Kniha Jobova vysvětluje, proč Bůh připouští zlo

KNIHA Jobova je stále velmi oceněna jako literární mistrovské dílo, i když ji překlady z hebrejštiny do jiného jazyka velmi ochuzují. Martin Luther, který přeložil Bibli do němčiny, například řekl: „Mým překladem trpí Job více než haněním od svých přátel.“

Již skutečnost, že tak podivuhodné literární dílo bylo napsáno asi před 3 500 lety ve venkovském prostředí, mluví pro božskou inspiraci této svaté básně. Ze čtyřiceti dvou kapitol je jich ve formě básně napsáno třicet devět.

Není však smutné, že většina lidí, kteří si váží krásy Jobovy knihy, nerozumí, o čem nás chce těmito záznamy poučit její autor, Jehova Bůh? Ano, velmi mnozí předstírají, že si váží této krásné knihy, ale pochybují o tom, že je historicky podložena, a tvrdí, že to je pouze alegorie, která je založena na lidové pověsti.

Kdo však popírá, že kniha Jobova pojednává o skutečných událostech, odporuje jak rozumu, tak i Písmu. Jak to? Protože o Jobovi je zmínka u Ezechiela 14:14, 20, ve spojení se dvěma dalšími věrnými muži, kteří mají v dějinách bezesporu své místo: „Kdyby uprostřed ní byli tito tři muži, Noe, Daniel a Job, ti sami by pro svou spravedlnost vysvobodili [jen] svou duši.“ Byl by Job uveden vedle Noema a Daniela, kdyby nežil?

Učedník Jakub kromě toho uvádí Joba jako příklad trpělivé vytrvalosti: „Hle, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký Jehova dal výsledek, že Jehova je plný něžné náklonnosti a milosrdný.“ (Jak. 5:11) Bylo by to pro křesťany, kteří se velmi snažili vytrvat, pouze nějakou alegorickou postavou? Ano, spisovatel může ve své představě nechat vymyšlenou osobu, aby vytrpěla nejrůznější věci. Mohlo by to však nějak pomoci nedokonalým lidem, jejichž vytrvalost je skutečně zkoušena? Rozhodně ne! Má-li být Job pro nás povzbuzením, musel skutečně žít.

Proč byla napsána kniha Jobova? Poskytuje vysvětlení problému, který lidi velmi sužuje: Proč Bůh připouští zlo? Nebo: Proč Bůh připouští, aby nevinný trpěl?

Víš, proč to činí? Z knihy Jobovy můžeme poznat, že Jehova tyto věci připouští, protože se jeho nepřítel satan ďábel chlubil, že může přimět všechny lidi, aby se odvrátili od Boha. Ano, satan tvrdil, že si Jehova nezaslouží, aby se jej lidé báli a aby jej uctívali, a že lidi jej budou poslouchat jen ze sobeckých pohnutek. Satan se vychloubal, že, pokud mu Bůh dovolí přiblížit se k Jobovi, podaří se mu přimět tohoto spravedlivého muže, aby proklel Boha. Bůh přijal výzvu a připustil, aby satan přivodil Jobovi nejrůznější trápení a bolesti. Jméno Job znamená „cíl nepřátelství“, a Job byl skutečně terčem satanova nepřátelství. Satanovi se však nepodařilo dovést Joba tak daleko, že by se obrátil proti Bohu. Tak Job stál na straně Jehovy jako právoplatného svrchovaného vládce a dokazoval, že Jehova je jediný, kdo si zaslouží, aby se jej lidé báli a uctívali jej.

KDO? KDY? KDE? CO?

Kdo napsal knihu Jobovu a kdy? Novodobí kritici tvrdí, že není možno přesně určit, kdo byl jejím pisatelem, a datují tuto knihu do 6. století př. n. l. Existuje však důvod pro názor, že byla napsána o mnoho staletí dříve, a to nikým jiným než Mojžíšem. V Mojžíšových spisech jsou poetické i prozaické části, které se velmi podobají určitým částem knihy Jobovy. Starší hebrejští učenci a také učenci křesťanští zastávají názor, že pisatelem byl Mojžíš.

