Do jaké míry se mladí lidé zajímají o náboženství?

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FRANCII

PRO sedm set padesát tisíc mladých lidí v hledišti to měl být euforický večer. Mávali vlajkami, zpívali a tleskali. Na obloze se objevily laserové paprsky a ohňostroj, a hudebníci rozbouřili dav. Atmosféra připomínala „gigantickou improvizovanou diskotéku“. Nakonec přišel — za výkřiků obdivu — na pódium muž, na něhož se čekalo.

Jednalo se o zahájení světového turné nějaké rockové kapely? Ne. Bylo to masové náboženské setkání v Paříži v době katolických Světových dnů mládeže, a ten muž nebyl nikdo jiný než papež Jan Pavel II.!

Někomu se může zdát divné, že o náboženské slavnosti tohoto druhu mají mladí lidé zájem. Sdělovací prostředky však nyní mluví o tom, že u mladých lidí došlo k náboženskému oživení.

Vnější zdání

Na první pohled se zdá, že náboženství poměrně dobře prosperuje. Asi 68 procent mladých Evropanů říká, že patří k nějakému náboženství, a v Irsku toto číslo přesahuje 90 procent. Jeden kněz v Arménii, bývalé republice Sovětského svazu, kde se náboženství pokládalo za přežitek z minulého období, řekl, že kdysi opuštěné kostely, jsou nyní plné. „Jsem ohromen tím, jak přitažlivé je náboženství pro mladou generaci.“

Sdělovací prostředky v mnoha zemích často informují o tom, že mladí lidé jsou zapojeni v kultech a charismatických skupinách. Velmi populární jsou náboženské akce jako ta, o níž byla zmínka na začátku. Co se však stane, když se podíváme pod povrch?

Podívejme se blíže

Při bližším pohledu zjistíme, že v roce 1967 věřilo v Boha 81 procent mladých Francouzů, ale v roce 1997 to už nebyla ani polovina. V celé Evropě věří v osobního Boha pouze 28 procent mladých lidí. Není tedy překvapující, že pouze 12 procent mladých lidí v Evropě se často modlí. Projevuje se to nějak v jejich názoru na náboženství?

Devadesát procent mladých lidí v Dánsku tvrdí, že patří k národní církvi. Ale jen 3 procenta o sobě řekla, že jsou aktivními členy. Anketa ve francouzských katolických novinách La Croix v roce 1997 ukázala, že 70 procent francouzské mládeže připouští, že náboženství nemá na jejich život žádný vliv. Tři čtvrtiny z nich kladou větší důraz na osobní zkušenost než na to, co učí náboženství. Totéž platí o většině dalších evropských zemí.

Proč se mládež odvrací od církve? U většiny z nich tradiční náboženství nevzbuzují důvěru. Většina mladých lidí ve Francii například pokládá náboženství za rozdělující prvek ve světě. Navíc je běžné, že mladí lidé mají postoj jako patnáctiletá Judith, katolička ze Španělska. Tato dívka řekla: „Nesouhlasím s tím, co říká církev o morálce.“ Také dvacetiletý Joseph z Tchai-wanu pokládá náboženství za „příliš konvenční“. Jestliže však většina mladých lidí nesouhlasí s naukami vlastního náboženství, v co vlastně věří?

Náboženství podle vlastního výběru

Mladí lidé si dnes běžně vybírají náboženství, jako by to bylo jídlo na jídelním lístku. Jeden časopis to označil jako náboženství „podle vlastního výběru“. Jistý katolický časopis o tom mluvil jako o „prohlížení náboženských výkladních skříní“. Názory, které pomalu vycházely z módy, jsou nyní běžné. V Evropě tedy asi 33 procent mladých lidí spoléhá na talismany, 40 procent věří, že věštci jim mohou předpovědět budoucnost, a 27 procent je přesvědčeno, že život lidí ovlivňují hvězdy. Mnozí mladí Evropané věří také v převtělování.

Paleta náboženských názorů je taková, že si mladí lidé mohou vybrat myšlenky, které odpovídají jejich vkusu. Jen málo jich je přesvědčeno, že monopol na pravdu má pouze jedno náboženství. Mladí lidé si vybírají to, co chtějí, a tím se rozdíly mezi jejich náboženskými názory stírají. Sociologové proto nyní mluví o „postupujícím zániku“ nebo „všeobecném narušení“ konvenčních náboženských názorů. Jak reagují konvenční náboženství v takovém duchovním prostředí?

