„Dobré poselství pokoje“ nese ve Švýcarsku ovoce

V MINULOSTI bylo Švýcarsko často popisováno jako „ostrůvek míru“. Je to vcelku pravdivé, vždyť od té doby, co Napoleon na počátku 19. století proměnil tvář Evropy, nezapletla se země do války.

Dnes se 6 miliónů obyvatel Švýcarska těší jedné z nejvyšších životních úrovní na světě. Navíc bylo tohoto blahobytu dosaženo bez obvyklých přírodních zdrojů. Ve výjimečně pokojném prostředí musela pilná práce spojena s puntičkářskou přesností přinést výsledky. Nahlédni však pod povrch této zdánlivé idyly a do popředí vystoupí problémy charakteristické pro západní styl života. I zde se vyskytují rozbitá manželství a dospívající mládež propadlá drogám. Upřímné osoby jsou opravdu znepokojeny a „dobré poselství pokoje“ založené na Božím slovu, Bibli, je dobrou novinou i pro švýcarský „ostrůvek míru“. — Efezským 6:15.

„Dobré poselství pokoje“ přichází do Švýcarska

Když první prezident Společnosti Strážná věž, Charles Taze Russell poprvé navštívil Švýcarsko v roce 1891, nabyl dojmu, že ‚žeň je zralá‘. (Matouš 9:37, 38; Jan 4:35–38;) Ale kdo pomůže tu žeň sklidit? Ukázalo se, že to bude Adolf Weber. Jako mladík opustil Weber rodnou zemi a odjel do Spojených států. Tam se poučil o Biblické pravdě a potom pracoval jako zahradník Ch. t. Russella. Pak si ale vzal k srdci pobídku, aby se vrátil do Švýcarska jako „zahradník na vinici Páně“.

Weber si našel zaměstnání jako zahradník a lesník ve svém rodném městečku Les Convers. Byl nyní zpátky v kantonu Neuchatel v jurském pohoří s jeho odlehlými údolími lemovanými lesem, kde se téměř netvoří řeky, protože dešťová voda rychle prosakuje pórovitým vápencem. Kam voda mizí? Částečnou odpovědí jsou krásná jezera Neuchatel a Beinne na jižním úpatí Jury.

Adolf Weber ovšem nestrávil čas pozorováním pokojné krajiny. Především během dlouhých zimních měsíců putoval nížinami buď pěšky nebo na kole a všude kázal „dobré poselství pokoje“. Jeho činnost se nijak neomezovala na západní, francouzsky mluvící Švýcarsko a pohraniční území Francie. Znalost němčiny a italštiny mu umožnila šířit poselství o království po celém Švýcarsku až ke gotthardskému pohoří a přes Alpy až do Milána v severní Itálii. Jehova nepřestával žehnat ani jemu, ani ostatním upřímným dělníkům žně.

Poselství přináší ovoce

Podle zprávy se v roce 1899 zúčastnilo na památku smrti Ježíše Krista 14 osob ve venkovské, městě Thunu, 30 kilometrů východně od hlavního města Bernu. Později se v německé i francouzské části země utvořily další studijní skupiny a zanedlouho dohlížely na kazatelské dílo království dvě odbočky Společnosti Strážná věž podle jazyků. Ve 20. letech pak byl dozor svěřen rozšířené odbočce v Bernu, k níž se přidružila dosti velká tiskárna. O půl století později byly postaveny v Thunu velké budovy odbočky, které již několik let slouží svému účelu.

Požehnání přineslo i kázání ke statisícům zahraničních dělníků. V důsledku toho je mateřštinou mnoha Jehovových svědků v této zemi italština a španělština. Síla „dobrého poselství pokoje“ přitrhla jedince z mnoha různých národností. Z více než 11 000 švýcarských zvěstovatelů království mluví polovina německy, třetina italsky nebo španělsky a pouze jedna pětina francouzsky. V roce 1981 se Památné slavnosti účastnilo celkem 19 785 osob v 231 sboru.