Kdy a kde žil Job? Ze zprávy vyplývá, že Job žil v době, kdy na zemi nebyl nikdo jemu podobný. Musel tedy žít po smrti věrného patriarchy Josefa a dříve, než byl vzbuzen Mojžíš jako Jehovův prorok — v 17. a 16. století př. n. l. Žil v zemi Uz, v krajině, která leží v dnešní Arábii.

Knihu Jobovu můžeme rozdělit do pěti částí: 1. Příčina neštěstí, které postihlo Joba. 2. Řeči Jobovy a jeho tří přátel. 3. Řeči Elihu, který uvádí na pravou míru čtyři předcházející mluvčí. 4. Výroky samotného Jehovy Boha. 5. Zakončení.

JOB JE ZKOUŠEN

V úvodu kniha mluví o Jobově bezúhonném, spravedlivém chování, o jeho rodině a o jeho velkém hmotném blahobytu. Potom nám umožňuje pohled do nebe, kde se satan objevuje v Jehovově přítomnosti mezi věrnými Božími syny. Bůh obrací satanovu pozornost na Jobovo bezúhonné chování, z čehož je zřejmé, že sporná otázka vznikla již dříve. Jehova prakticky satanovi říká: „Ty tedy tvrdíš, že na zemi není ani jeden člověk, který by se mne bál a jednal spravedlivě? A co si myslíš o mém služebníku Jobovi?“ A satan odpovídá asi v tomto smyslu: „Ano, je zřejmé, že ti slouží, ale jen se podívej, jaké jsi mu poskytl bohatství — 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů atd.! Jen mu vezmi všechno, co má, a uvidíš, co si o tobě skutečně myslí!“ Jehova přijímá výzvu a dovoluje satanovi, aby oloupil Joba o majetek i o jeho děti.

Ale Job slouží Bohu a činí to, co je spravedlivé, nikoli pro hmotné požehnání, které požívá, ale z lásky k Bohu a ke spravedlnosti. Satan se znovu objevuje v nebi; je mu poukázáno na to, že Job zůstává vytrvalý, ale odpovídá, že Job by se obrátil proti Jehovovi Bohu, kdyby musel osobně trpět. Bůh potom připouští, aby satan postihl Joba od hlavy až k patě odpornou a velice bolestivou nemocí. Nyní dokonce i jeho žena na něj naléhá, aby se vzdal: „Zlořeč Bohu a zemři!“ Ale Job ji kárá: „‚Mluvíš tak, jako mluví jedna z nemoudrých žen. Máme přijímat od pravého Boha jen dobré a nikoli také špatné?‘ V tom všem Job nezhřešil svými rty.“ — Job 2:10.

ŘEČI JOBOVY A JEHO TŘÍ PŘÁTEL

O Jobově neštěstí se dozvídají jeho tři přátelé, Elifaz, Bildad a Zofar, a přicházejí jej potěšit. Jsou tak zaraženi nad jeho bídou, že sedm dní sedí mlčky. Job přerušuje mlčení řečí, v níž proklíná den svého narození. Elifaz na to odpovídá, že Job musí prodělat to, co si zaslouží, protože Bůh je spravedlivý. Job mu odpovídá a prosí jej, aby mu ukázal, v čem jednal nesprávně. Potom se stejným výsledkem argumentuje Bildad a Zofar a Job stále trvá na tom, že je nevinen, ale ospravedlňuje sám sebe více než Jehovu Boha. Dochází ke druhé diskusi a částečně i ke třetí. Jobovi tři přátelé se nesprávným způsobem pokoušejí pomoci mu, a tak se vlastně stávají jeho nepřáteli. A místo aby jej potěšili, ještě jeho utrpení zhoršují.

Znovu je kárá za jejich tvrdé výroky, které se během diskuse stávají stále přísnějšími a pochybnějšími: „Co vaše kárání vytýká?“ „Vy, . . . rozmazáváte lži; všichni jste lékaři k ničemu.“ „Co vás popuzuje k odpovědi?“ — Job 6:25; 13:4; 16:3.

