Zprávy a jejich hlubší význam

Překážka padá?

● Spojená komise římskokatolických a luteránských teologů ze Spojených států vydala v březnu 1974 prohlášení, že ‚papežův primát‘ by již neměl být „překážkou k usmíření“, které se týká obou církví.

Mnozí si dnes neuvědomují, že odtržení protestantů v 16. století bylo spíše protestem proti církevní vládě než proti dogmatům. Lev „veliký“, římský biskup, se již v pátém století domáhal práva nadřízenosti nad všemi ostatními biskupy. Florentský koncil v patnáctém století, který tuto snahu prosazoval, úředně vyhlásil římského biskupa za „pravého náměstka [správního představitele] Kristova“, který „má plnou moc pást, vládnout a řídit celou církev“. V následujícím století protestanté odmítli papežskou vládu jako nebiblickou. Když v červenci 1870 První vatikánský koncil učinil další krok a vyhlásil, že papež je „neomylný“ v určování dogmat víry a mravnosti, zmizela veškerá naděje na usmíření.

Co tedy o staletí později navrhuje katolicko-luteránská komise k rozřešení bezvýchodné situace? Nejprve prý by měli být požádáni luteráni, aby přijali papežův primát v tom smyslu, že on je ‚zvláštní služebník‘, který má ‚zvláštní odpovědnost‘ a symbolizuje univerzální křesťanskou jednotu. Pak by měla být požádána římskokatolická církev, aby přijala luterány jako samostatnou „sesterskou církev“, ve „větším společenství“. A jak je to se sporným bodem papežské neomylnosti? Ten si prý teologové ponechají na ‚budoucí rozhodnutí‘.

Jednota pravých křesťanů je biblická a žádoucí. Není však založena na kompromisu a výmluvách, ale na dodržování přímého učení Božího slova. Bible nečiní žádného člověka hlavou křesťanského sboru či církve. Tou je jedině Ježíš Kristus. — 1. Kor. 3:11; Efez. 5:23.

Fantazie o vesmíru

● Prostřednictvím knih, novinových reportáží a filmu byly nedávno učiněny pokusy spojit s Biblí pomyslnou „návštěvu z vesmíru“ na Zemi před několika tisíciletími. První kapitola Ezechiela, která obsahuje vidění nebeského válečného vozu, je středem pozornosti při pokusu dokázat, že kosmická posádka existovala již před tisíciletími. Byly publikovány „vědecké“ kresby kosmické lodi, domněle založené na tomto vidění.

Porovnáme-li tvrzení se skutečnostmi, ukáže se absurdnost celé myšlenky. V jednom případě se „čtyři živí tvorové“, které Ezechiel popsal, stávají — ve „vědcově“ mysli — čtyřmi hnacími motory kosmické lodi! Desátá kapitola Ezechiela však ukazuje, že to nebyly kovové hnací motory, ale „cherubíni“, živí andělští poslové Boha. Prorocké vidění je jasně symbolické; není to vidění dobrodružného vesmírného podniku, ale vidění božského zničení, které se přibližovalo k odpadlému Jeruzalému.

Podobně i mnoho hádanek minulosti — udivující rozsáhlé stavby nalezené ve starověkých civilizacích, dokonalé zpracování kovů, astronomické výpočty —, to vše je dáváno usilovně dohromady, aby se podpořila teorie o návštěvě superinteligentních bytostí z vesmíru. Avšak dnešní neznalost tehdejších schopností nemůže prokázat teorii velmi výnosných knih a filmů. Problém je do značné míry založen na klamné představě, že se člověk „vyvíjel“, na teorii, která opomíjí ocenit inteligenci lidí v minulosti, kterou, jak Bible ukazuje, opravdu měli. — 1. Mojž. 4:21, 22.

Z toho tedy poznáváme, že zdaleka ne vše, co přináší peněžní zisky, musí být nutně rozumné.

Hodnoty se mění

● Způsob, jakým lidé využívají svůj volný čas, je dobrým ukazatelem toho, co je pro ně opravdu cenné. Byla doba, kdy lidé využívali večerní hodiny pro rodinné společenství, k rekreaci a ke čtení, včetně čtení z Bible. Jaká je situace dnes?

Nedávný průzkum veřejného mínění ve Spojených státech nadhodil otázku: „Jak nejraději trávíte večer?“ Téměř polovina z těch, se kterými byla vedena rozmluva, uvedla, že se „dívá na televizi“. Méně než jeden ze sedmi dává přednost čtení, pouze jeden z deseti napsal, že se „zabývá domácí činností“. Je také s podivem, jaký druh četby uvádějí ti, kteří jí dávají přednost. Nepravděpodobnost, že by v ní byla zahrnuta jakákoli zmínka o Božím slově, je naznačena skutečností, že méně než jeden z třiceti dotázaných udal ‚účast na náboženských shromážděních‘ jako způsob, kterým nejraději tráví večer. I na využívání volného času se vztahuje pravidlo, že ‚sklízíš, co jsi zasel‘. — Gal. 6:7.