Ghana reaguje na oznamování království

VE svém velkém proroctví o čase konce Ježíš řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — Mat. 24:14.

Ghana je částí „obydlené země“, kde je nyní kázáno „dobré poselství“. Proto má mnoho lidí užitek z díla svědků Jehovových, kteří se snaží každého dosáhnout s biblickým poselstvím. Během posledních deseti let se dílo tak rozšířilo, že je zde nyní 21 000 svědků, kteří se pravidelně podílejí na oznamování „dobrého poselství“.

Pro zřízení této činnosti byla založena v roce 1947 v Ghaně první odbočka Společnosti Strážná věž. Brzy si vzrůst díla vyžádal větší vhodné vybavení. Sotva se začalo používat, již se dělaly plány na větší budovy, které by sloužily přibývajícím sborům. Byla vystavěna nová budova a zasvěcena v roce 1963. A opět se zařízení ukázalo jako neúměrné rostoucím potřebám, takže bylo získáno nové sídlo v Nunga, předměstí Akkry. Nyní se tam buduje krásná, značně rozšířená nová odbočka a tiskárna.

Rychle vzrůstající počet svědků Jehovových v Ghaně dokazuje ochotu ghanského lidu naslouchat biblickému poselství a jeho horlivost reagovat na dobré věci, kterým se naučil. Několik příkladů ukáže, jak jsou obyvatelé Ghany hladoví po biblické pravdě. Následuje zpráva jednoho sboru v Akkře.

MNOZÍ LIDÉ HLEDAJÍ BIBLICKOU PRAVDU

„Dostali jsme pozvání, abychom promluvili ke skupině asi 60 lidí, kteří v Bibli hledají pravé náboženství. Nějaký čas konali soukromé studium Písma na základě různých nauk a nyní začali zvát vůdce různých církví, aby k nim promluvili a prodiskutovali sporné věci. Když naslouchali těmto náboženským vůdcům a ptali se jich na různé věci, požádali vedoucího své skupiny, aby pozval také nás.

Vedoucí skupiny řekl, že jsou povinni lidem kázat. Proto začali zvěstovat. Řekl, že obvyklá otázka lidí byla: „Jste svědkové Jehovovi?“, a oni odpovídali, že ne. Tato zkušenost přiměla skupinu, že nás pozvala. Zvolili si k diskusi pět námětů. Když řečník na všechny odpověděl, kladli mnoho otázek. Asi po měsíci jsme byli pozváni, abychom s nimi zavedli pravidelné biblické studium. Když byla skončena úvaha o základních naukách, řekl nám jejich vedoucí, že poznali, že máme pravdu, a že se rozhodli se s námi spojit.

Tato skupina byla ve spojení s jinou skupinou v jiném městě. Mezitím se tam dozvěděli, jak se rozhodla první skupina. Někteří starší našeho sboru tam byli pozváni, aby jim všechny věci vysvětlili. To vedlo k tomu, že se 18 členů skupiny dalo pokřtít.

PEVNÝ POSTOJ VŮČI BIBLICKÝM PRAVDÁM POMÁHÁ DRUHÝM

Vesnice Amanya v oblasti Volta byla navštívena dvěma svědky, kteří obyvatelům předali poselství o království. Svědkové začali studovat Bibli s malou skupinou zájemců. Avšak nikdo nezaujal pevný postoj pro to, čemu se učil. Stalo se, že jeden mladý muž z vesnice, který právě skončil vysokoškolská studia, se vrátil, aby učil na místní střední škole. Byl horlivým protestantem, a tak byl určen církví, aby měl kázání. Jeden ze svědků, který byl v koleji tohoto mladého muže seniorem, jej potkal a mluvil s ním. Svědek si na něj nepamatoval, dokud se mu mladý muž nepředstavil. Zpočátku poselství mladého muže moc nezaujalo, ale přijal knihu „Co udělalo náboženství pro lidstvo?“. Když prostudovali několik kapitol knihy s Biblí v ruce, byl přesvědčen, že učení jeho církve není v souladu s Písmem. Rozhodl se, že církev opustí.

