DEUEL

[Boží poznání; Bůh ví (zná)].

Muž, jehož syn Eljasaf sloužil jako náčelník kmene Gad v době, kdy izraelský národ putoval pustinou. (4Mo 1:14; 7:42, 47; 10:20) V masoretském textu a v syrské Pešitě je ve 4. Mojžíšově 2:14 nazván „Reuel“. Možná to je písařská chyba, protože hebrejská písmena „D“ a „R“ jsou velmi podobná a jméno „Deuel“ se ve 4. Mojžíšově 2:14 objevuje v samaritánském Pentateuchu, latinské Vulgátě a ve více než stu hebrejských rukopisů.