Předcházet generační propasti ve svých rodinách

„Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ — Přísloví 22:6.

1, 2. a) Kdo nemůže uniknout podílu viny za generační propast a proč? b) Co bylo řečeno o mnoha mladých lidech?

DOSPĚLÍ dnes nemohou uniknout svému podílu viny za světaširou generační propast. Mnoho rodičů například svým dětem příliš povoluje a to přináší špatné výsledky. (Přísl. 29:15) Nejenže tím vzniká generační propast, ale mladí lidé, kteří „jdou svou vlastní cestou“, si často zničí svůj život. Nyní skutečně žijeme v době, která byla nazvána „věkem špinavců“. Theodor M. Black, člen správního výboru univerzity státu New York, nedávno hovořil o zkouškách členů univerzitní správy, které slouží jako měřítka k posouzení dosaženého vzdělání, a přitom vyjádřil tuto myšlenku:

² „Alespoň částečně z naší vlastní nedbalosti a povolnosti žijeme v době, kterou jsem nucen označit jako věk špinavců; zdá se, že lajdáctví v osobní hygieně, zjevu, mluvě a zvycích je každodenním jevem; veřejně je stavěna na odiv nemravnost a oplzlost, převládá lenost a pracovní úkoly jsou vykonávány bez zájmu. Je rozšířeno bezpříkladné sobectví, které se projevuje nejen nezdvořilostí, ale i hrubou bezohledností k právům druhých a nezájem o příjemné lidské vztahy, jež mají existovat ve skutečně civilizované společnosti.“ — New York Times, 24. června 1972.

3. Má-li dítě vyrůstat se znamenitými křesťanskými vlastnostmi, co musí rodiče dělat a kdy?

³ Rodiče, kteří se starají o své děti, nechtějí, aby vyrůstaly takovým způsobem. Avšak jestliže má dítě vyrůstat s vysokými mravními měřítky a prokazovat křesťanské vlastnosti, které v sobě zahrnují píli, laskavost, dobrotu a lásku, křesťanští rodiče nemohou čekat, až dítě dospěje do školního věku, a teprve potom je vychovávat správným způsobem — podle Boží cesty. Nikoli; co bylo správné u mladého křesťanského muže Timotea, je vhodné i dnes. Apoštol Pavel o něm řekl: „Od útlého dětství znáš svaté spisy, které tě mohou učinit moudrým k záchraně skrze víru ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Tim. 3:15) Je tedy důležité začít s výchovou dětí, když jsou ještě velmi malé. Božské zásady nejsou dětem vrozené. Spíše „pošetilost je přivázána k srdci chlapce; prut kázně je to, co ji vzdálí daleko od něho“. (Přísl. 22:15) Od raného věku potřebují děti náležitou výchovu a kázeň, aby působila proti špatným sklonům.

4, 5. a) Jakou vynikající radu dávají Přísloví 22:6? b) Vyskytnou-li se výjimky v tom, co říká Boží slovo, proč tím Písmo nepřestává platit?

⁴ Proto Bible radí: „Vychovávej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ (Přísl. 22:6) Nová anglická bible podává tento verš takto: „Veď chlapce po správné cestě a neopustí ji ani ve stáří.“ V jiném překladu stejného verše čteme: „Vychovávej dítě podle jeho životních potřeb; i když bude staré, neodchýlí se od nich.“ — The New Berkeley Version.

⁵ Někteří rodiče by však mohli říci: „Známe děti, které byly vychovávány podle biblické cesty, ale odvrátily se od ní k špatnému.“ Odvrátí-li se někteří mladí od Boží pravdy, prokazuje se tím tento text Písma jako nesprávný? Ne! Co prohlašuje Bible v Příslovích 22:6, je všeobecným pravidlem. Vyskytnou se ovšem výjimky, stejně jako třeba v souvislosti s tím, co je zapsáno v Příslovích 15:1: „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ To nemusí být vždycky pravda; někdy bude osoba pokračovat na své hněvivé cestě bez ohledu na to, jak mírná bude odpověď. Pravidlo je však správně a ve většině případů přináší vynikající výsledky.

