Odpověděli na „makedonské“ volání na Guam
TICHOMOŘSKÝ ostrov Guam je nádherně svěží a zelený a má velmi teplé, vlhké podnebí. Skutečně se zatajeným dechem se člověk dívá na srázné útesy, které prudce spadají do safírově zelené vody. Kolem skalnatých břehů se hemží stovky druhů tropických ryb. Zemědělci pěstují kukuřici, rýži, banány, ananasy, kávovník, citrusy, jám, cukrovou třtinu a papáju.
ODPOVĚĎ NA VOLÁNÍ DO SLUŽBY
Semena biblické pravdy zaseli na Guamu filipínští křesťané, kteří zde kázali v době, kdy zde pracovali na základě smlouvy. Později sem přišli misionáři a horliví křesťané, aby sloužili v místě, kde to bylo velmi nutné. To může vhodně připomínat Pavlovu okamžitou reakci na vidění, v němž byl požádán: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ — Sk. 16:8–12.
V roce 1948 jeden filipínský svědek slyšel, jak si nějaký muž na střeše vládní budovy na Guamu píská jednu z písní království. Vzpomíná si: „Zeptal jsem se jej . . . ‚Jsi také svědek Jehovův?‘ Tesař radostně vykřikl: ‚Ano‘, seběhl se žebříku, padli jsme si do náručí a smáli jsme se jako dva bratři, kteří se dlouho neviděli.“
V té době vojenské úřady nedovolovaly na Guamu kazatelskou činnost. Ale filipínští bratři, kteří tam konali rekonstrukční práci, podíleli se zde na rozšiřování „dobrého poselství“, i když v omezené míře. V té době se vedlo biblické studium s jedním boxerem — profesionálem. Doma se setkával s odporem, a proto studoval na pobřeží. Boxer přijal pravdu. Tento mladý muž, který se oženil s dívkou z Guamu, se stal prvním trvalým usedlíkem na Guamu. Vzdal se boxerské dráhy a byl pokřtěn v roce 1954. — 1. Tim. 4:8.
PŘICHÁZÍ VĚTŠÍ POMOC
Léta 1954 až 1964 se vyznačovala velkou činností. Nastal příliv misionářů a také jiní přišli sloužit tam, kde to bylo velmi třeba. Vrcholným okamžikem roku 1964 byla (v září) dvoudenní návštěva bratra N. H. Knorra, tehdejšího prezidenta Společnosti Strážná věž. V té době bylo rozhodnuto, že šest ze dvanácti misionářů na Guamu bude sloužit jinde v Mikronésii.
Do roku 1968 dostávalo však pouze 30 procent území na Guamu svědectví jednou za šest měsíců, a obyvatelstva bylo přibližně 100 000. Když se v roce 1969 rozšířil sál království a misionářský domov, bylo možné zde ubytovat další čtyři misionáře. A tak v onom roce byla z Havaje poslána na Guam jedna manželská dvojice a dvě svobodné sestry. V roce 1969 bylo dosaženo 50 zvěstovatelů, když Guam a jiné ostrovy v Mikronésii byly uvedeny pod dohled odbočky Společnosti na Havaji. Během času Jehova požehnal jejich úsilí. Například v roce 1971 se zde při vzpomínce na smrt Ježíše Krista shromáždilo 336 osob. V tom roce se také dosáhlo nového vrcholného počtu 124 zvěstovatelů a průkopníků (zvěstovatelů království plným časem), což byl 58 procentní vzrůst ve srovnání se služebním rokem 1970!
Během pěti let od roku 1971 do roku 1976 vzrostl počet zvěstovatelů království na 136 a svědectví bylo vydáváno soustavně. V té době se sem i nazpět stěhovaly rodiny ze Spojených států, které využívaly příležitosti, aby sloužily tam, kde je velká potřeba. Všichni přispěli k tomu, že na Guamu bylo rozšířeno poselství o království.
13. května 1976 byl Guam postižen prudkým tajfunem Pamelou. Vítr dosahoval rychlosti 225 km za hodinu, s velkými nárazy, a byl to jeden z nejhorších tajfunů, jaké kdy postihly tento ostrov. Bylo zničeno osmdesát procent budov, a z toho nejméně polovina se již nedala opravit. Sál království a přilehlý misionářský domov byly úplně zničeny. Naštěstí však nikdo z Jehovových služebníků nepřišel o život.
ZÁKLAD PRO BUDOUCÍ ROZŠÍŘENÍ
Vzápětí po této tragédii schválil vedoucí sbor svědků Jehovových plány pro novou kancelář odbočky na Guamu. Měla dohlížet na dílo kázání o království zde i ve všech ostrovních oblastech Mikronésie. Byly navrženy plány na moderní budovu, v níž bylo šest ložnic, kancelář, velký sál království pro 400 osob a prostory pro tisk některých publikací. Se stavbou se začalo v lednu 1978 a ze svědků Jehovových na Havaji i z pevniny Spojených států přišli tesaři, zedníci, malíři, architekti, elektrikáři a technici. Všichni dali dobrovolně a zdarma k dispozici své schopnosti. Počítá se s tím, že nový objekt, rozkládající se mezi palmami a květinami pouhých deset kilometrů od Agany, bude dokončen do podzimu 1979.
Jeden z prvních filipínských bratrů na Guamu vzpomíná: „Byli jsme vzrušeni, když jsme viděli, jak se při našich shromážděních v sále království objevují nové tváře. Každá nová tvář znamenala milník v našem vývojovém díle — další důkaz, že nás Jehova uznává jako své pravé služebníky na Guamu. V naší práci, při níž jsme činili učedníky, se k nám připojovali Američané i obyvatelé Guamu, což nás podněcovalo k ještě většímu úsilí.“
Jehova skutečně žehnal tomuto úsilí činit na Guamu učedníky. Proto je nyní na tomto ostrově 146 zvěstovatelů království. Věrní domorodí svědkové Jehovovi slouží bok po boku se svými spoluvěřícími z jiných ostrovů. A dějiny křesťanského vývoje na Guamu připomínají Pavlovo jednání, když byl požádán: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ (Sk. 16:9) Jehova požehnal Pavlovi, který rozséval semena pravdy mezi Makedonci. Stejně žehnal Bůh i místním svědkům a misionářům a různým rodinám. Všem, kteří přišli sem, kde je velmi zapotřebí ‚ženců‘. (Mat. 9:37, 38) Můžeš ty, jako Bohu oddaný křesťan, odpovědět na podobné „makedonské“ volání a sloužit v některé části země, kde je to velmi zapotřebí?