Vzrůstající bezzákonnost — Znamení konce světa?
„CO BUDE znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“
V odpovědi Ježíš Kristus odhalil, že jedno období dějin se bude vyznačovat mezinárodní válkou, nedostatkem potravin a zemětřeseními, a dodal: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ — Mat. 24:3, 7–13.
Vzrůst bezzákonnosti — vpravdě hrozivý vývoj, vždyť původní řecké slovo naznačuje pohrdání Božími zákony. Podstata významu toho slova je, že člověk staví své já, ne Boha, do středu svého života. Ježíš neřekl, že bezzákonnost ‚začne‘, ale že „vzroste“, zmnoží se a rozšíří se. Tento rys bude tak nápadným prvkem vývoje, že většina, ‚mnozí‘, kteří se domnívají, že jsou křesťané, budou tím ovlivněni. Jejich láska k Bohu, jeho zákonům a k jejich bližnímu ochladne, jako ledový závan zchladí horký nápoj!
Existují výmluvné doklady, že naše dvacáté století přineslo zejména od 1. světové války vzestup bezzákonnosti v daleko největší míře od doby, kdy Ježíš pronesl tato slova. Jestliže je to tak, znamená to, že žijeme v „posledních dnech“ — v konečné části „závěru systému věcí“. (2. Tim. 3:1; Mat. 24:3) Netoužíš po tom, aby skončil tento bezzákonný systém, který prosákl naši zem násilím, nemravností a bezprávím? Nechceš vidět, jak jej nahradí vzájemně se milující společnost lidí, „nová země“, v níž bude přebývat spravedlnost? — 2. Petra 3:13.
‚Počkejte,‘ říkají někteří badatelé historie. ‚Není snad 20. století nejcivilizovanější v celých dějinách? Nebyly surové násilí a nemravnost minulých století mnohem horší?‘
MINULOST — JAK BYLA ŠPATNÁ?
„Nikdo se po setmění nemůže procházet po ulici, aniž si uvědomuje, že jeho osobě nebo majetku hrozí nebezpečí, ani si žádný člověk nemůže slibovat bezpečí na vlastním lůžku,“ naříkal vrchní úředník pro soudní záležitost v Londýně roku 1785. Velký strach před zločinem tehdy vyjadřovali i jiní.
Kolik zločinnosti však skutečně existovalo v minulých dobách? Nikdo to nemůže říci s jistotou, a to především pro nedostatečné soudní záznamy. A pro nedostatek spolehlivých či specifických údajů o obyvatelstvu v minulosti neexistuje spolehlivý způsob, jak srovnat poměr zločinů k počtu obyvatelstva tehdy a nyní. Některé věci naznačují, že dřívější staletí byla poměrně pokojnější. „Nikdy v dějinách [státu] Massachusetts,“ podal v roce 1859 zprávu vrchní státní návladní, „nebyly život, svoboda a majetek bezpečnější než nyní.“
Během 150 let před rokem 1914 však vývoj událostí — jedinečný v celých dějinách — připravil scénu pro bezpříkladnou bezzákonnost ve 20. století.
PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE
„Revoluce, která měla v celé lidské historii největší rozmach.“ Tak popisují profesoři historie M. Klein a H. A. Kantor ve své knize „Vězňové pokroku“ (angl.) účinky průmyslové revoluce na Spojené státy americké v letech 1850 až 1920. Rozsáhlé průmyslové využití nově vyvinutých strojů, jako parního stroje, a sériové výroby začalo v Anglii. Přehnalo se Evropou a Spojenými státy jako přílivová vlna a roztříštilo dosavadní životní styl.
Když Klein a Kantor uvažují o období před průmyslovou revolucí, pokračují: „Ve srovnání s naším věkem se život jevil spořádanější a ustálenější. Lidé ještě přikládali velkou důležitost náboženství a své hodnoty i životní styl přizpůsobovali svému vyznání.“
Většina lidí tehdy byla samostatná a byla hrdá na svou práci — peníze nebyly jediným cílem podnikání. Existovali sice zloději a vrahové a převládající náboženské víry byly protkány magií a pověrami, ale průměrný člověk v takzvaných křesťanských národech obvykle uznával Boží zákony.
Od roku 1880 do roku 1913 vzrostla světová průmyslová výroba třikrát rychleji než byl růst obyvatelstva — tak tomu nebylo nikdy předtím ani potom. Vedlo to k tomu, že více dělníků mělo větší částky peněz, aby je utratili za nově vyrobené zboží. Ale mnozí, ovlivněni příběhy o zbohatlých chudácích, uctívali úspěch jako bohyni.
„Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout,“ varuje Bible, „upadají do pokušení a léčky . . . a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry.“ (1. Tim. 6:9, 10) To se stalo spoustě lidí. Muži učinili práci smyslem svého života. Rodinný život trpěl, když se musel podřídit téměř šedesátihodinovému pracovnímu týdnu. Když se mezi pracovní síly zařadily mnohé ženy, byly děti často bez vedení a stali se z nich delikventi. Mnozí se oddali práci pro živobytí tak, že odsunuli náboženství do pozadí.
