Bůh, který je při nás
BŮH, stvořitel a zdroj života, zná cenu života lépe než všichni lidé. Vytvořil tvorstvo ve své milující dobrotivosti, aby se mohlo rovněž radovat ze života. Přeje si, abychom žili, a to nejen několik málo krátkých let, ale navěky. Proto je při celém lidstvu, ale zvláště při těch, kteří k němu upřímně vzhlížejí a řídí se jeho Slovem. „Já jsem věrný“, říká Jehova, a věrní ctitelé, kteří pozorovali jeho způsob jednání s lidstvem, prohlašují: „Ty sám jsi věrný.“ — Jer. 3:12, NS; Zjev. 15:4, NS.
O síle Boží věrnosti vůči lidstvu píše apoštol Pavel: „Neboť sotva někdo zemře za spravedlivého člověka; vskutku, za dobrého člověka se snad i někdo odváží zemřít. Ale Bůh nám doporučuje svou lásku tím, že ještě, když jsme byli hříšníky, Kristus za nás zemřel.“ (Řím. 5:7, 8, NS) Těm, kteří opětují jeho lásku, bude tedy pomáhat i v nejhorších podmínkách. Poskytuje jim ujištění a útěchu: „Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.“ — Žid. 13:5, NS; Žalm 94:14.
Apoštol Pavel velice oceňoval Boží věrnost a posluchačům v Aténách řekl: „[Bůh] není ve skutečnosti nikomu z nás vzdálen.“ (Skut. 17:27, NS) Pavel sám byl Bohem jistě velmi milován, protože nejen vyjadřoval víru v Boží opatření pro život, ale také se ze všech sil snažil pomáhat jiným, aby získali život. Při tom Pavel snášel zkoušky, které daleko převyšovaly všechno, co kdy vytrpěla většina lidí. Sboru v Korintě vypočítával tyto zkoušky, mezi nimiž bylo věznění, bití, kamenování, ztroskotání lodi, hladovění, snášení zimy a stálé nebezpečí ze strany nepřátel. Řekl však: „A přece mne Pán z toho všeho vysvobodil.“ — 2. Tim. 3:11, NS; 4:16, 17; 2. Kor. 11:23–27.
Ačkoli chceme žít co nejdéle, musíme pamatovat na to, že ve skutečnosti není hlavní otázkou, zda v tomto přítomném světě žijeme nebo umíráme. Důležité je však zachování ryzosti vůči Bohu, protože Bůh vyžaduje věrnost od těch, kteří poznali jeho vlastní věrnost. Takoví lidé mohou mít absolutní jistotu, že Jehova a jeho věrný Syn Ježíš Kristus budou při nich v nemocech, v rodinných problémech, při sklíčenosti, v době tlaku a napětí i v nejtěžších pronásledováních.
Jehova byl při věrném Jobovi v jeho hrozné nemoci. Křesťanský pisatel Jakub o něm říká: „Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a viděli jste, jaký výsledek Jehova dal, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a soucitný.“ (Jak. 5:11, NS) Nepřátelé proroka Jeremiáše hledali způsob, jak jej zabít, ale Jeremiáš oznámil: „Jehova . . . byl se mnou jako hrozný Mocný.“ (Jer. 20:11, NS; 1:8) Eliáše pronásledoval zlý král Achab a jeho manželka Jezábel, ale Bůh se postaral, aby Eliáš měl dostatečnou zásobu potravy a použil k tomu havranů a pohostinné ženy, které Jehova pomohl. — 1. Král. 17:2–16.
Stejně je tomu i v dnešní době. Je mnoho zpráv o tom, jak Bůh věrně pomáhá někomu, kdo mu slouží v těžkých podmínkách, přes odpor a pronásledování. Ukázalo se, že jsou pravdivá žalmistova slova: „I kdyby snad upadl, nebude sražen, protože Jehova podepírá jeho ruku. Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ (Žalm 37:24, 25, NS) O sobě a o svých druzích napsal apoštol: „Jsme všemožně podrobeni tlaku, nejsme však souženi tak, že bychom se nemohli pohnout; jsme bezradní, ale ne zcela bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme přemáháni, ale ne zničeni.“ (2. Kor. 4:8, 9, NS) Je pravda, někteří v pronásledování a těžkostech zemřeli (jako sám Pavel), ale jistota naděje na vzkříšení je podpořila v ryzosti vůči Bohu. — Mat. 10:28.
Vážíš si věrnosti Jehovy Boha a jeho Syna, s níž nám pomáhají, abychom mohli získat život? Jaká je potom tvá vlastní věrnost? Jsi-li manželem, jsi vždy věrně při své ženě, mluvíš o ní dobře, pomáháš jí a utěšuješ ji v době sklíčenosti? — Přísl. 31:26; Kol. 3:18.
Členové rodin, projevujete lásku ke všem ve své rodině, včetně nemocných nebo starších, na které by mohlo být pohlíženo jako na břemeno? Někdy se například stává, že starší člen rodiny trpí stařeckou slabostí. V takovém stavu snad může dokonce obviňovat druhé, že něco ukradli, může se obrátit proti milovanému členu rodiny, který je mu nejblíže, a vůbec může být těžké s ním jednat. To je zkouška věrnosti pro rodinu. Zapomenou na lásku, kterou dotyčný člověk, snad otec nebo matka, znovu a znovu projevoval v minulých letech? Taková situace sice působí zkoušku, ale o lidech, kteří trpí touto nemocí, říká jedno lékařské dílo: „Rodina by měla být vedena k pochopení, že pacient nechce vědomě svým chováním vyvolávat jejich hněv.“ Budeš si to pamatovat a budeš věrně pomáhat takovému nemocnému? Jedné ženě ze svědků Jehovových, jejíž manžel trpěl předčasnou stařeckou slabomyslností, napsal jeden neurolog: „Chtěl bych vám říci, že jste mimořádně dobrý člověk. Oběť, kterou přinášíte tím, že se staráte o svého manžela, který je zcela bezmocný, je neobyčejná. Mnozí lidé by již dávno dali svého nepříčetného příbuzného do ústavu.“
Jsi-li křesťan, pomáháš svým křesťanským bratrům? Co děláš jestliže je někdo z nich nemocný nebo potřebuje hmotnou podporu či povzbuzení? A jsi při svých bratrech ve společenství, zvláště při shromážděních, kde se mluví o Božím slovu? „Bojujete jako jedna duše, bok po boku za víru v dobré poselství“? (Fil. 1:27, NS; Mat. 25:34–36; 1. Tess. 5:14) Prokazuješ lásku a pohostinnost svým bližním, kteří nemají stejné náboženství jako ty? (Luk. 10:30–37) Prokazuješ-li druhým tuto věrnost a lásku, můžeš vyjádřit stejné přesvědčení jako apoštol Pavel, že „ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády . . . ani moci . . . ani žádné jiné stvoření nebude nás moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Řím. 8:38, 39, NS.