Pozoruhodná změna způsobu života

Okolnosti, za kterých „dobré poselství pokoje“ dosáhlo srdce některých lidí, byly velmi neobvyklé. Jistý mladý muž ze Španělska přijel s blízkým příbuzným do Ženevy. Jejich hlavní neřestí bylo užívání drog. Kromě toho kradli ve velkém v obchodech. Jednoho dne byl mladíkův přítel zatčen a uvězněn, ale mladý muž přesto dál pokračoval v krádežích. Samota ho brzy přivedla k úvahám o opravdovém smyslu života. Často listoval Biblí a knihou „Pravda, která vede k věčnému životu“, kterou vydala Společnost Strážná věž a již si přivezl ze Španělska. Postupně nabyl vysokého mínění o vydavatelích a začal hledat svědky Jehovovy. Jednoho dne spatřil dva dobře oblečené muže s aktovkami, jak vycházejí z domu, kde bydlil, sebral tedy odvahu a oslovil je: „Nejste náhodou svědkové Jehovovi?“ Představte si jakou měl radost, když odpověděli Ano! Okamžitě bylo zahájeno biblické studium.

Za čtyři měsíce se mladý muž dozvěděl dost, aby učinil důležité změny ve svém životě. Vyprávěl svědkům, kteří s ním studovali, o svém životě zloděje a zavedl je k ukradenému zboží, které dosud skrýval ve sklepě: kabáty, obleky, kravaty, a dokonce i rozhlasové a televizní přijímače. Upřímně toužil vrátit zboží majitelům. Zdálo se vhodnější spojit se s právníkem, který byl tak ohromen, že nabídl svou pomoc zdarma. „Tak poctivého zloděje jsem ještě neviděl!“ zvolal. Když právník vracel ukradené předměty, vysvětlil, že k tomuto nečekanému zvratu vedlo biblické studium, a tak bylo vydáno další výborné svědectví! (Žid. 13:18) Krátce na to byl mladík pokřtěn jako jeden ze svědků Jehovových.

Šíření „dobrého poselství“ do odlehlých horských údolí

Mezi Jurou na západě a Alpami na východě zaujímá jednu třetinu švýcarského území mírně zvlněná zemědělská oblast známá jako Mittelland, „střední zem“, kde se usídlila větší část obyvatelstva. Směrem k předhůří Alp převládají tradiční způsoby života, často svázané s katolickým náboženstvím. Lidé mají často skrovné prostředky a žijí v malých vesnických společenstvích. V těchto oblastech je zvláště zrádným osidlem strach ze sousedů. (Přísloví 29:25) Ačkoli jsou v těchto končinách sbory svědků Jehovových malé a nepočetné, nevyhýbají se žádné námaze, aby dosáhly horského obyvatelstva s „dobrým poselstvím pokoje“. Před několika lety se například stovky svědků z nížin zúčastnily zvláštní letní kampaně.

V té době působili horliví svědkové i v trojjazyčném jihovýchodním kantonu Grisons. Ve světoznámém Sv. Mořici byl v novém hotelu najat sál k promítání filmu. Poblíž tohoto alpského střediska splývají oblasti němčiny, italštiny a románštiny. V překvapivě velkém obecenstvu, které se zúčastnilo italského programu, byl správce hotelu a jeho rodina. Po programu bratrům vřele poděkoval, a dokonce odmítl přijmout úhradu za sál.

Ze Sv. Mořice vedou do Itálie dvě silnice. Malojským průsmykem sestoupíme do převážně protestantského údolí Bregaglia, kdežto rozhodneme-li se pro Berninský průsmyk s úplným pohledem na velkolepý 4 049 m vysoký Piz Bernina, vstoupíme do údolí Puschlav, bašty katolictví. V obou údolích se mluví italsky. U vesnice Puschlav se okolí hory zrcadlí v maličkém jezírku. Nedaleko začala jedna rodina — otec vyznávající katolictví a matka jedna z vzácných místních protestantů — studovat Bibli. Jejich styk se svědky Jehovovými nezůstal nepovšimnut a časem přišli na návštěvu duchovní obou církví. Na rodinu byl sice vyvinut značný nátlak, ale nakonec převážila biblická pravda. Dnes jsou rodiče pokřtěnými svědky a spolu se svými dětmi navštěvují pravidelně shromáždění svých spolukřesťanů za italskou hranicí.

Z kazatelny své církve však vybídl katolický kněz farníky, aby bojkotovali obchod tohoto bratra. Početní příbuzní ve vesnickém společenství se přestali s rodinou stýkat. (Mat. 10:35) Členové rodiny jsou, ale vděčni za svůj vztah k Jehovovi. Milují také druhé lidi, a pokud to záleží na nich, jsou pokojní ke všem. — Řím. 12:18.