Vlivný německý filozof Nietzsche vybízel: „Staň se, kým jsi!“ Sobectví a chamtivost vedly k násilným odborovým sporům — 2 093 stávek a výluk ve Spojených státech jen za prvních šest měsíců roku 1916! Hrdlořezské obchodní metody se staly běžnými. Mnozí napodobovali obchodníka popsaného v jednom románu z roku 1905: „On je ten největší pes a v našem podnikání jeden pes požírá druhého.“ Opravdu, láska k bližnímu začala všude chladnout.
RYCHLE ROSTOUCÍ MĚSTA
V honbě za vzděláním, slávou, dobrodružstvím, zábavou, větší osobní svobodou — ale zejména za penězi — se masy lidí natěsnaly do měst. V roce 1815 žilo méně než dvě procenta všech Evropanů ve městech s více než 100 000 obyvateli; do roku 1910 počet stoupl na patnáct procent — více než sedminásobek, zatímco počet obyvatelstva se pouze zdvojnásobil. Ve Spojených státech počet lidí žijících ve městech s 8 000 a více obyvateli vyskočil ze 131 000 v roce 1790 na více než 18 miliónů v roce 1890 — ze tří procent na 29 procent celkové populace!
Města rostla po celém průmyslovém světě rychlostí, jež brala dech. „Urbanizace ve skutečnosti pokročila mnohem rychleji a dosáhla mnohem větších rozměrů během minulého půldruhého století než kdy dříve v historii světa.“ napsal Kingsley Davis, zabývající se růstem velkoměst. (Kurzíva od nás.)
Většina těch, kdo přišli z venkova do měst, byli mladí a svobodní. Ve skrytu velkoměsta, kde vládl velmi liberální duch, už nebyli brzděni společenskými vztahy vesnice. „Těžko by se našel mladý muž nebo mladá žena nad sedmnáct let, kteří jsou cudní,“ napsal jeden vnímavý pozorovatel o dělnících v jednom městě. Tento muž, který žil na začátku 20. století, dodal: „Pohlavní styk, ve velké míře plod tančíren, dosáhl mezi dnešní mládeží obrovských rozměrů. Pohlíží se na něj prostě jako na něco přirozeného a obvyklého.“
Ano, mnozí projevovali pohrdání Božími zákony. Bible přikazuje, „abyste se zdržovali smilstva . . . Kdo tedy projevuje nedbalost, nedbá nikoli na člověka, ale na Boha.“ (1. Tes. 4:3, 8) Někteří mladí muži v Evropě, aby prokázali svou mužnost, se chlubili tím, že spí s prostitutkami — dokonce se pyšnili, když od nich dostali pohlavní chorobu! Podle rozboru jedné evropské země uveřejněného roku 1914 tam měl každý pátý muž syfilis.
„Velkoměsta musí být pařeništěm nemravnosti,“ napsal historik Adna Weber roku 1899. Ukázal, že počty nemanželských dětí jsou ve městech ve velké části Evropy průměrně dvojnásobné proti venkovu. V Anglii v té době byla ve městech dvakrát až čtyřikrát větší zločinnost než ve venkovských obcích.
Nebyla to však jen průmyslová revoluce a rostoucí velkoměsta, jež připravily cestu pro růst bezzákonnosti v našem 20. století; ještě jiná událost — také jedinečná pro naše dny — měla mít dramatický dopad.
VELKÁ VÁLKA
Tato válka, jež propukla v roce 1914, byla nazvána „nejkrvavějším a nejnákladnějším konfliktem v dějinách lidstva“ až do té doby. Hlavními účastníky v tomto obludném skutku bezzákonnosti byly „křesťanské“ národy! Proti válečným zvěrstvům ironicky protestoval jeden dopis v novinách z roku 1914: „Národy by měly bojovat jako křesťanské, nebo přinejmenším jako džentlmeni.“
Vinou této války se na použití síly a násilí začalo pohlížet jako na něco přijatelného. „Když přestanou platit pravidla civilizované společnosti, když se ze zabíjení stane zaměstnání a znak udatnosti a hrdinství,“ napsal roku 1917 duchovní Charles Parsons, „pak se zdá téměř zbytečné mluvit o zločinu v běžném smyslu.“ Není divu, že badatelé D. Archer a R. Gartner shledali, že ve většině národů, které zkoumali a které se účastnily 1. světové války, nastal „podstatný poválečný růst“ v počtu vražd — v Itálii o 52 procent a v Německu o 98 procent proti předválečné době! Válka však vedla ještě k jinému druhu bezzákonnosti.
Jehova Bůh, který ‚nenávidí rozvod‘, považuje nebiblický rozchod s manželským druhem a nový sňatek za vážný hřích. (Mal. 2:16) Vzápětí po 1. světové válce se vzedmula vlna rozvodů, jež neměla obdoby. Například v Anglii a ve Walesu byl během 50 let před rokem 1911 průměrný počet rozvodů 516 ročně. V roce 1919, prvním poválečném roce, jich bylo 5 184 — více než desetinásobek průměru za uplynulé padesátileté období!
