Boj proti nedostatečnému vzdělání ve Francii
„NEDOSTATEK vzdělání a „Francie“ jsou pro mnohé čtenáře neslučitelné pojmy. O Francouzích se říká, že jsou velmi hrdí na svou kulturu. To je pochopitelné, protože francouzská literatura je jedna z nejbohatších na světě. Úroveň vzdělání je ve Francii značně vysoká a nedostatek vzdělání ve všeobecném smyslu zde prakticky neexistuje.
A přece je jedna oblast, v níž mají Francouzi nedostatečné vzdělání. Jde o znalost Bible. Za tento nedostatek biblického poznání však nenesou vinu. Čí je to tedy vina?
Římští papežové nazývali Francii „nejstarší dcerou církve“. I dnes se 85 procent Francouzů považuje za katolíky. Uvědomíme-li si, že před francouzskou revolucí připadal jeden kněz na 110 Francouzů (muž, žen a dětí) a že ještě nedávno, v roce 1970, připadal jeden kněz, mnich nebo jeptiška na každých 297 obyvatel, bez váhání připustíme, že římskokatolická církev měla podivuhodnou příležitost učit francouzský lid o Bibli. Ale ve skutečnosti drží tento lid v nevědomosti o Božím slovu.
Ano, až donedávna sledovala katolická hierarchie stále cíl, aby laici neměli vědomosti o Bibli. V roce 1229 vydal koncil ve francouzském městě Toulouse prohlášení: „Zakazujme laikům vlastnit jakýkoliv výtisk knih Starého a Nového zákona.“ V roce 1564 papež Pius IV. zakázal čtení Bible v lidovém jazyce. V roce 1897 papež Lev XIII. prohlásil: „. . . budou-li bez rozlišování autorizovány Bible v lidovém jazyce. . . vznikne více škody než užitku.“
Čtyřdílná příručka Manuel Biblique, která byla vydána v roce 1905 v Paříži pro budoucí katolické kněze, uvádí: „Církev nedovoluje nekritické čtení svatých knih, zvláště Starého zákona.“ Ještě v roce 1955 katolický spisovatel Daniel-Rops napsal, že je možné slyšet „lidi, kteří často říkají. . .že katolíci nesmějí číst Bibli“.
Je sice pravda, že od padesátých let našeho století vyšla řada francouzských katolických Biblí, jako např. Jeruzalémská bible, ale ty jsou velmi drahé. Proto se nedostaly do mnoha francouzských domácností. To vše vysvětluje překvapující skutečnost, že jeden z nejkulturnějších národů na zemi se skládá většinou z lidí, kteří nemají vědomosti o Bibli.
BIBLICKÉ VÝCHOVNÉ TAŽENÍ, JEŽ NEMÁ OBDOBY
Taková byla situace ve Francii, když se tam po válce, v roce 1946, malá skupina méně než 2000 svědků Jehovových znovu ujala svého biblického výchovného díla. Jak mohla tato nepatrná skupina doufat, že se dostane k více než 40 miliónům tehdejších obyvatel této katolické země?
Dělali to, co Kristus přikázal svým následovníkům, totiž: „Jděte proto, čiňte učedníky ze všech národů. . . a učte je zachovávat všechny příkazy, které jsem vám dal.“ (Mat. 28:19, 20, Jeruzalémská bible [JB].Odvážně kázali „v soukromých domech“ a rozšiřoval Bible a biblické studijní pomůcky. — Sk. 5:42, JB.
Během let tato skupina horlivých křesťanů vzrostla, a to z 1985 v roce 1946 na 64 428 v roce 1976. Tato čísla ukazují průměrný počet svědků, kteří se každý měsíc účastnili tohoto biblického výchovného díla. Během těchto 31 let věnovali tomuto dílu ve Francii více než 100 miliónů hodin. Rozšířili za výrobní cenu 6 680 584 Biblí a biblických příruček, nepočítaje v to přes 100 miliónů brožur a časopisů, které obsahují poučná vysvětlení o Bibli. Po celá léta svědkové Jehovovi ve Francii používali běžných katolických a protestantských Biblí ve francouzštině a poučovali z nich lidi o biblických pravdách, ale od roku 1974 mají snadnější práci. V tom roce vytiskla Společnost Strážná věž (vydavatelství Svědků Jehovových) francouzské vydání Překladu nového světa Svatých písem a zpřístupnila je veřejnosti za dobrovolný příspěvek, který je sedmkrát nižší než cena nejlevnějších protestantských a katolických Biblí. A tak díky neúnavnému úsilí dobrovolných pracovníků v tiskárně Strážné věže může nyní i nejchudší francouzská rodina získat nezkrácené vydání Božího slova. Za posledních dva a půl roku bylo francouzských sborům svědků Jehovových zasláno asi 700 000 výtisků tohoto vynikajícího biblického překladu, aby mohl být rozšířen mezi veřejnost.
