Matoušovo dobré poselství: Mesiáš přišel!
KDO byl Matouš, pisatel evangelia, které nese jeho jméno? Byl to pokorný, poctivý, vzdělaný Žid, kterého Ježíš vybral, aby byl jedním z jeho dvanácti apoštolů.
Byl pokorným mužem? Ano, neboť Matouš sám o sobě otevřeně říká, že býval jedním z výběrčích daní, kterými Židé tehdy tolik opovrhovali. Na rozdíl od mnoha výběrčích daní musel být Matouš poctivý. Kdyby byl jiný, což by ho byl Ježíš povolal, aby se stal jeho následovníkem, když byl ještě ve svém úřadě? A jistě musel mít dobré vzdělání, neboť učenci říkají, že řečtina jeho evangelia patří mezi nejlepší v Řeckých písmech. Očividně ve svém záznamu uplatnil znamenitou rozlišovací schopnost. V publikacích Společnosti Strážná věž je jeho evangelium citováno mnohem častěji než kterékoli z dalších tří evangelií.
Kde napsal Matouš své evangelium? Se zřetelem ke svému záměru je napsal nejpravděpodobněji v Palestině. A co bylo účelem jeho napsání? Dokázat, že Ježíš Kristus byl skutečně Mesiáš. To je potvrzeno tím, že se zde Matouš asi stokrát odvolal na Hebrejská písma. Zřejmě si předsevzal, že ukáže, jak Ježíš naplnil Písmo, a to počínaje citováním Izaiáše 7:14 vzhledem k Ježíšovu narození z panny až k citaci Zechariáše 11:13 ve spojitosti se zrazením Ježíše za třicet kousků stříbra. — Mat. 1:23; 27:9.
Jakým jazykem napsal Matouš své evangelium? Podle vnějších důkazů je napsal nejprve hebrejsky. Bylo to pro něj přirozené, jelikož bylo zřejmě jeho záměrem, aby pomohl svým krajanům ztotožnit Ježíše s Mesiášem. Zjevně bylo také jeho záměrem, aby jeho evangelium sloužilo jako spojovací článek s Hebrejskými písmy.
Někteří lidé nesouhlasí s názorem, že Matouš psal původně v hebrejštině, a tvrdí, že se řečtina Matoušova evangelia čte příliš hladce, než aby byla překladem. Na tuto námitku by se mohlo vhodně odpovědět tak, že Matouš překlad pořídil sám, když viděl, že to je skutečně třeba, a provedl jej pod vedením Božího svatého ducha.
Podle nejranějšího tradicí dochovaného svědectví napsal Matouš své evangelium kolem roku 41 n. l. V jeho evangeliu není nic, co by popíralo toto svědectví. Matouš zřejmě cítil naléhavost toho, aby napsal všechny skutečnosti, které podporovaly pravdu, že Ježíš je Mesiáš; snad i předpokládal, jak velkou pomocí to bude při uskutečňování Ježíšova příkazu činit učedníky ve všech národech a křtít je. Zjišťujeme tedy, že Matouš napsal své evangelium asi patnáct nebo více let před tím, než svá evangelia napsali Lukáš a Marek. Údaj o roce 41 n. l. je možno nalézt v rukopisech již v desátém století n. l.
Je pravda, že nemálo učenců má námitky proti tak ranému datu Matoušova evangelia, protože Matouš a Marek mají tolik společného, a vyslovují názor, že Markovo evangelium bylo první, protože je kratší. Ale Matoušovo evangelium není v žádném případě pouhým prodloužením Markova. Podobnost mezi oběma evangelii by mohla být po důkladném zkoumání vysvětlena tak, že Petr vlastnil opis Matoušova evangelia a používal jej při svém kázání. Marek mohl tudíž zaznamenat mnohé z toho, co napsal Matouš, pouze proto, že použil toho, co řekl Petr.
Jak velká část Matoušova evangelia je unikátní? Je to kolem 42 procent jeho obsahu. Matouš se zmiňuje o království padesátkrát, tedy daleko častěji než ostatní. Jeho výraz „nebeské království“, používaný často místo „Boží království“, je pro něho typický. Vypravuje nám dále deset podobenství, o nichž se druzí nezmiňují, a je daleko určitější vzhledem k číselným údajům. Je typické, že on jediný nám říká, že Ježíš byl zrazen za třicet kousků stříbra. Jeho zájem o přesné číselné údaje mohl být právem způsoben tím, že byl výběrčím daní.