6, 7. Proč je časná výchova dětí životně důležitá a s jakým pravděpodobným výsledkem?

⁶ Všeobecně platí pravidlo: výchova chlapce nebo děvčete podle Jehovovy cesty od jejich útlého dětství přináší veliký užitek. První čtyři nebo pět let života dítěte jsou rozhodující, a proto je časná výchova životně důležitá. V tomto období se tvoří základ pro způsob myšlení a schopnosti dítěte. Dr. Joseph M. Hunt z univerzity v Illinois, USA, říká: „Právě během prvních čtyř nebo pěti let života dítěte je jeho vývoj nejrychlejší a nejpřístupnější změnám. V tomto období dítě nabývá schopností, jež se stanou základem jeho schopností v budoucnosti. Snad dvacet procent těchto základních schopností je vyvinuto před jeho prvními narozeninami a snad polovina před tím, než dosáhne čtyř let.“

⁷ Proto je životně důležité nelitovat času a vštěpovat malým dětem božské zásady. Má-li dítě dobré srdce, půjde správnou cestou, až bude starší. Tak mu pomůžeme, aby se nestalo obětí generační propasti, která je rozšířena po celém světě. — Efez. 6:4; 5. Mojž. 6:6, 7.

UDRŽUJ SE SVÝMI DĚTMI OTEVŘENOU VÝMĚNU MYŠLENEK

8. Co mohou rodiče udělat, aby zavedli a udrželi kontakt se svými dětmi?

⁸ Je mnoho věcí, které mohou rodiče udělat, aby nejen zavedli, ale také udrželi kontakt se svými dětmi. Obvykle jsou rodinná pouta silnější, jestliže rodiče mají nad dětmi přímý osobní dohled a nespoléhají se převážně na výchovu ve škole nebo příbuznými či vychovateli atd. Je důležité, aby se začalo s dítětem volně hovořit co nejdříve. Stejně důležité je odpovídat, je-li to možné, na otázky dítěte podle Božího slova, Bible. (2. Tim. 3:16, 17) To vyžaduje naslouchat s opravdovou vážností tomu, co chce dítě říci. Rodiče se tedy musí naučit naslouchat. Zjistěte, jaké problémy má vaše dítě. Nikdy si nemyslete, že jeho problémy jsou příliš bezvýznamné, než abyste se jimi zabývali.

9, 10. a) Jak může být dítě připraveno, aby se realisticky dívalo na život? b) Jak mohou rodiče povzbudit své děti a udržet volnou výměnu myšlenek?

⁹ Výměnu myšlenek je možné snadněji zachovat, jestliže si rodiče stále uvědomují, že jejich děti nejsou dokonalé, stejně jako nejsou dokonalí ani oni sami. Ve skutečnosti je dokonce nutné dítě připravit na projevy nedokonalosti — u něho samého, v jeho rodině i u ostatních. Je tedy správné vychovávat dítě s plným vědomím, že bude dělat chyby. U nedokonalých lidí a v tomto systému věcí je to nevyhnutelné. (Žalm 51:5; Řím. 3:23; Jak. 3:2) Rodiče však mohou své děti povzbudit, aby se nadále zlepšovaly a bez přestání pracovaly na pěstování křesťanských vlastností. (Kol. 3:12–15) Projevte uznání a pochvalte je, když je to vhodné.

¹⁰ Aby byla usnadněna volná výměna myšlenek mezi rodiči a dětmi, je užitečné, jestliže rodina společně jí, místo aby se vytvořil zvyk jíst odděleně. Pravidelný rozhovor při jídle zlepšuje osobní kontakt v rodině.

