Vážíte si života stejně jako Bůh?

1, 2. (a) Co cenného jsme od Boha dostali? (b) Proč je schopnost uvažovat o biblických zásadách zvlášť potřebná v dnešní době?

NÁŠ nebeský Otec nám dal něco velmi cenného — život a inteligenci. Díky těmto neocenitelným darům můžeme zrcadlit jeho vlastnosti a jsme také schopni uvažovat o biblických zásadách. (1. Mojžíšova 1:27) Když tyto zásady uplatňujeme, stáváme se duchovně zralými lidmi, kteří milují Jehovu a ‚cvičí svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14)

² Schopnost uvažovat o biblických zásadách je zvlášť potřebná v dnešní době. Život je totiž tak složitý, že není možné vytvořit zákony, jež by se vztahovaly na každou situaci, která by snad mohla vzniknout. Dobře je to vidět například v lékařství, zejména v případě produktů a postupů, které nějak souvisejí s krví. O tuto důležitou oblast se zajímá každý, kdo chce poslouchat Jehovu. Pokud rozumíme biblickým zásadám, které se na ni vztahují, měli bychom být schopni rozhodovat se moudře, takže budeme mít čisté svědomí a zachováme se v Boží lásce. (Přísloví 2:6–11) Nad některými z těchto zásad se nyní zamyslíme.

ŽIVOT A KREV JSOU SVATÉ

3, 4. Kdy se Písmo poprvé zmiňuje o svatosti krve a na jakých zásadách je založen příkaz daný Noemovi?

³ Úzkou spojitost mezi životem a krví a také to, že jsou svaté, Jehova poprvé odhalil krátce potom, co Kain zabil Abela. Bůh Kainovi řekl: „Poslyš! Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy.“ (1. Mojžíšova 4:10) Abelova krev představovala v Jehovových očích Abelův život. Ten byl násilně ukončen, a proto je možné říci, že jeho krev křičela k Bohu o pomstu. (Hebrejcům 12:24)

⁴ Po potopě v Noemových dnech Bůh lidem dovolil jíst maso zvířat, ale nesměli jíst jejich krev. Bůh řekl: „Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst. A kromě toho si vyžádám zpět vaši krev vašich duší.“ (1. Mojžíšova 9:4, 5) Tento příkaz se vztahuje na všechny Noemovy potomky, tedy i na nás dnes. Potvrzuje to, co Bůh již dříve nepřímo řekl Kainovi, totiž že duše neboli život všech tvorů je představován jejich krví. Ukazuje také, že Jehova, Zdroj života, bude volat k odpovědnosti každého, kdo k životu a krvi nemá úctu. (Žalm 36:9)

5, 6. Jak mojžíšský Zákon ukazoval, že krev je svatá a drahocenná? (Viz také rámeček „Mějme úctu k životu zvířat“.)

⁵ Tyto dvě klíčové zásady jsou jasně patrné i z mojžíšského Zákona. Ve 3. Mojžíšově 17:10, 11 je napsáno: „Pokud jde o kteréhokoli muže . . ., jenž jí jakýkoli druh krve, jistě zaměřím svůj obličej proti duši, která jí krev, a vskutku ho odříznu z řad jeho lidu. Duše těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše, protože je to krev, jež vykonává smíření skrze duši v sobě.“a (Viz rámeček „Usmiřující hodnota krve“.)

⁶ Pokud krev zabitého zvířete nebyla použita k obětním účelům, musela být vylita na zem, čímž byl život symbolicky vrácen jeho Původci. (5. Mojžíšova 12:16; Ezekiel 18:4) Izraelité však nemuseli zacházet do extrémů tím, že by se snažili odstranit ze zvířecího masa každou stopu krve. Pokud Izraelité zvíře správně porazili a nechali vykrvácet, prokázali tím úctu k Dárci života a mohli pak maso jíst s čistým svědomím.

7. Jak dal David najevo úctu ke svatosti krve?

⁷ David, ‚muž příjemný Božímu srdci‘, chápal zásady, na nichž byl Boží zákon o krvi založen. (Skutky 13:22) Když měl jednou velkou žízeň, tři z jeho mužů se probili do tábora nepřátel, načerpali tam vodu z cisterny a přinesli mu ji. Jak na to David reagoval? Zeptal se: „Mám pít krev mužů, kteří šli s nasazením své duše?“ Voda, kterou mu přinesli, pro něj byla jako jejich krev, takže ji navzdory své žízni „vylil . . . Jehovovi“. (2. Samuelova 23:15–17)

8, 9. Změnil se Boží názor na život a krev, když byl založen křesťanský sbor? Vysvětlete to.

