V Belgii září světlo pravdy
O BELGII se říká, že je ‚křižovatkou Evropy‘. Proč? Protože tato malá země leží mezi Francií, Lucemburskem, Německem, Velkou Británií a Holandskem.
Zelené a úrodné pláně Flander, stejně jako kopce a lesy Valonska, otvírají své „brány“ obyvatelům tak velkých měst jako je Brusel, Antverpy, Charleroi a Liège. Každý víkend cestuje mnoho lidí po síti nejlepších dálnic Evropy. Tyto silnice jsou osvětleny i v noci, takže motoristé mohou mít užitek z toho, co nabízí „příroda“.
Belgie je také zemí protikladů, a často zemí problémů pro dvojí společenství, které tvoří tento národ. Ve Flandrech se mluví holandsky, ve Valonsku francouzsky. Brusel leží právě uprostřed těchto dvou kulturních a jazykových skupin. Ale nejpozoruhodnější rozdíl je vidět u 18 000 Jehovových svědků, kteří pracují společně v míru a jednotě, aby poskytli duchovní pomoc 9 800 000 obyvatel.
PRVNÍ OZVĚNA „DOBRÉHO POSELSTVÍ“
Charles Taze Russell, vedený hlubokou láskou k druhým a horlivou touhou oznamovat „dobré poselství“ lidem všeho druhu, navštívil Belgii v roce 1891 během své cesty po Evropě. Russell, první prezident Společnosti Strážná věž, věděl, že lidé potřebují duchovní svobodu, protože byli stále v hluboké náboženské temnotě. Většině z nich bylo zakázáno číst Bibli a žili ve strachu z pekelného ohně a v uctivé bázni z farních kněží.
O deset let později začal jeden milovník práva, žijící v kraji Charleroi, vzdorovat pověrečné hrůze ze čtení Bible. Jakmile dostal první dva svazky „Úsvitu Milénia“, zorganizoval tento muž, J. B. Thilmant, rodinné studium Bible. Brzy se díky odvážné práci Thilmantovy rodiny rozšířilo „dobré poselství“ do ostatních měst a dokonce do Francie.
JEHOVA ŽEHNÁ POKORNÝM
Ani impozantní náboženské průvody ani nádherné katedrály nenaháněly strach pokorným Jehovovým služebníkům. Po první světové válce jezdil muž jménem Joseph Poelmans, který pracoval v uhelných dolech v Liège a uměl dobře holandsky, pravidelně na kole 120 kilometrů do Antverp, aby v tomto městě oznamoval „dobré poselství“. V antverpské katedrále se štíhlou věží, čnící 122 metrů do oblak, jsou proslavené Rubensovy obrazy, mezi nimi také „Vzkříšení Krista“. Ale bylo zapotřebí ještě něco, aby se pomohlo obyvatelům Antverp pochopit význam této události, která se stala zárukou, že Ježíš byl Jehovou jmenován, aby „soudil obydlenou zemi ve spravedlnosti“. (Sk. 17:31) Pokorná práce bratra Poelmanse byla bohatě požehnána a dnes je v Antverpách devatenáct pevně založených sborů.
Po první světové válce učinilo naše dílo také veliký pokrok v kraji Liège. Ernest Heuse a Léonard Smets, dva služební druhové bratra Poelmanse, začali v tomto městě svědčit. Vytrpěli během dvou světových válek velká protivenství. Avšak „dobré poselství pokoje“ zasáhlo srdce mnoha lidí, takže dnes je v tomto kraji více než 30 sborů. — Ef. 2:17.
ČELIT ZÁKAZU
30. března 1940 vyhlásil ministr vnitra zákaz všech našich publikací. Za necelý měsíc byla Belgie přeměněna v bojiště a rychle podlehla Hitlerovým armádám. Co mělo dělat 218 Jehovových svědků? Pokračovali v oznamování Božího království jako jediné naděje pro mír. Štváni nacistickým gestapem byli mnozí svědkové zatčeni, deportováni a umístěni v koncentračních táborech. Někteří nepřežili hrozné mučení, které je postihlo.