11. Co mohou rodiče udělat, aby udrželi otevřenou výměnu myšlenek a uchránili děti před tím, aby nebyly egoistické?

¹¹ Rodiče musí vyjadřovat neustálou lásku a povzbuzovat k ní. Silné pouto lásky sjednotí křesťanské rodiny. (Efez. 5:25; Tit. 2:4) Láska pomáhá zachovat otevřenou výměnu myšlenek v rodině. Někdy děti začnou být egoistické, jestliže rodiče stále kriticky mluví o druhých, ponižují ostatní nebo se znovu vracejí k tomu, co je špatné. (Přísl. 12:18; 16:27) Ale rodiče, kteří hladce přejdou slabosti a chyby jiných a kteří mají laskavý a milující postoj, pomáhají svým dětem, aby také dávaly najevo lásku, odpouštěly a zajímaly se o druhé lidi. (Efez. 4:32) Když rodiče projevují pohostinnost a dokonce se ptají svých dětí: ‚Co bychom mohli udělat pro toho a onoho?‘, pak podporují v dětech nejenom radost z dávání, ale také zachovávají se svými dětmi kontakt, který je tak potřebný, aby nevznikla generační propast. Jestliže rodiče poznají Boží pravdu v době, kdy jejich děti již dospívají, pak jim vytrvalé úsilí pomůže obnovit s dětmi kontakt ve výměně myšlenek.

NEPŘÍZNIVÁ PŘIROVNÁNÍ MOHOU MÍT OPAČNÝ ÚČINEK

12, 13. Jaké poznámky učinili někteří mladí lidé, když hovořili o problémech, které mají při výměně myšlenek se svými rodiči?

¹² Je zajímavé si povšimnout, co říkají mladí lidé, když spolu mluví o problémech, které mají při výměně myšlenek s rodiči. Jedna dospívající dívka se svěřila: „Moje sestra je člověk, který je vždy ochotný pomoci. Upřímně řečeno, má ráda domácí práce. Matka mi potom říká: ‚Podívej se, kolik toho tvoje sestra udělá. Proč nemůžeš být jako ona?‘ “ Tato dospívající dívka shledala, že ji taková přirovnání odrazují a překážejí ve výměně myšlenek s rodiči.

¹³ Jiné děvče poznamenalo: „Není to spravedlivé: Vynáším odpadky, myji nádobí a uklízím svůj pokoj a druhý den mi matka řekne: ‚Prosím tě, vždyť ten pes tu udělá víc než ty.‘ Jiné děti jsou přirovnávány ke svým bratrům a sestrám, ale mě dokonce přirovnávají ke psu.“

14. a) Co mohou rodiče časem zapomenout, když se pokouší povzbudit své děti? b) Jak dospívající školní mládež odpovídá všeobecně na nepříznivé přirovnání?

¹⁴ Většina rodičů ovšem ví, že děti v téže rodině budou mít různé záliby a k různým věcem budou mít nechuť a budou mít různou osobnost i vlastnosti. Někdy však rodiče na tuto skutečnost zapomínají, zvláště pod tlakem okolností, a pak se snaží mladého člověka přimět, aby napodoboval jiné, jejichž chování je v určitém ohledu více žádoucí. Takové úsilí bude pravděpodobně marné. Kniha Dnešní mládež (angl.) říká: „Učitelé shledali, že nepříznivá přirovnání školáky spíše odrazují, než povzbuzují.“

15–18. a) Jak mohou mít rodiče užitek z příkladu starších v křesťanském sboru a z hlediska, které vyjádřil Ježíš, jak je zaznamenáno u Matouše 13:23? b) K jakým příkladům mají všichni ve sboru vzhlížet a jak jsou povzbuzováni? c) Jak by se tedy měli křesťanští rodiče věnovat svým dětem?

¹⁵ Je dobře, jestliže rodiče napodobují starší v křesťanském sboru, kteří se vždy snaží uplatňovat biblické zásady. Tito starší vědí, jak nemoudré by bylo srovnávat jednoho křesťana s druhým nebo se někoho vyptávat: „Proč nemůžeš dělat víc? Bratr ten a ten, který má více odpovědnosti než ty, dělá to a to.“ Povzbudilo by vůbec takové přirovnání křesťana? Anebo by jej odradilo?

