REBEKA
[možná „kráva“].
Dcera Betuela, syna Nachorova, a tedy praneteř Abrahamova. Její bratr se jmenoval Laban. (1Mo 22:20–23)
V roce 1878 př. n. l. vyslal Abraham správce své domácnosti, pravděpodobně Eliezera, aby našel vhodnou manželku pro jeho syna Izáka (nyní čtyřicetiletého). Správce přišel do „Nachorova města“ v horní části Mezopotamské nížiny a tam se u studny modlil, aby Jehova vybral pannu, která na požádání dá napít nejen jemu, ale také se nabídne, že napojí jeho deset velbloudů. (1Mo 24:1–14) Zatímco se modlil, přišla ke studni Rebeka se džbánem na vodu. Když ji požádal o doušek vody, laskavě mu dala napít a pak „rychle . . . vyprázdnila svůj džbán do napájecího žlabu a ještě znovu a znovu běhala ke studni čerpat vodu, a čerpala pro všechny jeho velbloudy. Celou tu dobu na ni muž upřeně a v údivu hleděl a mlčel, aby poznal, zda Jehova učinil jeho cestu úspěšnou či nikoli.“ Ukázalo se, že Rebeka je laskavá, pohostinná, cudná a pilná; kromě toho, „ta mladá žena byla velmi přitažlivého vzhledu“. (1Mo 24:14–21)
Abrahamův sluha rozpoznal, že jeho modlitba byla vyslyšena, a dal Rebece zlatý nosní kroužek a dva krásné zlaté náramky (dnes by měly cenu asi 1 350 dolarů). Rebeka je ukázala své rodině — matce a bratrovi Labanovi — a ti projevili návštěvníkovi a jeho doprovodu pohostinnost. (1Mo 24:22–32) Ale než Abrahamův sluha začal jíst, promluvil o svých záležitostech. Laban a jeho otec Betuel dali souhlas, aby se Rebeka provdala za Izáka; Rebeka a její rodina dostali dary, zlaté a stříbrné předměty a vybrané oděvy, a pak společně pojedli. (1Mo 24:33–54) Tato transakce byla počestnou manželskou smlouvou, nikoli mezi Rebekou a Izákem, ale podle tehdejšího zvyku mezi jejich rodiči. Rebeka tak byla zasnoubena Izákovi a od té chvíle vlastně byla jeho manželkou.
S Rebečiným souhlasem vyrazila karavana druhý den ráno na dlouhou cestu do Negebu, do místa poblíž studny Beer-lachai-roi, kde Izák tehdy žil. Než Rebeka odešla, její rodina jí požehnala slovy: „Kéž se staneš tisíckrát deseti tisíci, a ať tvé semeno vezme do vlastnictví bránu těch, kdo je nenávidí.“ Rebeku doprovázela její kojná Debora a další společnice, a jak se zdá, žádná z nich se do své rodné země nikdy nevrátila. (1Mo 24:55–62; 35:8)
Když se Rebeka dostala na místo a viděla přicházejícího Izáka, vzala si na hlavu roušku, a když Abrahamův sluha vyprávěl o všem, co se během jeho cesty přihodilo, jak Jehova vedl jeho volbu, Izák uvedl Rebeku do stanu své matky a Rebeka se stala jeho manželkou. Izák Rebeku velmi miloval, a v ní „našel útěchu po ztrátě své matky“ Sáry, která zemřela o tři roky dříve. (1Mo 24:63–67)
Stejně jako Sára zůstávala i Rebeka dlouho neplodná. Asi po 19 letech, během nichž Izák vytrvale prosil Jehovu, počala a porodila dvojčata Esaua a Jákoba. Její těhotenství pro ni bylo velmi skličující, protože ti dva spolu zápasili v jejím lůně. Rebeka si proto říkala: „Proč jen jsem naživu?“ Jehova jí odpověděl ujištěním, že se stane matkou dvou velkých národů a že „starší bude sloužit mladšímu“. (1Mo 25:20–26) Podle Pavlových slov to mělo ukázat, že výběr ‚semene slibu‘ závisí zcela na Bohu. (Ří 9:6–13)
Rebeka také stejně jako Sára zapřela při jedné příležitosti svou totožnost a vydávala se za manželovu sestru. To bylo tehdy, když hlad v zemi rodinu donutil, aby se na nějaký čas usadila na území Filištínů, jemuž vládl král Abimelek. Rebeka již musela být v letech, a přesto se Izák, určený dědic abrahamské smlouvy, domníval, že by kvůli její kráse mohl být zabit, kdyby se vědělo, že je jejím manželem. (1Mo 26:1–11)
Když Izák zestárl a chystal se požehnat Esauovi, svému prvorozenému, Rebeka ihned podnikla kroky k tomu, aby zajistila žádoucí požehnání pro Jákoba. (1Mo 25:28–34; 27:1–5) Neříká se, zda věděla, že Jákob má právo na prvorozenství, že si ho koupil, ale jistě dobře věděla, co jí Jehova řekl, totiž že starší bude sloužit mladšímu. Zařídila tedy, aby si Jákob zajistil otcovo požehnání. Výsledek byl v souladu s Jehovovým záměrem. (1Mo 27:6–29; viz heslo JÁKOB č. 1.)
Později, když se Rebeka dozvěděla o tom, že Esau má v úmyslu Jákoba zabít, ovlivnila Izáka tak, aby poslal Jákoba do její rodné země, aby si tam našel manželku. Jí i Izáka velmi trápilo, že si Esau vybral dvě manželky mezi nenáviděnými Kananejci. (1Mo 26:34, 35; 27:41–46; 28:1–5; 29:10–12)
Kdy přesně Rebeka zemřela, se neuvádí, ale možná to bylo dříve, než se Jákob vrátil domů z Mezopotámie. (1Mo 35:27) Byla pohřbena v rodinné jeskyni Makpele spolu s Abrahamem a Sárou. Tam byli později pohřbeni i Izák, Lea a Jákob. (1Mo 49:29–31; 50:13)