Náboženství hledá mladé lidi

Zaujmout mladé lidi je pro náboženství velmi obtížné. Davu, který se v Paříži shromáždil na katolických Světových dnech mládeže, se jeden francouzský kněz zeptal: „Kde se vzali tito mladí lidé? Ve svých kostelech nemám žádné mladé lidi. Nikdy tam nepřišli.“ Chce-li katolická církev vzbudit u mladých lidí zájem a udržet jej, musí změnit celkovou koncepci i způsob, jakým své poselství předkládá.

„Církev mění svůj styl!“ prohlásily francouzské noviny Le Figaro. Aby církev zajistila účast na dvanáctých Světových dnech mládeže v Paříži, najala agentury, které se používají spíše k organizování rockových koncertů. Pro pobavení mladých lidí z více než sta zemí bylo zařazeno přes tři sta vystoupení a pro duchovní byly navrženy zvláštní kostýmy.

Mnohá náboženství dnes mladým lidem nerozumějí, a proto mají pocit, že se jim musí přizpůsobit, a stávají se tak všehochutí různých vyznání. Duchovní Michel Dubost, který organizoval Světové dny mládeže v Paříži, o této taktice řekl: „Chtěl bych samozřejmě, aby všichni pokřtění byli věrní Kristu. V církvi však mají své místo, i když věrní nejsou.“

Mladí lidé hledají odpovědi

Na opravdovost tohoto hledání odpovědí poukázaly jedny noviny, když přítomnost mladých na náboženské slavnosti v Paříži popsaly jako „volání po víře spíše než volání víry“. Odpověděla katolická církev na toto volání?

Co zjistíte, jestliže nedáte na vnější zdání a podíváte se na to, co je skryto za „zrakovým klamem“ velkých náboženských slavností, jak to označily jedny katolické noviny? Francouzské noviny Le Monde se k slavnostem vyjádřily, že při bližším pohledu tomuto setkání „chybí skutečný obsah“.

Dobrý vzhled jídla je sice důležitý, ale jídlo musí být výživné. Otázky mladých lidí týkající se smyslu života potřebují duchovně „výživné“ odpovědi. Atraktivní, ale prázdné odpovědi, které jsou servírovány, mladé lidi neuspokojují.

Mohou na dnešní mladé lidi trvale zapůsobit náboženské události, které nemají praktický dopad na jejich život? Francouzská socioložka Danièle Hervieu-Légerová uvedla: „Tyto okázalé akce budou jen stěží mít nějaký trvalý společenský dopad.“ Kde tedy mohou mladí lidé najít na své otázky uspokojivé odpovědi?

Uspokojivé odpovědi

Francouzský časopis Le Point otiskl v roce 1997 článek o potížích, s nimiž se mladí lidé potýkají. Kromě otázek týkajících se smyslu života, které mladí lidé často kladou, se mladí lidé musí vyrovnávat také se zločinností a násilím. Lze se s těmito problémy vypořádat? Článek v časopise vysvětloval: „Ve věku třiceti let si David začal dělat starosti s tím, jaké následky na jeho tělo bude mít alkohol, drogy a násilí. Jako odpověď na Davidovo přání očistit se, zaklepali na jeho dveře svědkové Jehovovi. David studoval. Změnil náboženství. Splatil dluhy, které si způsobil hazardním hraním, a odškodnil všechny, i ty, kdo ani nevěděli, že je při pokru podvedl. Již nekouří, nepije ani se nepere.“

O dalších mladých lidech, kteří studovali Bibli se svědky Jehovovými, se v článku píše: „Našli odpovědi na všechny své otázky.“ Jeden mladý svědek to vyjádřil jednoduše: „Bible mluvila pravdu dva tisíce let, tak proč bych měl hledat vedení někde jinde?“

Boží slovo obsahuje poselství pro mladé lidi. Praktické rady z Bible jim pomáhají, aby se vyrovnali se současnými problémy a poskytují jim spolehlivý základ pro víru v pokojnou budoucnost a ve společenství bratrů. Ve světě, který se neustále mění, je biblická naděje ‚kotvou pro duši, jistou i pevnou‘, která poskytuje stabilitu a útěchu. (Hebrejcům 6:19) Pomocí biblického studia se svědky Jehovovými našlo statisíce mladých lidí skutečný smysl života. Sami na sobě poznali, že Bible vede ke změnám, jež nejsou pouze povrchní. Mladí lidé přijali biblické odpovědi, a tak poznali, že jejich pátrání po skutečné pravdě bylo odměněno.

[Obrázek na straně 12]

Náboženská slavnost přivábila do Paříže tisíce mladých lidí

[Obrázek na straně 13]

Byly Světové dny mládeže v Paříži opravdovým náboženským oživením?