¹⁶ A co by se stalo, kdyby byla taková nepříznivá přirovnání pronesena v přítomnosti ostatních? Nemělo by to dvojnásob odrazující účinek, naprosto opačný než povzbuzení?

¹⁷ Starší v křesťanském sboru nepoužívají taková přirovnání. Vědí, že Pán Ježíš Kristus mluvil příznivě o těch křesťanech, kteří oznamují dobré poselství z Božího slova, bez ohledu na to, zda přinášeli ovoce třicetinásobně, šedesátinásobně nebo stonásobně. (Mat. 13:23) V křesťanském sboru starší také povzbuzují členy sboru, aby „se stali napodobiteli Boha jako milované děti“, aby také byli napodobiteli Krista a spolukřesťany aby napodobovali jen do té míry, jak oni napodobují Krista. (Efez. 5:1; 1. Kor. 11:1) Z toho poznáváme, že bychom měli vzhlížet k Jehovovi Bohu a k našemu Pánu Ježíši Kristu a podle nich se posuzovat. Věrný příklad spolukřesťanů nás může povzbudit, ale přirovnání k druhým křesťanům by neměla být používána, abychom si nemysleli, že jsme horší nebo lepší než druzí. (1. Kor. 10:12; Gal. 6:4) Vzhlížíme k dokonalým příkladům, abychom je napodobovali.

¹⁸ Křesťanští rodiče, kteří se chtějí vyhnout generační propasti, dělají dobře, když dvakrát přemýšlejí, než použijí takové přirovnání. Ukázalo se totiž, že jak v křesťanském sboru, tak i ve světských školách je nemoudré používat nepříznivá přirovnání. Je lépe jednat s každým podle jeho vlastní osobnosti.

VĚNUJTE ČAS SVÝM DĚTEM

19–21. Proč je pro rodiče tak důležité, aby projevovali milující zájem o děti tím, že s nimi tráví čas, a co řekly některé autority o následcích, které přináší nedostatečný zájem rodičů?

¹⁹ Rodiče by měli o děti projevovat milující zájem. Nemohou očekávat, že jejich děti budou dobré, jestliže oni sami milují zábavy nebo bohatství více než své vlastní děti. (1. Tim. 6:9, 10) O jednom mladistvém, který se stal obětí generační propasti a ocitl se na scestí, čteme: „Leon se svým rodičům odcizil. Oba pracovali a byli příliš zaměstnaní, než aby mu věnovali pozornost, po které dychtil.“

²⁰ Dnešní způsob života přináší mnoho zatížení, takže je obtížné, aby rodiče trávili čas se svými dětmi. Avšak čas je nutné věnovat. Profesor Urie Bronfenbrenner v knize Dva světy dětství tvrdí, že příliš mnoho rodičů ustoupilo ze života svých dětí a zanechalo mravní vakuum, které zaplnili společníci dětí a televize. Dr. Bronfenbrenner píše:

„Hroutí se náš pokus vychovat z lidských bytostí lidi. Musíme změnit svůj způsob života, aby dospělí měli opět význam v životě dětí a děti v životě dospělých. . . Jestliže dospělí nezískají zpět své místo v životě dětí, čeká nás neštěstí.“

²¹ A McCann v knize Zločinnost — nemoc nebo hřích? (angl.) napsal: „Při soudních procesech s mladistvými. . . pozorujeme u všech dětí totéž: netečnost, nedostatečnou péči a odmítavost rodičů.“

22. Co se stalo se syny televizního konferenciéra, když s nimi opomenul trávit dosti času, a jak popisuje svou situaci a situaci mnoha otců?

²² Jeden čtyřiačtyřicetiletý, dobře známý televizní konferenciér měl problém se svými syny, kteří se stali narkomany. Později řekl novinářům: „Průměrný otec sice nežije jako já, ale to je jedno. Jde do práce, přichází domů, říká, že nechce slyšet o drobných problémech, protože měl v kanceláři perný den, dívá se na televizi a pak jde spát. . . Vídám úspěšné muže, kteří řídí podniky se stovkami zaměstnanců; vědí, jak jednat v každé situaci, jak se v obchodním světě prosazuje kázeň a udílí odměna. Ale největší podnik, který řídí, je jejich rodina, a v tom selhávají. . . Brzy jsem dosáhl úspěchu, a proto jsem si myslel, že všechno vím. Nevěděl jsem však nic.“ — New York Times, 1. srpna 1972, str. 26.