NÁMĚT, KTERÝ MATOUŠ ROZVÍJÍ
Matouš přichází ve své zprávě ihned k námětu, že Ježíš je Mesiáš. Mesiáš měl být jak Božím Synem, tak i potomkem Abraháma a Davida, a to vzhledem k Božím slibům těmto věrným služebníkům. (1. Mojž. 22:15–18; 2. Sam. 7:8–16) Matouš umísťuje tyto skutečnosti do prvních dvou kapitol. Okolnosti spojené s Ježíšovým narozením, jako Josefův údiv nad tím, co dělat, a později návštěva astrologů od Východu, najdeme pouze v tomto evangeliu. Jistí moderní kritikové pochybují, že Matouš sám napsal tyto první dvě kapitoly. Proč však? Je to proto, že nechtějí věřit, že se Ježíš narodil z panny? Tyto dvě kapitoly se objevují ve starých rukopisech; navíc je na ně často poukazováno ranými „církevními otci“. Kromě toho nic v těchto kapitolách neodporuje tomu, co se objevuje kdekoli v Křesťanských řeckých písmech. Naopak ukazují, proč byl Ježíš bez hříchu. — Jan 8:46; Žid. 7:26; 1. Petra 2:22.
V následující 3. a 4. kapitole nacházíme další svědectví Ježíšova mesiášství. Jan Křtitel vydává své svědectví a pak hlas z nebe uznává Ježíše jako Božího Syna. Pak následuje pokoušení na poušti a povolání jistých učedníků Ježíšem k tomu, aby jej následovali jako „rybáři lidí“. O těchto prvních čtyřech kapitolách může být řečeno, že jsou Matoušovým úvodem.
KÁZÁNÍ NA HOŘE
Co dál Matouš předkládal? Bezpochyby nejmocnější, nejpůsobivější a nejvýznačnější příklad z celého Ježíšova kázání a učení. Správně je nazýváno nejslavnějším kázáním, které bylo kdy předneseno. Skoro to působí tak, jako by se Matouš nemohl dočkat, až je zaznamená. Zařazuje je ihned po svém úvodu, ačkoli Lukášovo evangelium naznačuje, že je Ježíš předložil až někdy během své služby. V Matoušově evangeliu je zahrnuto v kapitolách 5 až 7.
Jaké je to mistrovské dílo! Začíná devíti blaženstvími či štěstími a vřele chválí ty, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb, mírné, milosrdné, pokojné a další. V Kázání nalézáme Pánovu vzorovou modlitbu, napomenutí, abychom hledali nejprve Boží království a jeho spravedlnost, tzv. zlaté pravidlo a mnoho dalších věcí.
POKYNY KE KÁZÁNÍ
Po tom, co Matouš vypráví o dalších Ježíšových zázracích a kazatelské činnosti, popisuje v 10. kapitole obsáhlé Ježíšovy pokyny dvanácti apoštolům ke kázání. Obsahují takové vzácné myšlenky jako: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte“, „buďte obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“, „nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši“. — Mat. 10:8, 16, 28.
Dále se dovídáme o tom, jak Ježíš pochválil Jana Křtitele a jak pokáral galilejská města, kde kázal, za jejich nevěru. Jedenáctou kapitolu uzavírá krásnými a útěšnými slovy: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Neboť mé jho je jemné a mé břemeno je lehké.“ — Mat. 11:28–30.
Ve dvanácté kapitole čteme tak přesvědčivé pravdy jako: „Každý. . . dům rozdělený sám proti sobě neobstojí“, „kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“ a „z hojnosti srdce mluví ústa“. — Mat. 12:25, 30, 34.
JEŽÍŠOVA PODOBENSTVÍ
Pak přichází 13. kapitola, pozoruhodná svými podobenstvími, která znázorňují „nebeské království“. Zde Matouš popisuje sedm z Ježíšových podobenství: rozsévač a různé druhy půdy, pšenice a plevel, hořčičné zrno, kvas, poklad skrytý v poli, perla velké ceny a vlečná síť. Matouš zahrnuje vysvětlení dvou z nich. Další dvě kapitoly hovoří více o Ježíšových zázracích a kazatelské činnosti. V 16. kapitole máme pak Petrovo vyznání, že Ježíš je skutečně Mesiáš, Boží Syn, o čemž Matouš přináší další důkazy v následující kapitole, ve své zprávě o Ježíšově proměně.
