Co jim dodává odvahu?

BYLO to roku 1909. Čtyři ženy podnikaly automobilový výlet napříč Spojenými státy — byla to první taková cesta napříč kontinentem, při níž byla za volantem žena. Právě projížděly Nevadou, když se stalo něco, co řidičku podle jejích slov vyděsilo. O šedesát osm let později vyprávěla:

„Najednou jsme viděly, jak se přímo proti nám řítí asi tucet Indiánů na koních. . . všichni s napjatými luky a se šípy. Vydávali obvyklý válečný pokřik.“

Byl život těchto žen v nebezpečí? Zřejmě si to myslely. Potom se jim však ulevilo. Alice Huyler Ramseyová vzpomíná: „Najednou přes silnici skákal zajíc v šílené snaze uniknout. . . Indiáni nezpomalili a vůbec si nás nevšímali. Jaký to byl den!“

Tyto ženy sotva měly čas sebrat odvahu. A jejich obavy byly neodůvodněné. Snad všichni jsme již někdy pociťovali neopodstatněnou úzkost. Jindy jsme se však možná ocitli v situacích, které skutečně a trvale vyžadovaly odvahu. Křesťanům se to jistě stává často. Vždy znovu musí čelit zkouškám víry, někdy tak obtížným, že to ve většině lidí vyvolává strach a hrůzu.

Jak mohou praví křesťané obstát ve velkých zkouškách víry? Co jim dodává odvahu?

CHODIT S BOHEM

Jeden nepopiratelný zdroj odvahy je v ‚chození s Bohem‘ neboli cestou spravedlnosti, která odpovídá zjevené pravdě Jehovy Boha. To znamená uvádění svého života do souladu s Boží vůlí a s jeho předsevzetím, bez ohledu na to, co dělají všichni ostatní lidé. Na začátku lidských dějin ‚chodil s Bohem‘ zbožný Enoch. Stejně jednal dobře známý Noe. — 1. Mojž. 5:24; 6:9.

Většina čtenářů Bible si vzpomene, že Noe dostal od Boha příkaz, aby stavěl obrovskou archu, v níž měl být zachován život lidí i zvířat. Po řadu let tento oddaný muž konal tuto stavitelskou práci před očima lidí, kteří se mu vysmívali. Ale věrný patriarcha se svou rodinou měl odvahu, kterou potřeboval k vykonání díla, jež mu dal Bůh. — 1. Mojž. 6:13–22.

Vznikla však ještě jiná situace, která vyžadovala velkou odvahu. Dříve, než Noe začal budovat archu, „synové pravého Boha si povšimli lidských dcer, že byly hezké; a brali si manželky, totiž všechny, které si vybrali“. (1. Mojž. 6:2) Je zřejmé, že ‚synové Boží‘, o nichž je zde zmínka, nebyli lidští muži, protože ti si jistě ‚povšimli lidských dcer‘ dávno předtím, brali si je za manželky a tak přirozeně přispívali k pokračování lidského rodu. Tito „synové pravého Boha“ byli neposlušní andělé, kteří opustili své náležité místo v nebi, zhmotnili se do lidských těl a žili pak s ženami. V řeckém překladu „Septuaginta“, který je v Alexandrinském manuskriptu, se v 1. Mojžíšově 6:4 nemluví o ‚synech Božích‘, ale o ‚andělech Božích‘. To odpovídá slovům apoštola Petra o „andělech, kteří zhřešili“ a  výroku Judovu o „andělech, kteří si nezachovali své původní postavení, ale opustili své správné bydliště“. — 2. Petra 2:4; Juda 6.

Noe potřeboval ještě více odvahy, protože ze spojení neposlušných andělů s ženami vznikl rod nefilim. V hebrejštině to slovo údajně znamená „porážeči“ nebo „ti, kteří přivádějí jiné k pádu“. Jinak jsou tito nefilim nazýváni „silní“ a byli to kříženci, kteří jednali jako tyrani nebo násilníci a přispívali k tomu, že v onom světě před potopou bujelo násilí. — 1. Mojž. 6:4.