23. Na co přišel jeden odborník vzhledem k následkům rodičovské lhostejnosti?

²³ Pokud jsou tedy děti ponechány samy sobě a rodiče se o ně a o jejich činnost málo zajímají, vzniká generační propast s vážnými následky. Nedávno byly publikovány zkušenosti jednoho odborníka ze San Antonia v Texasu, který působil v boji s omamnými látkami. Když devět měsíců shromažďoval informace jako tajný agent, poznal, že mnozí mladí lidé, kteří užívají omamné látky, zřejmě se nesnaží skrývat svou narkomanii. Došel k závěru, že příčinou narkomanie mezi mladými lidmi je většinou lhostejnost rodičů. Mluvil o mladých lidech, kteří hovoří o svých rodičích, jak jim dávají peníze a nechávají je samotné, aby si dělali v sobotu a v neděli, co chtějí. Řekl: „Vypadá to, jako by děti nemohly porozumět tomu, proč jejich rodiče s nimi nechtějí trávit čas.“ — San Antonio News, 28. ledna 1972.

24–26. a) Kdy by mohli rodiče trávit výhodně čas se svými dětmi? b) Jakou zásadu, která se dnes vztahuje na „maličké“ v křesťanských rodinách, stanovil Bůh ve starém Izraeli?

²⁴ Jak je tedy důležité, aby rodiče trávili čas se svými dětmi! Tráví-li čas společně, je výměna myšlenek přirozená a pomáhá rodičům poznat názory dospívajících dětí. Otec získá mnoho tím, když tráví čas se syny a dcerami při práci doma. Když rodina společně pracuje a společně tráví svůj volný čas, vede to k tomu, že se každý raduje spolu s druhými a nesleduje pouze osobní zájmy.

²⁵ Životně důležité je ovšem i společné biblické studium doma a na shromáždění. Tuto zásadu stanovil Bůh ve starém Izraeli. Nařídil rodičům, aby nejen děti poučovali o Božích cestách doma, ale aby své děti brali také na shromáždění, která se konala k uctívání a k chvále Jehovy. Božský příkaz prostřednictvím Mojžíše zněl: „Shromáždi lid, muže a ženy a maličké. . . aby naslouchali a aby se učili, neboť se musí bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát na to, aby prováděli všechna slova tohoto zákona.“ ‚Maličcí‘ nebyli ponecháni doma. Podobně i dnes je potřeba, aby děti doprovázely své rodiče na shromáždění křesťanského sboru. — 5. Mojž. 31:12, 13; Neh. 12:43; Luk. 2:41–50; Mat. 19:13, 14.

²⁶ Rodiče, kteří se řídí Božím slovem, získávají božskou moudrost, která jim pomáhá vychovávat děti. Budou mít pravděpodobně úspěch, vychovávají-li své děti podle cesty, po které by měly jít, a to tak, že s nimi tráví čas a učí je, aby se staly napodobiteli Boha a jeho milovaného Syna.

DÁVAT POZOR NA TO, S KÝM SE STÝKAJÍ

27–29. a) Jakou biblickou zásadu stanovil apoštol Pavel o společnosti? b) Co je společnost a kdy je špatná?

²⁷ Rodiče, kteří nechtějí, aby se jejich děti staly oběťmi generační propasti a pak upadly do osidla narkomanie a nemravnosti, musejí pochopit, jak je důležité dávat pozor na to, s kým se mladiství stýkají. V Bibli je zřetelně stanovena zásada: „Nedejte se svést: Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ „Špatné styky ničí dobrou morálku.“ (Revised Standard Version) — 1. Kor. 15:33.