Překonání návyku na drogy

Jeden mladý muž z Curychu byl nadšený atlet a fotbalista. Věřil, že vydávat ze sebe vše na fotbalovém hřišti a na běžecké dráze dá jeho životu smysl. Často ho však skličovalo soupeření a dokonce nenávist mezi sportovci. Byl také vyvíjen stálý tlak, aby se zlepšily výkony, byli oslavováni přeborníci i rekordy, zatímco úsilí méně úspěšných bylo prostě přehlíženo. Tyto okolnosti značně přispěly k tomu, že přijal drogy, které mu jednoho dne nabídl bývalý přítel ze školy. Zdálo se, že drogy dočasně jeho problémy zmenšují, ale samozřejmě je neřešily.

Jednou večer se vrátil z práce a zjistil, že mu doma někdo zanechal výtisk „Zvěstí království“. To, co si tam přečetl o nadcházejícím konci tohoto světa, v něm vzbudilo zájem. Objednal si knihy, o nichž se traktát zmiňoval, a dychtivě prostudoval jejich obsah. Zanedlouho jej navštívil starší bratr s manželkou. Sestra začala právě nedávno studovat s jeho matkou, a tak souhlasil, že bude i on studovat Bibli. Brzy učinil velké pokroky. Zanechal drogy i tabák. I jeho matka činila duchovní pokroky. Oba byli pokřtěni na oblastním sjezdu v Curychu roku 1977. Tento mladý muž po určitý čas sloužil jako pracovitý člen thunské rodiny bétel.

Šťastná rodina bétel

„Bůh. . . není Bohem nepořádku, ale pokoje,“ napsal apoštol Pavel. (1.Kor. 14:33) Protože od thunské odbočky Společnosti Strážná věž vycházejí četné pobídky k šíření „dobrého poselství pokoje“, je důležité, aby spolupracující v rámci rodiny bétel zachovávali pořádek a pokoj. Den co den přispívá podivuhodné přírodní prostředí okolo budovy odbočky k jejich hlubokému ocenění pro „Boha pokoje“, kterému slouží. (Fil. 4:9) Jak velkolepé je panorama zasněžených hor! Z terasy zahlédneme Thunské jezero a pak jsme upoutáni působivým ústředním motivem Bernských Alp, trojicí Eiger, Monch a Jungfrau.

Není divu, že rodina bétel je stejně mnohojazyčná jako území, kterému slouží. Členové rodiny mluví německy, francouzsky, italsky a španělsky a patří k osmi různým národnostem. Nejmladšímu pracovníku je sotva dvacet let a nejstaršímu — bratru pokřtěnému v roce 1909 — je 92 let.

Jednou z činností odbočky je duchovní pomoc sborům seskupeným do 13 krajů (šesti německých, čtyř italských, dvou francouzských a jednoho španělského). Jinou činností je tiskařská práce. Současnosti se ročně tiskne a rozesílá 18 000 000 časopisů. Podporuje to hlavně kázání „dobrého poselství pokoje“ ve Švýcarsku, Rakousku, Belgii, Portugalsku, Španělsku a ve francouzsky mluvících státech Afriky. Během roku 1978 byla thunská odbočka rozšířena a byl vytvořen další pracovní prostor pro její budoucí využití.

Dál se rodí pokojné ovoce

Jehovův lid ve Švýcarsku tvrdě pracuje. A přímí lidé si dále uvědomují, že Boží „dobré poselství pokoje“ je životně důležité pro obyvatele alpského „ostrůvku míru“, mají-li se těšit z věčného štěstí.

V pátek 26. ledna 1979 večer promítla švýcarská italsky mluvící televizní stanice půlhodinový dokumentární snímek věnovaný svědkům Jehovovým v této zemi. Pozoruhodně nestranný program zrcadlil život a činnost svědků. Bylo dojemné slyšet, jak sedmadevadesátiletá sestra odpovídá redaktorovi na otázku, jak se její život změnil od chvíle, kdy v osmdesáti letech přijala pravdu. „Jsem šťastná!“ byla její bezprostřední odpověď. A takové jsou pocity tisíců Jehovových služebníků a jejich přátel. Jsou zahajována stále nová biblická studia. Jak budou mít tyto osoby a ještě mnoho jiných užitek z Boží shovívavosti? To nám poví budoucnost.

Jehovův lid ve Švýcarsku bude zatím dál zvěstovat poselství o království. Dál ponese „dobré poselství pokoje“ lidem všeho druhu, ať žijí ve městech a vesnicích nížin nebo v odlehlých místech a tichých horských údolích.