⁸ Asi 2 400 let po tom, co Noe dostal příkaz týkající se krve, a asi 1 500 let po uzavření smlouvy Zákona Jehova inspiroval vedoucí sbor v prvním století, aby křesťanům napsal: „Svatý duch a my sami jsme . . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (Skutky 15:28, 29)

⁹ Vedoucí sbor zjevně chápal, že krev je svatá a že její zneužití je stejně morálně špatné jako modlářství nebo smilstvo. Praví křesťané v dnešní době zastávají tentýž názor. Kromě toho přemýšlejí o biblických zásadách a o tom, jak je uplatňovat, a tak jsou schopni dělat v souvislosti s krví taková rozhodnutí, která se Jehovovi líbí.

POUŽITÍ KRVE V LÉKAŘSTVÍ

10, 11. (a) Jak se svědkové Jehovovi dívají na transfuzi plné krve a jejích čtyř základních složek? (b) V jakých oblastech týkajících se použití krve se mohou názory jednotlivých křesťanů lišit?

¹⁰ Svědkové Jehovovi si uvědomují, že příkaz ‚zdržovat se krve‘ se vztahuje i na přijímání transfuzí, dárcovství krve a uchovávání krve k autotransfuzi. Z úcty k Božímu zákonu také odmítají čtyři základní složky krve: červené krvinky, bílé krvinky, destičky a plazmu.

¹¹ Z těchto základních složek se dalším zpracováním získávají krevní frakce, které se používají k mnoha účelům. Může křesťan tyto frakce přijímat? Měl by je považovat za „krev“? V této oblasti musí každý udělat osobní rozhodnutí. To platí také o lékařských postupech, jako je hemodialýza, hemodiluce a sběr krve z rány, při nichž se používá pacientova vlastní krev, která předtím nebyla odebrána a skladována. (Viz dodatek „Krevní frakce a chirurgické postupy“.)

12. Jak bychom se měli dívat na otázky svědomí a jak bychom měli postupovat při jejich řešení?

¹² Pokud je nějaké rozhodnutí pouze na nás, znamená to, že je Jehovovi jedno, jak se rozhodneme? Ne, protože se hluboce zajímá o naše myšlenky a pohnutky. (Přísloví 17:3; 21:2; 24:12) V případě lékařských metod a produktů bychom se měli modlit o Jehovovo vedení, zjistit si o nich dostatek informací a pak se rozhodnout podle svého biblicky školeného svědomí. (Římanům 14:2, 22, 23) Druzí by nás neměli přesvědčovat, abychom se v otázkách svědomí řídili jejich názorem, a my bychom se jich neměli ptát: „Co bys na mém místě udělal ty?“ Když jde o osobní rozhodnutí, každý křesťan by měl ‚nést svůj vlastní náklad‘.b (Galaťanům 6:5; Římanům 14:12; viz rámeček „Považuji krev za svatou?“)

Z JEHOVOVÝCH ZÁKONŮ JE PATRNÁ OTCOVSKÁ LÁSKA

13. Co se o Jehovovi dozvídáme z jeho zákonů a zásad? Ukažte to na příkladu.

¹³ Ze zákonů a zásad obsažených v Bibli je vidět, že Jehova je jak moudrý Zákonodárce, tak milující Otec, kterému velmi záleží na tom, aby se jeho dětem dobře dařilo. (Žalm 19:7–11) Příkaz ‚zdržovat se krve‘ sice nebyl dán v prvé řadě proto, abychom si udrželi dobré zdraví, ale přesto nás chrání před komplikacemi, které jsou s transfuzemi spojené. (Skutky 15:20) Mnoho odborníků souhlasí s tím, že bezkrevní chirurgie je „základní norma“ moderního lékařství. Takové pokroky v medicíně jsou pro pravé křesťany jen potvrzením toho, že Jehova je nezměrně moudrý a láskyplný. (Izajáš 55:9; Jan 14:21, 23)

14, 15. (a) Ze kterých zákonů je patrná Boží láska k lidem? (b) Jak můžeme uplatnit zásady, na kterých byly tyto zákony založeny?

¹⁴ To, že Bohu záleželo na jeho lidu, starověkém Izraeli, bylo vidět z mnoha zákonů, které tomuto národu dal. Jeden zákon například vyžadoval, aby Izraelité měli na střechách svých domů zábradlí. Trávili tam totiž mnoho času, a díky dodržování tohoto zákona se předcházelo nehodám. (5. Mojžíšova 22:8; 1. Samuelova 9:25, 26; Nehemjáš 8:16; Skutky 10:9) Bůh také přikázal, že pokud měl Izraelita nebezpečného býka, musel dohlédnout na to, aby zvíře nikomu neublížilo. (2. Mojžíšova 21:28, 29) Když někdo tyto zákony ignoroval, dával tím najevo hrubou neúctu k druhým a mohl si přivodit vinu krve.

