Jméno, ve kterém se rozhodují chodit všechny národy
„Všichni lidé, ano, všichni budou chodit každý ve jménu svého boha; ale my, ano, my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ba navždy.“ — Micheáš 4:5.
1. Kterého boha uctívají príslušníci národa jako sjednocující sílu, ačkoli mohou patřit k různým náboženstvím?
KE Spojeným národům, organizace pro světový mír a mezinárodní bezpečnost, náleží nyní 132 národů. Ale kromě nich jsou ještě jiné národy. Každý národ má určitý ideál, který spojuje jeho lid společenstvím pod jednou politickou vládou. Chodí ve jménu svého ideálu a je přívržencem nebo následovníkem tohoto společného ideálu. Zanedlouho začínají lidé tento ideál zbožňovat. Učiní si z něho boha, kterého uctívají a staví před své vlastní zájmy. I když lidé mohou být nábožensky rozděleni, uctívají tento národní ideál jako sjednocujícího boha.
2. Jak ve skutečnosti odporují svému vlastnímu tvrzení miliony lidí, kteří prohlašují, že jsou ateisty?
2 Miliony lidí tvrdí, že jsou ateisté, že nejsou oddáni žádnému bohu. Ale odporují sami sobě, protože uctívají národního boha. Od doby americké revoluce (1775–1783) jsme mnoho slyšeli o „bohyni Svobody“. Snad je bohem nebo bohyní to, co nazýváme demokracií. Lidé se drží svých politických zásad tak houževnatě, že to až hraničí s náboženským fanatismem. Kromě toho každý národ přísně bdí nad svou „národní svrchovaností“, jako by byla bohem, jenž nesmí být zneuctěn nebo uloupen. Mnozí lidé zbožňují dobře vyzbrojenou armádu, která propůjčuje jejich národu zvláštní postavení mezi jinými národy. Již před dávnou dobou bylo předpověděno: „Bohu pevností bude ve svém postavení vzdávat slávu.“ — Dan. 11:38.
3. Jakými slovy je správně posouzeno jejich jednání u Micheáše 4:5 a jak dalece správně hodnotí cenu těchto národních bohů Žalm 96:5?
3 Způsob jednání dnešních národů byl již dávno správně posouzen biblickým pisatelem Micheášem, který napsal: „Všichni lidé, ano, všichni budou chodit každý ve jménu svého boha.“ (Mich. 4:5) Každý z těchto bohů je ve svém území velmi oblíben. A když potom ten, kdo ví, oč ve skutečnosti jde, odmítne jít s většinou, je mu to velmi zazlíváno. Rozhorlení je někdy tak velké, že se proti takovému člověku dokonce postupuje s násilím. Vzniká otázka: Jakou cenu mají tito údajní „bohové“? Kam vedou příslušníky národů? Přítomná světová situace může tyto otázky nejpřesvědčivěji zodpovědět, zvláště pro nezadržitelný vývoj událostí, který nepřipouští žádnou změnu. Musíme uznat, že biblický pisatel dobře ocenil bohy národů, když řekl: „Všichni bohové národů jsou bezcenní bohové.“ — Žalm 96:5.
4. Mezi kterými cestami musí dnes jednotlivci volit a kdo se rozhoduje pro cestu, která vede k záchraně?
4 Je nejvyšší čas, aby se lidé probudili a poznali, jakou cenu mají jejich bohové. „Bohové“, kteří je přivedli do přítomného zmatku, nejsou s to je z něho vyvést a nebudou to umět ani v budoucnu. Když se neprobudí „lidé“, měli by to udělat alespoň jednotlivci, dříve než budou vírem překotných světových událostí strženi do záhuby. Z tohoto nebezpečného víru můžeme být zachráněni jen tehdy, když si zvolíme správného Boha a chodíme v jeho jménu. Buď dále chodíme ve jménu nějakého populárního boha, nebo se rozhodneme změnit směr a chodit ve jménu Boha, který je lepší než všichni oblíbení bohové lidí z národů. Kdo miluje život a chtěl by být šťasten, může si stále ještě zvolit tuto cestu, správnou cestu. V posledních letech poznaly statisíce lidí na celém světě význam světových událostí a učinily tuto šťastnou volbu. Ani pro ostatní ještě není příliš pozdě, aby učinili totéž.
