8. kapitola
‚Království se přiblížilo‘
1. Proč byla Janova slova u Matouše 3:1–10 časová?
PROZKOUMEJME podrobněji, co činil „Mesiáš, Vůdce“ při svém prvním příchodu. Burcující oznámení bylo slyšet nejprve z úst Jana Křtitele: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 3:2) Měl se objevit budoucí král! Blížil se ‚sedmdesátý týden‘, „týden“ zvláštní přízně, a proto byl opravdu nejvyšší čas, aby Židé činili pokání za své hříchy, jichž se dopouštěli proti spravedlivému zákonu, který jim dal Jehova, jejich Bůh. Pro Izrael měl totiž nadejít den soudu. Proto se Jan obrátil k pokryteckým náboženským vůdcům národa a řekl jim: „Vy plémě zmijí, kdo vám ukázal, jak uniknout přicházejícímu hněvu? Vydávejte tedy ovoce, které odpovídá pokání. Sekera již leží u kořene stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně.“ — Matouš 3:7, 8, 10.
2. a) Proč měl Ježíšův křest zvláštní význam? b) Jakým útokům byl Ježíš vystaven, když „začal své dílo“?
2 Potom přišel Ježíš z Galileje k Jordánu a požádal Jana, aby jej pokřtil. Jan věděl, že Ježíš je bez hříchu, a nejprve to odmítl. Ale Ježíšův křest měl mít jiný význam. Měl znázorňovat, že Ježíš předstupuje před Jehovu, aby začal vykonávat zvláštní práci, pro kterou jej jeho Otec poslal na zemi. Proto bylo vhodné, že byl Ježíš pokřtěn ve vodě.
„A když se modlil, otevřelo se nebe a sestoupil na něj svatý duch v tělesné podobě jako holubice a z nebe vyšel hlas: ‚Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.‘ Mimoto samotnému Ježíšovi, když začal své dílo, bylo asi třicet let.“
Jako Mesiáš a budoucí král se Ježíš ihned stal terčem útoků onoho starého hada, ďábla, a židovských náboženských vůdců, kteří pokrytecky tvrdili, že slouží Bohu. — Lukáš 3:21–23.
3. V jakém směru jednal Ježíš v pokušení jinak než Adam s Evou?
3 „Ježíš, plný svatého ducha, se vrátil od Jordánu a duch ho vodil po pustině čtyřicet dnů, a při tom byl pokoušen ďáblem.“ (Lukáš 4:1, 2) Satan poznal, že Ježíš je Boží zaslíbené „semeno“, které v určeném čase rozdrtí ďábla a jeho zlé „semeno“. Mohl by satan zmařit Jehovovo předsevzetí a přimět Ježíše, aby Jehovu neposlechl? Ježíš se již postil čtyřicet dnů. Proto ďábel vyzval vyhladovělého Ježíše, aby několik kamenů z oné neplodné pustiny přeměnil v bochníky chleba. Ježíš měl nyní moc činit zázraky, ale správně citoval Jehovův spravedlivý zákon:
„Je psáno: ‚Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.‘ “ (Matouš 4:1–4; 5. Mojžíšova 8:3)
Jak se to lišilo od jednání Evy a jejího manžela Adama, kteří neposlechli a jedli ze zakázaného ovoce, ačkoli byli obklopeni velkým množstvím jiné výživné potravy!
4. Čemu se můžeme naučit z toho, jak Ježíš odolal druhému pokušení?
4 Ježíš projevil pokoru a úplnou závislost na svém Otci tím, jak se zachoval při dalším pokušení. Satan se pokusil přimět Ježíše, aby si myslel, že on, Boží Syn, je důležitá osobnost. Ano, jen ať se zbytečně vrhne dolů z chrámového cimbuří, a Boží andělé jej jistě zachytí, aby se mu nic nestalo. Ale Ježíš zamítl takový pošetilý návrh a opět citoval z Jehovova zákona:
„Opět je psáno: ‚Nebudeš Jehovu, svého Boha, zkoušet.‘ “ (Matouš 4:5–7; 5. Mojžíšova 6:16)
Zde je poučení pro všechny, kteří až do dnešní doby tvrdí, že jsou Boží služebníci: Ať není nikdo domýšlivý na svůj vztah k Jehovovi. Požehnání od Boha nezávisí na tom, jak nebo v jakém postavení jsme mu sloužili v minulosti, ale na tom, zda jej nadále posloucháme v naprosté pokoře a s hlubokou úctou k jeho uspořádání a požadavkům. — Filipenským 2:5–7.
5. a) Na kterou vrcholnou spornou otázku se soustředilo třetí pokušení? b) Jak použil Ježíš opět při odpovědi Božího zákona? c) Proč je to pro nás dnes vynikající příklad?