Osmnáctá kapitola má rovněž odlišný ráz. Matouš v ní popisuje povinnosti, které mají křesťané k sobě navzájem. Ježíš posléze varuje před tím, abychom nepřiváděli druhé ke klopýtání, a vyjadřuje Boží zájem o Kristovy maličké, že ani jediný nezahyne. Pak nám říká, jak bychom měli jednat s těmi, kteří proti nám hřeší. Petrovi říká, aby odpouštěl, nejen až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát, a v obsáhlém podobenství varuje před křesťany, kteří si vzájemně neodpouštějí.
POSLEDNÍ DNY JEŽÍŠOVY SLUŽBY
Od 19. kapitoly Matouš sleduje chronologický pořádek a my zde sledujeme rostoucí napětí mezi Ježíšem a jeho náboženskými odpůrci. Pokoušejí se, aby ho přistihli při mylném názoru na rozvod. Pak Ježíš vypráví podobenství o denáru. Dále vštěpuje svým učedníkům do mysli lekci o pokoře a podotýká, že on sám nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné. — Mat. 20:28.
Matouš dále vypráví o Ježíšově vítězné jízdě do Jeruzaléma, která spolu s tím, jak vyčistil chrám, bezmezně rozzuřila jeho odpůrce. Nedivíme se, že mu odporovali a řekli: „Z jaké autority to činíš?“ (21:23) Ale on je umlčuje otázkou, z jaké autority křtil Jan Křtitel. Potom následují dvě Ježíšova podobenství namířená proti odpůrcům. Druhé je označuje jako vrahy a oni si to uvědomují. Když slyší další podobenství o svatební hostině, náboženští odpůrci k němu přicházejí s úskočnými otázkami: o placení daní, o vzkříšení a o největším přikázání. Pokaždé je Ježíš přemáhá. Už se více Ježíše neodvažují zeptat, ale on se pro změnu ptá jich, a to na Davidova syna a Pána. Opět nejsou schopni mu odpovědět. Ježíš jim ostře hrozí před zástupy a svými učedníky a šestkrát opakuje odsouzení: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci!“ — Mat. 23:13, 15, 23, 25, 27, 29.a
Můžeme říci, že se až tají dech, když potom Ježíš říká učedníkům své veliké proroctví o „znamení jeho přítomnosti a o skonávání systému věcí“, které je zahrnuto ve 24. a 25. kapitole. Na tomto místě nacházíme prorocký příkaz: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Ježíšovo proroctví vrcholí podobenstvími o „království“: o deseti pannách, o talentech a o ovcích a kozlech.
Ve 26. a 27. kapitole čteme o tom, jak byl Ježíš pomazán drahocenným vonným olejem, jak ustanovil památku na svou smrt, jak byl vězněn a souzen před sanhedrinem, a o tom, jak Petr zapřel svého Pána. Ježíš je souzen před Pontským Pilátem, který se marně snaží smýt vinu ze svých rukou, ale potom předává Ježíše, aby byl přibit na kůl a pohřben v kamenné hrobce.
VZKŘÍŠENÍ A PŘÍKAZ NA ROZLOUČENOU
Poslední Matoušova kapitola vypráví o Ježíšově vzkříšení a jeho příkazu na rozloučenou: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je, . . . učte je.“ Matouš pak uzavírá těmito potěšujícími slovy Ježíše: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“
Matoušovo dobré poselství vskutku ukazuje, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Jeho zpráva je přesná, obsažná a užitečná. Ježíš na závěr svého Kázání na hoře přirovnal ty, kteří jej slyší a poslouchají jeho slova, k moudrému muži, který postavil svůj dům na skále, takže ten byl potom schopen odolat prudké bouři. Buďme jako tento moudrý muž. Žijme podle zásad, které Ježíš vyslovil, a poslouchejme jeho příkazy kázat a učit, jež jsou nám tak věrně zachovány v Matoušově zprávě.
[Poznámka pod čarou]
a V Kralické Bibli se uvedené odsouzení vyskytuje také ve 14. verši 23. kapitoly Matoušova evangelia. 14. verš však není uveden v těchto starých rukopisech: Sinajský manuskript, Vatikánský manuskript, Kodex Bezae, Vulgata (mnoho manuskriptů), Sinajský kodex a Arménská verze.