¹⁵ Ve kterých oblastech můžeme uplatnit zásady, na nichž byly tyto zákony založeny? Jak je to například s technickým stavem našeho auta, chováním za volantem, domácími zvířaty, domovem, pracovištěm nebo výběrem rekreace? V některých zemích jsou hlavní příčinou smrti mladých lidí nehody. Často je důvodem zbytečné riskování. Mladí lidé, kteří se chtějí zachovat v Boží lásce, si naopak života váží a nehledají vzrušení v nebezpečných činnostech. Nejsou bláhoví, aby si mysleli, že díky jejich mládí se jim nemůže nic stát. Nebezpečí se naopak vyhýbají, a tak se mohou ze svého mládí radovat. (Kazatel 11:9, 10)

16. Která biblická zásada se vztahuje na potrat? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹⁶ V Božích očích je drahocenný dokonce i život nenarozeného dítěte. Když ve starověkém Izraeli někdo zranil těhotnou ženu, a zemřela ona nebo její nenarozené dítě, Bůh se na takového člověka díval jako na vraha, který musel dát „duši za duši“.c (2. Mojžíšova 21:22, 23) Představte si tedy, jak se asi Jehova musí cítit, když vidí, že každý rok přichází o život bezpočet nenarozených dětí kvůli sobectví nebo uvolněné morálce.

17. Jak byste mohli utěšit ženu, která podstoupila potrat před tím, než poznala biblickou pravdu?

¹⁷ Co když ale nějaká žena podstoupila potrat, ještě než poznala biblickou pravdu? Znamená to, že jí Jehova neprojeví milosrdenství? Tak tomu rozhodně není. Pokud člověk činí skutečné pokání, může se spolehnout, že mu Jehova na základě Ježíšovy prolité krve odpustí. (Žalm 103:8–14; Efezanům 1:7) Sám Kristus řekl: „Nepřišel jsem, abych volal k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lukáš 5:32)

VYVARUJME SE ŠKODLIVÉHO UVAŽOVÁNÍ

18. Co Bible říká o samotné příčině mnoha krveprolití?

¹⁸ Jehova po nás chce nejen to, abychom druhým neubližovali, ale také to, abychom ze svého srdce vykořenili samotnou příčinu mnoha krveprolití — nenávist. Apoštol Jan napsal: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják.“ (1. Jana 3:15) Takový člověk nejenže svého bratra nemá rád, ale dokonce mu přeje smrt. Jeho nepřátelství se může projevit tím, že svého bratra zlomyslně pomlouvá nebo falešně obviňuje z jednání, které Bůh odsuzuje. (3. Mojžíšova 19:16; 5. Mojžíšova 19:18–21; Matouš 5:22) Je tedy velmi důležité, abychom ze svého srdce odstranili jakoukoli zášť, kterou možná cítíme. (Jakub 1:14, 15; 4:1–3)

19. Jaké poučení ze Žalmu 11:5 a Filipanům 4:8, 9 si vezme ten, kdo se řídí biblickými zásadami?

¹⁹ Ti, kdo si váží života stejně jako Jehova a kdo se chtějí zachovávat v jeho lásce, se také vyhýbají jakékoli formě násilí. Žalm 11:5 říká: „Každého, kdo miluje násilí, [Jehovova] duše jistě nenávidí.“ Tento text nejen poukazuje na to, jakou má Bůh osobnost, ale obsahuje také zásadu, podle které bychom se měli řídit. Podněcuje ty, kdo milují Boha, aby se vyhýbali jakékoli formě zábavy, která by mohla způsobit, že by se jim násilí zalíbilo. Boží služebníci jsou také vybízeni, aby se snažili plnit svou mysl a srdce tím, co je hodné lásky, ctnostné a chvályhodné. Jehova je totiž „Bůh pokoje“ a takové věci k pokoji přispívají. (Filipanům 4:8, 9)

ZŮSTAŇME ODDĚLENI OD ORGANIZACÍ S VINOU KRVE

20–22. Jaký postoj mají křesťané ke světu a proč?

