Otázky čtenářů
Jak dalece odpovídají pravdě slova v 1. Korintským 6:18 (NS): „Každého jiného hříchu, kterého se snad člověk dopouští, dopouští se mimo své tělo, ale kdo se dopouští smilstva, hřeší proti svému vlastnímu tělu“?
Apoštol Pavel uvedl před těmito slovy příkaz: „Utíkejte od smilstva.“ Je zřejmé, že kladl velký důraz na toto téma, neboť přešel od svých dřívějších výkladů bez jakéhokoli spojení k příkazu: „Utíkejte od smilstva.“ Jak je vidět z Meziřádkového překladu království (angl.), vyjádřil se v přítomném čase: „Buďte utíkajícími od smilstva.“ Tím chtěl říci, že když se dostaneme do pokušení nebo se nám naskytne příležitost, abychom se dopustili smilstva, nemáme dlouho vyjednávat nebo mluvit sem a tam, nýbrž okamžitě utéci. Josef, syn patriarchy Jákoba, nám dal v tomto ohledu výborný příklad. Utekl, když byl obtěžován ženou Putifara, svého pána. — 1. Mojž. 39:12.
Proč kladl apoštol Pavel takový důraz na tuto věc, když psal křesťanům v Korintě? Protože Korint bylo město s velmi špatnou pověstí, v němž bylo mnoho pokušení k nemravnému jednání. Bylo střediskem Venušina kultu, uctívání bohyně smyslné lásky a vášně. Ne nadarmo platil Korint za nejneřestnější město ve starém Řecku. Od uctívání Venuše pochází jméno nemocí způsobených nevybíravými pohlavními styky, a sice venerické nemoci. Jedna z nich, kapavka, patří prý k nejstarším a nejrozšířenějším nemocem, které postihují lidstvo, druhá, syfilis, je označována jako jedna z nejhorších metel lidstva.
Tyto pohlavní choroby mohou mít strašné následky. U žen mohou způsobit neplodnost, u dětí mohou mít za následek slepotu a v stáří vést k duševním poruchám, a to jsou pouze některé politováníhodné účinky. Vzdor těmto zlým následkům rozšiřují se pohlavní nemoci stále více, ano, mluví se dokonce o epidemickém rozšíření. Ačkoli můžeme škodit svému tělu do určité míry také jinými hříchy, na příklad nadměrným požíváním alkoholu, smilstvem se hřeší bez pochyby v daleko horším měřítku „proti svému vlastnímu tělu“.
Že hřešíme smilstvem v tomto ohledu proti svému vlastnímu tělu, poznal již moudrý král Šalomoun. Řekl o účincích styku s nevěstkou: „Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě strany ostrý. Nohy její sstupují k smrti.“ „Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osidlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.“ Ano, právě játra, největší orgán našeho těla, jsou pohlavními nemocemi často napadnuta a poškozena. — Přísl. 5:3–11; 7:23.
Smilstvo by mohlo být v určitém ohledu přirovnáno k rozbití porcelánového předmětu; předmět může být sice opět slepen, ale trhlina zůstává. Také je můžeme srovnat s popáleninou třetího stupně; lítost snad způsobí, že se rána zahojí, ale zůstane jizva, která stále připomíná hřích. Ano, smilstvem hřešíme zcela zvláštním způsobem proti svému tělu, protože celé tělo a osobnost jsou tím vtaženy do společného utrpení.
Stejně tak je tomu i s cizoložstvím, které je tím míněno, jestliže apoštol Pavel použil slova pornéia — zde přeloženo jako „smilstvo“ — v širším slova smyslu, jak se stává někdy v Křesťanských řeckých písmech. Ježíš Kristus mluvil na příklad o muži, který by propustil svou ženu z jiných důvodů, než je smilstvo, pornéia, a myslí tím jiné důvody než cizoložství. Slovo pornografie v širším slova smyslu pochází z tohoto řeckého slova. — Mat. 19:9.
Souběžný text, který osvětluje toto téma, je v Římanům 1:26, 27. V tomto textu ukazuje Pavel, že také homosexuálové hřeší proti svému vlastnímu tělu. „Proto je Bůh vydal hanebným pohlavním choutkám, neboť i jejich ženy zaměnily přirozené používání sebe za protipřirozené; a stejně i muži opustili přirozené užívání žen a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a páchali nemravnosti a dostali sami na sobě plnou odplatu, která jim patřila za jejich pochybení.“ (NS) Slova apoštola Pavla v 1. Korintským 6:18 mohou dokonce zahrnovat i homosexualitu, protože řečtí pisatelé používali výrazu pornéia také pro homosexualitu.
Avšak apoštol Pavel neřekl pouze, že pornéia je hřešení proti vlastnímu tělu, ale řekl také, že ‚každý jiný hřích je mimo tělo‘. Jak je to možné? Bibličtí komentátoři si po staletí lámali hlavy s tímto zvláštním názorem a vysvětlovali to nejrůznějším způsobem. Vcelku se kryly jejich komentáře s předcházejícím výkladem, a sice, že apoštol mluvil v relativním smyslu. Když se ale podíváme na texty, které jsou s tím ve spojení, vidíme, že jeho slova mohou být chápána i v absolutním smyslu. Pohleďme, co říká:
„Tělo není pro smilstvo, ale pro Pána; a Pán je pro tělo. Nevíte, že vaše těla jsou Kristovy údy? Mám tedy odejmout Kristovy údy a učinit je údy nevěstky? Nechť se to nikdy nestane! Cožpak nevíte, že ten, kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Neboť „ti dva“, praví, „budou jedno tělo“. Ale kdo je spojen s Pánem, je jeden duch.“ — 1. Kor. 6:13, 15–17, NS.
Ano, pomazaní křesťané, kterým psal Pavel, byli zaslíbeni Ježíši Kristu k manželství, jak je vidět ze slov v 2. Korintským 11:2, NS: „Já osobně jsem vás zaslíbil k manželství jednomu manželovi, abych vás představil Kristu jako čistou pannu.“ U starých Hebrejů byla nevěra při zasnoubení trestána stejně jako cizoložství. Ale jak Pavel napsal, „Pán je pro tělo“.
Křesťan, který se dopustí smilstva, hřeší proto ve zcela zvláštním smyslu proti svému vlastnímu tělu, protože odnímá své tělo Kristu a činí je jedním tělem s nevěstkou. Žádný jiný hřích neodděluje tělo křesťana od spojení s Ježíšem Kristem tím, že je spojuje s někým jiným, s nevěstkou. V tomto ohledu je možno skutečně říci, že ‚každý jiný hřích je mimo tělo‘. I když se Pavlova slova vztahují v první řadě na pomazané křesťany, kteří jsou zaslíbeni k manželství Kristovi, jejich Pánu, mohou být dnes použita v zásadě i na „jiné ovce“. — Jan 10:16.
Jak rozumný a důtklivý je proto příkaz apoštola Pavla: „Utíkejte od smilstva.“ Smilstvo může mít pro tělo nejhorší následky. Znečišťuje toho, kdo se jej dopouští, jako žádný jiný hřích. Křesťan tím hřeší ve zcela zvláštním smyslu proti svému vlastnímu tělu, neboť jen smilstvo odděluje jeho tělo od spojení s Pánem Ježíšem Kristem a činí jej jedním tělem s nevěstkou.