²⁸ Před čím zde apoštol Pavel varuje, to není pouhý styk se světskými osobami. Jak to? Co je tedy „společnost“? Řecký výraz znamená „mít společenství s“ nebo „mít styk s“. České slovo znamená mimo jiné „skupina osob něčím spojených“. Jinými slovy, stáváme se společníky nebo druhy někoho, jehož společenství vyhledáváme. Tak se sbratřujeme a sympatizujeme s cíli a s radostmi těch, s nimiž se stýkáme. Je špatné, stýkáme-li se se světskými lidmi, neboť tím bude trpět naše dobrá morálka a dobré zvyky.

²⁹ Někdy rodiče pracně zjišťují, že klíčem k tomu, aby se vyhnuli úzkosti, je dávat pozor na společnost, se kterou se stýkají jejich děti. Ale proč se obeznamovat s věcmi tak pracně? Jehovovo slovo obsahuje vodítko, které rodiče potřebují, aby úspěšně vychovali děti.

POŽEHNÁNÍ SPRÁVNÉ VÝCHOVY

30. a) Jaká odměna přichází rodičům, kteří správně vychovávají své děti od útlého dětství? b) Jak je to potvrzeno zkušeností ze střední školy?

³⁰ Jaká je to odměna pro rodiče, kteří vychovávají své děti vhodným způsobem! Dosahují velké radosti a vyhýbají se zármutku, úzkosti a hanbě, které jistě přicházejí, když se dítě stane obětí generační propasti a jde svou vlastní cestou. (Přísl. 17:21; 29:15) Na jedné střední škole, v dívčí třídě, když probíhala diskuse o sociálních problémech, byla nadhozena otázka generační propasti. Diskuse byla jednostranná, a tak byla děvčata vyzvána, aby na příští schůzku přivedla své rodiče. Rodiče křesťanské studentky se zařídili tak, aby mohli být přítomni. Otec později vyprávěl:

„Byli jsme jedinými rodiči, kteří se dostavili. Dva učitelé byli také přítomni. Diskuse začala tím, že se dívky hlásily a kladly nám otázky. Zajímaly se o náš postoj ke kázni, k trestům, ke svobodě, k volnému času a ke generační propasti. Naše odpovědi se zakládaly na Bibli, na kterou jsme poukazovali, jak to vyžadovala situace.

Vyzdvihli jsme, že když rodina žije podle biblických zásad, neexistuje generační propast. Ukázalo se, že jsme na dívky učinili hluboký dojem a po čtyřiceti minutách diskuse se zeptaly, zda bychom mohli přijít podruhé, což jsme také učinili.

Dívkám bylo zřejmé, že v naší rodině neexistuje propast při výměně myšlenek. Když jsme odešli, některé z dívek řekly naší dceři, že by si přály, aby mohly vyměnit své rodiče za její. Mnoho jich souhlasilo s tím, že by raději žily v rodině, kde je kázeň spojena s láskou, než v rodině, kde si rodiče a děti nemohou vyměňovat myšlenky.“

31. Zopakuj znamenité zásady, které pomohou rodičům, aby předešli generační propasti ve své rodině.

³¹ Ano, vynikající biblické zásady tvoří most, přes který si mohou rodiče a děti vzájemně vyměňovat myšlenky, neboť si uvědomují, že jak dospělí, tak dospívající mládež jsou dětmi velkého Otce, který ví, jak s láskou ukázňovat. Vychovávejte děti od útlého dětství, snažte se udržet otevřenou výměnu myšlenek a povzbuzujte je ne srážejícími, nevhodnými přirovnáními, ale těmi nejvyššími příklady, které máme napodobovat. Věnujte čas svým dětem a dávejte pozor na to, s kým se stýkají. Potom obdržíte za takovou správnou výchovu požehnání, neboť „otec spravedlivého se bude nepochybně radovat; kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také veselit. Tvůj otec a tvá matka se budou veselit a ta, která tě zrodila, bude se radovat.“ — Přísl. 23:24, 25.