Jak hluboká je tvá láska?
„BYL jednou jeden“, jak se říká, mladý muž, jenž řekl dívce, které se dvořil: „Miluji tě tak, že jsem ochoten pro tebe zemřít.“ Zasmála se a zeptala se ho: „Kde jsi byl minulou středu večer, miláčku? Marně jsem na tebe čekala.“ Odpověděl dost ostýchavě: „Víš, když tolik pršelo.“ Byl ochoten zemřít pro dívku, kterou miloval, ale nebyl ochoten vzdorovat dešti, aby s ní mohl strávit večer.
Jeho láska nebyla zřejmě příliš hluboká. Pozůstávala pouze ze slov; jeho skutky neodpovídaly jeho slovům. Proto Bible právem doporučuje jiný druh lásky: „Děťátka, milujme se, ne slovem, ani jazykem, ale v skutku a v pravdě.“ — 1. Jana 3:18.
Lásku lze také vyjádřit tím, že někomu zachováváme věrnost.
Když je náš přítel urážen, zastaneme se jej, i když se sami staneme neoblíbenými? Stejně je tomu s láskou křesťana k Bohu. Jednou se v Arkansasu shromáždila kolem táborového ohně skupina lidí a během rozmluvy jeden z nich utrousil ponižující poznámku o Bohu. Druhý ve skupině se mu okamžitě vzepřel a řekl: „Nezlob se, kamaráde, ale nerad slyším, když říkáš něco takového. Není to pravda. Víš, Bůh je můj Otec a já jej miluji.“ Jeho věrnost mu dodala odvahu, aby se ozval a tím dokázal svou hlubokou lásku.
Jak je hluboká naše láska, si můžeme ověřit i tím, jak reagujeme, když blízký přítel nebo příbuzný učiní trapnou chybu ve společnosti druhých. Jsme uraženi nebo jej kritizujeme? Je-li naše láska hluboká, budeme považovat chybu za bezvýznamnou nebo ji přikryjeme. A nejen to, budeme přikrývat i hříchy a nedostatky. Kolik? Apoštol Petr odpovídá: „Především mějte vřelou lásku k sobě navzájem, neboť láska přikrývá množství hříchů.“ Množství není málo, že? A moudrý král Šalomoun staré doby šel dokonce ještě dále, protože řekl: „Láska přikrývá i všechna přestoupení.“ Je-li naše láska dost hluboká, budeme odpouštět, budeme laskaví, milosrdní, i když jsme sami poškozeni. Na jiném místě Bible čteme: „Láska. . . nevypočítá škody.“ — 1. Petra 4:8; Přísl. 10:12; 1. Kor. 13:4, 5.
Jak je něčí láska hluboká se pozná i z toho, je-li ochoten někomu, koho dobře zná, dát radu nebo pokárání, když to potřebuje. Mnozí rodiče v tomto ohledu zklamou a tím dokazují, že jejich láska k dětem je povrchní. Jeden velmi známý a úspěšný konferenciér americké televize a lidumil na příklad přiznal, že jeho synové propadli drogám, protože „sice vidíme, co se děje, ale nechceme to vidět a nechceme tomu věřit. . . Omlouval jsem to.“ (New York Times, 1. srpna 1972) Král David udělal stejnou chybu u jednoho ze svých synů, protože čteme, že „nikdy neporanil jeho city, aby byl řekl: ‚Proč jsi to učinil?‘„ Protože David zanedbal pokárání svého syna, sklidil vzpouru. — 1. Král. 1:6.
Že je rodičovská výchova a kázeň výrazem lásky, vidíme i z toho, jak se nebeský Otec chová ke svým dětem: „Koho Jehova miluje, toho ukázňuje.“ Tato zásada je vhodná i pro přátelství, jak ukazuje Bible, která říká: „Rány zasazené milujícím jsou věrně míněné.“ Přátelé, kteří pouze předstírají lásku, ucouvnou, než aby ti něco řekli; naproti tomu praví přátelé, duchovně způsobilí, se budou snažit ti pomoci, aby ses opět napravil. — Žid. 12:6; Přísl. 27:6; Gal. 6:1.
Ale i opak je pravdivý. Milujeme-li přítele, nebudeme mu mít za zlé, když nám poskytne pomoc, abychom se zase napravili. Máme být jako král David, který napsal: „Kdyby mne bil spravedlivý, byl by to projev milující dobrotivosti; a kdyby mne trestal, byl by to olej pro mou hlavu, kterému by se má hlava nevzpírala.“ (Žalm 141:5) Je možno říci, že to vše má zvláštní význam pro vztah křesťana k jeho Bohu Jehovovi. Je-li naše láska k němu dosti hluboká, nestaneme se zatrpklými proto, že Bůh dovoluje, abychom trpěli útisk a bezpráví. Místo toho budeme jednat jako patriarcha Job, který přes všechny ztráty a utrpění „nepřipsal Bohu nic nepřístojného“. Ne, „nezhřešil svými rty“. Projevujeme-li tak hlubokou lásku, budeme odměněni v pravý čas jako Job. — Job 1:22; 2:10; Jakub 5:11.
Jaká je největší nebo nejhlubší láska, kterou můžeme mít k druhým? Ježíš řekl: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že se vzdá své duše pro své přátele.“ (Jan 15:13) Ježíš projevil skutečně tento druh lásky a také křesťanští manželé jsou vyzýváni, aby tak milovali své manželky. Jsi-li manželem, máš takovou lásku ke své manželce?
Bible také dává zářivý příklad muže ze staré doby, který měl tak hlubokou lásku. Byl to Jonata, syn krále Saula. Když pasáček David zabil obra Goliáše, Jonatova „duše se spojila s Davidovou duší a Jonata jej začal milovat jako svou vlastní duši“. Jonatova láska nepřestala, ani když bylo zjevné, že příštím králem Izraele nebude Jonata, ale David. Jonata opětovně pomohl Davidovi a dokonce nasadil pro něho život, když po něm jeho otec Saul hodil kopím, protože ustavičně stál na Davidově straně. — 1. Sam. 18:1; 20:24 až 34; 23:17.
Je pravdivé přísloví: „Pravý druh miluje v každé době.“ Takový byl Jonata. Přítel může potřebovat ochranu před nebezpečím nebo hmotnou pomoc, ale nejčastěji potřebuje povzbuzení a naši společnost. Jestliže je naše láska dosti hluboká, budeme ochotni přinést oběti, abychom mu mohli poskytnout pomoc.
Jak hluboká je tvá láska — k tvému manželskému druhovi, k tvým dětem, k tvým rodičům, k tvým blízkým přátelům, k tvým spolukřesťanům? Podle toho, jak hluboká je tvá láska, budeš věrný, budeš přikrývat chyby a hříchy, budeš kárat nebo sám přijímat pokárání a budeš přinášet oběti, abys takovou lásku vyjádřil.