Co tím moudrý muž myslel?
Neměj přílišnou starost o to, co říkají lidé
NĚKDY se můžeme ptát: Co o mě říkají druzí? Mají mne opravdu rádi,nebo ne? Když si klademe takové otázky, měli bychom být opatrní. Moudrý muž nám radí: „Nepřikládej srdce také ke všem slovům, která snad mluví lidé, abys neslyšel, jak tvůj služebník na tebe svolává zlo. Vždyť tvé vlastní srdce dobře ví, že ty, ano ty jsi dokonce mnohokrát svolával zlo na jiné.“ — Kaz. 7:21, 22.
Je nerozumné mít přílišnou starost o to, co říkají lidé, a brát si jejich slova příliš k srdci. Lidé jsou nedokonalí, a proto snad řeknou o přátelích a známých to, co pro ně není lichotivé. Šalomoun pozoroval,že služebník, který by měl být vlastně věrný svému pánu, může se zlobit a svolávat na něj zlé. Nesmíme tedy každou poznámku brát vážně a dát sejí zneklidňovat. Na druhé straně může být neobyčejně příznivými slovy u někoho podporována pýcha.
Když tedy dbáme na výroky druhých, měli bychom tedy uvažovat o vlastních slovech. Šalomoun poznal, že člověk sám často řekne něco zlého o druhých, i když nemá zlý úmysl. Proč se má tedy vzrušovat výroky druhých a brát jejich slova příliš vážně? Proč být nemístně zvědavý na to, co bylo řečeno? Ať jsou výroky druhých příznivé, mohou nás vyvést z rovnováhy, bereme-li je příliš vážně.
Ačkoli se Šalomoun důkladně zabýval záležitostmi lidí, poznal, že není možné, aby všemu rozuměl. Řekl: „To všechno jsem zkoušel s moudrostí.Řekl jsem: ‚Chci se stát moudrým.‘ Ale byly ode mne daleko.“ (Kaz.7:23) Šalomoun vyzkoušel zásady, které formuloval na základě svého důkladného zkoumání. Používal svou moudrost, aby tyto zásady prověřil,a se zadostiučiněním zjistil, že byly správné a zdravé. Poznal marnost a prázdnotu hmotařského způsobu života, při němž se nemyslí na stvořitele. Šalomounovi však přesto bylo zcela jasné, že v absolutním smyslu byl daleko vzdálen toho, aby byl moudrý, a to přes skutečné přání získat pochopení. To je vidět z jeho rozhodných slov: „Chci sestát moudrým.“ I když měl neobyčejnou moudrost, nemohl mnohé vypátrat.Řekl dále: „Co se stalo, je vzdálené a nesmírně hluboko. Kdo to může vypátrat?“ (Kaz. 7:24) Zřejmě se tato Šalomounova slova vztahují na Boží jednání, jeho díla a předsevzetí. — Srovnej Římanům 11:33, 34.
Stav lidstva
Šalomoun poznal velikost a rozmanitost Božích děl a opět se obrátil k záležitostem lidí. Napsal: „Já sám jsem se obrátil, ano učinilo to mé srdce, abych poznal, probádal a hledal moudrost a příčinu věcí a abych věděl, že hloupost je špatná a bláznovství že je pošetilé; a zjišťoval jsem: Hořčejší než smrt jsem shledal ženu, která je sama jako sítě k lovení a její srdce je jako vlečné sítě a jejíž ruce jsou pouta. Člověk je dobrý před pravým Bohem, jestliže jí unikne,ale člověk hřeší, jestliže jej ona chytí.“ — Kaz. 7:25, 26.
Povšimněme si, že Šalomounovo pečlivé a celým srdcem vedené zkoumání jej přivedlo k tomu, že špatná žena, prostitutka, je to nejhorší, čím se muž může zabývat. Srovnává její vábení k „vlečným sítím“ a „poutám“.Muž, který se takovou ženou dá svést, může zažít něco, co je hořčejší než smrt; může si přivodit odpornou pohlavní nemoc nebo zničit svou rodinu, pokud je ženatý. Ještě důležitější však je okolnost, že když se spustí s prostitutkou, ohrožuje svůj vztah k Jehovovi Bohu.
Skutečnost, že Šalomoun s takovým důrazem varoval před svody špatných žen, prozrazuje domněnku, že tehdy vládla mezi ženami velmi nízká mravní úroveň. Snad to bylo možno připsat cizímu vlivu a sklonům k uctívání Baala, kultu plodnosti, který Šalomoun později podporoval,protože se chtěl zalíbit svým neizraelským manželkám. (1. Král.11:3–8) Na tomto pozadí mohou se zdát srozumitelná další Šalomounova slova: „Podívej se, co jsem nalezl. . .,když jsem probral jedno za druhým, abych došel ke konečnému úsudku, který má duše neustále hledala, ale já jsem jej nenašel. Jednoho muže z tisíci jsem našel, ale ženu mezi těmi všemi jsem nenašel.“ — Kaz. 7:27, 28.
Šalomoun došel k poznání, že bezúhonný muž je těžko k nalezení: Mohl být jeden z tisíci. Ale podporován svými zkušenostmi s mnoha manželkami a vedlejšími ženami a pozorováním jiných žen došel Šalomoun k závěru,že ideální žena byla tehdy ještě vzácnější. To neznamená, že tehdy neexistovaly znamenité ženy, ale všeobecně vzato se dalo najít jen málo vzorných žen. Muž, který našel dobrou manželku, byl opravdu požehnaný.Kniha Přísloví vhodně říká: „Kdo může nalézt schopnou manželku? Její cena je daleko větší než cena korálů.“ (Přísl. 31:10) „Našel někdo dobrou manželku? Našel něco velmi dobrého.“ — Přísl. 18:22.
To, že bezúhonní muži i ženy se dali těžko nalézt, nemůže být kladeno za vinu Bohu. Šalomoun to uznává, když říká: „Pravý Bůh učinil lidstvo přímé, ale oni sami si vyhledali mnohé plány.“ (Kaz. 7:29) Místo aby se pevně drželi Božích spravedlivých měřítek, většina mužů i žen si záměrně zvolila ke své škodě jednat podle vlastních plánů, úmyslů a metod.