5. Stačila pouze upřímnost, že se rozhodli nastoupit cestu vyžadující odvahu, a proč je tato cesta správná?
5 Vyžaduje to odvahu, jít po této cestě? Zcela jistě! Ale vyžaduje to také upřímnost. Není nejmenší pochybnosti o upřímnosti těch, kteří se dali po této cestě. Ale je pouze jejich upřímnost důkazem toho, že jdou po správné cestě? Ne! Tato cesta, vyžadující odvahu, není přijata pouze s upřímností, ale i na základě spolehlivého poučení a přesného poznání a pod důvěryhodnějším a lepším vedením, než je vedení ‚bezcenných bohů‘. Tato cesta je správná, protože byla předpověděna v proroctví, které se prokázalo jako pravda a nikoli jako lež. Všechny jednotlivosti tohoto proroctví jsou pravdivé, protože pocházejí od Boha, kterého nikdo nemůže obvinit, že kdy vyslovil lež, neboť nelže. Když jednal již více než čtyři tisíce let s lidmi, mohlo o něm být stále ještě napsáno: „Je nemožné, aby Bůh lhal.“ (Žid. 6:18; Tit. 1:2) Dnes se rozhoduje stále více lidí chodit ve jménu tohoto Boha.
6. Odkud pochází proroctví a kdy je prorok vyslovil?
6 Proroctví, které přesně předpovědělo význačné události našich dnů, nepochází z nějakého mytického místa, ale z historické země, známé po celém světě, protože se již mnoho o ní mluvilo: z Izraele. Bohem inspirovaný muž, který vyjádřil toto proroctví, se jmenoval Micheáš a pocházel z města Moréšet, které leželo na území kmene Juda, asi třicet pět kilometrů jihozápadně od Jeruzaléma. Žil pod vládou tří historických králů „Jotama, Achasa a Ezechiáše, judských králů“. (Mich. 1:1) Micheáš tedy musel žít v osmém století před naším letopočtem a skončit s prorokováním před rokem 716 př. n. l.
7. Která Micheášova vlastnost by měla posílit naši důvěru v jeho proroctví a který později žijící prorok o tom hovoří?
7 Ale nejen skutečnost, že Micheáš byl historickou postavou, by nás měla přesvědčit o tom, že byl pravým prorokem pravého, živého Boha, ale i jeho odvaha, s níž předával i v nebezpečí života své poselství. Za jeho dnů měli králové prakticky absolutní moc, moc nad životem a smrtí svých poddaných. (Přísl. 16:14) Odvaha proroka Micheáše byla obzvláště zdůrazněna při jedné pozdější příležitosti, když totiž vedoucí Židé v Jeruzalémě hrozili proroku Jeremiášovi smrtí, protože si vzali za záminku, že jeho řeč je nevlastenecká a podvratná. Jeremiáš o tom sám podává zprávu:
8. Kterými slovy je u Jeremiáše 26:16–19 poukázáno na Micheášovo odvážné prorokování?
8 „Pak knížata a všechen lid řekli kněžím a prorokům: ‚Tomuto muži nepřísluší rozsudek smrti, protože k nám mluvil ve jménu Jehovy, našeho Boha.‘ Nadto povstali někteří ze starších mužů země a začali říkat k celému sboru lidu: ‚Sám Micheáš z Moréšetu prorokoval právě ve dnech judského krále Ezechiáše a dále říkal všemu judskému lidu: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Sám Sión bude rozorán jako pouhé pole a sám Jeruzalém se stane pouze hromadami trosek a hora domu bude lesním návrším.‘“ Což jej snad judský král Ezechiáš a všichni z Judy usmrtili? Což se nebál Jehovy a neobměkčoval Jehovovu tvář, takže Jehova pocítil lítost pro neštěstí, které proti nim mluvil? Tak připravujeme svým duším velké neštěstí.‘“ — Jer. 26:16–19.
9. a) Co ukazuje, že Micheáš odpovídal třem nejdůležitějším předpokladům pro pravého proroka? b) Co znamená jméno Micheáš a jak bychom měli podle Izaiáše 26:4 reagovat na tuto výzvu?
