dotknout. Než však někdo stačí podlehnout tomuto nutkání, průvodce šeptá: „Nedotýkejte se jich!“ Ani to nedořekl, když nás přišla zkontrolovat dvojice malých goril. Průvodce je jemně plácl malou větví a zvědaví výrostci se valí ze svahu, přičemž se pošťuchují jako malé děti. Jejich „mamka“ zasahuje právě ve chvíli, kdy hra začíná být moc drsná.

Z jistého odstupu nás pozoruje hlavní samec. Náhle se k nám přibližuje a sedá si několik metrů od nás. Je obrovitý a musí mít kolem dvou set kilogramů. Zaměstnává se jídlem, takže se nám moc nevěnuje, ačkoli je ostražitý. Gorily jsou vlastně zcela zaměstnány jídlem. Hlavní samec dokáže sníst až 30 kilogramů potravy denně. A každé zvíře ve skupině se od rána do večera zaměstnává hledáním potravy. Někdy je možné spatřit, jak se perou o nějaké „pamlsky“, které nalezly.

Jejich oblíbeným jídlem je dřeň gigantických starčeků. Také si pochutnají na divokém celeru, koříncích některých rostlin a bambusových výhoncích. Někdy si dokonce udělají i „salát“: smíchají bambusové výhonky se zelenými listy bodláků, kopřiv, svízele a různých kořínků a úponků. „Jak to, že se gorily nepopálí kopřivami, které sbírají a čistí?“ ptá se někdo. Průvodce vysvětluje: „Na dlaních mají velmi tlustou kůži.“

Těšíme se z této pokojné scenérie, když si obrovitý samec náhle stoupá na zadní nohy, tluče si pěstmi do prsou a vydává děsivý, nervy drásající řev. Míří k jednomu z průvodců a prudce se před ním zastavuje. Dívá se na průvodce rozzlobeně. Náš průvodce však nepropadá panice. Spíše sedí v dřepu, vrčí a pomalu pozpátku ustupuje. Zdá se, že samec na nás jen chtěl zapůsobit svou silou. Věřte mi, že se mu to podařilo.

Průvodci nám dávají znamení, abychom se připravili na odchod. S těmito nádhernými, pokojnými tvory jsme strávili něco přes hodinu jako hosté „v mlze“. Byl to sice krátký, ale nezapomenutelný zážitek. Nemůže nás nenapadnout biblický slib o přicházejícím novém světě, v němž budou člověk a zvíře trvale žít ve vzájemném pokoji. (Izajáš 11:6–9)

[Mapy na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Místo výskytu horských goril

KONŽSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA

Jezero Kivu

UGANDA

RWANDA

AFRIKA

Zvětšená oblast

[Podpisek obrázku na straně 18]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.