Našli pomoc, aby mohli překonávat úzkostlivé životní starosti
KAŽDÝ živý člověk má osobní úzkostlivé starosti. Existuje však způsob života, který lidem pomáhá, aby mohli překonávat takovou bolestnou tíseň nebo takový duševní neklid. Ano, úzkostlivou starost je možno úspěšně překonat. Jak? Křesťanským způsobem života.
Nemoc je pro mnoho lidí zdrojem velmi zneklidňující starosti. „Když mne poprvé navštívili svědkové Jehovovi, měla jsem špatné zdraví a byla jsem v hrozném stavu,“ řekla jedna žena v Anglii a dodala: „Nervově jsem na tom byla velmi špatně. Měsíčně jsem užívala 140 tablet pro posílení nervů a denně jsem kromě toho vykouřila 40 cigaret. Zpráva o biblické naději mi dala ohromný podnět k tomu, abych se těchto zvyků zbavila, ale byl to velký boj.“ Podařilo se jí to však. Prohlásila: „S pomocí Jehovy a jeho ducha se mi podařilo přizpůsobit se jeho požadavkům a nyní se těším na to, že brzy bude v jeho novém pořádku dokonalé zdraví.“
Pokoj se stal něčím tak neskutečným, že jej někteří hledají s úzkostlivými obavami. „Hledal jsem pokoj,“ řekl jeden mladý muž v Kanadě, který také hledal „pravou bratrskou lásku“. Prozkoumal různá náboženství, ale byl zklamán. Časem se „stával stále větší měrou otrokem drog“ a dvakrát se pokusil o sebevraždu. Když se tento mladý muž po druhém sebevražedném pokusu zotavoval v nemocnici, dostal se do řeči s člověkem, který studoval Bibli se svědky Jehovovými. Přimělo jej to, aby si četl biblické texty a velmi na něj zapůsobila slova u Jozua 1:8. Rozhodl se, že se bude řídit tím, co je řečeno v Bibli. Říká: „Umyl jsem se tedy, dal jsem se ostříhat a ihned jsem přestal užívat drogy.“ Svědkové jej pravidelně navštěvovali a mladý muž brzy symbolizoval svou oddanost Jehovovi Bohu křtem. Při interview v den křtu řekl posluchačům na sjezdu: „Našel jsem pokoj a pravou bratrskou lásku.“ Ano, dychtivě hledal pokoj a bratrskou lásku, a jako odměnu získal šťastné společenství s těmi, kteří usilují o křesťanský způsob života.
Rozvrácené manželství byla jen jedna z mnoha skličujících okolností v životě jedné mladé ženy ve Spojených státech. Již jako desetileté dítě matky–alkoholičky se pokoušela ve svém rozvráceném domově o sebevraždu. Později si kladla otázku: „Jaký účel a smysl má můj život?“ Když se nakonec rozpadlo její vlastní manželství, vdala se tato mladá žena znovu a dostala se do styku s biblickým poselstvím prostřednictvím své tchýně, která byla svědkem Jehovovým. Nakonec se mladá žena oddala Bohu a dala se pokřtít. Členové sboru o ni projevovali milující zájem a obzvláště jí osobně pomáhala jedna křesťanská sestra, takže tato žena mohla říci: „Poprvé v životě se cítím jako celý člověk. Předtím byl můj život výsledkem špatného prostředí promarněný. Ale nyní začínám docela znovu. Nechci si vzít život, ale naopak, mám co dát jiným. . . našla jsem živou naději ve svém osobním vztahu k Jehovovi.“ Skutečně objevila smysl života, našla tuto „živou naději“.
Písmo dává slib, že jednoho dne již nebudou existovat úzkostlivé životní starosti. Ale díky Jehovovým opatřením mnozí lidé již nyní našli duchovní pomoc, takže mohou překonávat úzkostlivé starosti, jež přináší život.
Všimněte si, jak apoštol Pavel spojil otázku soudu s důležitostí kázání, jež je podpořeno dobrým chováním. Napsal: „Všichni totiž musíme být učiněni zjevnými před Kristovou soudcovskou stolicí, aby každý dostal svou odměnu za to, co dělal prostřednictvím těla, a to podle věcí, které konal, ať je to dobré nebo hanebné. Když tedy známe bázeň před Pánem, neustále přesvědčujme lidi.“ — 2. Kor. 5:10, 11.
Pavel rozpoznal, jak nezměrnou moc svěřil Jehova Bůh svému Synu. Ježíš Kristus má teď ‚všechnu moc v nebi i na zemi‘. (Mat. 28:18) Vzhledem ke své soudcovské moci prohlásil Boží Syn: „Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil celý soud Synu.“ (Jan 5:22) Soud Ježíše Krista bude bezchybný a konečný. Nelze ho podvést vnějším zdáním nebo chytrými slovy. Bylo o něm prorocky řečeno: „Nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat jen na základě toho, co uslyší jeho uši. A bude spravedlivě soudit pokorné a v přímosti bude udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ (Iz. 11:3, 4) Máme opravdu dobrý důvod zdravě se obávat tak výjimečně povolaného soudce, který má plnou moc vynášet konečné rozsudky. Měli bychom nejen sami jednat způsobem, který dokazuje naši víru v něho jako soudce, ale měli bychom také chtít přesvědčovat druhé, aby učinili potřebné kroky k dosažení příznivého rozsudku.
Je jasné, že tedy lidé všech ras, národů a kmenů potřebují vědět, co musí udělat, aby rychle se blížící den účtování dopadl v jejich prospěch. Je to pěkně zdůrazněno apoštolem Pavlem v těchto slovech: „ ‚Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.‘ Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší, nebude-li někdo kázat?“ — Řím. 10:13, 14.
Protože oceňují důležitost oznamování „dobrého poselství“, mnozí svědkové Jehovovi se podílejí na pomocné průkopnické službě a věnují měsíčně nejméně 60 hodin rozšiřování biblických pravd. To vedlo k mnohým požehnáním. Například asi před třemi lety byl v Dáce v Bangladéši jediný osamělý svědek. Tu přišel pracovat do města jiný svědek s manželkou. Tento manželský pár začal horlivě oznamovat biblické poselství, takže počet zvěstovatelů království brzy vzrostl na osm. Dva z tohoto počtu pravidelně sloužili jako pomocní průkopníci. Co vyplynulo z této rozšířené činnosti? Asi před rokem bylo se zájemci vedeno přes 20 biblických studií a mnoho jich navštěvovalo organizovaná shromáždění.
Jestliže opravdu věříme, že den účtování se stále blíží, nemělo by se to zrcadlit v naší upřímné touze informovat lidi, že tato událost je jistá? Jak ovlivňuje tvůj život vědomí, že budeš stát před soudcem, kterého dosadil Bůh? Vyvíjíš rozhodné úsilí, abys myslil, mluvil a jednal způsobem, který zapůsobí na dobré svědomí druhých? Vyhrazuješ si pravidelně čas pro oznamování pravd Božího slova? Vede tě tvé srdce, abys mluvil při každé příležitosti? Jestliže se pilně snažíš podobat se Božímu Synu myšlením, slovem i skutkem, budeš skutečně žít v souladu s jeho radou: „Ať svítí vaše světlo.“