9 Micheáš se bez pochyby projevil jako pravý prorok pravého Boha, protože splňoval tři nejdůležitější předpoklady: (1) Mluvil ve jménu pravého Boha. (2) Jeho proroctví se splnila. (3) Jeho proroctví směřovala k tomu, aby obrátila čestné lidi k jedinému pravému Bohu. (5. Mojž. 13:1–5; 18:20–22) Není pochyby, že Micheáš chodil ve jménu svého Boha. Jeho jméno je vlastně výzvou nám všem, abychom srovnali jeho Boha s ‚bezcennými bohy‘, které uctívají příslušníci národů, protože v hebrejštině Micheáš znamená: „Kdo je jako Jah?“ Jak máme reagovat na tuto výzvu, říká nám prorok Izaiáš, Micheášův současník. Napsal: „Důvěřujte Jehovovi po všechny časy, protože v Jah, Jehovovi je ta skála neurčitých časů.“ — Iz. 26:4; 12:2.
OBRAT V DĚJINÁCH
10. a) Jak musí na základě skutečností znít odpověď na otázku vyjádřenou v Micheášově jménu? b) Jaká otázka vzniká ve spojení s touto odpovědí a na jaký obrat v dějinách poukázal Micheáš pro naši informaci?
10 Kdybychom chtěli zodpovědět otázku, která je vyjádřena významem Micheášova jména, jsme nuceni říci: „Není nikdo jako Jah, Jehova!“ Protože je tomu tak, vzniká nyní pro nás otázka: Co tedy učiníme? Činit správné znamená obrat v našem životě, ano dokonce v životě mnohých, kteří se nazývají křesťany. Tato změna odpovídá tomu, co předpověděl prorok Micheáš. Poukázal ve svých proroctvích na obrat, který nastane v dějinách lidstva. Ne, nemyslíme tím jeho prorocký poukaz na to, že zaslíbený Mesiáš neboli Kristus se narodí jako člověk v malém městě Betlémě v judské zemi. (Mich. 5:2) Doba splnění tohoto proroctví je začátek doby, kterou křesťanstvo označuje jako „křesťanskou éru“, ačkoli nezná přesné datum Kristova narození. (Mat. 2:1–6; Luk. 2:4–17) To bylo před necelými dvěma tisíci roky. Avšak obrat v dějinách lidstva, který máme my na mysli, byl dosažen teprve v naší generaci. Na ten poukazuje prorok Micheáš.
11. Nač poukazoval Micheáš v úvodu k tomuto nádhernému proroctví a proč bychom měli očekávat, že se toto proroctví splní v naší generaci?
11 Micheáš předpověděl, co se stane při tomto obratu událostí. Vidíme dnes tyto události? Měli bychom je vidět, protože žijeme v odpovídajícím dějinném období. Než Micheáš prorocky popsal to, co dnes vidíme, že se děje, předpověděl obrat, který měl nastat v dějinách jeho vlastního národa. Toto proroctví se splnilo sto let po Micheášovi, takže on nemohl ve svém životě vidět, že se stalo to, co předpověděl. Tak unikl národnímu neštěstí. A přece neštěstí, které postihlo jeho národ, je možné srovnat s něčím, co se odehrálo v naší generaci. Zaslouží to, abychom se s tím blíže zabývali. Proto si chceme přečíst Micheášova slova a podívat se, jak vhodně uvádí nádherné proroctví, které se splňuje v našem dvacátém století:
12. Jak popisuje prorok Micheáš (3:9 až 4:1) špatný náboženský stav a jakou změnu předpověděl o ‚hoře Jehovova domu‘?
12 „Slyšte to, prosím, představení domu Jákobova a velitelé domu Izraelova, vy, kteří máte odpor k právu, a vy, kteří pokřivíte všechno, co je přímé; kteří stavíte Sión skutky krveprolévání a Jeruzalém nespravedlností. Jeho vlastní vůdcové soudí pouze za úplatky a jeho kněží vyučují jen za mzdu a jeho proroci věští jen za peníze; přesto se stále spoléhají na Jehovu a říkají: ‚Není Jehova v našem středu? Žádné neštěstí na nás nepřijde.‘ A proto kvůli vám bude Sión zorán jako pouhé pole a ze samotného Jeruzaléma budou jen hromady trosek a hora domu bude jako zalesněné výšiny. A stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní mají proudit lidé.“ — Mich. 3:9 až 4:1.