Za takových okolností se Noe vyznačoval nejen jako stavitel archy, ale také jako „kazatel spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Ano, měl odvahu promluvit a říci svým současníkům, že Bůh má v úmyslu zničit zlé v celosvětové potopě. K Noemově kázání spravedlnosti zřejmě patřila také výzva k pokání a varování před nadcházející zkázou. Ježíš Kristus se totiž zmínil o oněch dnech a řekl, že lidé si „nepovšimli. . . , dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. — Mat. 24:37–39.

Uvažuj však krátce o okolnostech, v nichž žil Noe se svou rodinou v oné době před potopou. Muži, ženy i děti se jim nepochybně vysmívali. Kromě toho se jim pravděpodobně také posmívali nefilim, zřejmě obři, kteří se vyznačovali násilím. A co zhmotnělí neposlušní andělé? Nebylo třeba odvahy k tomu, aby jim bylo možno čelit?

ZDROJ ODVAHY

Skutečným zdrojem Noemovy odvahy bylo nepochybně to, že ‚chodil s Bohem‘. Ve skutečnosti jediný způsob, který umožnil Noemovi a jeho rodině dále statečně žít za takových okolností, bylo to, že vkládali bezpodmínečnou důvěru v pravého Boha. Museli se spoléhat na to, že Jehova podle své předpovědi skoncuje s oním bezbožným světem. (1. Mojž. 6:3) Tento patriarcha se svou rodinou mohl také mít další ujištění, že archa nebyla stavěna bezdůvodně. Nakonec měla být použita. Jejich odvaha byla také podporována tím, že měli blízký osobní vztah k Jehovovi, obzvláště prostřednictvím modlitby. A Noe se svou rodinou mohl jistě důvěřovat, že nebude připuštěno nic, co by se vymykalo Boží prozíravosti.

V Božím stanoveném čase přišla potopa a všichni posměvači a odpůrci byli odstraněni. Ve vodách potopy zmizeli bezbožní lidé i nefilim. Neposlušní andělé byli donuceni k tomu, aby se odhmotnili a zachránili si život. Ale od té doby byli pod dozorem a zaujímali jedině místo, v němž mají Boží nepřízeň, a to až do chvíle, kdy nad nimi bude vykonán Boží záporný rozsudek. (2. Petra 2:4) Na zemi byl zachován jen odvážný Noe se svou rodinou, kteří v té době měli Boží přízeň.

ZBOŽNÁ ODDANOST V DNEŠNÍ DOBĚ

Svědkové Jehovovi jsou dnes stejně jako Noe ‚kazatelé spravedlnosti‘. Jejich poselství zahrnuje jak výstrahu, tak i výzvu k pokání a smíření s Jehovou Bohem. Noe se svou rodinou žil tváří v tvář neposlušným andělům, zatímco zbožní lidé dnes mají neviditelné nepřátele. Ale tito praví křesťané mají ochrannou duchovní výzbroj od Boha, a mohou proto odvážně pokračovat v díle, které jim dal Bůh, totiž v kázání. — Ef. 6:10–18; Mat. 24:14.

Mnozí lidé se posmívají a odporují dnešním Božím služebníkům, přičemž se někdy uchylují i k brutálnímu pronásledování ve snaze umlčet ústa těch, kteří chválí Jehovu. Ale svědkové Jehovovi se nedají zastrašit. ‚Chodí s Bohem‘ stejně jako Noe a mají důvěru, že Jehova velmi brzy učiní to, co slíbil — skoncuje s tímto bezbožným světem a zachová ty, kteří milují spravedlnost. (2. Petra 3:5–13) Odvaha pravých křesťanů se zvyšuje také tím, že mají blízký osobní vztah k Jehovovi prostřednictvím modlitby. Také si uvědomují, že se jim nestane nic, co by Bůh nepřipustil. — Srovnej Římanům 8:28.

Víme, že „Jehova neopustí svůj lid“, a v tom je skutečná útěcha. (Žalm 94:14) Pouzí lidé nemohou zabránit Božím předsevzetím a nemohou ani vyhladit ty, kteří Boha milují. Důvěra v Jehovovy sliby, naprosté spolehnutí na něj a zachovávání úzkého osobního vztahu k Nejvyššímu — to jsou hlavní činitele, které dodávají zbožným lidem odvahu. A tato odvaha je podporuje v dobách velkých těžkostí a pronásledování, jak je patrné z následující zprávy.