Kanárské ostrovy zpívají k Jehovově chvále
DOVEDEŠ si představit malou skupinu ostrovů, která při jediné návštěvě dokáže vyvolat představy planety Marsu, ráje i Saharské pouště? Právě takové jsou španělské Kanárské ostrovy, které leží těsně u marockého pobřeží severozápadní Afriky.
Svědkové Jehovovi jsou tam organizováni od roku l958, kdy se ve městě Las Palmas konalo první biblické studium se šestičlennou účastí. Vody pravdy svobodně plynou již 24 let a všude vznikají sbory. 8. dubna 1982 byla celková účast na Památné slavnosti na těchto ostrovech 4 357 osob.
Podnikneme teď rychlou výpravu přes toto souostroví a uvidíme ovoce, které dal Jehova. — 1. Kor. 3:6, 7.
Lanzarote — ostrov z vesmírného prostoru?
Když nás tryskové letadlo dopraví na dohled ostrova, spatříme děsivou podívanou. Před námi se táhne panorama strmých sopečných kuželů, a zborcených kráterů. Převládajícími barvami jsou rudá, černá a okrová.
Začínáme se ptát, zda přistaneme na naší planetě Zemi, nebo na Marsu. Po přistání nás zarazí dvě skutečnosti — nedostatek stromů a naprosto neúrodná krajina. Prší zřídka, takže vody je málo. Místní zemědělci zápasí o živobytí tím,že ve vyprahlé lávě hloubí stovky děr na ochranu jednotlivých keřů révy. Ty kupodivu dokážou přinést drahocennou úrodu hroznů.
Svědkové na ostrově projevují stejnou houževnatost, když přinášejí Bohu ovoce chvály. Jedním takovým příkladem je Juan Cabrera Medina a jeho manželka Benedicta. Po prvé se dostali do styku se svědky na počátku sedmdesátých let. Juan vypráví:
„Vždycky jsem býval činný katolík, dokonce tak, že místní kněz byl přítelem rodiny. Potom mě jednou požádal přítel, abych mu pomohl vyvrátit tvrzení svědků, kteří ho navštěvovali. Myslel jsem, že to bude snadné, ale první rozhovor opravil můj názor. Manuel Sosa, zvláštní průkopník, s Biblí v ruce rozvážně odhalil mou nevědomost. Neznal jsem dokonce ani Boží jméno. Nakonec jsem se svědky začal studovat Bibli.
Po několika dnech mě přišel navštívit můj ‚přítel‘ kněz. Navštěvoval mě osm večerů po sobě ve snaze odvrátit mě od studia Bible. Když neuspěl, uchýlil se k donucování prostřednictvím mého zaměstnání. Hrozili mi, že zaměstnání ztratím, ale marně. Stál jsem na svém.“
Juanův houževnatý postoj pro pravdu vedl k tomu, že pět členů rodiny je nyní svědky. Jsou spojeni s arrecifským sborem, kde byla v roce l982 účast na Památné slavnosti 111 osob. Na ostrov s 50 000 obyvateli je to dobrá úroda.
Fuerteventura, ostrovní Sahara
Jestliže nám ostrov Lanzarote připadal jako jiná planeta, Fuerteventura nám připomíná jiný světadíl — Afriku se Saharskou pouští.
Na tomto ostrově slouží již šest let jako zvláštní průkopníci Vincente Bueno ze španělské Zaragozy a jeho manželka Abigail z Portorika. Vincente popisuje zvláštní rys jejich misionářského pole:
„Naše území zahrnuje tisíce vojáků, kteří tvoří španělskou legii. V roce 1977 jsme potkali Máxima Lópeze, seržanta — hudebníka v legii. Požádal o Bibli a učebnici ‚Pravda, která vede k věčnému životu‘. Jeho manželka tomu nebyla příliš nakloněna a při příští návštěvě jsme očekávali problémy. K našemu překvapení jsme byli pozváni dál a dostali jsme se do biblického rozhovoru, který trval do čtyř hodin ráno.
Výsledkem našeho týdenního biblického studia bylo jejich rozhodnutí, že se chtějí dát pokřtít na mezinárodním sjezdu v Barceloně v srpnu 1978. Byla tu však ještě jedna překážka. Ačkoli již Máximo požádal o propuštění z armády, příkaz ještě nedošel. Přesto jsem s nimi prošel přípravnými otázkami ke křtu pro případ, že by propuštění přišlo včas. Přišlo den před sjezdem! Dostali se do Barcelony včas, aby mohli být pokřtěni.
Nyní máme malý sbor 19 zvěstovatelů dobrého poselství. Bylo radostné, že Památné slavnosti se účastnilo celkem 69 osob. Na tomto ostrově podobném poušti máme nyní pevnou duchovní oázu.
Velký Kanárský ostrov, světadíl v malém
Z výšky se zdá, jako by Velký kanárský ostrov byl rozdělen na dvě zřetelně odlišné oblasti — úrodný zelený sever s jeho hojnými banánovými plantážemi a vysokými stromy a zvrásněný terén vyprahlého jihu, který končí písečnými přesypy Maspalomas. Není divu, že se ostrovu říká světadíl v malém.
Kazatelská činnost zde má jakousi příchuť starověkého Středního východu, zejména ve venkovských oblastech, kde jsou lidé všeobecně pohostinní k cizincům. Možná, že vaše náboženství nepřijmou, ale laskavě vám nabídnou nějaké občerstvení.