13. Kdy tehdy nastal obrat?
13 Naznačují tato Micheášova slova obrat v dějinách jednoho národa? Nejvýznačnější poslední část tohoto proroctví se jistě musí splnit, protože prorocká slova, která je uvádějí, se již zřejmě splnila. Dějepisné záznamy to dokazují. V roce 607 př. n. l. krátce před začátkem měsíce, který nazýváme říjen, podobalo se město na Blízkém východě, nazývané básníky „Sión“, skutečně zoranému poli. Ano, Jeruzalém, hlavní město země, zůstalo jako pouhá hromada trosek.
14. a) Jak potom vypadala „hora Jehovova domu“? b) Jak jednali soudcové a kněží, že si proto Jehova přál, aby se to vše stalo?
14 A co 760 metrů vysoká hora, na níž stál v celé své bázeň vzbuzující nádheře Jehovův dům, chrám, vystavěný králem Šalomounem? Tato svatá hora vypadala jako „zalesněné výšiny“. Byla liduprázdná jako zalesněný pahorek. Byla to potupa pro Jehovu Boha? Vypadalo to tak. Ale on to chtěl, protože inspiroval proroka Micheáše jako prvního, aby předpověděl toto neštěstí. Jehova měl k tomu také důvod, protože Jeruzalém byl naplněn nespravedlností a byl znesvěcen nespravedlivými „skutky krveprolévání“. Co jiného mohlo očekávat město, jehož vůdcové přijímali úplatky a zavírali oči před nespravedlnostmi, jehož chrámoví kněží vyžadovali pevně stanovenou cenu za náboženské vyučování a jehož údajní proroci předpovídali pod démonickým vlivem a připravovali tím lehkověrné lidi o peníze? A přes to všechno si náboženští pokrytci mysleli, že chodí v Jehovově jménu nebo že je Jehova stále ve svém chrámu uprostřed nich a bude je chránit před každým neštěstím! Není divu, že se splnilo toto Micheášovo proroctví, i když bylo tak hrozné.
15. a) Koho použil Jehova, aby přivodil toto předpověděné národní neštěstí, a kdy to bylo? b) Co se stalo s trůnem a s truhlou smlouvy v Jeruzalémě a co s Jehovovou vážností jako Boha?
15 Náboženství neposkytuje pokrytcům ochranu a tak byli tehdy náboženští pokrytci zklamáni, protože očekávali od Jehovy něco jiného než to, co dal předpovědět Micheášem. Jak jim způsobil Jehova tehdy, v roce 607 př. n. l., národní neštěstí? Babylóňany pod králem Nabuchodonozorem. Když Babylóňané asi osmnáct měsíců obléhali Jeruzalém, vnikli do města, vyloupili je a jeho chrám, odvedli nešťastné přežijící jako zajatce a spálili svaté město. Královský trůn, „Jehovův trůn“, na němž seděli králové z Davidova královského domu, a „truhla smlouvy“, která byla umístěna v nejvnitřnějším oddílu, v „Nejsvětější“, zmizely. Tak bylo vyvráceno Davidovo království po 463 letech svého trvání. Také uctívání Jehovy v jeho chrámu bylo zcela ochromeno. Jehovovo postavení jako Boha bylo u pohanských národů silně otřeseno. Ztratili úctu před jeho uctíváním. Jeho svaté jméno se zdálo být znesvěceno.
16. Jak proto smýšleli o znovuzřízení Jehovova uctívání v Jeruzalémě příslušníci pohanských národů, kteří to pozorovali?
16 Bude Jehovovo uctívání někdy opět znovuzřízeno? Tato otázka zaměstnávala nepochybně mnoho pohanů. Kdyby byli znali proroctví Micheáše, Izaiáše, Jeremiáše a jiných Jehovových proroků, byli by věděli, že může být zodpověděna kladně. Ale nevěřící pohané a všichni, kdo pohrdli uctíváním Abrahamova, Izákova a Jákobova Boha, mysleli, že se to nikdy nestane. Léta přicházela a odcházela a konečně nadešel sedmdesátý rok, ale Jehovovo uctívání ve svatém městě stále ještě nebylo obnoveno. Jeruzalém byl stále ještě hromadou trosek; Sión se stále ještě podobal rozoranému poli a chrámová hora opuštěnému pahorku v džungli. Místo chrámové hudby a chrámových zpěvů byl slyšet jen křik ptáků a vytí divokých zvířat. Pohané bydlící v okolních krajinách, kteří to mohli pozorovat, měli zdánlivě důvod věřit, že Jehovovo uctívání vymře společně s jeho lidem, který žil většinou ve vyhnanství daleko v Babylóně.