5 Nyní nadchází závěrečné a vrcholné pokušení při této příležitosti. Kdyby se tak satanovi podařilo obelstít Ježíše právě v této rozhodující sporné otázce, v níž jde o království! Proto jej „ďábel vzal na neobvykle vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a řekl mu: ‚Dám ti všechny tyto věci, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.‘ “ Satan tvrdil, že by Ježíš mohl tímto jednoduchým kompromisem získat moc nad celým světem lidí hned v tu chvíli, aniž musí čekat celá staletí, než přijde Jehovův stanovený čas. Ježíš se však opět odvolává na Jehovův zákon:
„Odejdi, satane! Je totiž psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ (Matouš 4:8–10; 5. Mojžíšova 6:13)
Opět zde máme nádherný příklad pro ty, kteří dnes slouží Jehovovi. Bez ohledu na to, jak dlouhá se může zdát cesta, kéž ti, kteří přinášejí Jehovovi svatou službu, nikdy nepřestanou klást Boží království na první místo ve svém životě. Kéž se nikdy neodvrátí a nezačnou si vytvářet svá vlastní malá „království“ v hmotařské společnosti satanova světa!
„NENÍ ČÁSTÍ TOHOTO SVĚTA“
6. a) V jakém směru se tehdy přiblížilo království? b) Kterým Ježíšovým příkladem se mají řídit křesťané, chtějí-li jednat podle slov v 1. Petrově 2:21?
6 Co se stalo, když Ježíš odmítl ďáblova pokušení? Biblická zpráva nám říká“:
„Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “
V jakém smyslu se přiblížilo království? Tím, že ten, který byl pomazán za krále, Ježíš Kristus sám, byl nyní přítomen a „učil . . . a kázal dobré poselství o království“. Velké zástupy lidí šly za ním z místa na místo. (Matouš 4:17, 23–25) Ježíš jasně prohlásil, že ti, kteří přijímají jeho učení, ‚nejsou částí světa, stejně jako on není částí světa‘. Musí se oddělit od světa a od jeho násilností a nemravností. Všichni, kteří dnes chtějí následovat Ježíše, musí učinit totéž. — Jan 17:14, 16; 1. Petra 2:21; viz též Matouše 5:27, 28; 26:52.
7. Proč je vzhledem k Ježíšovým slovům u Jana 8:44 důležité, abychom dnes zkoumali na základě Bible učení náboženských vůdců?
7 Pokud jde o falešné uctívání, řekl Ježíš náboženským vůdcům své doby: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl vrahem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) Tehdy bylo velmi důležité, aby se prostí lidé osvobodili od falešných tradic, které se vyvinuly v židovském náboženství (a později se staly součástí talmudu). A dnes je důležité, aby ti, kteří stejně jako Židé žili celý svůj život v náboženství svých předků, prozkoumali, zda jejich náboženští vůdci ‚neodsunuli‘ Boží slovo a zda neučí jen lidské tradice. — Marek 7:9–13.
8, 9. a) Proč prohlásil Ježíš, že jeho království „není částí tohoto světa“? b) Proč jsou tedy praví křesťané pronásledováni? c) Proč by měli být stateční?
8 Když byl Ježíš vyslýchán a šlo mu o život, prohlásil o politických vládách své doby:
„Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“
Ježíšovo království pocházelo z nebe. Jeho autorita pocházela od nejvyššího svrchovaného vládce, Jehovy Boha, a ne od satana. Proto satan použil svého pozemského „semene“, aby pronásledoval Ježíše a jeho následovníky. — Jan 18:36.
9 Ježíš proto řekl svým pravým učedníkům: „To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali. Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli části světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:17–19) Ctitelé Jehovovi, musí až do dnešní doby snášet rozhořčenou nenávist a pronásledování, protože se oddělili od politiky a od násilí, jež je dnes tak rozšířené. Ale všechny, kteří nakonec přemohou svět, očekává bohatá odměna. Ježíš ujistil své učedníky: „Buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.
PŘEDPOKLADY PRO POSTAVENÍ KRÁLE
10, 11. a) Co dokazuje, že panovníci světa nepanují na základě božského práva? b) Jak dokázal naproti tomu Ježíš, že je způsobilý pro postavení krále?
10 Jaké vlastnosti bys očekával od toho, kdo má být panovníkem světa? Většina panovníků v dějinách byli „silní muži“, vyzývaví, nadutí a pyšní. Jejich osobní zájmy pro ně obvykle byly důležitější než potřeby prostého lidu. Někteří z nich se chlubili tím, že založili velké říše, ale časem se všechny jejich mocné říše zhroutily, takže se dokázalo, jak pravdivá jsou slova krále Šalomouna: „Nestaví-li sám Jehova dům, pak na něm stavitelé nadarmo tvrdě pracovali.“ (Žalm 127:1) Tito „králové“ ve skutečnosti dokázali, že nevládnou na základě božského práva. Jejich svrchovanost nepocházela od Jehovy Boha.