²⁰ Celý Satanův svět nese v Božích očích vinu krve. Politické systémy tohoto světa, které jsou v Písmu znázorněny dravými zvířaty, pozabíjely miliony lidí, včetně mnoha Jehovových služebníků. (Daniel 8:3, 4, 20–22; Zjevení 13:1, 2, 7, 8) S politickými mocnostmi úzce spolupracuje obchod a věda. Společně vytvořily jedny z nejstrašnějších zbraní, jaké si lze představit, a ještě se na tom velmi obohatily. Jak pravdivý je výrok, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19)

²¹ Jelikož Ježíšovi následovníci ‚nejsou částí světa‘, ale vůči politice a válkám zůstávají přísně neutrální, nenesou osobní ani kolektivní vinu krve.d (Jan 15:19; 17:16) Když jsou pronásledováni, jednají podle Kristova vzoru a neoplácejí násilím. Svým nepřátelům naopak projevují lásku, a dokonce se za ně modlí. (Matouš 5:44; Římanům 12:17–21)

²² Praví křesťané nechtějí mít nic společného především s ‚Velkým Babylónem‘, světovou říší falešného náboženství, která nese největší vinu krve. Boží Slovo o Velkém Babylóně říká: „Byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kdo byli pobiti na zemi.“ Jehova nás proto naléhavě vybízí: „Vyjděte z něho, můj lide.“ (Zjevení 17:6; 18:2, 4, 24)

23. Co znamená vyjít z Velkého Babylóna?

²³ Vyjít z Velkého Babylóna znamená víc než jen dát se vypsat z církve. Musíme také nenávidět špatné jednání, které falešné náboženství toleruje nebo se ho otevřeně zastává. Patří mezi ně například nemravnost, vměšování se do politiky nebo chamtivá honba za bohatstvím. (Žalm 97:10; Zjevení 18:7, 9, 11–17) To všechno často vede ke krveprolití.

24, 25. Na jakém základě může Bůh projevit milosrdenství kajícným lidem, kteří mají vinu krve, a čím to bylo předstíněno v biblických dobách?

²⁴ Než jsme se stali pravými křesťany, každý z nás nějakým způsobem podporoval Satanův systém a tak si přivodil určitou míru viny krve. Změnili jsme však svůj způsob jednání, vypěstovali si víru v Kristovu výkupní oběť a zasvětili svůj život Bohu. Díky tomu nám Bůh projevuje milosrdenství a poskytuje duchovní ochranu. (Skutky 3:19) Tato ochrana byla předstíněna útočištnými městy v biblických dobách. (4. Mojžíšova 35:11–15; 5. Mojžíšova 21:1–9)

²⁵ Čeho se toto opatření týkalo? Když Izraelita někoho nešťastnou náhodou zabil, musel utéci do útočištného města. Ustanovení soudci případ prošetřili a člověk, který někoho neúmyslně zabil, musel v útočištném městě zůstat až do smrti velekněze. Potom mohl odejít kamkoli chtěl. Útočištná města byla krásným příkladem Božího milosrdenství a toho, jakou hodnotu má pro Jehovu lidský život. Tomuto opatření dnes odpovídá to, že na základě Kristovy výkupní oběti jsme chráněni před smrtí za neúmyslné porušení Božích přikázání ohledně svatosti života a krve. Vážíte si tohoto opatření? Jak svou vděčnost můžete projevit? Například tak, že do protiobrazného útočištného města budete zvát druhé. To je důležité zvláště proto, že se rychle blíží „velké soužení“. (Matouš 24:21; 2. Korinťanům 6:1, 2)

VÁŽÍME SI ŽIVOTA, A PROTO KÁŽEME POSELSTVÍ O KRÁLOVSTVÍ

26–28. V jakém ohledu jsme v podobné situaci jako prorok Ezekiel a jak se můžeme zachovávat v Boží lásce?

²⁶ Boží lid je dnes v podobné situaci jako starověký prorok Ezekiel, kterého Jehova pověřil, aby sloužil jako strážný izraelského domu. Bůh Ezekielovi řekl: „Uslyšíš [mé] slovo a dáš jim ode mne výstrahu.“ Pokud by Ezekiel své pověření zanedbával, byl by osobně zodpovědný za krev těch, kteří přišli o život, když byl Jeruzalém souzen. (Ezekiel 33:7–9) Prorok však byl poslušný a žádnou vinu krve si nepřivodil.

²⁷ Před námi je konec celého Satanova světa. Pověření ohlašovat Boží „den pomsty“ spolu se zprávou o Království proto svědkové Jehovovi považují za svou povinnost i výsadu. (Izajáš 61:2; Matouš 24:14) Podílíte se na této životně důležité práci ze všech sil? Apoštol Pavel ke svému pověření kázat přistupoval zodpovědně. Mohl proto říci: „Jsem čistý od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.“ (Skutky 20:26, 27) Pavel je pro nás vynikajícím příkladem k napodobení.

²⁸ Máme-li se zachovávat v Jehovově otcovské lásce, nestačí jen vážit si života a krve stejně jako Jehova. Musíme také v Božích očích zůstat čistí neboli svatí. O tom bude pojednávat následující kapitola.