17. Jaký obrat nastal pro Babylón a proč mají od té doby světovou moc panovníci z jiné větve lidské rodiny?
17 Ať si však nikdo nikdy nemyslí, že uctívání pravého Boha může být úplně vymýceno! Ti, kteří se tehdy radovali z těžké rány, kterou utrpělo Jehovovo uctívání, nevěděli, že je v dohledu obrat událostí. Tento obrat přišel zcela neočekávaně. Když Jeruzalém byl šedesát osm let pustinou bez lidí a domácích zvířat, byla svržena třetí světová moc biblických dějin. Babylónská světová říše padla, jak to předpověděli proroci Jehovy, Boha, který nikdy nelže. Jehova připustil, aby bázeň vzbuzující babylónská vojska zničila jeho chrám v Jeruzalémě, ale Babylón neunikl potrestání za tento troufalý čin, kterým byl pohaněn jediný pravý a živý Bůh. Skončila světová moc, jejímiž panovníky byli Semité, obratem událostí získali světovou moc panovníci árijského neboli jafetského původu, a ti ji podrželi až do našich dnů. Cýrus Veliký, perský dobyvatel, se stal králem Babylóna a čtvrté světové moci biblických dějin. Tehdy dostalo babylónské náboženství těžkou ránu. Jeho hlavní bůh Merodach neboli Marduk upadl v potupu.
18. a) Které Jeremiášovo proroctví o babylónském bohu a zemi se mělo začít tehdy splňovat? b) Jaký je rozdíl mezi zpustošením Babylóna a zpustošením, které kdysi způsobil Babylón Jeruzalému?
18 Nyní se měla splnit slova proroka Jeremiáše: „Povězte to mezi národy a zvěstujte to. A pozdvihněte znamení; zvěstujte to. Nic neskrývejte. Řekněte: ‚Babylón byl dobyt, Bél [Pán] byl vydán hanbě, Merodach se poděsil . . . Protože proti němu přišel národ od severu. Je to ten, který činí jeho zemi předmětem úžasu, takže se nenajde nikdo, kdo v ní bydlí. I lidé i domácí zvířata uprchli. Odešli pryč.“ (Jer. 50:2, 3) Toto proroctví je dnes pro nás významné. Kde je město Babylón, které leželo na Eufratu, na území dnešního Iráku? Je to pouze opuštěná zřícenina, která utrpěla stejný osud jako starý Jeruzalém, když byl zničen Babylónem, pouze s tím rozdílem, že jeho zpustošení trvá již staletí, již více než tisíc let, zatímco zpustošení Jeruzaléma trvalo pouze sedmdesát let.
JEHOVA ZAUJÍMÁ SVÉ VZNEŠENÉ POSTAVENÍ JAKO BŮH
19. Který Bůh zaujal po dobytí Babylóna Peršany své vznešené postavení jako Bůh a koho použil, aby dal znovuzřídit svůj chrám?
19 Který bůh získal po překvapivém pádu Babylóna v roce 539 př. n. l. mezinárodní význam? Národní bůh vítězných Peršanů, nebo Jehova, Bůh Židů, žijících v babylónském zajetí? Micheášovo proroctví i proroctví jiných Bohem inspirovaných mužů poukazovala na to, že Jehova zaujme své vznešené postavení jako Bůh. Učinil to, a tak dokázal, že jeho proroctví neklamou. Micheáš řekl pod inspirací: „A stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní mají proudit lidé.“ (Mich. 4:1) Aby splnil toto proroctví v malém neboli jako předobraz, použil Jehova Bůh jako nástroj krále Cýra Velikého, ctitele hlavního boha vítězných Peršanů. Ve své vznešenosti nechal pro sebe pracovat ctitele falešného boha, aby působil k obnovení jeruzalémského chrámu.