Bratr Francois Hankus horlivě sloužil Jehovovi v Charleroi, kde byl také uvězněn, protože skrýval bratra André Wozniaka, který byl pronásledován gestapem. Bratr Hankus odmítl oznámit jména spoluvěřících, a proto jej Hitlerovi agenti zbili a v bezvědomí odvezli do vazby. Po jeho zatčení byly v jeho domově nalezeny chomáče jeho vlasů se sedlou krví. Již nikdy se zcela neuzdravil po brutálním zacházení, které trpěl během let své vazby. Avšak sloužil Jehovovi celou duší až do posledního dechu v roce 1954. Dnes je v Charleroi 26 sborů.
Společnost Strážná věž nemá v Belgii tiskárnu. Ale během nacistické okupace byli bratři schopni s pomocí bruselských tiskařů vydat 6 000 výtisků biblické pomůcky „Děti“. Když skončila válka, vynořilo se z podzemní činnosti více než 700 odvážných hlasatelů království a ti pak sloužili jako odrazový můstek k dalšímu nevídanému rozšíření. Bratr Ernest Heuse ml. opustil Liège a usadil se v Bruselu. V té době byly v hlavním městě pouze dva sbory (jeden francouzský a jeden vlámský neboli holandský) na více než 1 000 000 obyvatel. Dnes je v Bruselu více než 40 sborů.
Bratr Wozniak, který unikl mnoha nacistickým léčkám, cestoval po celých Flandrech. Byl odvážným kazatelem. Výskyt uhlí přivedl mnoho dělníků do kraje známého jako Kempenland, a města Genk, Eisden a Waterschei se stala úrodnými poli pro oznamování „dobrého poselství“. Pozvolna byli milovníci spravedlnosti a pravdy osvobozeni od mnoha tradic, které je udržovaly v otroctví, a přijali pravdu, takže dnes je ve Flandrech 115 sborů. V minulé době bylo běžným zjevem, že farář chodil dům od domu. Proč? Aby shromáždil a zničil publikace zanechané tam bratry.
VYDÁNÍ ÚPLNÉHO SVĚDECTVÍ
Návštěvník hustě obydlených krajů Belgie může být překvapen, když slyší mluvit italsky nebo španělsky, řecky, arabsky, turecky a anglicky. V hlavním městě Bruselu má kanceláře více než 500 mezinárodních organizací. Cizinci tvoří asi pětinu obyvatelstva a největší cizojazyčná menšina jsou Italové. Během našeho mezinárodního sjezdu v Charleroi v roce 1965 tehdejší prezident Společnosti N. H. Knorr zařídil, aby odbočka v Belgii organizovala cizojazyčné sbory. Oznámil posluchačstvu 725 italských bratrů, že může být utvořeno 10 italských sborů. Dnes je v celé zemi 30 italských sborů.
Jistý Ital pracující v uhelném dole dostal jednu z našich knih a domníval se, že má značnou cenu pro svou vazbu se zlatým písmem. Snažil se ji tedy prodat, ale nikdo v dole ji nechtěl koupit. Nakonec se muž rozhodl, že si ji přečte, protože chtěl vědět, proč ji nikdo nechtěl koupit. A tak našel pravdu. Nyní slouží jako jmenovaný starší v jednom italském sboru a jeho syn je cestujícím dozorcem.
Jiný Ital přijal nabídku biblického studia a poznal nutnost seznámit svou rodinu s poselstvím o království. Ačkoli se katolický kněz snažil odvrátit jej od dalšího studia Bible, nemohly filozofické důvody duchovního soupeřit s pravdou. Mužovo rozhodnutí pokračovat ve studiu nemohlo být podkopáno ani otcovou výhrůžkou: „Jestliže neopustíš to nové náboženství, zpřerážím ti nohy!“ Nic takového se nestalo a během času měl tento Ital radost, že pomohl své manželce a jiným členům rodiny k ocenění biblické pravdy. To byl začátek řetězové reakce, která se rozšířila po Belgii a do Švýcarska a Itálie, takže dnes je v pravdě více než 70 členů bratrovy rodiny včetně jeho rodičů.