Během další návštěvy dvou svědků jim mladý muž naznačil, že hodlá něco udělat, ale že jim to řekne až později. Skutečně, napsal dopis o svém vystoupení z církve. Úřadující duchovní byl ohromen. Pozval mladého muže k sobě a ptal se jej, zdali opravdu on psal ten dopis. Mladý muž přisvědčil. Duchovní nebyl o tom přesvědčen a požádal jej, aby o tom tři dny přemýšlel a pak přišel a rozhodnutí odvolal. Mladý muž odpověděl, že si myslí to, co řekl, ale když duchovní chce, bude o tom přemýšlet. Mezitím se celá věc donesla starším jeho církve, včetně hlavy jeho rodiny. Následovalo mnoho výčitek a urážek. Hlava jeho rodiny prohlásila, že jestliže jde tak daleko, že chce vystoupit z církve, nebude nic namítat proti tomu, přidá-li se k jinému náboženství, včetně spiritistických církví, nebo vrátí-li se k „mateřské církvi“ římskokatolické, ale že není myslitelné, aby se stal jedním ze svědků Jehovových. Mladý muž to oznámil osamělé svědkyni, bydlící ve vesnici. Ta jej povzbudila, aby zůstal pevný ve svém rozhodnutí stát se svědkem Jehovovým a aby se nevzdal. Řekla mu, že v přítomnosti to bude pro něj těžké, ale jestliže zůstane pevný, vše se časem vyřeší a možná, že to pomůže některému z odpůrců, aby získal jasnější poznání o biblické pravdě. Souhlasil.

Později byl mladý muž pozván, aby předstoupil před celý sbor církve a řekl jim, proč vystupuje. Oznámil to svědkyni a ta mu pomohla připravit si dobrou obhajobu. Před sborem začal mluvit o Pánově modlitbě a ukázal, že církevní nauka o tom, že všichni, kteří kdy žili, přijdou do nebe, nemůže být správná. Duchovní vyskočil a protestoval, že mladý muž nebyl pozván, aby jim kázal, ale aby jim zdůvodnil, proč vystupuje. Mladý muž odpověděl, že důvod jeho vystoupení je založen na Bibli, a proto nemůže říci nic, aniž se na Bibli odvolává. Duchovní mu nedovolil, aby pokračoval a vykázal jej z místnosti. Nato nastal v církvi rozkol. Někteří si přáli slyšet, co chtěl říci, zatímco jiní nesouhlasili s tím, aby se odvolával na Bibli. To otevřelo cestu velkému rozšíření „dobrého poselství“ ve vesnici a mnozí navštívili mladého muže, aby se dozvěděli více.

Později byl mladý muž pozván před hlavu celého rodu. Zde jej začali opět starší obce kárat. Tu se objevil muž, který byl známý jako opilec. Usedl a chvíli poslouchal se skloněnou hlavou. Náhle vstal a žádal o slovo. Všichni na něho upřeli zrak. Potom řekl: „Proč se snažíte zabránit tomuto mladému muži, aby uctíval svého Boha? Viděl někdo z vás opilce jako jsem já, aby byl svědkem Jehovovým? Nebo viděli jste někdy dívku, která otěhotněla ze smilstva, a byla přitom svědkyní Jehovovou? Proč mu děláte potíže? Blázni! Nechte jej, ať uctívá svého Boha!“ Nato si sedl a nikdo neměl odvahu, aby dále mladému muži odporoval. Tím schůzka skončila.

SJEZDY POMÁHAJÍ ROZŠIŘOVAT „DOBRÉ POSELSTVÍ“

Teokratické sjezdy se staly mezníky v pokroku pravého uctívání v této zemi. Zlomily předsudky v myslích dokonce i vysoce postavených jedinců v národě. Například na oblastním sjezdu „Radostní pracovníci“ v Mampongu (Ašanti) v prosinci 1977 byl přítomen v poslední den náčelník celé oblasti, který obdivoval organizaci sjezdu a chování bratrů. Nemohl najít slova k vyjádření svých pocitů. Stejný postoj převažoval u mnoha jeho starších, kteří s ním přišli. Jediné, co byl schopen říci, bylo: „Jste krásní; jste čistí!“

Pod Jehovovou milující péčí a ochranou i vzdor nějakému odporu pokračuje oznamování „dobrého poselství“ a činění učedníků poměrně v klidu. Těšíme se, že se ještě mnozí stanou učedníky Pána Ježíše Krista. To proto, že 11. dubna 1979 bylo na slavnosti na památku smrti našeho Pána přítomno v celé Ghaně více než 70 000 osob.