20. Jaké proroctví o perském dobyvateli se tím splnilo, kdy a jak se to stalo?
20 Jak? Jehova o sobě prohlásil, že je „ten, který říkám o Cýrovi: ‚Je mým pastýřem a zcela vykoná všechno, v čem mám potěšení; i v tom, že říkám o Jeruzalému: ‚Bude opět vystavěn‘, a o chrámu: ‚Bude ti položen základ‘“. (Iz. 44:27, 28) Král Cýrus dokonale provedl to, co se Jehovovi líbilo, ačkoli to byl pravý opak toho, co se líbilo národnímu perskému bohu. V roce 537 př. n. l., v sedmdesátém roce zpustošení Jeruzaléma a jeho chrámu, vzbudil Jehova Cýrova ducha, aby nařídil znovuvystavění jeruzalémského chrámu. Proto vydal Cýrus nařízení, podle něhož byli propuštěni všichni zajatci v Babylóně, kteří byli ochotni účastnit se stavění chrámu, aby se mohli navrátit k ‚hoře Jehovova domu‘. (2. Par. 36:20–23; Ezd. 1:1–4) Na konci sedmdesátého roku zpustošení Jeruzaléma byl ostatek věrných Židů, kteří byli ochotni stavět chrám, opět v judské zemi, a tím končilo její zpustošení. Na jaře následujícího roku (536 př. n. l.) byl položen základ ke druhému chrámu v Jeruzalémě. — Ezd. 3:8–12.
21. Vzdor kterým okolnostem byl dokončen druhý Jehovův chrám a kdy?
21 To se nelíbilo pohanským protivníkům Jehovova uctívání, ale nic nezmohli proti všemohoucímu Bohu, a tak dokončil Jehovův věrný ostatek v zimě roku 515 př. n. l., třetího dne lunárního měsíce adaru, po léta trvajícím houževnatém odporu těchto pohanů, stavbu druhého Jehovova chrámu v Jeruzalémě. — Ezd. 6:15.
22. Jak byla „hora Jehovova domu“ „pevně založena nad vrcholky hor“, jak pro obnovený ostatek, tak i pro pohanské národy a lidi?
22 Aby mohl být použit pro toto dílo, musel obnovený ostatek vyvýšit uctívání Jehovy nade všechno ostatní ve svém životě a vzdát se uctívání falešných bohů, které převzali jejich nevěrní předkové. Jehovovo uctívání, znázorněné ‚horou Jehovova domu‘, bylo tak vyvýšeno nad vznešená postavení démonských bohů, kteří byli často uctíváni pohanskými národy na doslovných výšinách, na vrcholcích pahorků a hor. Obrazně řečeno byla hora Jehovova domu uctívání nyní „pevně založena nad vrcholky hor“ a „vyzdvižena nad pahorky“. Uctívání Jehovy zaujalo nyní nejvyšší postavení nejen u jeho vyvoleného lidu, ale též u mnoha příslušníků pohanských národů a lidí. Jistě se mnozí z nich ubírali nahoru do Jeruzaléma, aby uctívali pravého Boha, jak to činili zbožní proselyté ve dnech křesťanských apoštolů a jak to učinil i královský eunuch, k němuž byl poslán evangelista Filip, aby jej obrátil na křesťanství. — Sk. 2:5–10; 8:26–39; Jan 12:20, 21.
23. a) V jakém jménu začali chodit příslušníci těch národů a lidí? b) Jaký druh splnění proroctví to bylo a jaká otázka, pokud jde o chození v určitém jménu, vzniká od příchodu Mesiáše?
23 Tito příslušníci různých národů a lidí nechodili již ve jménu svých dřívějších bohů, ale ve jménu Jehovy, Boha, jehož uctívání zaujalo nejvznešenější postavení. To bylo nepochybně splnění Micheášova proroctví. Ale šlo přitom pouze o částečné splnění, o předobrazné splnění neboli o splnění v malém. Tehdy, to je dříve, než Jehova Bůh vyslal svého Mesiáše na zemi, se proroctví ještě dokonale a s konečnou platností nesplnilo. Závěrečné, vrcholné splnění Micheášova nádherného proroctví mělo nastat až ve dvacátém století. A proč? Je to snad proto, že žijeme v době, kdy křesťanstvo je s přibližně devíti sty milióny příslušníků ve všech národech světa početně silnější než kdykoli předtím? Není to důvod pro nastávající změnu? Není také vhodnější chodit od příchodu Mesiáše neboli Krista ve jménu Ježíše, Mesiáše, než ve jménu Jehovy? Splňuje se Micheášovo proroctví na církvích křesťanstva? Tyto otázky vyžadují ještě zkoumání.