Jednoho dne v roce 1978 navštívila Yajaira Arias, příjemná venezuelská sestra, jeden dům a vstříc jí vyšla dospívající dívka Julia Rosa. Julii nedávno hluboce rozčaroval místní farář, který nezodpověděl její otázky Yajaiřina návštěva jí připadala jako odpověď na její modlitby o pomoc. Když Julie dostala odpovědi na své otázky z Bible, dychtivě očekávala slíbenou dodatečnou návštěvu, aby se dozvěděla více. Říká o tom:
„Tolik na mě zapůsobil vřelý, přátelský Yajařin pozdrav! Potřebovala jsem opravdové přátelství. Téhož rána jsem se poprvé dozvěděla i Boží jméno Jehova. Jaký to byl pro mne objev, když jsem se předtím tolikrát modlila ‚Posvěť se jméno tvé‘! Od té doby jsem začala pečlivě studovat Bibli s pomocí knihy ‚Pravda, která vede k věčnému životu‘. V květnu 1979 jsem byla pokřtěna, abych symbolizovala svou oddanost Jehovovi. Moje hledání pravého Boha bylo odměněno.“
Do roku 1970, kdy bylo ve Španělsku dílo svědků Jehovových zákonem uznáno, kázalo na Velkém kanárském ostrově asi 175 svědků. Nyní se rozrostli na 839 ve 14 sborech.
Tenerife, ostrovní ráj
Když klesáme k přistání na letišti Reina Sofia, náš pohled upoutá vysoká hora Teide, jejíž bílá sopečná hlava ční až nad oblaka. Se svými 3 717 metry je nejvyšší horou Španělska.
Na severním pobřeží Tenerife za bujnými banánovými plantážemi v Orotavě leží město Icod de los Vinos. José Ramírez a jeho manželka Antonia káží v této oblasti již několik let. O reakci obyvatel ostrova na kazatelské dílo svědků vyprávějí:
„Tito lidé jsou v jádře sice laskaví a mírumilovní, ale pokud duchovenstvo zaseje nenávist, někdy máme potíže. Například před několika lety, když jsme kázali v oblasti San Pedro Daute, narazili jsme na Ester Alonsovou, která projevila zájem o Bibli. Nakonec začal studovat Bibli i její manžel. To jen přispělo ke zhoršení odporu ze strany jejich rodiny a přátel. Sousedé, kteří jim vždycky poskytovali vodu, nyní odmítli. To znamenalo, že Ester musela chodit k místnímu veřejnému prameni, aby tam prala.
Jednoho dne musela nechat své prádlo bez dozoru. Když se vrátila, zjistila, že někdo je úmyslně ušpinil. Proč takový nekřesťanský postoj? Protože místní kněz rozšířil brožurky proti svědkům a kritizoval je ve svých kázáních.
Ester se nedala snadno porazit a statečně dál bojovala ze pravé uctívání. Nyní je v této malé oblasti pět pokřtěných osob a různí příbuzní rovněž studují Bibli.“
V hlavním městě Santa Cruz jsou nyní čtyři sbory. Ostrov je pokryt celkem 774 činnými svědky v 15 sborech.
La Gomera, La Palma a Hierro — ostrovní výspy pravdy
Kolumbus použil La Gomeru jako poslední bod, kde nabral zásoby, než se vydal přes Atlantik vstříc neznámým břehům. Na tomto hornatém ostrově poprvé přistáli svědkové Jehovovi roku l972. Byli to Gary Nelson ze Spojených států a Hasse Stenberg ze Švédska. Rychle si našli levné bydlení a domácím vysvětlili, že jsou misionáři.
„Jací misionáři?“ zeptali se jich.
„Svědkové Jehovovi.“
Nato jedna z dcer zašla do domu a vrátila se s několika publikacemi Strážné věže. „Máme tohle, ale nerozumíme tomu. Můžete nám pomoci“? Garymu a Hassemu nebylo třeba říkat dvakrát. Gary se časem s touto dívkou oženil a oba slouží plným časem na Tenerife.
La Palma, la isla bonita, hezký ostrov, je obdařena hojností vodních zdrojů. Budí celkový dojem hornatého, ale úrodného a zeleného ráje. Jsou tam dva sbory svědků — jeden na západním pobřeží v Los Llanos de Aridane a druhý na východě v Santa Cruz de la Palma. Mezi nimi se rozkládá území s 66 000 obyvateli. Na loňské Památné slavnosti bylo 113 přítomných.
Poslední místo, kde přistaneme, je Hierro, nejzápadnější z ostrovů. Po staletí jej plavci pokládali za okraj světa. Trpí nedostatkem vody a živí skrovné obyvatelstvo 7 000 osob, izolované od problémů civilizace. V roce l973 byli již zmínění Gary a Hasse prvními svědky, kteří tam vkročili. Nyní se tam o kazatelské dílo stará sedmdesátiletý Trinidad Vidal, který se tam před čtyřmi roky přestěhoval ze španělské Malagy.
A pokud vás to zajímá — Kanárské ostrovy nedostaly své jméno po divokých kanárech, ale po divokých psech, kteří tam žili před 2 000 lety. Tak psal Plinius Starší o „Kanarii [od latinského canis, pes], nazvané tak podle množství psů značné velikosti“. Ale ať už má jméno ostrovů jakýkoli původ, po celých Kanárských ostrovech zní zpěv chvály Jehovovi od jeho svědků, kteří naléhavě oznamují Boží království v rukou Krista. — Mat. 6:9; 24:14.