Válka mobilizovala 65 000 000 mužů a mnohé odloučila od jejich rodiny na několik let. „Nenormální napětí a vynucená odloučení válkou 1914–18“, podle historiků G. Rowntreeho a N. H. Carriera, nejen zvýšily počet rozvodů, ale také záludně „pozměnily veřejný nesouhlas. Jak se zdá, rozšířil se liberálnější postoj, vytvořený žní války.“ Tento tolerantní postoj tehdy začal a šíří se až dodnes!
Když se tedy „křesťanské“ národy začaly rychle stěhovat do průmyslových měst a když připočteme lekci v násilí, kterou dala 1. světová válka, byla připravena scéna pro vzrůstající bezzákonnost v dosud nevídaných rozměrech. Jaké byly výsledky od roku 1914? Opravdu ochladla láska těch mnohých, kteří se prohlašují za křesťany?
NYNĚJŠÍ PŘÍVAL BEZZÁKONNOSTI
V roce 1945 se mnoho osob ve Spojených státech podivilo, že celkový počet zločinů hlášených policii vzrostl na 1 566 000. Po 35 letech však počet vzrostl na 13 295 000 — a stále stoupá! Je to přírůstek o 750 procent, zatímco obyvatelstva přibylo asi o 60 procent. Znásilnění přibylo o více než 600 procent! Násilných zločinů celkem o téměř 900 procent! Jen si představ — v roce 1981 se každé třetí domácnosti dotkl zločin v nějaké formě! A takový trend není patrný jen ve Spojených státech. „To, co vás udeří do očí, když se díváte na zločin ve světovém měřítku,“ napsal přední kriminolog Sir Leon Radzinowisz ve své knize „Růst zločinnosti“ (angl.), „je pronikavý a vytrvalý růst všude. Případné existující výjimky tkví v dobré izolovanosti, ale brzy je může pohltit rostoucí příval.“
Jsou všechny ty přírůstky způsobeny prostě tím, že zločiny jsou lépe hlášeny policii? Odpovědi na tuto otázku zkoumala skupina vedená dr. Herbertem Jacobem ze střediska pro výzkum městských záležitostí při Severozápadní univerzitě. Brala v úvahu statistiku zločinů, policejních výdajů a metod, počtu zatčení a mnoho jiných informací 2 396 měst ve Spojených státech za období od roku 1948 do roku 1978. V rozhovoru se zástupcem tohoto časopisu prohlásil dr. Jacob: „Počty hlášených zločinů stouply všude v USA. Část z toho je bezpochyby důsledkem lepšího hlášení zločinů policisty i občany. Nevysvětluje to však celý růst.“
„Překvapivé je,“ pokračoval dr. Jacob, „že v každém druhu města — na severu nebo na jihu, upadajícím nebo rostoucím, s velkým menšinovým obyvatelstvem nebo malým — zločinnost rostla přibližně ve stejné míře. Byl to celonárodní trend.“ Může policie tento hrozivý trend zastavit? „Policejní sbor byl až dosud neúčinný vlivem mnoha společenských sil, které neovládá,“ odpověděl dr. Jacob.
Zločinnost samozřejmě není jediným ukazatelem rostoucí bezzákonnosti. Jen pohleď na všeobecné přehlížení Božích zákonů. Poměr nemanželských dětí ve Spojených státech, který v roce 1940 činil 7,1 na každých 1 000 svobodných žen, je nicotný vedle číslice 27,8 v roce 1979. 83 000 rozvodů v roce 1910 stouplo na 1 182 000 v roce 1980, vzestup o 1 300 procent! Nyní je ve Spojených státech místo jednoho rozvodu na každých 11 manželství ročně, jak tomu bylo v roce 1910, jeden na každá dvě manželství! Podobné trendy jsou hlášeny po celém světě.
Uvažuj také o otřesných zvěrstvech spáchaných v našem 20. století. Kdy v celých lidských dějinách bylo něco srovnatelného s pečlivě plánovanou popravou 6 miliónů Židů v nacistických koncentračních táborech během 2. světové války? Anebo celkový počet úmrtí v této válce 55 000 000? Z nedávné doby si připomeň zprávy, že v roce 1979 došlo k pobití možná dvou miliónů Kambodžanů. Jaká jiná generace kdy vyvinula a použila zbraň, která jediným výbuchem zabila nakonec až 140 000 osob, jako byla atomová bomba svržená na japonskou Hirošimu?
Nedostatek místa nám nedovoluje uvést další podrobnosti o pohrdání Božími zákony, ale to, co bylo předloženo, jasně ukazuje, že od roku 1914 bezzákonnost roste v míře, jež se nepodobá žádnému období v dějinách! Ano, mezi mnohými z těch, kteří se prohlašují za následovníky Ježíše, ochladla láska k Bohu a bližnímu, právě jak Ježíš předpověděl.
Nedovol však, aby taková rostoucí bezzákonnost ovlivnila tvé srdce. Udržuj si vřelou lásku k Bohu a jeho zákonům. Ať je tvou radostí, že budeš zachráněn do zaslíbené „nové země“, kde už nikdy nevzplane epidemie bezzákonnosti. — 2. Petra 3:13; Mat. 24:12, 13.