11 Ale o králi, kterého pomazal Bůh, o Ježíši Kristu, je prorocky řečeno, že vyjíždí proti svým nepřátelům „ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti“. Je o něm řečeno: „Miloval jsi spravedlnost a nenávidíš špatnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání více než tvé druhy“ — krále z Davidova rodu, kteří jej přecházeli. (Žalm 45:4, 7; 45:5, 8, „KB“) Tento nebeský král nenávidí všechno, co zneuctívá Jehovovo svaté jméno a porušuje Boží spravedlivé zásady, a proto v určeném čase očistí tuto zemi od veškeré špatnosti. To bude příprava pro zavedení panství spravedlnosti. Dokázal Ježíš, že je způsobilý, aby zastával postavení takového panovníka? Zcela jistě!
12. Jaký příklad nám dal Ježíš ohledně svaté služby?
12 Když byl Ježíš na zemi jako dokonalý člověk, příkladným způsobem projevil lásku k Bohu a k bližnímu. Jako člen Božího izraelského národa, který byl oddaný Jehovovi, byl Ježíš příkladný v dodržování obou největších přikázání. Řekl: „První [přikázání] je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem, svou celou duší, svou celou myslí a svou celou silou.‘ To druhé je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe.‘ “ (Marek 12:29–31; 5. Mojžíšova 6:4, 5) Když Ježíš sloužil Jehovovi a učil Židy ve svém okolí, plně se vydával a nijak se při tom nešetřil. Když se Židé snažili jej pozdržet, aby od něj slyšeli více, řekl jim:
„Musím oznamovat dobré poselství o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:43)
Ježíš ve své svaté službě skutečně pracoval, a tím dal příklad, který mají následovat všichni praví křesťané. — Srovnej Jana 5:17.
13, 14. a) Jaký postoj měl Ježíš k lidem? b) Proč šel kázat a proč vyslal jiné? c) Jaký dozor mohou lidé očekávat pod královstvím?
13 Ježíš prokazoval lásku a soucit. Ve svém srdci toužil po tom, aby jeho lid byl osvobozen od těžkých břemen, která na ně nakupili jejich náboženští utiskovatelé. Proto jim vyprávěl o Božím království, a když vyslal své učedníky, dal jim pokyn:
„Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ — Matouš 9:35 až 10:7.
14 Tento ustanovený král zval lidi: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28–30) Ježíš jako Boží nebeský král dosazený nad celým lidstvem projeví stejný soucit. Stejně jako když byl na zemi, postará se o to, aby ti, kteří s ním budou spojeni v jeho království, byli organizováni tak, aby lidstvu byla přinesena úleva a aby nad ním byl vykonáván laskavý dohled, jaký lidé skutečně potřebují. Všichni, kteří budou žít na zemi pod panstvím Ježíšova království, skutečně najdou občerstvení pro svou duši.
BEZÚHONNÁ RYZOST
15. Jak dal Ježíš úplnou odpověď na satanovu výzvu?
15 Budoucí král lidstva především dokázal bezúhonnou ryzost a poslušnost vůči svému nebeskému Otci, a to až do kruté smrti na mučednickém kůlu. Když se blížila hodina jeho popravy, modlil se Ježíš k Jehovovi: „Otče, oslav své jméno.“ Jehovův hlas z nebe odpověděl: „Oslavil jsem je a opět je oslavím.“ Ježíš posvětil jméno svého Otce, a tím dal úplnou odpověď na satanovu výzvu. Dokázal, že dokonalý člověk může zůstat Bohu věrný v jakékoli zkoušce, jakou mu může způsobit odpůrce. Proto mohl Ježíš říci: „Nyní probíhá soud tohoto světa: nyní bude panovník tohoto světa [satan] vyvržen“ — bude zcela diskreditován a dokáže se, že je lhář. Židovští náboženští vůdci jako ‚semeno hada‘ způsobí, že „semenu“ Boží organizace, která se podobá ženě, bude způsobena bolestná rána na „patě“, ale Bůh svého důstojného Syna vzkřísí k duchovnímu životu. — 1. Mojžíšova 3:15; Jan 12:27–31.
16, 17. a) Proč můžeme mít plnou důvěru v budoucího krále země? b) Jak ukazuje Bible, že naděje na rajskou zemi je realistická? c) Měl by ti tvůj dřívější způsob života bránit v úsilí o dosažení této naděje?
16 Ježíšova láska ke spravedlnosti, nenávist k bezzákonnosti, jeho hluboký zájem o lidstvo a především neochvějná poslušnost při plnění Otcovy vůle, k oslavě Jehovova jména — to všechno dokazuje, že tento věrný a oddaný Syn je naprosto způsobilý k tomu, aby se v budoucnosti stal králem země. Nechtěl bys získat věčný život jako šťastný poddaný takového krále?
17 Bez ohledu na to, jak dobrý nebo špatný byl tvůj život až do této chvíle, můžeš si uvědomit, že i pro tebe se může stát skutečností tato naděje na věčný život na nádherné zemi. Vždyť i kajícný zloděj, který byl popraven spolu s Ježíšem, dostal takovou naději na vzkříšení. Když totiž řekl Ježíši: „Vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš odpověděl: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:42, 43) Ráj se brzy stane skutečností. Hledíš i ty s modlitbami toužebně vstříc ‚příchodu‘ království a jeho požehnání?