Ale úsilí svědků Jevových o rozšíření biblického vzdělání ve Francii se neomezuje pouze na rozšiřování Biblí a náboženské literatury. Od druhé světové války vykonali ne méně než 47 556 317 dodatečných návštěv u lidí, kteří projevili zájem o biblické poselství, a v době, kdy je psán tento článek, vedli bezplatně každý týden biblické rozpravy téměř ve 40 000 francouzských domácnostech.
Co ve srovnání s tím dělá asi 44 000 katolických kněží, 22 000 mnichů a více než 100 000 jeptišek, aby ve Francii bojovali proti nedostatečnému poznání o Bibli? Velmi málo, soudě podle svědectví bývalých katolíků, kterým pomohli svědkové Jehovovi.
KATOLÍCI DOSTÁVAJÍ POMOC, ABY OBJEVILI BIBLI
Z Montchaninu, ve východní části Francie, přichází zpráva: „Rodiče mi zemřeli, když mi bylo třináct let. Byla jsem přijata do řádu katolických sester. Léta míjela a já jsem se rozhodla složit noviciát [abych se mohla stát jeptiškou]. Tři roky jsem strávila v klášteře v Indii, kde jsem složila jednoduché sliby. Potom jsem byla poslána na Seychelly, potom do Irska a nakonec do Francie, do blízkosti Car cassonne. Tehdy mi bylo dvacet pět let a přišel čas, abych složila slavnostní slib. Nelíbila se mi však stísněná atmosféra v klášterech a pokrytectví, a proto jsem odmítla. Představená mě poslala sloužit do jedné francouzské rodiny, kde mi dávali mnoho práce a málo peněz. Tehdy jsem se setkala se svým budoucím manželem. Mluvil se mnou o Bibli. Přesto, že jsem měla náboženské vzdělání, nikdy jsem neslyšela Boží osobní jméno — Jehova. . . Myslela jsem si, že tento muž, který se jednoho dne měl stát mým manželem, je pomatený, ale zůstala jsem klidná. Začala jsem přemýšlet a souhlasila jsem s biblickým studiem na základě knihy Pravda, která vede k věčnému životu. Kladla jsem mnoho otázek. Z této malé knížky jsem se dověděla o Bibli víc, než během svého třináctiletého studia, kdy jsem byla v různých klášterech. Nyní si přeji, aby ještě více jeptišek přijalo dobré poselství o království a aby se staly skutečnými ‚sestrami‘ jako já a aby poznaly svého Boha.
Bretaň, malebný poloostrov, který odděluje Biskajský záliv od průplavu La Manche, je francouzskou provincií, která si nejvíce zachovala své tradice. Zůstal zde živý bretonský jazyk a zůstalo zde také spojení s katolickým náboženstvím. Ale v poslední době se mnoha Bretoncům, kteří se přizpůsobovali katolickým tradicím z upřímné touhy líbit se Bohu, otevřely oči, když viděli změny, rozpory a krize v římskokatolické církvi. Mnozí z nich uvažují: „Věrně jsem se po celý život řídil katolickými tradicemi, protože mi můj kněz říkal, že to je nutné, abych měl Boží schválení. Nyní mi říká, že takové věci jako páteční půst, již nejsou nutné. Pro mne platí buď jedno nebo druhé. Buď se církev po celou dobu mýlila, což by znamenalo, že jsem byl celý život klamán, nebo jde církev dnes špatnou cestou.“ Je zřejmé, že takoví upřímní katolíci potřebují pomoc. Dostávají tuto pomoc asi od šedesáti sborů svědků Jehovových, kteří v Bretani bojují proti nedostatečnému poznání Bible.
Povšimněme si případu jednoho muže z Brestu, nejzápadnějšího francouzského přístavu; tomuto muži je přes sedmdesát let. Byl vychován v řádné katolické rodině. Vzdělání dostal ve škole, kterou vedli mniši.. Chtěl se stát knězem, a proto pak studoval v semináři, kde se seznámil s tomistickou náboženskou filozofií a naučil se také anglicky, latinsky a řecky. Když mu bylo dvacet čtyři a půl roku, krátce před tím, než měl složit slavnostní sliby jako kněz, rozhodl se, že opustí, podle svých slov, „modré mystérium“, v němž dosud žil. Dalo by se předpokládat, že tento muž po tolika letech studia v katolických institucích bude mít vynikající poznání o Bibli. On sám se však přiznává k tomu, že musel čekat do dvaasedmdesáti let, aby mohl poznat Bibli a rozeznat její pravost, a to prostřednictvím Jehovova svědka, který s ním bezplatně studoval. Dodává: „Chtěl bych tomuto [svědku] poděkovat a blahopřát mu k jeho trpělivosti a pokoře.“ Tento muž sám nyní je pokřtěným svědkem,který pomáhá jiným porozumět Bibli.
