2. Objektivita a poctivost

PISATELÉ Bible byli poctiví muži a jejich upřímnost je patrná i v tom, co napsali. Objektivita dodává jejich spisům punc věrohodnosti.

Chyby a nedostatky.

Pisatelé Bible nezakrývali vlastní selhání a slabosti. Mojžíš napsal o své chybě, za kterou draze zaplatil. (4. Mojžíšova 20:7–13) Asaf připustil, že po nějakou dobu záviděl špatným lidem jejich život v blahobytu. (Žalm 73:1–14) Jonáš mluvil o své neposlušnosti a o tom, že zpočátku měl špatný postoj, když Bůh projevil milosrdenství kajícným hříšníkům. (Jonáš 1:1–3; 3:10; 4:1–3) Matouš upřímně přiznal, že tu noc, kdy byl Ježíš zatčen, ho opustil. (Matouš 26:56)

Pisatelé Hebrejských písem otevřeně psali o tom, jak členové jejich vlastního národa si neustále stěžovali a byli vzpurní. (2. Paralipomenon 36:15, 16) Psali dokonce i o chybách svých panovníků. (Ezekiel 34:1–10) Podobně i apoštolové se ve svých dopisech objektivně vyjadřovali o závažných problémech, s nimiž se v prvním století n. l. potýkali jak některé sbory, tak jednotliví křesťané, včetně mužů v odpovědném postavení. (1. Korinťanům 1:10–13; 2. Timoteovi 2:16–18; 4:10)

Nelichotivá pravda.

Pisatelé Bible se nesnažili zastírat to, co by někteří mohli pokládat za nepříjemnou pravdu. Křesťané v prvním století otevřeně připouštěli, že svět na ně nepohlíží s obdivem, ale naopak se na ně dívá skrz prsty jako na pošetilé a neurozené. (1. Korinťanům 1:26–29) Pisatelé uvedli, že Ježíšovi apoštolové byli v očích druhých „nevzdělaní a obyčejní lidé“. (Skutky 4:13)

Evangelisté nepřibarvovali skutečnosti o Ježíšovi, aby ho vylíčili v příznivějším světle. Poctivě zaznamenali, že pocházel z prosté rodiny, která si na živobytí musela vydělávat tvrdou prací, že nestudoval na tehdejších prestižních školách a že většina jeho posluchačů se k tomu, co vyučoval, stavěla odmítavě. (Matouš 27:25; Lukáš 2:4–7; Jan 7:15)

Bible tedy zjevně obsahuje nespočet dokladů, že ji napsali poctiví lidé. Vyvolává ve vás jejich poctivost důvěru?