Místní bratři byli též schopni nalézt mnoho lidí podobných ovcím, mezi obyvatelstvem mluvícím španělsky, řecky, anglicky a turecky. Zvěstovatelé království, i když neumějí číst v zájemcově rodném jazyku, vedou často biblické studium pomocí dvou knih: jedna je v jazyce, kterým mluví svědek, a druhá v jazyce studujícího. Jehova skutečně způsobil, že semeno pravdy roste. Dnes je v Belgii devět řeckých sborů, sedm španělských a tři anglické. Ekonomické problémy přinutily mnohé italské, řecké a španělské rodiny, aby se vrátily do svých vlastí, ale to se ukázalo jako požehnání, protože tito svědkové dále sloužili ve svých vlastních zemích, kde je to mnohem více zapotřebí než v Belgii.
PŘEMÁHÁNÍ LHOSTEJNOSTI
Když dnes káží Jehovovi služebníci, setkávají se s rostoucí lhostejností lidí. Dnešní generace je posedlá přáním zvětšit svůj hmotný majetek a nezajímá se o náboženství. Katolíci jsou zklamáni tím, co se děje v jejich náboženství. Někteří říkají: „V naší církvi nejde nic správně.“ Jiní poznamenávají: „To je konec katolické církve.“ V dřívější době byla katolická církev hrdá, že mohla říkat, že Belgie je skoro stoprocentně katolická. Avšak nedávno prohlásil jeden kněz z Bruselu, že pouze 10 procent katolíků v Belgii pěstuje své náboženství a z nich pouze 10 procent že je považováno za „dobré křesťany“. Proto musíme vyvíjet velké úsilí, abychom našli lidi, kteří se upřímně zajímají o Bibli. Naše úsilí má však požehnání, protože v minulých dvou letech bylo více než 1 600 osob pokřtěno, a tím symbolizovalo svou oddanost Jehovovi Bohu.
Dílo kázání království je v Belgii tak známé, že je často slyšet, jak lidé mluví o svědcích Jehovových. Jednoho dne zaslechl bratr ve svém zaměstnání takovouto vášnivou rozmluvu: ‚Musíš připustit, že když si uděláš čas, abys s některým z nich promluvil, je něco pravdy na tom, co říkají.‘ Bratrova zvědavost vzrostla, a proto se zeptal, o kom se mluví. ‚O Jehovových svědcích přece. Ještě nikdy ti nestáli u dveří?‘ Nato se bratr představil jako svědek a to vedlo k biblickému studiu s jedním z mužů a jeho manželkou. Následující týden byl přítomen studiu jiný manželský pár a týden nato se připojila ke skupině mladá žena. Během studia seděl její manžel klidně na pohovce a četl si světský časopis. Jindy zůstal v kuchyni. Při čtvrté schůzce opět zachovával zdrženlivost. Ale když byla nadhozena otázka, který rok označuje počátek „posledních dnů“ a nastala chvíle váhání, zašeptal své manželce: „1914.“ (2. Tim. 3:1) Aniž to ostatní přítomní věděli, přečetl již naši knihu „Pravda, která vede k věčnému životu“. Od té doby byl tento muž pravidelně přítomen studiu. Všechny tři páry se rozhodly, že přestanou kouřit a budou se oblékat se skromností. Nastal rychlý duchovní pokrok a nyní je všech šest pokřtěno.
MLADÍ LIDÉ PŘIJÍMAJÍ PRAVDU
Selhání křesťanstva přineslo náboženskou lhostejnost a násilí. Mnozí mladí lidé zbavení jakýchkoli zábran a pověr obrátili svou pozornost k jiným věcem, včetně drog a prostopášnosti. Ale mnohým mladým párům mohlo být pomoženo, aby přijetím pravého křesťanství napravily svůj život.