Z Arles, historického města v jižní Francii, které je snad nejlépe známo po celém světě ve spojení s Bizetovou Arlésskou svitou (Arlésanka, neboli Dívka z Arles), píše jeden bývalý katolík: „Byl jsem aktivním katolíkem, chodil jsem jedině do katolických škol a byl jsem aktivním členem Katolické akce.Po studiu na Vysoké škole jsem učil filozofii na jedné katolické škole, kterou vedly jeptišky. Starší žáky jsem učil také katechismus. V únoru 1974 jsem se poprvé setkal s jedním svědkem Jehovovým. . . Věřil jsem si, pokud šlo o poznání Bible, filozofie a pokud jde o mé zkušenosti v debatách, a proto jsem přijal pozvání k rozhovoru. Vznesl jsem mnoho námitek, ale ke svému velkému překvapení jsem dostal střízlivé, přesné a dobře doložené odpovědi. . . Ke své hanbě jsem musel připustit, že ve skutečnosti znám Bibli velmi málo nebo vůbec nic. . .Také jsem velmi dobře věděl, že křesťanstvo si vypůjčilo mnoho z řecké filozofie.“ Tento upřímný katolík souhlasil s tím, aby bylo u něho vedeno biblické studium a nakonec se rozešel s katolickou církví a resignoval na své postavení učitele filozofie v katolické škole. Přijal nižší pracovní místo, a byl i se svou manželkou pokřtěn jako svědek Jehovův v roce 1975 na oblastním sjezdu „Boží svrchovanost“. Svou zprávu končí slovy: „Dnes již nemám mysl znečištěnou babylónskou mystérií a filozofickými frázemi. Jsme s manželkou skutečně šťastni a vážíme si Jehovova požehnání.“
Svědkové Jehovovi ve Francii se radují z toho, že mohli pomoci tolika upřímným katolíkům objevit podivuhodné pravdy obsažené v Bibli.
POZNÁNÍ BIBLE ZLEPŠUJE RODINNÝ ŽIVOT A POMÁHÁ ZLOČINCŮM
Boj proti nedostatečnému poznání Bible přináší dobré výsledky v mnoha ohledech. Poznání Bible poskytuje lidem nejen podivuhodnou naději do budoucnosti, ale je bezprostředně užitečné v praktickém životě.
Například v hornatém území ve východní Francii žila rodina s pěti dětmi. S třemi syny a dvěma dcerami. Manžel často přicházel domů opilý a tři synové měli dlouhé vlasy a chodili výstředně oblečení, po nocích chodili s děvčaty a přicházel domů teprve ráno. Jednoho dne si nejstarší syn předplatil časopis Probuďte se!, který mu nabídl jeden svědek na pracovišti. Projevil zájem o Bibli a brzo začal i se svými dvěma bratry studovat Bibli s pomocí svědka. Za tři měsíce prostudoval knihu Pravda, která vede k věčnému životu a přistoupili ke studiu hlubších biblických pravd.
Studium pokračovalo a oni měli stále kratší vlasy, začali chodit lépe oblečeni a zlepšilo se i jejich chování. Když si toho povšiml otec s matkou i obě dcery, připojili se také ke studiu. Nápadná změna v jejich rodinném životě tak zapůsobila na jinou sedmičlennou rodinu, že i ta začala studovat Bibli. Nejmladší syn v první rodině podnítil zájem jednoho učitele ve škole, který souhlasil se studiem Bible. Tak během jednoho roku patnáct osob oddalo svůj život Jehovovi Bohu a byli pokřtěni. Někteří ze synů a dcer těchto dvou rodin jsou nyní plným časem zvěstovateli dobrého poselství.
Nebo si povšimněme případu jednoho profesionálního hráče pokeru, který žil v jistém městě na úpatí Pyrenejí a po deset let trávil celé noci hraním karet v kavárnách, což dohánělo k zoufalství jeho manželku a tři dcery. Nic jej nemohlo odvést od této neřesti dokud nesouhlasil, že bude studovat Bibli pod vedením svědků Jehovových. Biblické poznání přispělo nejen k tomu, že se vzdal zahálčivého života, ale do jeho rodin se tak vrátilo štěstí a příslušníci jeho rodiny poznali, jak zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího i toho, který má přijít.“ — 1. Tim. 4:8.
Nedokazují tyto příklady ze života, jakou mocnou silou k dobrému může být Bible v životě lidí a jak je důležité bojovat proti neznalosti Bible?
14. dubna 1976 bylo v sálech království svědků Jehovových po celé Francii přítomno 123 696 osob při slavnosti na památku Kristovy smrti. To ukazuje, že tisíce lidí se zajímá o naději, kterou poskytuje Boží slovo a bezpochyby budou nalezeny ještě další tisíce lidí a budou poučovány. Svědkové Jehovovi se budou proto dále co nejvíce snažit bojovat ve Francii proti nedostatečnému biblickému vzdělání.