Při tom všem Job pevně lpí na své ryzosti a na víře v Boha. Ano, při svých odpovědích se stále obrací na Boha, a ne na své přátele. Říká: „Dej, ať poznám, proč se se mnou přeš.“ (Job 10:2) Job věří ve vzkříšení, jak to ukazuje slovy: „Ó kdybys mne schoval v šeolu, . . . abys mi ustanovil časovou hranici a vzpomněl si na mne! Jestliže tělesně schopný muž zemře, může opět žít? . . . Zavoláš a já sám ti odpovím. Budeš toužit po díle svých rukou.“ (Job 14:13–15) V poslední řeči (kapitoly 26 až 31) trvá Job na tom, že je nevinen; říká: „Dokud nevydechnu, nevzdám se své ryzosti!“ (Job 27:5) Obrací pozornost na Boží velkou, nevyzpytatelnou moudrost; mluví o tom, jak byl sám slavný a jak si jej lidé vážili, ale jak hluboko nyní klesl v očích ostatních lidí; potom znovu poukazuje na své spravedlivé chování. Skutečně neučinil nic, čím by si zasloužil to, co jej postihlo.

ELIHU A JEHOVA ODPOVÍDAJÍ JOBOVI

Tomu všemu naslouchá Elihu, který nechtěl mluvit, protože je poměrně mladý. Nemůže se však již udržet, protože Job s tak velkým zájmem ospravedlňoval spíše sám sebe než Boha. Jobovým třem přátelům se nepodařilo Joba přesvědčit, a tak ‚začali prohlašovat, že je špatný Bůh‘. (Job 32:3) Elihu prosil: „Nyní však, Jobe, slyš, prosím, má slova . . . Hle, já sám jsem pro pravého Boha totéž, co jsi ty.“ (Job 33:1, 6) Ospravedlňuje Jehovovu spravedlnost a jeho cesty a poukazuje na to, že člověk se má podřizovat Bohu. Zdůrazňuje, že je nutné poznávat Jehovu Boha, ukazuje, že Jehova jedná vyváženě, a v závěru oslavuje nevyzpytatelnou velikost stvořitelovu.

Když Elihu skončil svou řeč, začalo se schylovat k bouři. Nyní mluví Jehova z bouřlivého větru: „Kdo to zatemňuje radu slovy bez poznání? Opásej svá bedra, . . . dovol, ať se tě zeptám, a ty mi podej zprávu. Kde jsi to byl, když jsem zakládal zemi? Řekni mi, máš-li porozumění.“ (Job 38:1–4) Jehova potom obrací pozornost na to, jak malý význam má člověk a jak pomíjivá je jeho existence ve srovnání s věčností stvořitelovou, s jeho velikostí, mocí a moudrostí, jež jsou vyjádřeny v celém stvoření, od širokého hvězdnatého nebe až po takové statné pozemské tvory, jako je hroch a krokodýl.

Job naslouchal Jehovovi Bohu, a potom připouští, že sám mluvil unáhleně a bez důkladného poznání, a lituje toho „v prachu a popelu“. Jehova potom znovu mluví: tentokrát kárá Jobovy tři přátele. Vybízí je, aby přinesli oběť, a dává Jobovi pokyn, aby se za ně přimluvil. Job potom dostává požehnání — má sedm synů a tři krásné dcery a dostává dvojnásobné množství dobytka, než měl dříve. Žije dále ještě 140 let a umírá „starý a spokojený se dny“. — Job 42:1–17.

Ano, kniha Jobova nám vysvětluje, proč Bůh připouští zlo, proč připouští, aby spravedlivý trpěl. Činí to proto, aby dokázal, že je nepravdivé satanovo vychloubačné tvrzení, že může přimět všechny lidi, aby se odvrátili od Boha. Všem lidem, kteří milují Boha a spravedlnost, poskytuje Bůh současně příležitost, aby dokázali, že jej uctívají upřímně, a aby se projevili jako lidé, kteří zachovávají ryzost. Budeš k nim patřit i ty? Jestliže ano, můžeš být odměněn věčným životem, na který Jehova poskytuje naději všem svým věrným služebníkům. Předpoklad pro to byl dán obětí Ježíše Krista, který zachoval ryzost tak, jako nikdo jiný. — Jan 3:16.