Jeden patnáctiletý chlapec byl spojen s motocyklovým gangem, který často bojoval s jinými gangy. Po nějakém čase přišel do Amsterodamu a zkoušel různé drogy. Pak se v Belgii zabýval prostitucí a přesvědčoval dívky, aby pracovaly v nevěstincích. Pro svou ilegální činnost byl stíhán policií a ve věku 21 let došel k názoru, že život nemá smysl. Byl znechucen takovým způsobem života a modlil se a prosil Boha, jestliže skutečně existuje, aby mu pomohl dostat se ze zmatku, v němž byl. Později zjistil, že jeho starší bratr se stal svědkem Jehovovým a že jeho otec, který byl opilec, rváč a karbaník, skončil se svými zvyky a byl přítomen na biblickém studiu. Mladý muž také začal studovat Bibli a zjistil, že tak dostal odpověď na svou modlitbu.
Za čas se tento mladý člověk sám udal na policii. Dívka, s níž žil a která se s ním účastnila ilegálních činů, přijala také pravdu, a uzavřeli sňatek. Pro změny, které mladý muž učinil ve svém životě, jej soud osvobodil od obžaloby z jeho minulých špatných skutků. To vše vedlo v tomto kraji k mocnému svědectví. Manželé nyní žijí příkladným křesťanským životem.
ZÍSKÁVÁME ÚCTU
Pokud jde o dílo, okolnosti se v Belgii během několika posledních let velmi změnily. Rozhlas, televize a tisk zdůrazňovaly náš příkladný způsob života. Tyto komentáře nepřešly bez povšimnutí a pomohly mnoha lidem, aby se stali Jehovovými ctiteli. Mezinárodní sjezd „Božské vítězství“, konaný v Bruselu v roce 1973, zapůsobil na obyvatelstvo hlubokým dojmem. Bratři ze Španělska a Portugalska, kteří se tehdy ještě netěšili ze svobody a volného shromažďování, přišli na sjezd do Bruselu, takže poslední den bylo přítomno celkem 53 199 osob. V Bruselu bylo vydáno veliké svědectví, a ještě dnes lidé o tomto sjezdu mluví.
I katoličtí kněží uvádějí svědky Jehovovy jako příklad. Jednou dostal jeden zapálený katolík do ruky Bibli. Když ji četl, poznal, jak je zmatený. Chtěl vědět, kde by mohl nalézt pravdu, a proto se ve dne v noci modlil k Bohu. Jednou v neděli, když byl na mši, slyšel kněze, jak říká čtyřem přítomným lidem, že skutečnými křesťany jsou svědkové Jehovovi, protože chodí k lidem a kážou jim Boží poselství. Jaký to byl objev — a přišel přímo z úst kněze! Kněz mluvil dále k těm čtyřem lidem a dodal: „A vy, vy se ani nesnažíte chodit do kostela.“ Tento výrok přiměl muže, aby opustil katolickou církev a hledal pravdu. Právě v té době obdržel pozvání, aby se účastnil slavnosti na památku smrti Ježíše Krista, a učinilo na něj dojem, jak řečník používal Písmo. Jeho srdce bylo zasaženo, a proto žádal svědky o biblické studium, které mu nakonec pomohlo, aby oddal svůj život Jehovovi.
Vskutku, časy se změnily, vzpomínáme-li na první roky díla kázání království v Belgii. Žeň však ještě není u konce, když uvážíme, že zde byly v roce 1979 přítomny na Památné slavnosti 36 383 osoby — více než dvojnásobek belgických zvěstovatelů království.
Vzhledem k hustotě obyvatelstva, největší na světě, musí být v Belgii ještě vykonáno mnoho svědeckého díla. Pociťujeme jako Ježíš Kristus soucit s těmito zástupy, protože — duchovně řečeno — jsou „sedření a zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. Ano, „žeň“ v Belgii je ještě stále veliká. — Mat. 9:36, 37.